• S čím na ES prohlášení o shodě deklaruje česky výrobce shodu? S NV, se směrnicí, nebo s obojím?

Pro výrobky určené výhradně k uvedení na trh na území ČR je nutno vždy deklarovat shodu s NV, lze vsak uvést též směrnici.

Pro ostatní výrobky nic nebrání, naopak je doporučováno, uvést vždy souvislost NV se směrnicí i v ES PSH, např. tímto textem: „podle NV č. XXXXX/Sb., které odpovídá směrnici EP a Rady YY-YYY/ES".

Výrobci na základě dodržení výše uvedené zásady budou mít usnadněno vydání ES prohlášení o shodě v obdobném smyslu a lze jim v každém případě jen doporučit, aby vždy souvislost se směrnicí ES vyjádřili.

• V jakém jazyce vystavuje výrobce ES ohlášení o shodě?

ES prohlášení o shodě, pokud nemusí být přikládáno ke každému výrobku, by mělo být vydáno výrobcem v jednom z jazyků ES. To^ umožňuje vydávat toto prohlášení v ČR v českém jazyce.

Navíc jde o to, že prohlášení má být k dispozici orgánům dozoru a předpokládá se, že především orgánům na teritoriu státu vydání.

V případě povinnosti přikládat ES prohlášení ke každému výrobku by jazyk měl odpovídat jazyku země, kde má být výrobek distribuován (země určení).

• Vztahuje se zákon č. 102/2001 Sb., obecné bezpečnosti výrobku, též na stanovené výrobky dle zák.č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky?

Zákon č. 102/2001 Sb., ve znění žák. č. 277/2003 Sb. se principiálně na stanovené výrobky nevztahuje, ale je nutné vysvětlit pro tento případ vztah obecného právního předpisu (lex generális) k předpisům zvláštním (lex speciális), harmonizovaným s právem ES.

Vychází se z principu, že zvláštní právní předpis, který přejímá ustanovení evropské legislativy, má přednost před tímto obecným zákonem. Jen v těch případech, kdy takovýto předpis nestanoví

veškerá hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti spotřebitele, použije se pro hodnocení těchto hledisek ustanovení zákona č. 102/2001 Sb., ve znění žák. č. 277/2003 Sb.

Dále viz § l zákona č. 277/2003 Sb. Praktický příklad je spatřován např. v řešení stanovených výrobků, které jsou zařazeny pod NV o účinnosti teplovodních kotlů - řeší se oprávněný zájem na úrovni ochrany životního prostředí a ne bezpečnost, ta je řešena právě zákonem o obec. bezpečnosti výrobků (hlídání tlaku a teploty na kotli).

Rovněž tak právní kvalifikace odpovídá pak výrobkům, které mají být bezpečné a nejsou stanovenými a výrobkům, které mají chránit oprávněný zájem a jsou výrobky stanovenými.

Zde je dobré také vysvětlit termín „výrobky určené spotřebitelům" z toho důvodu, že zákon o obecné bezpečnosti výrobku se vztahuje právě na tyto výrobky a zákon č. 277/2003 Sb., má další vysvětlující ustanovení v § 2 odst. l, které vychází z principu „ pojistky" při řešení bezpečných výrobků. Úprava daná zákonem č. 277/2003 Sb., se proto vztahuje také na výrobky, které sice nejsou přímo určeny spotřebitelům, ale lze za rozumně předvídatelných podmínek očekávat, že v průběhu jejich životnosti mohou být spotřebiteli užívány. To znamená, že se zákon vztahuje i na výrobky, které jsou sice konstruovány pro profesionální použití, ale mohou se za určitých okolností dostat na spotřebitelský trh. Např.některá výrobky -technická zařízení používané jako výrobní prostředky, které (á) nejsou výrobky stanovenými.

Pozn: Zákon č. 102 ve znění žák. č. 277 se nevztahuje na služby, ale pro zajištění ochrany spotřebitele se jeho ustanovení vztahují též na výrobky, které jsou spotřebitelům dodávány nebo poskytovány pro použití v souvislosti s poskytováním služby.

Doplňující informace:

Vztah mezi zákony

A) zákon 102:

Zmocnění, kompetence - § 7

Doložka o vzájemném uznávání - § 3 odst. 3)

Uvádění na trh, požadavky - § 3

Vlastnosti výrobku - v technických specifikacích (např. technických normách)

Značení a dokumentace - § 4

Hlášení do EU (MPO): RAPEX - § 9

a viz. připr. NV pro hlášení Sankce a opatření - § 8, § 7

ČOI a celní orgány-§ 11

B)zákon 22

Zmocnění, kompetence - § 18

Doložka o vzájemném uznávání - § 13

C)

Uvádění na trh- požadavky- § 13

Vlastnosti výrobku - v harmonizovaných normách resp.v základních požadavcích

Značení a dokumentace - § 13

Hlášení do EU (MPO): CIRCA - § 7 odst. 8, ochr. opatření - „doložky" § 7 a) zák. 64/86 Sb. Sankce - § 19

• Proč byl do zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky zařazen § 13b?

Vložením § 13b do zákona o techn. požadavcích na výrobky bylo nezbytné zejména proto, aby po vstupu ČR do EU bylo možno plnit závazky vyplývající zejména z či. 28-30 Smlouvy o založení ES. Tím se realizuje úkol, vyplývající z usnesení vlády ze dne 12. 6. 2002 č. 601, a to tak, aby se požadovaná „doložka o vzájemném uznáván" nemusela vždy opakovat v přísl. NV, vydaných k provedení § 12 a § 13 zákona č. 22/1997 Sb.

Pozn: tento princip je rovněž uplatněn i u zákona o obecné bezpečnosti výrobku (novela č. 277/2003 Sb.), kde princip vzájemného uznávání je vyjádřen v úst. § 3 odst. 3).

Jde o uplatnění „doložky o vzájemném uznávání", která ve státech ES v obecné rovině vyjadřuje, že výrobku legálně vyrobenému anebo uvedenému na trh v některém ze členských států ES nesmí být v ostatních členských státech bráněno v jejich uvedení na trh, pokud ovšem neexistují závažné a specificky vymezené důvody dané v souladu s právem ES ochranou konkrétního oprávněného zájmu ČR. Uvedené znění doložky v § 13b proto pokrývá oblast vzájemného obchodu i pro státy ESVO, které jsou členy EHP.

Z praktického hlediska je možné dopady § 13b spatřovat jen u těch NV, která nepřej ímají konkrétní ustanovení směrnic ES - t.j. se jedná o NV č. 173/1997 Sb. a 163/ 2002 Sb. tedy o regulovanou, ale neharmonizovanou oblast.

Pro praktický postup dozorového orgánu v ČR to bude znamenat, že musí připustit uvádění na trh Společenství i těch stanovených výrobků, které nesplňují požadavky českých právních předpisů za předpokladu, že bude splněna podmínka uvedená v závěru textu § 13b.

Pozn 2: Úst. § 13b se netýká pouze ne-harmonizované, ale i harmonizované sféry, pokud by při přejímání předpisů ES došlo k neodůvoněnému doplnění či úpravám nad rámec přejímané směrnice.

Doložky o vzájemném uznávání mají právní původ v precedenčním právu Evropského soudního dvora zejména v případu Cassis de Dijon a násl.

• Lze se od harmonizovaných norem -ČSN odchýlit vždy nebo existují výjimky?

Výrobky, které splňují národní normy přejímající harmonizované normy a jejichž referenční čísla byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropských společenství, se považují za vyhovující příslušným základním požadavkům uvedených ve směrnicích resp. v ČR v NV. Pokud výrobce takovou normu nepoužije, nebo ji použije částečně, musí být zdokumentována opatření, která byla učiněna s cílem splnit základní požadavky a musí také dokladovat jejich přiměřenost.

Používání harmonizovaných norem, které poskytují předpoklad shody je dobrovolné. Jestliže výrobce nehodlá postupovat podle HN, je povinen prokázat jinými zvolenými prostředky (obecně se dá využít srovnatelných technických specifikací), že výrobky jsou ve shodě se základními požadavky. Zde je pak nutné zdůraznit, že nezbytným prostředkem k posouzení „jaký rozsah jiných technických specifikací popř. jaké důkazy na úrovni stavu vědy a techniky musí být použity pro zajištění souladu se základními požadavky" je analýza, stanovení a ohodnocení rizik výrobku.To vše z pohledu ochrany oprávněného zájmu a bezpečnosti uživatelů.

Analýza rizik má v podstatě čtyři kroky:

1. Co se může pokazit? (metoda identifikace závažnosti nebezpečí)

2. S jakou pravděpodobností se to stane? (metoda analýza četností)

3. Jaké budou následky? (metoda analýzy následků)

4. Jaká kategorie uživatelů bude ohrožena?

• Jak je pro uživatele, montážní organizace, servisní organizace a především revizní techniky (revize ze zákona) závazný návod přiložený k výrobku? Může být četnost revize výrobcem v návodu prodloužena?

Jde o rozdílné právní vztahy. Četnost revizí stanovených podle právních předpisů o státním odborném dozoru nad bezpečností práce nemůže výrobce měnit, ty musí zaměstnavatel vůči svým zaměstnancům splnit.

Jiná je však situace, pokud výrobce stanoví podmínky pro provozování a váže je na uplatnění záruky. Jejich nesplnění pak má význam pro uplatnění práv vyplývajících ze záruky podle §620 občanského zákoníku. Zde je zakotveno v odstavci 4 pravidlo, které říká, že se v záručním listě -pokud je to pro záruku potřebné- uvede nejen obsah záruky, ale i její rozsah, podmínky (v našem případě montážní či servisní), doba platnosti a způsob, jakým je možno uplatnit nároky z ní plynoucí. Podle záručního listu může výrobce poskytnout záruku delší než je zákonem stanovená (24 měsíců u spotřebního zboží)

a tu může vázat na splnění určitých podmínek. Při stanovení principů záruky výrobcem nesmí být dotčena práva kupujících, která jsou zakotvena v právních předpisech. To znamená, že tato práva nesmí být omezena či změněna ani stanovením podmínek v záruce.

Při stanovení podmínek pro záruku je vždy třeba respektovat požadavek zákona, že je možno je stanovit jen pokud je to „potřebné pro záruku". To znamená, že ne zcela libovolně, ale vždy s ohledem na vlastnosti konkrétního výrobku, které je třeba určitou cestou udržet. fi\

• Záruka a vyvinění v případě poškození zdraví a majetku, když byl na výrobku proveden zásah osoby nemající pověření od výrobce nebo dodavatele na trh? (v návodu je uvedeno, že je nutné osvědčení nebo kvalifikace)

Jestliže byly na výrobku provedeny změny bez souhlasu výrobce a v důsledku těchto změn dojde ke škodě, výrobce za škodu neodpovídá, protože ji nezpůsobil. Např. podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, se výrobce zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že s přihlédnutím k okolnostem lze důvodně předpokládat, že vada výrobku neexistovala v době, kdy výrobce uvedl výrobek na trh, nebo nastala později. Výrobce spravedlivě nemůže nést odpovědnost za službu (opravu či zásah) poskytnutou jinou osobou než tou, která je od něj pověřená k těmto činnostem a o které ví, že má k těmto činnostem potřebnou odbornost a technické zázemí.

Stejně tak i záruka, je-li vázána na podmínky neprovádění zásahů osobami jinými než k tomu

určenými (a to většinou vzhledem k jejich specializaci pro opravu či zásahy do konkrétního výrobku), může být omezena či zcela vyloučena

Jak ostatně stanoví §617 občanského zákoníku, je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem neboje upraveno technickou normou, je prodávající (v první fázi výrobce) povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou.

I když tato pravidla platí pro občanskoprávní vztahy, v tomto případě mezi prodávajícím a kupujícím, měl by je výrobce pro své konečné spotřebitele respektovat, aby jeho výrobek byl pro ně připraven do obchodní sítě a těmto pravidlům tam vyhověl. Je též vhodné tato pravidla zakotvit též do vztahů mezi podnikateli, aby byla dán jejich jasné principy a byla zde provázanost na případnou nepodnikatelskou klientelu.

Právní názor ředitelky legislativního odboru MPO Jitky Rybové

Související

Související témata Výroba, dovoz, uvádění do provozu