Redakce Zpravodaje ATZ obdržela dopis p. Jiřího Vacka, revizního technika TZ, končící otázkou, zda se jednou nedočká toho, že někdo začne provádět i revize “papiňáků” v kuchyních stravovacích zařízení. Setkal se totiž s tím, že jeden z našich “kolegů” provádí v organizaci revize cca 40 ks elektrických boilerů pro ohřev TUV o obsahu 50 - 120 litrů, u kterých požaduje, aby provozovatel zajistil (uvedeno jako závada) řádné a pravidelné odkalování, odborné odstraňování kotelního (!) kamene a čištění a namontování zabezpečovacího zařízení k bojleru dle ČSN 06 0830 čl. 7.2 (na ohříváky TUV vytápěné elektřinou se tato nevztahuje), vše zpracováno formou jako když se jedná o vyhrazené tlakové zařízení, s razítkem a podpisem RT.

Protože dopis neobsahoval další podrobnosti, budeme se tímto případem zabývat obecně, s probráním možností, které mohou nastat.

Čisté víno

Podle nařízení vlády č. 378/2001 Sb. je každý provozovatel technických zařízení tato podrobovat kontrolám nejméně jednou za 12 měsíců v rozsahu stanoveném místním provozním předpisem, nestanoví-li zvláštní právní předpis, popřípadě průvodní dokumentace nebo normové hodnoty rozsah a četnost následných kontrol jinak. V případě tlakových nádob spadajících svými parametry mezi vyhrazená technická zařízení je to jednoznačně vyhl. č. 18/1979 Sb. a ČSN 69 0012. Jak však postupovat v ostatních případech ?.

Revizní technik je vůči organizaci odborně způsobilým zaměstnancem ve smyslu § 132b odst. 1 zákoníku práce, i když provádí revize dodavatelským způsobem. Je-li požádán o posouzení bezpečnosti zařízení, které nespadá mezi technická zařízení představující zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců a jejichž výroba, provoz, revize a zkoušky nepodléhají zvláštním předpisům, nic, kromě důvěry ve vlastní odbornou úroveň, nebrání tomu, aby posouzení provedl. Nemůže jej ovšem vydávat za znalecký posudek, není-li soudním znalcem a nemůže jej označit ani jako revizi nebo zkoušku podle norem nebo obecně závazných předpisů, jestliže se tyto na zařízení nevztahují. Zjištěné závady nemůže rovněž uvádět jako porušení těchto předpisů a nemůže se odvolávat na povinnosti provozovatele v nich uvedené. S plnou vahou se může opírat pouze o místní provozní předpis a návod k obsluze. Chybí-li tato dokumentace, může ji vypracovat, nebo se na její tvorbě podílet s uplatněním i těch opatření a požadavků (lhůty, způsob a rozsah prohlídek a zkoušek, vedení záznamů o zkouškách bezpečnostní armatury, záznamy o seznámení obsluhy apod.), které se jinak vztahují na zařízení vyhrazená (ČSN 69 0012) nebo podobná (ČSN O6 0830). Samozřejmě může navrhovat i další smysluplná opatření k zajištění bezpečnosti zařízení a ochraně zdraví a života zaměstnanců.

Je-li tedy mezi oběma stranami jasno, dohodnutá odměna je označena jako odměna za odborné posouzení a nikoliv revizi nebo zkoušku podle irelevantního předpisu, její výše tomu odpovídá, je oběma stranami považována za přiměřenou, technický stav je skutečně zjištěn a navržená opatření směřují k odstranění závad které by mohly vést k ohrožení zdraví, života nebo majetku, je vše v souladu s bodem 4 Čl. 2 Ústavy České republiky, kde se praví, že “každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.”

Chtěl bych zde připomenout článek “Výbuch boileru v Lounech”, uveřejněný ve Zpravodaji ATZ 3/2002. Popisuje příčiny exploze elektrického ohřívače TUV, která měla za následek smrt šesti hostů hotelu Oharka a značnou škodu na majetku. Stav ohřívačů, včetně vybuchnuvšího, zjišťoval dodavatelským způsobem revizní technik tlakových nádob na základě objednávky provozovatele. O stavu vnitřního a vnějšího povrchu, funkci pojistných ventilů a ostatní armatuře vypracoval odborný posudek, v němž, na základě zjištěného stupně koroze plášťů, doporučil provedení tlakových zkoušek do určitého termínu. Provozovatel toto doporučení nerespektoval, což mělo fatální následky. Na počátku vyšetřování byl za viníka označen právě revizní technik tlakových zařízení s tím, že z titulu své odbornosti nezabránil kvalitním provedením revize havárii ohřívače. Obvinění byl posléze zproštěn, právě na základě toho, že jím navrženou lhůtu tlakových zkoušek provozovatel překročil a že jako skutečná příčina destrukce byly zjištěny závady na elektrické instalaci.Vina za jejich neodstranění byla přisouzena reviznímu technikovi elektrických zařízení, který je při revizi nezjistil a v zápisu neuvedl. Tento případ, který naštěstí dopadl pro našeho kolegu dobře, neuvádím jako varování před prováděním odborného posouzení bezpečnosti zařízení které nespadá mezi vyhrazená, ale jako příklad události, při které by při vyšetřování havárie nebo úrazu mohly vyjít najevo skutečnosti naplňující skutkovou podstatu trestného činu, jak vyplyne z dalšího.

V některých případech revizní technici provádějící revize a zkoušky dodavatelským způsobem svou odbornost nevyužívají ve prospěch chlebodárce, ale zneužívají jeho neznalosti k vlastnímu obohacení. Leckdy i ve spolčení s těmi, kdo jako osoby odpovědné za provoz nebo z titulu jiné funkce jim k tomu, za podíl na lupu, napomáhají. Není znám případ, že by revizní technik v zaměstnaneckém poměru prováděl revize a zkoušky nevyhrazeného technického zařízení u svého zaměstnavatele. Snad pouze v zájmu pochybného zdůvodnění své existence při nedostatku těch vyhrazených.

O možných postizích za nekvalitně provedenou revizi nebo zkoušku pojednává článek “Odpovědnost revizních techniků” ve Zpravodaji č. 3/2003. Čeho se však dopouští revizní technik, který provozovatele uvede v omyl tím, že technické zařízení kvalitně a důkladně posuzuje jako podléhající režimu stanovenému pro zařízení vyhrazená, jako takové jej reviduje a zkouší nebo pro takové zařízení zhotoví zbytečnou dokumentaci (pasport) a za tyto úkony přijme odměnu jejich náročnosti odpovídající ?

Odpověď nalezneme v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v jeho platném znění, kde se podle § 250 dopouští podvodu ten ”Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tím na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou ( tedy větší než 5.000,- Kč), bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.” Při škodě menší se pak jedná o přestupek proti majetku podvodem podle § 50 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích v platném znění. V tomto případě může být uložena pokuta až do 15.000,- Kč.

Je-li podvodným jednáním způsobena škoda nikoliv malá (větší než 25.000,- Kč), je trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta. Na dvě léta až osm let bude pachatel podle § 250 potrestán, spáchá-li čin jako člen organizované skupiny (např. podílejí-li se na podvodu vědomě a s podílem na neoprávněném obohacení zaměstnanci provozovatele ) nebo způsobí takovým činem značnou škodu (větší než 500.000,- Kč). Odnětím svobody na pět až dvanáct let pak bude pachatel potrestán, způsobí-li škodu velkého rozsahu (přes 5 milionů).

Z dikce zákona vyplývá, že uvedené hranice způsobené škody se nevztahují pouze na částku o níž se pachatel nebo pachatelé neoprávněně obohatili, ale o celkem způsobenou škodu. Pokud tedy při provádění zbytečných revizí a zkoušek vynaloží provozovatel náklady na materiál, energie a mzdy pracovníků, započítává se jejich výše do způsobené škody. Provozovatel může požadovat, kromě vrácení neoprávněně vyplacené odměny, i náhradu těchto zbytečně vynaložených nákladů.

Vrátíme-li se k dopisu zmíněnému v úvodu a předpokládáme-li, že revizní technik uvedl objednatele v omyl tím, že provedené prohlídky účtoval jako revize vyhrazeného tlakového zařízení, pak při čtyřiceti boilerech a ceně za revizi jednoho převyšující 125,- Kč (!) by již byla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu, neboť toto zařízení povinně revizím nepodléhá.

Zvláště drsnou odrůdou podvodu jsou ty případy, kdy revizní technik dokonce uvede v dokumentaci vyhrazeného technického zařízení záznam o výsledku revizí a zkoušek které vůbec neprovedl. Provozovatele zařízení pak nepochybně uvede v omyl, neboť tento provozuje zařízení v dobré víře, že je v bezpečném stavu. Přijme-li revizní technik za nevykonanou činnost odměnu, pak tato představuje výši podvodem okamžitě způsobené škody i kdyby nedošlo k následným škodám, které by měly původ v provozu zařízení, jehož vadný stav nebyl zjištěn. Pokud k nim dojde, nelze vyloučit, že pak přesáhnou i tak vysokou hranici, jako je zmíněných 5 milionů.

Boží mlýny a lidské soudy mají na semletí pachatele lhůtu pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta; v ostatních případech je promlčecí lhůta tři léta.

Pokud by bylo zjištěno, že zařízení evidentně neodpovídá stavu uvedenému v revizní zprávě nebo existuje důvodné podezření či přímé důkazy o tom, že revize nebyla ve skutečnosti vůbec provedena, přičemž samo zařízení nebo jeho bezpečnostní, tlaková či jiná výstroj se nachází ve stavu prokazatelně ohrožujícím zdraví nebo život osob, jedná se již nejenom o podvod, ale i o způsobení nebo zvýšení obecného nebezpečí, i když toto konání nemá žádné následky. Pak se tento čin posuzuje i podle § 180 trestního zákona. Na podrobnosti v tomto případě odkazuji na citovaný článek ve Zpravodaji č. 3/2003.

Uvedené skutečnosti snad přesvědčí všechny, kdož by byli někdy v pokušení zrevidovat i “papiňáky”, zhotovit pasport k tlakovému zařízení jehož parametry jej nezařazují mezi vyhrazená nebo dokonce “zrevidovat nebo vyzkoušet” zařízení pouze tužkou od stolu o tom, že takové jednání je nejenom neetické, ale v některých případech i trestné.

Související

Související témata Revizní technici Vzdělávání, školení, poradenství