1. Úvod

Plynové kotelny budované v poslední době jsou vybavovány technologickým zařízením s relativně vysokou úrovní automatického řízení. Složení paliva doznalo změny - v podstatné míře se používá zemní plyn, v menší míře zkapalněné uhlovodíkové plyny. Svítiplyn v ČR se již nepoužívá. Nové okolnosti současně zvyšují bezpečnostní a hygienické nároky na prostředí v kotelnách.

1. Základním funkčním požadavkem na větrání kotelen je přívod potřebného množství spalovacího vzduchu do hořáků kotlů.
2. I když toxicita topných plynů zrušením svítiplynu byla odstraněna, zemní plyn i zkapalněné uhlovodíkové plyny jsou výrazně nebezpečné výbuchem. Únik topných plynů za normálního provozního stavu v plynových kotelnách může být pouze nahodilý, trvalý únik představuje poruchu technického zařízení. Větrací systém kotelny proto musí být navržen i s ohledem na tuto skutečnost - tj. musí zajistit odvod případně nahodile uvolněného topného plynu, jehož zvýšený výskyt signalizovat a při vyšších koncentracích blokovat provoz kotelny (uzavřít přívod topného plynu do kotelny). Je tedy zásadně nutné trvale větrat kotelny minimálně požadovanou intenzitou větrání pro odvod nahodile se vyskytujících škodlivin a instalovat v kotelnách bezpečnostní systém.
3. Moderní plynové kotelny se vyznačují minimálními tepelnými zisky od technologie (kotlů, potrubí armatur). Pokud spalovací vzduch se přivádí do hořáků kotlů z venkovního prostředí přes prostor kotelny vzniká riziko, že při nejnižších venkovních teplotách poklesne teplota vzduchu v kotelně pod přijatelnou mez. Touto mezí nemusí být vnitřní teplota požadovaná hygienickými předpisy pro trvalá pracovní místa, ale teplota zajišťující bezpečný provoz technologického zařízení kotelny. Větrací systém musí proto zajistit minimální požadovanou teplotu vnitřního vzduchu v kotelně.

Základním normativním předpisem v ČR, který vyjadřuje požadavky na větrání kotelen je ČSN 07 0703 Plynové kotelny. V této normě jsou kotelny rozděleny do tří kategorií podle jmenovitých tepelných výkonů kotlů :

1. kotelny III. kategorie - kotelny se jmenovitým tepelným výkonem alespoň jednoho kotle od 50 kW do součtu jmenovitých tepelných výkonů kotlů 0,5 MW;
2. kotelny II. kategorie - kotelny se součtem jmenovitých výkonů kotlů nad 0,5 MW do 3,5 MW;
3. kotelny I. kategorie - kotelny se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů nad 3,5 MW.

Tato norma (platná od 1.10.1986), kromě dalších změn, obsahuje od prosince 2000 změnu Z6, která do značné míry mění do té doby platné požadavky na dimenzování větrání kotelen. Změna (Z6) se týká dvou článků ČSN 07 0703 čl.29 a čl.91 (resp. v nich citovaných i jiných článků), ostatní části ČSN 07 0703 zůstávají v platnosti nezměněné.

Související

Související témata Nízkotlaké kotelny