Neexistuje. Zákoník práce v úvodním ustanovení hlavy páté části druhé tedy v  § 132 odst. 1 zákoníku práce pouze deklaruje, že zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen „rizika“). Tím vlastně zákonodárce zavádí tento pojem do předpisu bez jeho bližší definice.
V podstatě se dá říci, že každá lidská činnost je zdrojem rizika pro člověka. Z hlediska pracovního práva patří mezi rizika všechny zdroje úrazů, průmyslové škodliviny, nadměrné teplo nebo chlad, záření, elektrická energie apod.
V teorii pracovního práva se pojem „riziko“ definuje jako kombinace pravděpodobnosti a rozsahu možného ohrožení nebo poškození zdraví zaměstnance, vystaveného v pracovním poměru jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo ohrožení zdraví zaměstnance. Pracovní rizika obvykle dělíme na fyzikální (například hluk, vibrace), chemická (například karcinogeny) a biologická (například viry, bakterie, plísně) a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například extrémní chlad, teplo a vlhkost). Toto členění je nakonec příkladně uvedeno i v ustanovení § 134c odst. 1 zákoníku práce nebo v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a které obsahuje tabulku pro vyhodnocení rizik pro účely poskytnutí osobních ochranných pracovních prostředků. Pracovní rizika  jsou dána pracovními podmínkami, pracovním prostředím a vším, s čím zaměstnanec při práci přichází do styku. Fyzikální rizika můžeme hodnotit na základě pracovních úrazů zaměstnanců určitých profesí, která zaměstnavatelé znají z vlastních rozborů nebo z rozborů, která přináší odborná literatura. Škodlivé působení vibrací, tepla, záření, chemických a biologických rizik se stanoví na základě všeobecných znalostí a poznatků o jejich přípustné koncentraci, na základě rozborů důvodů pracovních úrazů a nemocí z povolání a na základě odborných, zejména hygienických měření.
Smyslem a účelem všech ustanovení hlavy páté části druhé zákoníku práce je prevence, tedy předcházení rizikům, neboť dosažení tzv. nulového rizika, tj. absolutní eliminace pracovních úrazů a nemocí z povolání není v oblasti pracovněprávních vztahů prakticky možná, a to především proto, že vždy vedle pracovního prostředí, které zajistí zaměstnavatel, je zde ještě lidský činitel - zaměstnanec.
Zákoník práce novelou provedenou zákonem č. 155/2000 Sb. transponoval do hlavy páté části druhé především rámcovou směrnici ES č. 89/391/EEC, o zavádění opatření směřujících ke  zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, která klade hlavní důraz na prevenci rizik a nakonec ani tato směrnice pojem riziko nebo pracovní riziko nedefinuje, přestože s ním běžně zachází.

Související

Související témata Výroba, dovoz, uvádění do provozu