Obecně

1. Prostor kotelny musí být provětráván rovnoměrně. Je třeba zabránit vzniku”mrtvých” částí prostoru kotelny. Prostory, které nejsou provětrávány přiváděným spalovacím vzduchem třeba větrat doplňkovým větracím zařízením.
2. Otvory pro nasáván í vzduchu z venkovního prostředí (u přirozeného i nuceného větrání) musí být umístěny tak, aby se do kotelny nenasávaly případné škodliviny (plyny, páry, prach z venkovní atmosféry). U kotelen provozovaných i v létě se má vzduch pokud možno nasávat z míst chráněných proti přímé sluneční radiaci.
3. Přívodní otvory, výustě v kotelně (u přirozeného i nuceného větrání) musí být umístěny tak, aby v zimním období přívodem chladného vzduchu nevzniklo nebezpečí zamrznutí vodních systémů.
4. Výdechové otvory pro odvod vzduchu (přirozený, nebo nucený) do venkovního prostředí musí být umístěny tak, aby vydechovaným vzduchem nebyly znehodnoceny okolní obytné či pracovní objekty.
5. V kotelnách, za všech provozních stavů, by neměl podtlak (vyvolaný tahem spalinové cesty, tahem větrací šachty) překročit hodnotu 20 Pa přičemž tah větrací šachty musí být vždy menší než tah spalinové cesty.
6. Kotelny velkých výkonů (nad 3,5 MW) se větrají převážně přirozeným způsobem - aerací (ČSN 73 5120), nebo sdruženým větráním.
7. Specifické požadavky na větrání kotelen pro spalování zkapalněných uhlovodíkových plynů (propan, butan a jejich směsí) jsou předmětem TD 800 02 “Umísťování a provoz spotřebičů spalujících zkapalněné uhlovodíkové plyny v prostorách pod úrovní terénu”.

Přirozené větrání

1. Otvory pro přirozené větrání (přívod i odvod) musí být neuzavíratelné. Otvory pro přívod vzduchu se umisťují u podlahy, resp. vyústění přívodních šachet musí být u podlahy. Otvory pro odvod vzduchu se umisťují pod stropem, nejlépe příčně ve stěně protilehlé otvorům přiváděcím. Pokud je příčný rozměr kotelny relativně malý (prostor mezi kotli a stěnou ve které nejsou větrací otvory je malý - cca do 2 m) lze připustit umístění otvorů pro odvod vzduchu na stěně stejné, jako jsou otvory pro přívod vzduchu.
2. Filtrace venkovního vzduchu se neprovádí.
3. V kotelnách s kotli provedení B se celková plocha otvorů k přívodu a odvodu vzduchu stanoví pro maximální průtok spalovacího vzduchu V_s . Minimální plocha plocha otvorů u podlahy musí zajistit průtok V_j . Totéž platí pro plochu otvorů pod stropem ( i pro průtočný průřez šachet pro přívod i odvod vzduchu).
4. Při přirozeném větrání kotelny s kotli provedení B se uplatňují dva provozní režimy :

• větrání během provozu kotlů ;
• větrání při provozních přestávkách.

1. Při provozu větrání za chodu kotlů se průtok spalovacího vzduchu nasává do hořáků. Za tohoto stavu se vzduch do kotelny přivádí převážně i otvory pod stropem, sloužícími pro odvod vzduchu v době, kdy hořáky kotlů nejsou v provozu. Při provozních přestávkách musí zajistit přirozené větrání minimální předepsanou intenzitu větrání/průtokem V_j . Funkci přirozeného větrání je třeba doložit výpočtem. Přirozené větrání kotelen s kotli v provedení C není ovlivněno nasáváním spalovacího vzduchu do kotlů. Větrání musí zajistit trvale minimální předepsanou intenzitu větrání/průtokem vzduchu V_j. Otvory u podlahy a pod stropem slouží pouze pro větrání intenzitou l, průtokem V_j.
2. Větrací šachty pro přirozený přívod i odvod vzduchu musí být vedeny přímo s minimálními změnami směru (maximální úhel odbočení 45⁰ ). Krycí mřížky větracích otvorů musí být alespoň 90% obrysové plochy průřezu nebo ústí šachty.
3. Pokud je nutno větrací vzduch v zimě ohřívat, provede se to teplovzdušnou jednotkou pro ohřev oběhového vzduchu, umístěnou v kotelně. S ohledem na ekonomii provozu je třeba ohřev vzduchu minimalizovat.

Související

Související témata Kotle horkovodní Nízkotlaké kotelny