Jaké je charakteristické použití těchto ocelí?

Supermartenzitické korozivzdorné oceli mají extrémně nízký obsah uhlíku a dusíku a nižší obsah niklu a molybdenu. Struktura je tvořena tzv. měkkým martenzitem, čehož výslednými vlastnostmi je vysoká pevnost a vynikající houževnatost. Pevnost se pohybuje okolo 850 N/mm2 a zůstává vysoká asi do +250 °C Nad touto teplotou je vhodnější použít superduplexní oceli. Houževnatost je závislá na optimálním na tepelném zpracování a je vysoká i pro provoz v teplotním intervalu -40 až -50 °C Oceli mají dobrou korozní odolnost vůči CO2 i solím. Jsou odolné vůči důlkové korozi a korozi pod napětím. Tato odolnost vzrůstá s vyšším obsahem legur. Hlavní použití je pro potrubní systémy na dopravu nafty a plynu pod mořskou hladinou, kde mohou nahradit dražší duplexní oceli.

Superduplexní korozivzdorné oceli byly původně využívány při těžbě ropy a plynu pod mořem. Vysoká pevnost a odolnost proti korozi je rozšířila i do dalších oborů. Přísada mědi zvyšuje korozní odolnost v kyselých prostředích wolfram zvyšuje odolnost vůči důlkové korozi. Proto jsou tyto oceli často používané v chemickém průmyslu. Typickými aplikacemi jsou odsolování, odsíření a zpracování kovových rud.

Superaustenitické korozivzdorné oceli se vyvíjely podobně jako superduplexní. Pro svou vysokou korozní odolnost nahrazují drahé niklové slitiny. Vyšší hodnoty molybdenu stabilizují mikrostrukturu za vyšších teplot. Výborná je i odolnost vůči mořské vodě, nevýhodou vyšší cena.

Superferitické korozivzdorné oceli mají, na rozdíl od předešlých typů, horší svařitelnost, danou zejména růstem zrna v tepelně ovlivněné oblasti. Přísada titanu a/nebo niobu sice částečně potlačuje tento jev, ale přesto omezuje použití těchto ocelí na tloušťky do 3 mm. Častou aplikací jsou dlouhé a četné výměníkové trubky ohřívačů nebo kondenzátorů.

A jaká je svařitelnost těchto ocelí?

Supermartenzitické korozivzdorné oceli mají svařitelnost dobrou, ale vyžaduje se tepelné zpracování, bez kterého je použití rizikové. Určité řešení je použití superduplexních přídavných materiálů, ale v montážních podmínkách není svařitelnost nejlepší. Tenké sekce lze v dobře svařovat laserem bez přídavného materiálu,

Superduplexní korozivzdorné oceli jsou dobře svařitelné i konvenčními obloukovými metodami. Po svaření je struktura relativně nestabilní a má tendence vytvářet nežádoucí strukturní podoby jako sigma fáze, Lavesovy fáze a sekundární austenit. Pro minimalizaci těchto jevů je nutné přesné řízení vneseného tepla a interpass teploty. Toto však má negativní vliv na produktivitu svařování. Pozor na použití vícelegovaného přídavného materiálu, kdy se riziko vytvoření nežádoucích nestabilních struktur zvyšuje. Velmi dobré výsledky se nově dosahují při použití kombinovaného svařování MAG/laser.

Superaustenitické korozivzdorné oceli jsou perfektně svařitelné při řízení tepelného příkonu a interpass teploty. Přídavné materiály by měly obsahovat vyšší podíl niklu. To vše zdražuje svařování cenou přídavného materiálu a nižší produktivitou svařování.

Superferitické korozivzdorné oceli jsou velmi špatně svařitelné konvenčním způsobem, což velmi limituje jejich použitelnost. Určité možnosti, zvláště pro menší tloušťky dávají novější metody svařování jako FSW, laser a kombinace MAG/laser. V této oblasti se v poslední době intenzivně pracuje.

Související

Související témata Výroba, dovoz, uvádění do provozu