Revizní technik, pokud není přímo zaměstnancem provozovatele, a vlastního RTTN si mohou dnes dovolit pouze ti největí provozovatelé - je to režijní nevýdělečný pracovník, má ztíženou již počáteční pozici v tom, že o potřebě provést revize a zkoušky TNS musí provozovatele nejprve přesvědčit, chce-li být z této činnosti živ. Tato skutečnost se v posledních letech lepší tlakem vyvíjeným z několika směrů. U dlouhodobých klientů je již provádění revizí zažito jako perodická potřeba, své ovoce počíná nést i opět obnovená kontrolní činnost inspektorů IBP a zvětšující se počet provozovatelů má vlastní řídící systémy jakosti, které provádění revizí předpokládají.

V této souvislosti lze též zásadně rozdělit provozovatele do tří skupin:

1.    Ti, kteří potřebují popsaný papír s vyjádřením, že nádoba je schopna provozu. Faktický stav nádoby je nezajímá, provozní rizika podceňují jak verbálně, tak i vlastním fyzickým přístupem k provozu TNS. U této skupiny je velmi obtížné „prodat“ revizní výstup, neboť jeho hodnotu neznají, nechtějí znát a revize má cenu pouze toho papíru, založeného na dně šuplíku. V těchto případech odmítáme já a zaměstnanci naší firmy revize provést (i když se stále ještě najdou kolegové, kteří takovému provozovateli vyjdou vstříc „večer v hospodě za pivo“). Takové extrémy se objevily v minulých letech v několika případech, v poslední době spíše se v rámci všemožných úspor objevuje vědomé odsouvání termínů revizí na dobu „teď ne, až je budu potřebovat“.

2.    Největší skupinu tvoří ti, kteří ví, že absence revizí může být (bude) zdrojem následných potíží, a ti, u nichž provádění revizí vyžaduje některý z jejich vnitřních řídících a kontrolních systémů. U této skupiny je rozhodující poměr kvality a ceny.

3.    Provozovatelé, kteří revize vyžadují, chtějí jednoznačně kvalitu a s revizními výstupy pracují. Jejich krédem je „chci mít zařízení v pořádku“.

            Již podle typu provozovatele se zásadně liší stav TNS. Tento nejlépe charakterizuje každoroční provozní revize. Závady obecné jsou shodné: velká fluktuace zaměstnanců způsobuje trvalý nedostatek v počtu školených a přezkoušených obsluh, málokdy se stává, že by tatáž obsluha vytrvala od revize k revizi. V tomto případě si provozovatelé neuvědomují riziko obsluhy nádob osobou bez potřebné kvalifikace, v té lepší variantě je chyba napravena při provozní revizi. Další obecný problém je chybějící dokumentace TNS: velkým pohybem nádob, přesuny, prodejem, koupí, konkurzy apod. se původní dokumentace ztratí jako první a to zásadní neznalostí odpovědných osob. Auto bez technického průkazu si pro provoz nekoupí nikdo, TNS bez dokumentace téměř každý.

            Další časté závady již vyplývají podle způsobu provozu. Nádoby umístěné venku, provozované stavebními firmami s častými přesuny mají vesměs poškozený nátěr s více či méně zkorodovaným povrchem. Podle stáří nádoby je koroze pouze povrchová, lze se však setkat i se zásadními korozními úbytky, či poškození plaště nádob hrubým zacházením, nevhodnou manipulací, údery (pláště pmeumatických dopravníků betonové směsi - Mixokrety). V těchto případech jsou též obtížně čitelné poškozené výrobní štítky - pokud jsou osazeny.

            Obvyklou závadou je nefunkční, poškozený, či „nenulující“ tlakoměr, nevhodný rozsah stupnice. Nejlevnější používaný typ tlakoměru v ceně do 400,- Kč není uzpůsoben konstrukčně pro dlouhodobé snášení chvění či rázů. Proto při osazení v místě jejich působení a bez tlumiče kmitů nemá dlouhou životnost a zaručenou přesnost. Problematiku osazení či absence tlakoměrové armatury řeší jasně ČSN 69 0010-5.2.

            Funkčnost pojistných ventilů v prašných provozech betonáren u stavebních firem není obsluhou zkoušena podle ČSN 69 0012, u nádob na venkovním prostranství nejsou většinou kuželky ventilů pohyblivé. Na druhou stranu je logické, že obsluhou pověřený pracovník je prvořadě placen zaměstnavatelem za produktivní činnost. Provedenou zkouškou takového ventilu se tento stane okamžitě netěsný a před obsluhou vyvstane problém. Proč by to dělal? Jenom proto, že to přikazuje nějaká norma? Zde je třeba při školení důrazně upozorňovat na odpovědnost obsluh a přezkoušení jejich kvalifikace.

            Odkalovací armatura - další problémová část nádoby. Pokud se do sedla odpouštěcího ventilu malých vzdušníků (3/8“, 1/4“) dostane nečistota, odstraňuje obsluha většinou tuto netěsnost dotažením pomocí ručního nářadí (kleště, sikakleště apod.). Po několikerém užití tohoto způsobu je armatura nepoužitelná. U jedné výrobní řady 300 litrových vzdušníků pro kompresory Orlík PKS 35, 50 byl osazován vypouštěcí návarek se zátkou, jejíž hlava vyčnívala pouze několik milimetrů. Tato válcová hlava byla navíc opatřena pouze dvěma ploškami na stranový klíč. Při souhře minimálního vyčnívání hlavy a poškozených plošek je povolení takové zátky zkouškou trpělivosti, štěstí, náhody, šikovnosti, bohatosti výbavy nářadí a slovní zásoby. Zejména, máte-li nádobu po tlakové zkoušce plnou vody. Stalo se mi, mohu vyprávět.

            Další závadou, běžnou při provozních revizích je umístění nádoby. Zejména v provozech služeb je často nádoba zastavěna materiálem podle zaměření provozovatele (pneumatiky, přepravky apod.). Je zřejmé, že v těchto případech se obsluha nebo provozovatel přibližuje k nádobě pouze při řešení již vzniklého problému (malý tlak, nefunkční zdroj, únik vzduchu apod.), nebo v lepším případě 1x ročně revizní technik. Přímou souvislost s umístěním nádoby má přístupnost výrobního štítku. Neumím si za celou svoji praxi vysvětlit, proč, je-li pravděpodobnost umístění nádoby štítkem ke zdi a tedy nepřístupným 50%, je toto téměř pravidlem. V těchto chvílích stává se neocenitelným pomocníkem zubařské zrcátko. Udivující je také umění pracovníků provádějících tepelné isolace různých ohřívačů dovedně utajit výrobní štítek pod vrstvami isolace.

            Opodstatnění pečlivě provedené vnitřní revize dokládá následující zkušenost z počátku 90. let. Při servisu kompresoru Orlík umístěného na ležaté nádobě 70 litrů jsem si všiml rezavého znečištění betonového základu, na kterém bylo soustrojí umístěno. Protože tyto jasně viditelné rezavé mapy byly na opačné straně nádoby než je okalovací armatura a z okolních konstrukcí žádné úkapy nebyly zjevné, prohlédl jsem spodní část pláště nádoby. Poškození nátěru klasickými korozními výkvěty ve spodní části klenutí dna bylo samozřejmě důvodem k očistění místa. Zděšení nastalo, když se mi podařilo bez jakéhokoliv úsilí v místě poškození propíchnout plášť nádoby vedle ležícím zbytkem svářecí elektrody. Další pochybnosti vzbudilo prohlášení provozovatele, že na nádobě nedávno prováděl v místě působící revizní technik tlakovou zkoušku. Protože již máme ve firmě zkušenost s prokorodovaným vzdušníkem, kdy korozní otvory byly zjištěny při tlakové zkoušce, kloním se spíše k doměnce, tlaková zkouška byla provedena pouze na papíře. Nicméně jsem přesvědčen, že takové korozní poškození, zejména z vnitřní strany nádoby, je lépe objevitelné při pečlivě provedené vnitřní revizi. Navíc je vnitřní revize u takového vzdušníku méně technicky náročná a nákladná než tlaková zkouška.

            Provádění vnitřní revize na dosud revizně neznámé nádobě skrývá i různá překvapení. Opět soustrojí Orlík, ležatá nádoba 150 litrů. Přesvědčil jsem se, že je nádoba bez tlaku pomocí armatur, umístěných v horní části nádoby a počal jsem demontovat kontrolní otvor - víko na čele nádoby. Po povolení matic a uvolnění víka jsem chvíli nevěděl, není-li vzdušník používán jako vodárna. Hladina kondenzátu byla někde v horní třetině nádoby, ještě nad kontrolním otvorem! Tedy řekněme přes 100 litrů kondenzátu! Při vnitřní revizi byla potom zjištěna řada důlkové koroze v úrovni hladiny a jinak slušná nádoba byla vyřazena z provozu.

            Poslední zkušenost se týká pečlivého provádění výchozí revize a zejména důsledného ověření všech skutečností a trvání na splnění povinností všech zůčastněných stran. Byla instalována TNS na nové místo. Tato nádoba je zapuštěna v podlaze, kterou prochází, a kotvena na čtyřech patkách, přivařených typově na plášť nádoby. Z rozměrových důvodů instalační firma tyto typové patky odřízla z podložných plechů, vyrobila nové podložné plechy a tyto navařila spolu s novými patkami na jiné místo pláště. Prováděcí firma má k takové úpravě oprávnění. Pominu-li doložitelnou technickou nesmyslnost provedené úpravy, zůstává závadou naprostá absence jakékoliv dokumentace této úpravy. Teprve pečlivě provedená výchozí revize s negativním výsledkem a důsledné trvání na splnění povinností všech zůčastněných iniciovalo zpětné dokladování provedených prací, doplnění dokumentace apod. Zkušenost z této akce je tato: všechny skutečnosti ověřit, doložit, zkontrolovat. Nedat na slovní ujištění zúčastněných osob. Revizí technik je ten, kdo svým podpisem na revizním záznamu stvrzuje popsaná fakta.

Související

Související témata Vzdušníky, kompresory Revizní technici