Změny v souvislosti se vstupem

Po přistoupení České republiky k Evropské unii dojde k v oblasti mezinárodního obchodu k řadě změn. Za základní lze považovat skutečnost, že obchod se subjekty majícími sídlo v členských státech EU ztratí charakter mezinárodního obchodu, neboť se bude jednat o obchodování na tzv. jednotném trhu (single market). Na tomto trhu platí obecně zásada volného pohybu zboží, která je upřesněna v několika článcích Smlouvy o založení Evropského společenství.

Článek 28 - Omezení dovozu

Kvantitativní omezení dovozu jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem jsou mezi členskými státy zakázána.

Článek 29 - Omezení vývozu

Kvantitativní omezení vývozu jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem jsou mezi členskými státy zakázána.

Článek 30 - Výjimky

Ustanovení článků 28 a 29 nevylučují zákazy nebo omezení dovozu, vývozu nebo tranzitu odůvodněné veřejnou mravností, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí a zvířat, ochranou rostlin, ochranou národních kulturních statků, které mají uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví. Tyto zákazy nebo omezení nesmějí však sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy.

Nový bude i přístup na další trhy, neboť zde budou hrát v řadě případů významnou roli dohody, které v dané oblasti Evropská společenství uzavřela.

Požadavky na výrobky

Nezbytností bude, aby české výrobky odpovídaly požadavkům, které jsou na jednotném trhu uplatňovány. Tyto požadavky jsou v zásadě dvojího charakteru. Jednak jde o požadavky, které lze označit za regulované, tedy takové, které jsou stanoveny závaznými předpisy a dále jde o požadavky neregulované, které jsou uplatňovány mimo, nebo spíš nad regulovaný rámec.

Regulované požadavky lze v zásadě opět rozdělit, a to na harmonizované, které jsou uplatňovány shodně všemi členskými státy a na neharmonizované, které pramení z neharmonizovaných národních předpisů.

Je známo, že oblast tlakových zařízení je pokryta převážně harmonizovanými předpisy, takže je minimální potřeba aby se český výrobce zajímal o národní předpisy ostatních členských států EU. To platí samozřejmě za předpokladu, že jeho výrobek je v plném souladu s požadavky příslušných technických předpisů platných na území ČR a že byla v souladu s nimi také posouzena a deklarována shoda. V dané oblasti platí plně, že označení CE má charakter pasu k pohybu výrobku mezi státy EU.

Harmonizace předpisů

Skutečnost, že se Evropská unie v květnu 2004 rozšíří o deset nových států budí u českých výrobců jak naději na usnadnění odbytu, tak obavy z vlastního prosazení na výrazně rozšířeném trhu. Jedná se ve všech případech o tzv. kandidátské státy, s kterými byly v minulosti podepsány dohody o přidružení, jejichž součástí je mj. ustanovení o sjednocení předpisů a postupů v oblasti posuzování shody. V případě ČR je toto ustanovení obsaženo v Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, a to v čl. 75. Požadavku na vybudování systému posuzování shody plně kompatibilního se systémem v ES Česká republika dostála o čemž svědčí mj. podpis dohody PECA a zařazení příslušných sektorových příloh k této dohodě.

Stejná situace dosud bohužel nenastala ve všech kandidátských státech. Důkazem toho je skutečnost, že v některých z nich nejsou příslušné PECA podepsány, nebo neobsahují mezi sektorovými přílohami přílohu tlaková zařízení. Zde je nutno upozornit na přístup Evropské komise, tak jak byl presentován např. na Working Party organizované 133 Technical Committee (Mutual Recognition) dne 5.prosince 2004. V zápisu z tohoto jednání je konstatováno, že po určitou dobu bude výjimečně v některých z nově přistoupivších států připuštěna národní právní úprava, která však bude pouze paralelní úpravou k evropské legislativě. Tento přístup znamená, že příslušný stát nesmí u výrobků, které splňují požadavky harmonizovaných předpisů uplatňovat svá národní specifika. Konkrétně to značí, že na výrobek označený CE nebudou moci být kladeny další závazné požadavky ze strany úředních míst a bude muset být připuštěn na trh. Pro odbyt českých výrobků tedy dočasná existence národních právních úprav nebude znamenat překážku. Nutno zmínit i fakt, že v ČR se v harmonizované oblasti s existencí národní právní úpravy v tomto smyslu neuvažuje.

Požadavky v neregulované sféře

Pokud jde o další, jak bylo dříve uvedeno neregulované požadavky, zde se musí výrobci smířit s faktem, že odběratel/zákazník je subjekt, který si může požadavky stanovovat podle své potřeby, pokud samozřejmě nejde o požadavky křížící se s regulovanými. Pak je pouze na vůli či snaze výrobce těmto požadavkům vyhovět a získat či ztratit zákazníka. Tento fakt uvádím proto, že dotazy na nezbytnost vyhovění neregulovaným požadavkům zahraničních odběratelů jsou na ÚNMZ vznášeny velmi často a jsou ze strany českých výrobců často chápány jako neopodstatněné. Pro úplnost je třeba opakovaně připomenout, že takovéto požadavky nesmí být vznášeny ze strany úředních míst.

Neharmonizované předpisy

Okrajově je nutno se zmínit i o výrobcích v regulované oblasti, na které se vztahují požadavky neharmonizované. O přístupu k těmto výrobkům v ČR pojednává §13b zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky ve znění pozdějších předpisů. Ten v podstatě značí, že požadavky neharmonizované národní právní úpravy se neuplatní na výrobky, které byly vyrobeny anebo uvedeny na trh v některém členském státě EU (nebo mají původ v některém ze států Evropského sdružení volného obchodu, které jsou současně smluvní stranou Evropského hospodářského prostoru), za předpokladu, že takový výrobek odpovídá (zjednodušeně)

1. technickým předpisům, které jsou v některém z těchto států závazné,
2. technickým normám nebo pravidlům správné praxe, které jsou vydány v souladu s právními předpisy a

požadavky státu,

3. mezinárodním technickým normám, oprávněně používaným v některém z těchto států, nebo
4. tradičním či inovačním výrobním postupům používaným v některém z těchto států v souladu s jeho právními předpisy,

pokud tyto technické předpisy, technické normy, pravidla správné praxe nebo postupy zaručují míru ochrany oprávněného zájmu odpovídající míře této ochrany v České republice.

Toto ustanovení odpovídá v podstatě právním úpravám členských států EU, takže lze odůvodněně předpokládat, že členské státy budou k českým výrobkům zaujímat postoje reciproční.

Další trhy

Dosavadní text pojednával v podstatě o evropském jednotném trhu. Vstup ČR do EU však ovlivní jak přístup českých výrobků na další světové trhy, tak akceptování zahraničních výrobků na území ČR. V současné době mají Evropská společenství uzavřenu řadu mezinárodních úmluv, které se týkají pohybu zboží a akceptování nálezů v oblasti posuzování shody. Vstupem do EU se stane i ČR účastníkem těchto dohod. Za nejvýznamnější lze považovat následující:

Austrálie a Nový Zéland

Obě dohody vstoupily v platnost 1.12.1998.

Sektory pokryté oběma dohodami jsou: telekomunikační terminály, elektrická zařízení a elektromagnetická kompatibilita, zdravotnické prostředky, správná výrobní praxe pro léčivé přípravky, tlakové nádoby, strojní zařízení a v případě Austrálie též motorová vozidla a součásti.

Kanada

Dohoda vstoupila v platnost 1.11.1998

Dohoda pokrývá všechny povinné postupy posuzování shody v těchto sektorech: správná výrobní praxe pro léčivé přípravky, zdravotnické prostředky, telekomunikační koncová zařízení, elektrická bezpečnost, elektromagnetická kompatibilita, rekreační plavidla.

Izrael

Dohoda vstoupila v platnost 1.5.2002.

Dohoda pokrývá potenciálně obchod s chemikáliemi mezi EU a Izraelem.

Japonsko

Dohoda vstoupila v platnost 1.1.2002.

Dohoda pokrývá následující sektory: telekomunikační koncová zařízení a radiová zařízení, elektrotechnické výrobky, správná laboratorní praxe pro chemikálie a správná výrobní praxe pro léčivé přípravky.

Protože povinné požadavky na výrobky dané právními předpisy dovážející strany musí být vždy splněny, dohoda nevyžaduje harmonizaci výrobku či požadavků posuzování shody mezi EU a Japonskem. Každá strana si udržuje své vlastní požadavky dané právními předpisy a má možnost si stanovit úrovně ochrany zdraví, bezpečnosti a ochrany životního prostředí, které považuje za nezbytné pokud vyhovují mezinárodním závazkům.

Švýcarská konfederace

Dohoda vstoupila v platnost 6.6.2002.

Strany dohody uznávají vzájemné uznávání výsledků posuzování shody na dvou úrovních:

v sektorech pokrytých legislativou, která je považována za ekvivalentní, strany vzájemně přijímají výsledky postupů posuzování shody prováděných uznanými orgány posuzování shody podle požadavků exportující strany,

v sektorech, kde legislativa není ekvivalentní, strany vzájemně přijímají výsledky postupů posuzování shody prováděných uznanými orgány posuzování shody osvědčující shodu s požadavky dovážející strany.

Předmětem dohody jsou následující sektory:

Strojní zařízení, osobní ochranné prostředky, hračky, zdravotní prostředky, plynové spotřebiče, tlaková zařízení, telekomunikační koncová zařízení, zařízení určená do prostředí s nebezpečím výbuchu, elektrická bezpečnost, elektromagnetická kompatibilita, motorová vozidla, zemědělské a lesnické traktory, správná laboratorní praxe a léčiva.

USA

Dohoda vstoupila v platnost 1.12.1998

Dohoda vylučuje duplikaci kontrol, zvyšuje transparentnost postupů a přivádí výrobky rychleji na trhy v šesti průmyslových sektorech: telekomunikační zařízení, elektromagnetická kompatibilita, elektrická bezpečnost, rekreační plavidla, zdravotnické prostředky a správná výrobní praxe pro léčivé přípravky.

Protože povinné požadavky na výrobky dané právními předpisy dovážející strany musí být vždy splněny, dohoda nevyžaduje harmonizaci výrobku či požadavků posuzování shody mezi EU a USA. Každá strana si udržuje své vlastní požadavky dané právními předpisy a má možnost si stanovit úrovně ochrany zdraví, bezpečnosti a ochrany životního prostředí, které považuje za nezbytné pokud vyhovují mezinárodním závazkům

Uplatňování uvedených dohod bude v podstatě znamenat, že výrobky, kterých se jednotlivé úmluvy týkají budou umísťovány v ČR na trh za stejných podmínek jako na zbylé části jednotného trhu.

Posuzování shody v rámci dohod

Specifickým problémem je zapojení českých subjektů do procesu posuzování shody výrobků, které jsou určeny na trh smluvního státu. Zde je nutno vzít v úvahu, že druhé strany jednotlivých dohod uplatňují regulaci v řadě případů odlišně, než je tomu v EU. V žádném případě tedy nelze aplikovat principy užité v rámci PECA, kdy jedna ze stran zcela přizpůsobila svou právní úpravu posuzování shody straně druhé.

U těchto dohod je nezbytné, aby výrobky odpovídaly požadavkům druhé smluvní strany a byly podrobeny procesu posouzení shody, který provádí či akceptuje druhá strana. Tento požadavek značí, že ověření provede subjekt zmocněný či akceptovaný druhou stranou. Může se tedy jednat i o subjekty mající sídlo v zemi výrobce, tedy i v ČR, event. v EU. ÚNMZ již vyzval ředitele autorizovaných osob k zapojení do těchto mezinárodních aktivit, které předpokládají minimálně seznámení se s právní úpravou druhé strany a získání pověření k příslušným aktivitám.