[Tisk]  [Poslat e-mailem]  [Hledat v článcích]
Nové uspořádání orgánu veřejného zdraví dané zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů
Datum: 6.4.2005
Autor: Ing. Olga MIKULOVÁ, ZÚ (Zdravotní ústav) se sídlem v Praze
Většina z Vás určitě již zjistila, že v roce 2003 došlo ke změnám při projednávání projektových dokumentací a při realizaci staveb v oblasti ochrany veřejného zdraví, konkrétně při požadavku konzultace a posléze vydání stanoviska, případné při běžné potřebě prostě se „jen na něco zeptat" nebo konzultovat. Nejedná se tedy pouze o postupně dále se měnící a doplňující legislativu (zákon, nařízení vlády, vyhlášky), ale o možnosti projednání záměru, nebo i již zpracovaného projektu se zaměřením na jednotlivé profese. Pro možnost lepší orientace a snad i pochopení tohoto „nového" systému uvedu základní principy tak, jak vyplynuly ze zákona a nyní (více jak rok) jsou realizované v praxi.
LEGISLATIVA - ROZDĚLENÍ HYGIENICKÉ SLUŽBY

Státní správu v ochraně veřejného zdraví vykonávají orgány ochrany veřejného zdraví, kterými, podle zákona č. 258/2000 Sb. v platném znění, jsou Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice, Ministerstvo obrany a ministerstvo vnitra.

V souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. § 86 odst. 1 o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, byly s platností od 1.1.2003 reorganizovány stávající hygienické stanice a v každém kraji byly zřízeny hygienické stanice a zdravotní ústavy. Funkci zřizovatele plní Ministerstvo zdravotnictví ČR.

V každém kraji byly takto vytvořeny 2 instituce s vlastním managementem, správou majetku a i vlastním financováním.

Hygienická stanice je organizační složkou státu, tedy organizací rozpočtovou. Jedná se o státní správu v ochraně veřejného zdraví.

Zdravotní ústav ( nezaměňovat za Státní zdravotní ústav) je organizací příspěvkovou (příspěvek na provoz jde ze státního rozpočtu a to na činnosti vyžádané hygienickými stanicemi, převážně inspekční měření a další služby v rámci resortu).

Krajské hygienické stanice - KHS mají svá územní pracoviště - pobočky, resp. detašovaná pracoviště - většinou v místech původních okresních HS (hygienických stanic). V Praze je sídlo HS hl.m. Prahy Rytířská 12, Praha 1 a dále je zřízeno celkem 6 poboček HS

Praha centrum, Praha 7, Dukelských 11 - pro Prahu 1,2,3,7

Praha sever, Praha 9, Měšická 646 - pro Prahu 8 a P 9

Praha jih, Antala Staška 80, Praha 4 - pro Prahu 4

Praha východ, Jasmínová 37, Praha 10 - pro Prahu 10

Praha severozápad, Nechanského 1, Praha 6 - pro Prahu 6

Praha západ, Štefánikova 17, Praha 5 - pro Prahu 5

Specialisté, např. VZT, hluk apod., většinou mají pracoviště v Rytířské ulici a jsou k dispozici pro jednotlivé pobočky podle potřeby.

Konkrétní údaje pak lze najít na internetových stránkách pod státními institucemi, nebo na adrese: www.hygpraha.cz. Obdobně je tomu i u ostatních Krajských hygienických stanic.

Podobně mají i Krajské zdravotní ústavy - ZÚ po celé republice své pobočky, resp. detašovaná pracoviště. Pro Prahu je zřízen Zdravotní ústav se sídlem v Praze, Jasmínová 37, Praha 10 s detašovanými pracovišti. Konkrétní internetová adresa ZÚ se sídlem v Praze je: www.zupraha.cz; zde lze nalézt informace o poskytovaných službách, včetně spojení. Poskytované služby jednotlivými krajskými zdravotními ústavy se mohou lišit v závislosti na vybavení těchto ústavů technikou, ale i odbornými pracovníky (někdy právě i z důvodu rozdělení odborníků do dvou organizací).

Hlavním posláním správních úřadů - KHS je výkon státního zdravotního dozoru v oblasti ochrany veřejného zdraví. Jednotlivé zdravotní ústavy pak především připravují odborné podklady pro rozhodnutí KHS a poskytují služby a poradenství v ochraně veřejného zdraví. Předpokladem dobrého fungování obou složek je pak velmi úzká vzájemná spolupráce.

Náplň práce zdravotních ústavů je vymezena v § 86, odst. 1 zákona, cituji: „k vyšetřování a měření složek životního prostředí, výrobků, k vyšetřování biologického materiálu a k biologickým expozičním testům pro účely výkonu státního dozoru a dále ke sledování ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů životního prostředí a životních a pracovních, přípravě podkladů pro hodnocení a řízení zdravotních rizik a pro činnost orgánu veřejného zdraví jako složky integrovaného záchranného systému, k podílení se na provádění místních programů ochrany a podpory zdraví, jakožto i k výchově k podpoře a ochraně veřejného zdraví a k poskytování poradenských služeb a dalších služeb na úseku ochrany veřejného zdraví. V hlavní činnosti mohou poskytovat závodní preventivní péči, specializovanou diagnostiku a ambulantní péči v oblastech mikrobiologie, imunologie, alergologie. parazitologie atd.".

Zjednodušeně, jedná se o široké spektrum laboratorní činnosti včetně nejrůznějších měření, vyšetřování, dále i o komplexní služby v ochraně a podpoře veřejného zdraví.

Samostatnou institucí je Státní zdravotní ústav se sídlem v Praze, který připravuje podklady pro národní zdravotní politiku, pro ochranu zdraví a podporu zdraví, zajišťuje metodické a referenční činnosti na úseku ochrany veřejného zdraví atd. (přesné znění je v odst. 2 § 86 zákona).

Rozdělení původní HS vyšlo z dikce zákona, proto většina zaměstnanců vykonávajících státní zdravotní dozor přešla do KHS a zaměstnanci poskytující odborné služby v ochraně veřejného zdraví pak jsou začleněni do zdravotních ústavů..

Krajské hygienické stanice mají územní pracoviště celkem ve 14 krajích, v souladu s novým rozdělením republiky na kraje a správní obvody jsou pak ve většině případů dle původních sídel okresních HS - přesně je to uvedeno v příloze 2 k zák.č.258/2000Sb. Obdobně jsou situovaná i sídla jednotlivých Zdravotních ústavů.

Krajským hygienickým stanicím náleží ze zákona

- vydávat rozhodnutí, povolení, osvědčení a plnit další úkoly správy v ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru;

- vykonávat státní zdravotní dozor nad dodržováním zákazů a plněním dalších povinností, stanovených tímto zákonem a k ochraně veřejného zdraví včetně ochrany zdraví při práci před riziky plynoucími z fyzikálních, chemických a biologických faktorů pracovních podmínek, z nepříznivých mikroklimatických podmínek a z fyzické a duševní zátěže a nad souvisejícími pracovními podmínkami včetně vybavení pracovišť;

- rozhodovat na návrh zaměstnavatele ve věcech kategorizace pracovních činností;

- stanovit zaměstnavateli pro výkon rizikových prací minimální rozsah a termíny sledování faktorů pracovních podmínek;

- plnit úkoly dotčeného správního úřadu podle stavebního zákona, atd.

Ze zákona (§ 86, odst. 1) zdravotní ústavy jsou zařízení zřízené

- ke sledování ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva,

- k monitorování vztahů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů životního prostředí a životních a pracovních podmínek,

- k vyšetřování a měření složek životních a pracovních podmínek a výrobků,

- k vyšetřování biologického materiálu a k provádění testů pro účely výkonu, státního dozoru,

- k přípravě podkladů pro hodnocení a řízení zdravotních rizik a pro činnost orgánu ochrany veřejného zdraví,

- k poskytování poradenských služeb a dalších služeb na úseku ochrany veřejného zdraví.

Většina činností prováděných ZÚ jsou činnosti placené - placené služby, další část pak jsou činnosti prováděné na základě žádostí hygienické služby (tato část je pokryta příspěvkem do rozpočtu a objednávky takovýchto služeb jsou přesně ze strany HS specifikované) a další práce pro resort MZ ČR (projekty „Monitoring"...).

Výše uvedené skutečnosti vyplývají ze zákona a z podkladů pro rozdělení do r. 2003 jednotné hygienické služby.

PRAKTICKÉ DŮSLEDKY PRO VEŘEJNOST

Co uvedené rozdělení znamená v praxi pro občany - projektanty, dodavatele, investory, provozovatele?

K územnímu řízení, ke stavebnímu povolení, k výrobkům atd., jsou i nadále vydávána stanoviska hygienickou službou. Zpracovaná dokumentace, která má veškeré požadované náležitosti je podána na místně příslušnou KHS a investor pak k této dokumentaci obdrží stanovisko, nebo rozhodnutí kladné či záporné, případně je řízení přerušeno pro potřebu doplnění předložené dokumentace.

Tento postup je pro předkladatele prakticky stejný jako dosud. Rozdílná je např. ta skutečnost, že podpisové právo není omezeno jen na jednu či dvě osoby - stanovisko nebo rozhodnutí podepisuje pracovník, který danou záležitost řeší.

Odvolacím orgánem je po novém uspořádání přímo Ministerstvo zdravotnictví ČR, ke kterému se proti rozhodnutí lze odvolat prostřednictvím příslušné KHS. Jiná situace nastává pokud je třeba záměr, nebo projekt projednat před podáním k vydání stanoviska hygienické služby, případně pokud je třeba konzultovat neúplné podání apod. Pak ze zákona tato činnost nenáleží do kompetence hygienické služby, ale právě do náplně práce zdravotních ústavů a jedná se o placenou službu.

Ze zákona nevyplývá povinnost konzultací umístění, nebo řešení staveb, profesí, provozu apod. Tato projednávání jsou ponechávána na potřebě a na rozhodnutí jednotlivých osob. Všechny konzultace jsou však placenými službami, z konzultace je zpracován protokol s uvedením nedostatků vzhledem ke stávající legislativě dané zákonem 258/2000 Sb. Obdobně je to i s různými typy měření a vyšetření vzorků. Každý má možnost si potřebnou službu (ať už je to vyšetření vody, krve, měření hluku, osvětlení, odběry ovzduší, prachu...) objednat a zaplatit. Tyto služby vykonávají všechny zdravotní ústavy, pokud jsou k tomu vybaveny přístrojovou a odbornou pracovní kapacitou. To znamená, že např. projektant může projednat svůj rozpracovaný projekt v jiném místě než kam místně ke schválení patří projektované zařízení či stavba. Vyšetření vody lze objednat v jiné lokalitě, než je sledovaný zdroj vody atd., ale vše je placená služba.

Pokud však má občan dojem, že v jeho okolí (v místě bydliště, v bytě, na pracovišti atd.) se vyskytují faktory poškozující jeho zdraví, pak se obrátí se žádostí (stížností) na místně příslušnou hygienickou službu a ta, v případě že potřebuje ke svému stanovisku - rozhodnutí určitý druh měření, odběr vzorků apod., objedná tuto službu u zdravotního ústavu - většinou místně příslušného, případně i některého z jiné oblasti (práce je kryta z příspěvku). Taková objednávka musí být pro HS podle zákona zdravotním ústavem provedena a pro občana je bezplatná. Rozhodnutí plynoucí z výsledků měření, či z rozborů pak vydá hygienická služba a ze zákona má občan právo na poskytnutí informací, včetně např. protokolu, ovšem cestou znovu přes hygienickou službu , která měření (odběr) objednala.

Uvedené rozdělení má za sebou do dnešního dne více než rok života. Za tuto dobu lze již z této činnosti vyjádřit některé poznatky, výhody i nedostatky.

Výhody

Došlo k určitému soustředění měřící techniky a k vytvoření pracovních týmů pro tato měření, konzultace, laboratorní činnosti, poradenství v rámci ZÚ.

Možnost projednání projektů v každém zdravotním ústavu, bez ohledu na místo stavby.

Pravděpodobně ve většině případech se zkrátily termíny pro konzultace.

Projednáním a zapsáním požadavků na konkrétní řešení ze strany ZÚ, které je v souladu s legislativou, lze lépe přesvědčit o správnosti postupu (správnosti řešení) investora, zvláště pak pokud je z jiné země, bez znalosti naší legislativy.

ZÚ může provádět a provádí placené služby pružných oblastech, včetně měření (hluk, osvětlení, mikroklima, ovzduší, prach...), které v minulém uspořádání by byly vyhodnoceny jako střet zájmů.

Nedostatky

Došlo k rozdělení odborných pracovníků potřebných v HS i v ZÚ, takže často se jeví nedostatek odborníků v jedné, nebo v druhé organizaci (původně myšlená úspora zaměstnanců se neprojevila). Nesoustředění pracovníků poskytujících konzultace v rámci ZÚ na jednom místě (např. v Praze je část pracovníků na Praze 10, druhá pak na Praze 8).

Ačkoliv ze zákona došlo k převedení konzultací do ZÚ, závěry z konzultací provedených pracovníky ZÚ nejsou závazné pro pracovníky HS! Při konzultaci se pracovník ZÚ zaměří na vyhodnocení řešení v souladu s platnou legislativou (vzhledem ke stavu současné legislativy je i orientace v ní často dosti obtížná). Ovšem pracovníci HS pak při lepší znalosti konkrétní situace v terénu mohou požadovat ještě další určité změny. Jako příklad lze uvést lokalitu, kde je již vysoká hluková zátěž z dříve instalovaných stacionárních zdrojů hluku a nelze tudíž instalovat do této lokality další venkovní chladicí jednotku tak, jak bylo při konzultaci projednáno, nebo v konkrétní lokalitě je řešen výdech ze zařízení nesouvisejícího s konzultovanou stavbou a umístění nového nasávacího otvoru je tudíž v takovém to místě nevhodné apod. Ze strany HS by nemělo však docházet k novým požadavků zásadního charakteru a všechny požadavky by pak měly být zdůvodněny legislativně.

Správný chod nového uspořádání je závislý na spolupráci obou organizací, často však v praxi právě tato spolupráce není právě ideální, někdy je to i naopak.

Informace

Závěrem bych chtěla znovu zdůraznit, že veškeré informace související s rozdělením orgánů ochrany veřejného zdraví jsou uvedeny na internetových stránkách, doporučuji cestu např. přes seznam, dále instituce a úřady a pak zdravotní instituce. Pak již volíte hygienické stanice, nebo zdravotní ústavy, zde lze najít i sídla a spojení na jednotlivé HS a ZÚ v celé republice, včetně nabídky jejich služeb a další, momentálně aktuální záležitosti.

Spojení na autorku: tel.: 286 591546, e-mail: olga.mikulova@zupraha.cz

Použité zdroje

[1 ] Zákon č.258/2000 Sb. v platném znění pozdějších změn a novel.

[2] Informace MZ ČR k činnosti ZÚ a HS.

Nařízení vlády č. 502/2000 Sb. bylo novelizováno

Nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací bylo novelizováno nařízením vlády č. 88/2004 Sb. ze dne 21. ledna 2004. Novelizace neznamená zrušení předchozího textu, pouze jeho doplnění a dílčí změnění.

Změněna je hned první věta § 1, odst. 1, která nyní zní:

„Tímto nařízením se stanoví nejvyšší přípustné hodnoty hluku a vibrací pro pracoviště, pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb a způsob měření a hodnocení těchto hodnot." Slova „chráněný prostor" nahrazují dříve užívané termíny „stavby pro bydlení a stavby občanského vybavení".

Odst. 2 § 1 zní: „toto nařízení se nevztahuje na

a) hluk z běžného užívání bytu;

b) hlasové projevy lidí a zvířat;

c) hudební projevy a hluk z činnosti osob na veřejných prostranstvích, pokud se nejedná o hluk působený výrobní nebo jinou podnikatelskou činností osob;

d) hluk a vibrace uvnitř dopravních prostředků, s výjimkou pracoviště jejich obsluhy;

e) ojediněle se vyskytující hlukové události, které svou nízkou četností nebo krátkodobou expozicí nemůže přímo ohrozit veřejné zdraví;

f) hluk a vibrace způsobené při provádění záchranných a likvidačních prací".

V § 3 (Hluk na pracovišti) odst. 3 nově zní:

„Hodnocení podle průměrné týdenní expozice hluku normované na jmenovitý osmihodinový pracovní den se může použít pouze na pracovištích, na kterých není pracovní doba v průběhu pracovního týdne rovnoměrné rozložena nebo na kterých se hluk na pracovišti v průběhu týdne sice značné mění, ale jednotlivé týdenní expozice hluku se významně neliší".

Pozměněn byl i § 5, do kterého se doplňuje odst. 4, který zní:

„Není-li hluk na pracovišti tvořen výlučně impulsním hlukem, ale spočívá v kombinaci impulsního a ustáleného nebo proměnného hluku, vyjadřuje se jako hluk proměnný. Stejně tak se vyjadřuje hluková zátěž. Je-li v tomto případe prokázán významný podíl složky impulsního hluku na velikosti ekvivalentní hladiny akustického tlaku A LAeq,T (tj. LAeq,T - LAeq,T >5,0 dB), snižuje se nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku A stanovená ve shodě s ustanovením § 3 o 5 dB".

Nově je formulován § 8 odst. 1, který zní:

„Hodnoty infrazvuku na pracovištích se vyjadřují ekvivalentními hladinami akustického tlaku G, infrazvuku LGeq,T, nebo tehdy, je-li třeba určit kmitočtové složení infrazvuku hladinami akustického tlaku Lteq v třetinooktávových pásmech 1 až 16 Hz. Hodnoty nízkofrekvenčního hluku se vyjadřují ekvivalentními hladinami akustického tlaku Lteq,T v třetinooktávových pásmech o středním kmitočtu 20 až 40 Hz".

Změny jsou v § 9, naopak § 10 zůstal beze změn. Nad § 11 se vkládá nadpis, který zní:

„Hluk v chráněném venkovním prostoru, v chráněných vnitřních prostorech staveb a v chráněných venkovních prostorech staveb."

Zcela nové byl pak zformulován § 12

„Nejvyšší přípustné hodnoty hluku v chráněném venkovním prostoru a v chráněných venkovních prostorech staveb", Tento paragraf obsahuje ustanovení o zcela novém pojetí hodnocení nejvyšší přípustné ekvivalentní hladiny akustického tlaku A, kdy se (s výjimkou hluku z letecké dopravy a vysokoenergetického impulsního hluku) zavádí korekce -12 dB pro vysoce impulsní hluk a další korekce -5 dB, pokud hluk obsahuje výrazné tónové složky (hudba a zpěv) nebo má-li výrazný informační charakter, např. elektroakusticky zesilovaná řeč. (Toto nové zpřísnění je jednou z příčin, proč se nadále nepočítá s velkými hudebními produkcemi v Praze na Letné a hledá se místo pro hudební park mimo obytnou zástavbu).

Paragraf 13 je nově nazván „Vibrace" a v odst. 1 jsou vibrace nově definovány. Významné změny a doplňky jsou v § 14 Nejvyšší přípustné hodnoty celkových vertikálních a horizontálních vibrací. Paragraf 15 je zcela zrušen. Nové je také formulován § 18a Stanovení průměrné expozice vibracím za více pracovních dnů.

Změny a doplňky jsou také v přílohách č. 5 a 6 tohoto vládního nařízení.

V příloze č. 5 stojí za povšimnutí změna v korekcích na hluk v nemocničních pokojích a vyšetřovnách. Připouští se hluk vyšší než dříve.

Nové vládní nařízení nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 2004. Plné znění najde zájemce na internetových stránkách Ministerstva vnitra (www.mvcr.cz), kde pod ikonou „§" lze otevřít Sbírku zákonů. V částce 27 z roku 2004 je dokument v rozsahu 13 stran ke stažení. (Laj)

Novelizováno nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Sbírka zákonů v částce 20 ze dne 13. února 2004 uvádí nařízení vlády č. 60/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší. Novela přináší, kromě drobných změn, novou, rozsáhlou přílohu č. 11 - Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší na území České republiky. Celá novela má 22 stran textu. (www.mvcr.cz) (Laj)


 Související

Související témata
Autorizované osoby, ČÚBP, ITI, ČOI, ÚNMZ

 Hodnocení
Zhodnoťte, jak se Vám článek líbil (1 = výborný ... 5 = špatný)
 

Diskuze ke článku
V diskuzi není žádný příspěvek
Přihlášení/odhlášení odběru příspěvků e-mailem:
váš e-mail:

Podmínky užívání portálu TLAKinfo.
Připomínky, náměty a dotazy - redakce portálu.
© Copyright TLAKinfo 2005-2024, všechna práva vyhrazena.