Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce v platném znění, zmocnil v § 134a vládu k vydání nařízení, jímž stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení atd., což bylo naplněno vydáním nařízení vlády č. 378/2001 Sb. V něm je uvedeno (§ 4), že „následná kontrola musí být prováděna nejméně jednou za 12 měsíců...nestanoví-li zvláštní právní předpis, popřípadě průvodní dokumentace nebo normové hodnoty rozsah a četnost následných kontrol jinak“ Jako příklad zvláštního právního předpisu je uvedena vyhláška Č'BP a ČBÚ č. 18/1979 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Její závažné legislativní nedostatky však konstatovalo, a oprávněnost její platnosti popřelo, samo Ministerstvo práce a sociálních věcí v interním „Stanovisku k vydání prováděcích předpisů na úseku bezpečnosti práce vydaných ČÚBP“ již v roce 1994. Nicméně, do vydání výše předpokládaných nařízení vlády, jsou všechny vyhlášky čísel 18-21/1979 Sb. součástí právního řádu. Báňský úřad již pro oblast své působnosti jejich platnost zrušil a vydal vlastní.

Podle zmíněné vyhlášky č. 18 stále ještě Oprávnění vydává inspektorát bezpečnosti práce (§4), první tlakovou zkoušku některých kotlů a tlakových nádob potvrzuje orgán dozoru (§5), kterému má oprávněná organizace oznamovat i tlakové zkoušky po opravě těchto zařízení (§6) a který „v jednotlivých technicky odůvodněných případech může prodloužit lhůty tlakových zkoušek, popřípadě navrhnout místo tlakové zkoušky jiný způsob zkoušení.“ (§ 7).

Zákon č. 174/1968 Sb. v platném znění v § 4 však explicitně takové pravomoci orgánům dozoru nedává a v § 6a ji v tomto rozsahu nedává ani organizaci SOD ITI. Výklad, že některé dřívější kompetence orgánů dozoru jaksi automaticky přešly na organizaci SOD ITI, nemá tedy oporu ani v citovaném zákonu, ani v jiných právních předpisech, nicméně tento názor vede někdy provozovatele k zasílání žádostí o povolení prodlužování lhůt revizí a zkoušek nebo udělování výjimek z normy ČSN 69 0012, jak je požadováno v její preambuli.

        Nekomplexnost a neúplnost dosavadní novelizace předpisů týkajících se všech technických zařízení označovaných dosud vyhláškami ČÚBP a ČBÚ 18 - 21/1979 Sb. jako vyhrazená nebo zákoníkem práce (§ 134b) jako „představující zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců“ (vláda je dosud svým nařízením nestanovila), vede k nejasnostem v kompetenci orgánů a organizace státního odborného dozoru v této oblasti.

            Jakkoliv bylo uvedeno, že v případech, kdy normy konkrétně naplňují obecný požadavek zákona, stávají se jejich požadavky závaznými, platí, že všechny požadavky, uvozené v normách nebo jiných předpisech slovy „musí“ nebo „je povinen“, je nutno posuzovat s vědomím, že „každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ (Ústava ČR). Z tohoto článku Ústavy vyplývá obecná nezávaznost českých technických norem a z něj vychází Ústavní soud při rušení platnosti vyhlášek různých městských, obecních a jiných úřadů, ukládajících tzv. primární povinnosti osobám.

            Ani konkrétní požadavky předpisů a norem však nelze chápat dogmaticky. Například v samotné ČSN 69 0012 je v čl. 94 stanoveno, provádět vnitřní revizi ve lhůtě ne delší pěti let, avšak u ohříváků vody ÚT a TUV nikoliv před každým započetím sezóny. U chladicích zařízení je v čl. 95 hned povoleno ji provádět pouze před rekonstrukci a po ní a vznikne-li v nádobě trhlina nebo se stane netěsnou, přičemž obsahuje jedovatou, žíravou, výbušnou nebo jinak nebezpečnou tekutinu. K tomu však nemusí dojít za celou dobu jejího provozu.

               Je tedy zřejmé, že lhůty v normě jsou obecné a je nepochybné, že vedle nádob chladicích zařízení existuje řada dalších zařízení a to i vedle těch pro která uvádí ČSN 69 0012 výjimky v čl. 106. Jedná se například o sušiče, filtry a zásobníky suchých inertních plynů nebo jiných nekorozívních pracovních tekutin, nádoby některých stabilních hasicích zařízení nebo ty, u nichž opakovaná vnitřní revize neprokázala ani porušení původního vnitřního nátěru. Z tohoto pohledu je nutné přistupovat i ke stanovení a  dodržování lhůt revizí a zkoušek, zvláště pak jejich překračování.

               Má-li revizní technik vážné pochybnosti o stavu vnitřního povrchu nebo podezření na závady které nelze zjistit jinak než vnitřní revizí, přičemž žádná z nich není uvedena v čl. 94 ČSN 69 0012 (například vnitřní netěsnost u víceprostorových nádob), je argument provozovatele, že lhůta pro její provedení podle plánu revizí ještě nevypršela, samozřejmě lichý a nebezpečný. Zřejmě mu nebylo dostatečně přesvědčivě vysvětleno, jaký je účel provádění revizí a zkoušek. Pečliví čtenáři Zpravodaje ATZ by již měli mít dostatek argumentů slovem i obrazem.

            Stejně liché a dogmatické , nikoliv však nebezpečné, je trvání revizního technika na okamžitém zastavení provozu nádoby u níž byla překročena lhůta revize nebo zkoušky a která přitom nejeví žádné závady. Nelze obecně určit jakou dobu překročení lze tolerovat, ale stojí za úvahu, zda v konkrétním případě nedošlo spíše ke stanovení lhůty nepřiměřeně krátké.Nařízení vlády č. 378/2001 Sb. v § 4 předepisuje, že „následná kontrola musí být prováděna nejméně jednou za...nestanoví-li zvláštní právní předpis, popřípadě průvodní dokumentace nebo normové hodnoty rozsah a četnost jinak.“ Vycházíme-li z uvedeného pořadí, je zřejmé, že neexistuje-li pro stanovení rozsahu a lhůty provádění provozní a vnitřní revize zvláštní právní předpis, avšak existuje místní provozní bezpečnostní předpis vycházející z analýzy a prevence rizik, jsou již údaje v normě irelevantní.

            Hlavním kritériem pro stanovení rozsahu a lhůty revize nebo zkoušky by mělo být optimální zjištění skutečného stavu zařízení a zajištění bezpečnosti jeho dalšího provozu a nikoliv splnění obecné leč plánované lhůty, i když v takovém případě je tvorba plánu revizí a zkoušek za pomoci počítačového programu rychlá. Provádění jejich co největšího počtu je sice vítaným zdrojem příjmů pro revizního technika, ale zbytečným výdajem pro provozovatele.

            Existuje-li možnost individuálních lhůt, naskýtá se otázka, jak dlouhá asi bude „životnost“, při konkurenci kolegy neváhajícího navrhnout na základě analýzy rizik i lhůty delší, toho revizního technika, který , v rámci opatření v prevenci rizik a často hlavně ve vlastním zájmu, doporučuje provozovateli lhůty „normované“ nebo i kratší. Podíl na úsporách vzniklých přijetím individuálních by se samozřejmě měl projevit i v rozdílu ceny za provádění revizí a zkoušek, což může nejenom vyrovnat, ale i převýšit ztrátu ze snížení jejich četnosti.Takovýto přístup však klade zvýšené nároky na kvalifikaci revizního technika, tj. znalosti a zkušenosti v oboru, neboť jenom odborně zdatný je způsobilý rozhodnout a posléze i přežít.

            Případ, kdy by revizní technik dosáhl absolutní výše úspory tím, že by doporučil zrušit revize a zkoušky, patří do tzv. odbornických vtipů a lze snad předpokládat, že ani laický provozovatel by nebyl ochoten za takovouto prevenci rizik zaplatit.

             Za stav zařízení a případná ohrožení života a zdraví zaměstnanců i majetku občanů vzniklá v důsledku jeho závad odpovídá ten kdo škodu způsobil, ať již přímo nebo z nedbalosti. V případě nepřijetí nebo nedodržování přijatých opatření k prevenci rizik jednoznačně provozovatel. Je proto v jeho zájmu aby je dodržoval a dbal dobře míněných, a hlavně odborně fundovaných a opodstatněných, rad svého odborně způsobilého pracovníka - revizního technika. Záleží tedy především na úrovni jeho argumentace, zda termín bude splněn ve lhůtě přiměřené situaci a stavu zařízení, není-li v jeho pravomoci cokoliv nařídit nebo zakázat.

 Závěr

         Ve světle výše uvedeného je zřejmé, že současná i budoucí situace otvírá široké pole působnosti především pro odborně zdatné revizní techniky, neschovávající se za mnohdy již zastaralé normy a schopné doporučit při tvorbě místního provozního bezpečnostního předpisu taková opatření k prevenci rizik, rozuměj takové způsoby a lhůty revizí a zkoušek, která budou jednak zárukou bezpečnosti provozu, jednak dají provozovateli jistotu, že náklady na ně vynaložil účelně a v optimální výši.

Související

Související články Revize TNS - TLAKOVÁ ZKOUŠKA (3.5.2006) Související témata Revizní technici