Roční výše poplatků pro malý stacionární zdroj vyměří orgány obce pevnou částkou a to úměrně k velikosti zdroje a době jeho provozu v poplatkovém období, případně podle druhu a spotřeby paliva.

Poplatky za ZV, V a S stacionární zdroje se platí za znečišťující látky nebo stanovené skupiny látek, pro které má zdroj stanoven emisní limit. Sazby poplatků a způsob výpočtu poplatku je uveden v příloze č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší. Vypočtený poplatek se zaokrouhluje na 100 Kč.

 Kategorie spalovacích zdrojů

Podle míry vlivu na kvalitu ovzduší se stacionární zdroje znečišťování dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Z technologického hlediska nejpočetnější skupinou jsou spalovací zdroje, ve kterých se paliva oxidují za účelem využití uvolněného tepla (například kotle).

Spalovací zdroje se podle tepelného příkonu nebo výkonu dělí do kategorií:

zvláště velké spalovací zdroje (ZV), kterými jsou spalovací zdroje o jmenovitém příkonu 50 MW a vyšším, bez přihlédnutí ke jmenovitému výkonu,

velké spalovací zdroje (V), kterými jsou spalovací zdroje o jmenovitém výkonu vyšším než 5 MW do 50 MW, nespadající do kategorie a)

střední spalovací zdroje (S), kterými jsou spalovací zdroje o jmenovitém výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně,

malé spalovací zdroje (M), kterými jsou spalovací zdroje o jmenovitém výkonu menším než 0,2 MW.

Nutno uplatnit pravidlo uvedené v § 4, čl. 6 v zákonu č. 86/2002 Sb., které stanoví, že pro účely stanovení kategorie zdroje nebo emisních limitů se jmenovité tepelné příkony nebo výkony pro zdroje kategorií ZV, V a S téhož provozovatele sčítají, jestliže:

jsou zdroje umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v pracovním celku, spaliny jsou vypouštěny společným komínem bez ohledu na počet průduchů nebo by s ohledem na uspořádání a druh používaného paliva mohly být vypouštěny společným komínem.

Obdobné pravidlo platí podle § 4, čl. 7 i pro malé spalovací zdroje, kde se pro účely stanovení kategorie zdroje sčítají tepelné výkony malých spalovacích zdrojů téhož provozovatele za předpokladu, že spaliny jsou nebo by mohly být vypouštěny společným komínem.
  

Zjišťování emisí znečišťujících látek

U zdrojů kategorie ZV, V a S zjišťují provozovatelé emise znečišťujících látek především měřením a pouze ve zvláštních případech, stanovených ve Vyhlášce MŽP č. 356/2002 Sb., výpočtem. Emise se měří v místě, za kterým již nedochází ke změnám složení vypouštěných odpadních plynů do ovzduší. Měření a vyhodnocení naměřených hodnot se provádí jednorázově v termínech stanovených vyhláškou MŽP č. 356/2002 Sb. nebo nepřetržitě v průběhu roku (kontinuálním měřením). Uvedená vyhláška blíže stanovuje např. rozsah a způsob jednorázových měření znečišťujících látek u stacionárních zdrojů včetně jejich vyhodnocení, dále provádění kontinuálního měření včetně zaznamenávání a vyhodnocování naměřených dat. Zjišťování znečišťujících látek a kontrolu účinnosti spalování u malých zdrojů popisuje nařízení vlády č. 352/2002 Sb.

Základní povinnosti provozovatelů spalovacích zdrojů
Mezi základní povinnosti provozovatelů ZV, V a S stacionárních, tedy i spalovacích zdrojů, patří (podle § 11 zákona č. 86/2002 Sb.) například:

uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje v souladu s podmínkami ochrany ovzduší, které jsou uvedeny ve stanoviscích a povoleních orgánů ochrany ovzduší,

dodržovat emisní limity včetně lhůt stanovených k jejich plnění, dodržovat emisní stropy (jsou-li stanoveny),

zjišťovat množství vypouštěných látek,

vést provozní evidenci v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise (Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.).

Provozovatelé ZV, V a S stacionárních zdrojů jsou povinni zpracovat z údajů provozní evidence souhrnnou provozní evidenci každého zdroje za kalendářní rok a předat ji do 15. února následujícího roku příslušnému orgánu ochrany ovzduší. Bližší informace uvádí Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb. Podle této vyhlášky výjimku tvoří střední spalovací zdroje, které obsahují výhradně spalovací zařízení se jmenovitými tepelnými výkony do 0,2 MW (malé jednotkové zdroje), kde se výše uvedené záznamy vedou pro zdroj jako celek.

Povinnosti provozovatelů malých spalovacích zdrojů

Jak již bylo uvedeno, ze zákona o ovzduší č. 86/2002 Sb. (§ 12) vyplývají pro provozovatele malých zdrojů (od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW u zdrojů na tuhá paliva a od 11 kW na plynná a kapalná paliva), které nejsou umístěny v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, povinnosti nejméně 1x za 2 roky zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest.

Mezi základní povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů patří (podle § 12 zákona č. 86/2002 Sb.) například:

uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroje jen v souladu s podmínkami pro provoz těchto zdrojů,

umožnit osobám pověřených obcí a inspekci (ČIŽP) přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštění látek a kontroly jeho technického stavu,

zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest u spalovacích zdrojů provozovaných při podnikatelské činnosti provozovatele nejméně 1x za 2 roky. Tuto povinnost plní provozovatelé:
- u zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW,
- u zdrojů spalujících plynná a kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW.

Oprávněnou osobou je držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví.

Umožnění přístupu a zajištění měření se netýká provozovatelů malých stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost.

Legislativa vychází ze zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a navazujících právních prováděcích předpisů (nařízení vlády a vyhlášky MŽP) č. 350/2002 Sb. až č. 358/2002 Sb. Stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování se bezprostředně dotýkají nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší a vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., která mimo jiné uvádí seznam znečišťujících látek, požadavky na vedení provozní evidence, metody zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek aj. Imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší jsou uvedeny v nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Rozsáhle se této problematice věnují na portálu www.tzb-info.cz v článcích

Emise z kotelen a ochrana ovzduší (I)

Emise z kotelen a ochrana ovzduší (II)

Emise z kotelen a ochrana ovzduší (III)

Související

Související témata Kotle vysoko a středotlaké