1. ÚVOD

Použití deskových výměníků usnadňuje montáž a výrazně šetří montážní náklady. Úspora hmotnosti a malé rozměry deskových výměníků jsou dosaženy důmyslnou konstrukcí výměníku. Teplosměnná plocha výměníku, která je určující pro přenos tepelného výkonu z parní strany na vodní stranu, tvoří zároveň i nosnou konstrukci výměníku u pájených a svařovaných výměníků. U rozebiratelných deskových výměníků jsou desky drženy zvláštní konstrukcí, která se skládá z rámu, krajních desek a přídržných šroubů. Daným řešením se odstraňuje nutnost použít těžký a objemný plášť výměníku. Prolisy desek, které vytvářejí zvlnění desek u deskového výměníku, výrazně zvyšují součinitel přestupu tepla na vodní straně (turbulentní proudění) a zároveň zvyšují tuhost desek. Pak je možné použít desek o tloušťce cca 0,3 až 0,5 mm, což snižuje spotřebu materiálu a celkovou hmotnost výměníku. Zvýšený přestup tepla na vodní straně zvyšuje součinitel prostupu tepla deskou (k = 7,5 až 10 kW/m²/K oproti 2 kW/m²/K u trubkových protiproudých výměníků), což vede na snížení teplosměnné plochy a tím i hmotnosti výměníku pro požadovaný topný výkon. Zvýšený přestup tepla na vodní straně zároveň zvyšuje tlakovou ztrátu (20 až 50 kPa), a proto lze použít deskové výměníky pouze pro soustavy ústředního vytápění s nuceným oběhem. Též malý vodní objem deskového výměníku výrazně zvyšuje požadavky na rychlost odezvy regulačního okruhu při měnících se provozních podmínkách a nelze použít regulační okruhy používané pro ležaté protiproudé velkoobjemové výměníky.

2. NÁVRH DESKOVÝCH VÝMĚNÍKU NA PARNÍCH APLIKACÍCH

Návrh deskových výměníků pro horkovodní a teplovodní aplikace je dostatečně známý. Při použití deskového výměníku na parních aplikacích je nutné použít jiný postup, neboť proces sdílení tepla je odlišný. V parním prostoru výměníku dochází k fázové přeměně skupenství. Pára kondenzuje a předává své kondenzační teplo na sekundární stranu. Součinitel přestupu tepla na parní straně je řádově vyšší vzhledem k probíhající fázové přeměně, než součinitel přestupu tepla na vodní straně. Tepelný odpor tenké desky lze pro zjednodušení zanedbat. Další odlišností je množství tepla přivedené v jednom kilogramu páry, které je cca 6 až 9 x vyšší (záleží na parametrech páry), než množství tepla přivedené v jednom kilogramu horké vody.

Pro zachování vysoké účinnosti sdílení tepla v deskovém výměníku je nutné trvale odvádět kondenzát vznikající na teplosměnné ploše desky. V opačném případě dochází k postupnému zvětšování tloušťky kondenzátní vrstvy, což snižuje prostup tepla, neboť vrstva kondenzátu tvoří přídavný tepelný odpor při prostupu tepla deskou. Deskový výměník je proto nutné situovat deskami ve svislé poloze a přívod páry musí být vždy vrchním hrdlem a odvod kondenzátu spodním hrdlem výměníku. Přívod sekundární vody je spodním hrdlem a odvod vrchním hrdlem výměníku, aby bylo dosaženo protiproudého proudění teplonosných látek. Daným umístěním je zaručena minimální tloušťka kondenzátní vrstvy, která stéká vlivem gravitace podél desky. U protiproudých ležatých výměníků, kde je pára zavedena do trubkovnice, dochází k postupnému zvyšování tloušťky kondenzátní vrstvy v trubkovnici, což omezuje sdílení tepla a vede k malé účinnosti předávání tepla z páry do sekundární vody. Výsledkem bylo časté předimenzování výměníků z důvodů zajištění požadovaného tepelného výkonu, což zbytečně zvyšovalo investiční a provozní náklady. Daný stav lze částečně vylepšit zavedením páry do pláště ležatého výměníku. Uvedené řešení způsobuje výrazně vyšší tlakovou ztrátu na vodní straně výměníku (pouze pro soustavy s nuceným oběhem).

Kvalita páry vstupující do deskového výměníku je velmi důležitá pro spolehlivý provoz a dlouhou životnost deskového výměníku. V parních soustavách se velmi často vyskytuje mokrá pára, tj. směs páry a kapiček kondenzátu. Vlivem tepelných ztrát parních rozvodů pára kondenzuje a na stěně parního potrubí vzniká vrstvička kondenzátu, jejíž tloušťka je nejvyšší ve spodní části potrubí (vliv gravitace). Proud páry strhává drobné kapičky kondenzátu z hladiny kondenzátu ve spodní části potrubí. Drobné kapičky kondenzátu jsou pak rozptýleny v celém průřezu parního potrubí. Pára před vstupem do deskového výměníku musí být důkladně odvodněna a odstraněny drobné kapičky kondenzátu. Pokud pára není odvodněna dochází k erozi rozváděcích kanálů desek kapičkami kondenzátu. Rychlost proudění páry v rozváděcích kanálech (krčku) desky dosahuje 100 až 110 m/s a kapičky kondenzátu se chovají jako brusivo a postupně zeslabují tloušťku desky. Z výše uvedených důvodů je nutné provést důkladné odvodnění páry před vstupem do deskového výměníku. Běžné odvodnění kalníkem (stejný průměr jako je průměr parního potrubí, hloubka dvojnásobkem průměru, min. však 200 mm) je nedostatečné, neboť neumí zachytit jemné kapičky kondenzátu. Pro zachycení kapiček kondenzátu se používá separátor vlhkosti [1], který zastává také funkci kalníku a odvodňovacího místa. Separátor vlhkosti navíc chrání deskový výměník před poškozením vlivem vodního rázu (odražení poslední desky pájených výměníků či “vystřelení” těsnění rozebiratelných výměníků). Separátor neobsahuje pohyblivé díly a nevyžaduje pravidelnou údržbu. Pro odvodnění separátoru se používají plovákové odvaděče kondenzátu s předřazeným filtrem (nutno pravidelně odkalovat). Uzavírací armatura se montuje vždy až za separátor, aby nebyla narušena odvodňovací funkce separátoru. Sestava separátoru, filtru a odvodnění je schematicky naznačena na obr. 1, který znázorňuje kompletní vystrojení deskového výměníku pára - voda. Použití separátoru je též nutné z důvodu ochrany havarijního/regulačního ventilu na vstupu páry do výměníku. Pokud není použit separátor, dochází k erozi kuželky a sedla ventilu. Výsledkem je nefunkční havarijní/regulační ventil, neboť není možno bezpečně uzavřít přívod páry v případě překročení havarijní teploty sekundáru, poruchy deskového výměníku, odvaděče kondenzátu, atd.

Vlastní výpočet a dimenzování deskových výměníků se provádí provádí vždy pro konkrétní údaje (tepelný výkon, parametry páry a sekundárního okruhu ÚT, způsob odvodu kondenzátu, atd.). K dimenzování se obvykle používá firemní software. Při dimenzování by neměla být překročena maximální rychlost proudění páry v krčku desky 110 m/s (při překročení je nutné použít více desek). Dále by neměla být překročena maximální tlaková ztráta na straně vody 50 kPa a rychlost proudění vody ve vstupním hrdle výměníku 3 až 4 m/s (při překročení je cenově výhodné řadit více výměníků paralelně). Na parní aplikace se v současné době nejčastěji používají pájené deskové výměníky s teplotní odolností do cca 220 °C. Pro nižší parametry páry lze použít i rozebiratelné deskové výměníky. Teplotní odolnost je dána materiálem těsnění a pohybuje se v rozmezí 160 až 180 °C pro trvalý provoz. Krátkodobě je možné zvýšení teploty v rozmezí 180 až 200 °C. Celosvařované výměníky se vzhledem k vyšší ceně používají méně.

3. REGULACE DESKOVÝCH VÝMĚNÍKU NA PARNÍCH APLIKACÍCH

Velmi malý vodní objem deskových výměníků způsobuje rychlou odezvu výměníku na regulační zásah. Při kombinaci zmíněných výměníků s maloobjemovými nízkoteplotními otopnými soustavami, které se vyznačují dynamickým provozem, se přednostně používá regulace výměníku na straně páry. Regulace na straně páry se u deskových výměníků používá z několika důvodů. Hlavním důvodem je rychlá reakce na změnu výkonu a zejména rychlé snížení výkonu až téměř na nulu (havarijní stavy), které se provede uzavřením přívodu páry. Regulační ventil musí být vybaven rychlým pohonem - nejlépe pneupohonem, který umí uzavřít z plně otevřené polohy kuželky do plně uzavřené polohy kuželky za 1 až 3 s. Daná rychlost je nezbytná s ohledem na dobu odezvy deskového výměníku (jednotky až desítky sekund). Pájené deskové výměníky, které se na parních aplikacích nejčastěji používají, se nedoporučuje zaplavovat kondenzátem (regulace na straně kondenzátu), neboť dochází k asymetrickému tepelnému namáhání desky a hlavě pájeného spoje, což snižuje životnost výměníku. Regulace na straně kondenzátu je spojena s dlouhou dobou odezvy na regulační zásah, protože vlastní poloha kuželky regulačního ventilu přímo neovlivňuje tepelný výkon výměníku. Poloha kuželky ovlivňuje pouze odtok kondenzátu a následné zaplavení teplosměnné plochy. Rychlost zaplavení teplosměnné plochy závisí pouze na intenzitě kondenzace v parním prostoru výměníku, která je určena vstupní teplotou sekundární vody a rychlostí proudění vody. Výsledkem je až stonásobné zvýšení časové konstanty oproti regulaci na straně páry. Přetlačování kondenzátu z výměníku tlakem páry do zdroje je velmi problematické, neboť v parních a kondenzátních soustavách dochází ke kolísání tlaku páry i protitlaku na straně kondenzátu. Každý protitlak v kondenzátním potrubí snižuje možnost odtoku kondenzátu a způsobuje zaplavování parního prostoru výměníku bez ohledu na požadavek regulace.

Při regulaci na straně páry je nutné, aby kondenzát odtékal z výměníku samospádem do parou poháněného zvedače kondenzátu či odvětrané sběrné nádrže kondenzátu doplněné o odstředivá čerpadla s regulací. Nevýhodou daného řešení je otevřený paro - kondenzátní okruh (ztráty odparem a sycení kondenzátu kyslíkem) a v případě použití odvětrané sběrné nádrže kondenzátu poměrně složité kondenzátní hospodářství. Pokud je použita regulace na straně páry a současně je kondenzát přetlačován do výše položených míst, vznikají při malém výkonu výměníku termické a tlakové rázy (“střílení”), které snižují životnost výměníku, armatur a obtěžují okolí. Detailní rozbor problematiky regulace deskových výměníků pára - voda přesahuje rámec příspěvku.

Pro bezproblémový odtok kondenzátu z výměníku je nutné zachovat pozitivní diferenční tlak na plovákovém odvaděči kondenzátu při všech provozních stavech výměníku, což úzce souvisí s geometrickou konfigurací kondenzátního potrubí a provozními podmínkami. Z toho důvodu je nutné, aby kondenzátní potrubí za odvaděčem kondenzátu stále klesalo do odvětrané kondenzátní nádrže s přečerpáváním kondenzátu či parou poháněného zvedače kondenzátu, což zajistí aktivní odvod kondenzátu. Ve výměníkových stanicích často dochází k situaci, kdy kondenzátní potrubí se za odvaděčem kondenzátu zvedá až na úroveň centrálního sběrného potrubí kondenzátu. Sloupec kondenzátu ve svislém potrubí způsobuje protitlak a snižuje pozitivní diferenční tlak na odvaděči kondenzátu. Při nízkých výkonech výměníku (např. přechodné období) je tlak páry na vstupu do výměníku vlivem činnosti regulačního ventilu velmi malý, často menší než je výška protitlaku kondenzátu. Na odvaděči kondenzátu vzniká záporný diferenční tlak, který znemožňuje odtok kondenzátu a způsobuje hromadění kondenzátu ve výměníku, což vede ke vzniku termických a tlakových rázů. Protitlak v centrálním sběrném potrubí kondenzátu může být též způsoben kondenzátními čerpadly při přečerpávání kondenzátu z jiných spotřebičů. Použití předimenzovaného výměníku způsobuje zmíněné provozní potíže i při vyšších výkonech výměníku (cca 50 až 60 % z maximálního výkonu výměníku).

Zachování pozitivního diferenčního tlaku na běžném plovákovém odvaděči kondenzátu souvisí i s tlakovými poměry v parním prostoru výměníku během dynamických a přechodových stavů. Pouhé spádování kondenzátního potrubí ještě nezaručí odtok kondenzátu do kondenzátní nádrže. Při uzavření regulačního ventilu na vstupu páry do výměníku dochází k situaci, kdy průtok vody na sekundární straně výměníku způsobí kondenzaci páry v parním prostoru. Pára má řádově vyšší měrný objem než kondenzát, a proto při kondenzaci páry vzniká v parním prostoru výměníku podtlak, neboť přívod páry je uzavřen. Podtlak překoná vliv gravitace a způsobí “zavěšení” kondenzátu v parním prostoru výměníku. Kondenzát neodtéká a navíc je přisát kondenzát z kondenzátního potrubí (při instalaci zpětného ventilu je výměník namáhán na podtlak, což je velmi nebezpečné). Tím dochází k celkovému zaplavení parního prostoru. Výsledkem je prudké snížení výkonu výměníku a následné otevření regulačního ventilu. Pára vstupující do zaplaveného výměníku prudce kondenzuje a na rozhraní páry a kondenzátu vznikají termické a tlakové vodní rázy (“střílení”), které snižují životnost výměníku a armatur. Pro zamezení “zavěšení” kondenzátu se mezi regulační ventil a výměník instaluje přerušovač vakua. Kondenzát při vhodně spádovaném kondenzátním potrubí odtéká z výměníku i při dynamických stavech způsobených regulací. Přerušovač vakua způsobuje pronikání vzduchu do kondenzátního systému, což je určitá nevýhoda (sycení kondenzátu kyslíkem). U paro - kondenzátních soustav s odvětranou kondenzátní nádrží je daná nevýhoda bezpředmětná, neboť na hladině kondenzátu v nádrži stejně dochází k sycení kondenzátu kyslíkem.

Problémy spojené se zvedáním kondenzátu při regulaci na straně páry a nevýhody otevřeného paro-kondenzátního okruhu se dají odstranit použitím automatického kombinovaného odvaděče/zvedače kondenzátu Spirax Sarco APT14. Automatický kombinovaný odvaděč/zvedač APT14 je ukázán v řezu na obr. 2. Vlastní odvaděč/zvedač (patentová ochrana konstrukce minimalizovaných rozměrů) se skládá z kyvné zpětné vstupní klapky kondenzátu, ze zdvojeného plováku a víceprvkového závěsu plováku. Plovák prostřednictvím víceprvkového závěsu ovládá jednak hlavní ventil odvaděče (dvoustupňový ventil kombinovaný se zpětným kuličkovým ventilem - výstup kondenzátu) a dále vstupní ventil hnací páry a výfukový ventil. Je-li přetlak v parním prostoru výměníku PS dostatečný k překonání protitlaku PB (viz obr. 1), bude vytvářený kondenzát přetlačován pootevřeným dvoupolohovým mechanismem odvaděče. Nastavení hlavního ventilu odvaděče je automaticky regulováno podle množství natékajícího kondenzátu.

U teplotně regulovaného výměníku může nastat stav, kdy tlak v parním prostoru PS klesne pod úroveň protitlaku PB. V takovém případě kondenzát přestane přes běžný plovákový odvaděč protékat a spotřebič se začne zaplavovat. Při použití APT14 dojde k naplnění plovákové komory a při dosažení horní úvrati plovákového mechanismu dochází k otevření vstupního ventilu hnací páry při současném otevření hlavního ventilu odvaděče. Po otevření vstupního ventilu vzroste přetlak uvnitř APT14 na úroveň protitlaku a kondenzát je protlačován hlavním ventilem odvaděče - odvaděč pracuje jako zvedač kondenzátu. Při dosažení spodní úvratě plovákového mechanismu dojde k uzavření vstupního ventilu hnacího média a současně se otevírá výfukový ventil. Po otevření výfukového ventilu dojde k vyrovnání tlaku v plovákové komoře APT14 s tlakem v parním prostoru výměníku PS a kondenzát začne natékat do APT14 otevřenou vstupní zpětnou klapkou. Kuličkový zpětný ventil na výstupu kondenzátu z APT14 je působením protitlaku PB uzavřen a dochází k opětovnému plnění plovákové komory APT14.

Použití automatického kombinovaného odvaděče/zvedače APT14 pro odvodnění deskového výměníku pára - voda ukazuje    APT14 je napojen na vstup kondenzátu z výměníku a na výstup kondenzátu do centrálního sběrného potrubí kondenzátu. Do vrchní části APT14 je napojen vstup dokonale odvodněné hnací páry zbavené mechanických nečistot (filtr s jemným sítem). Hnací pára se odebírá vždy z vrchní části parního potrubí před regulačním ventilem a parní potrubí hnací páry je vhodné tepelně izolovat. Výfukové potrubí hnací páry je zaústěno na výstup kondenzátu z deskového výměníku, čímž je zabráněno únikům hnací páry do ovzduší a ztrátám odparem z horkého kondenzátu. Na výfukové potrubí je napojena sestava automatického odvzdušňovacího ventilu, který zajistí odvod vzduchu ze zařízení při náběhu do provozu. Propojení výfukového potrubí s parním prostorem výměníku zajistí nátok kondenzátu do APT14 i v případě vzniku podtlaku v parním prostoru výměníku (vliv regulace). Při použití APT14 není mezi regulačním ventilem na vstupu páry do výměníku a výměníkem instalován přerušovač vakua, což znamená uzavřený paro - kondenzátní okruh. Propojovací kondenzátní potrubí mezi deskovým výměníkem a APT14 slouží zároveň jako mezizásobník kondenzátu při výtlačné fázi APT14, kdy je uzavřen nátok kondenzátu do APT14. Výtlačná fáze trvá cca 4 až 10 s, a proto musí mít mezizásobník určitý minimální objem, který zajistí, že nedojde k zaplavení deskového výměníku a následnému ovlivnění regulačního okruhu. Zaplavení teplosměnné plochy výměníku prudce snižuje jeho výkon. Pro omezení rizika vzniku parního zámku je vhodné, aby mezi osou přírub výměníku a APT14 bylo určité minimální převýšení (cca 3 D a více). Pro spolehlivý provoz APT14 je požadována minimální nátočná výška 200 mm, tj. osa kondenzátní příruby výměníku musí být minimálně 200 mm nad podlahou, na které je umístěn APT14 .

5. DOCHLAZENÍ KONDENZÁTU A DESKOVÉ VÝMĚNÍKY

Dochlazení kondenzátu, které je požadováno teplárenskými společnostmi z důvodů snížení tepelných ztrát kondenzátních potrubí či malé teplotní odolnosti kondenzátního potrubí (plastové potrubí !!!), závisí na mnoha faktorech. Velmi důležitou roli hraje pracovní rozdíl teplot otopné soustavy a účinnost deskového výměníku. Kondenzát na výstupu z výměníku lze teoreticky vychladit na teplotu vratné vody z otopné soustavy, prakticky však na teplotu cca o 2 až 3 °C vyšší (správné dimenzování výměníku). Proto je vhodné volit co nejnižší střední teplotu otopné vody v závislosti na typu použitých otopných těles. Pokud výměník ohřívá vodu pouze pro soustavu ÚT, je výhodné volit pracovní rozdíly teplot např. 60/40 °C. Pokud výměník zabezpečuje přípravu vody pro ÚT a ohřev TUV je výhodné volit spád např. 70/50 °C. Při přípravě vody pro ÚT, TUV a VZD doporučuji volit pracovní rozdíl teplot 80/60 °C. Požadavek na dodržení teploty vody 90 °C z důvodů vzduchotechnických výměníků je obvykle přehnaný a způsobuje potíže při regulaci. Při použití pomalých pohonů regulačních ventilů (elektropohony) snadno dochází k překročení havarijní teploty sekundární vody a na sekundární straně výměníku vzniká pára. Vlivem vysoké účinnosti deskových výměníků je výstupní teplota sekundární vody o cca 5 K nižší, než je teplota páry vstupující do deskového výměníku (vždy nad 100 °C). Hlavní parní výměník (kondenzátor) velmi dobře vychlazuje tenkou vrstvu kondenzátu stékající po ploše desky. Odnímání tepla z tenké vrstvy kondenzátu u deskových výměníků je výrazně účinnější, než odnímání tepla při plně zaplavené průtočné ploše vertikálního výměníku, který je regulován na straně kondenzátu. Další dochlazení kondenzátu se dosáhne zařazením samostatného deskového výměníku/dochlazovače za odvaděč či odvaděč/zvedač kondenzátu hlavního parního výměníku. Samostatný dochlazovač kondenzátu/předehřívač TUV umožňuje využít intenzivního sdílení tepla při turbulentním proudění kapaliny na obou stranách teplosměnné plochy. Podmínkou je trvalý odběr TUV, což není v mnoha případech zajištěno. Akumulační zásobník TUV daný problém zmenší, ale nevyřeší (během nočního období obvykle není odběr TUV).

Samostatnou kapitolou je dochlazení kondenzátu z odvodnění parní přípojky. Vlivem tepelných ztrát parního potrubí dochází ke vzniku kondenzátu 24 h denně po 365 dní v roce bez ohledu, zda je odběr tepla či nikoli. Tím dochází k neřešitelným problémům jak vychladit kondenzát o teplotě např. 189 °C (tlak páry 1,24 MPa) v letním období, kdy není trvalý odběr tepla a maximální trvalá teplotní odolnost plastového kondenzátního potrubí je 50 °C. Jediným univerzálním řešením je instalace neměřeného vodního okruhu, který napájí např. teplovzdušnou jednotku typu SAHARA, která větrá prostor výměníkové stanice a zároveň odvádí přebytečné teplo z kondenzátu do venkovního prostředí. Při uzavření odvodnění parní přípojky (nebo též při instalaci termických odvaděčů s vysokým podchlazením) dochází k situaci, kdy odběratel tepla platí cenu tepla dodaného v páře (smlouva o dodávce tepla) a místo páry dostává směs páry a kondenzátu (mokrá pára). Množství tepla dodaného v kondenzátu je výrazně menší, než množství tepla dodaného v páře. Výsledkem je vyšší platba za dodané teplo, což poškozuje odběratele tepla. Dalším nepříjemným důsledkem proudění směsi páry a kondenzátu regulačními armaturami je poškození daných armatur erozí (zejména havarijního ventilu).

Použití deskových výměníků na parních aplikacích výrazně snižuje investiční a provozní náklady, což je dosaženo velkou kompaktností konstrukce výměníku. Pro hospodárný a spolehlivý provoz deskového výměníku je nutné ošetřit páru vstupující do výměníku (důkladné odvodnění) a přednostně používat regulaci na straně páry. Použití automatického kombinovaného odvaděče/zvedače kondenzátu Spirax Sarco APT14 odstraňuje problémy, které se běžně vyskytují při špatné konfiguraci kondenzátního potrubí a regulaci na straně páry. K daným problémům patří termické a tlakové rázy a hluk, které způsobují nestabilní regulaci teploty sekundáru vlivem zaplavení parního prostoru výměníku, dále pak korozi, poruchy výměníků a vysoké náklady na údržbu. APT14 je malá kompaktní jednotka srovnatelná s rozměry běžných plovákových odvaděčů kondenzátu, která výrazným způsobem zjednodušuje kondenzátní hospodářství včetně nároků na zastavěnou plochu a snižuje investiční náklady. Při instalaci APT14 je možné použít přesnou a rychlou regulaci na straně páry (lze použít pro jakýkoliv výměník pára - voda) při zachování uzavřeného paro - kondenzátního okruhu, čímž je zamezeno ztrátám tepla odparem z kondenzátu a zvýšené korozi kondenzátního potrubí vlivem sycení kondenzátu kyslíkem. APT14 je možné použít do prostředí s nebezpečím výbuchu či do vlhkých prostředí, neboť provoz APT14 je nezávislý na dodávkách elektrické energie. Ve srovnání s odstředivými čerpadly navíc nedochází k problémům s kavitací (čerpání horkého kondenzátu) a není nutná pravidelná údržba ucpávek čerpadla.

Literatura:

[1] Neužil, M.: Mokrá pára a separátory vlhkosti SPIRAX SARCO, 

[2] Neužil, M.: Odvod kondenzátu a kombinovaný odvaděč/zvedač SPIRAX SARCO,

[3] Firemní materiály: Spirax Sarco, Alfa - Laval, SWEP, Tenez Chotěboř

 Tab. 1 Porovnání hmotností, rozměrů a vodních objemů ležatého protiproudého výměníku a deskového výměníku stejného výkonu

Obr. 2 Schéma ostrojení deskového výměníku na parní aplikaci s aktivním odvodem kondenzátu - použit automatický kombinovaný odvaděč/zvedač Spirax Sarco APT14

Související

Související témata TNS - ohříváky, boilery Výstroj tlakového zařízení