[Tisk]  [Poslat e-mailem]  [Hledat v článcích]
Komentář k ustanovení ČSN 07 0710
Datum: 15.11.2000
Autor: ing. Jirota František - IBP Ústí nad Labem Matěják Alois - místopředseda ATZ
Oprášil jsem velice zajímavý komentář k ČSN 070710. V rubrice Právní a technické předpisy naleznete takto velice odborně okomentovaných norem více. Budeme se znažit připravit komentář k každému novému právnímu nebo technickému předpisu.

Provoz, obsluha a údržba parních a horkovodních kotlů

Norma soustřeďuje všechny tradiční složky provozu kotlů - t.j. vlastní provoz, obsluhu, údržbu a v rámci preventivní údržby provádění revizí a odborných prohlídek a zkoušek.
Logicky navazuje na dřívější technická pravidla dozorčích orgánů např. Technického dozorčího spolku, Ústavu technického dozoru a na předchozí ČSN stejného čísla z roku 1963.
ČSN 07 0710 v sobě integruje letité praktické zkušenosti s provozem parních a horkovodních kotlů a dosud je základní normou pro činnost dozorčích orgánů, pro revizní techniky i pro další kontrolní a řídící pracovníky v kotelním provozu.
Je však důležité, že je praktickým návodem pro obsluhu , k uvádění kotlů do provozu, řízení jejich provozu, k odstavování z provozu a to jak z hledisek funkčních, bezpečnostních, tak i z hledisek hospodárnosti. Přestože je tato norma zastaralá a neodpovídá současné úrovni vědy a techniky, bude zřejmě ještě dlouhou dobu uznávaným standartem pro komplexní pojetí provozu kotlů.

Úvodní ustanovení :
Zajímavý je rozsah platnosti, který nekoresponduje s vyhláškou o vyhrazených tlakových zařízeních č. 18/1979 Sb. Tato vyhláška určuje vyhrazené parní a horkovodní kotle, pokud jejich kontrukční přetlak přesahuje 0,07 MPa a teplota pracovní látky převyšuje bod varu při tomto přetlaku (115oC) .
Z toho plyne, že ČSN 07 0710 platí i pro nevyhrazená zařízení v rozsahu konstrukčních tlaků od 0,15 do 0,17 MPa a teploty 110-115oC . K hranici přetlaku 0,05 MPa se bude zřejmě postupně přecházet, resp. se k ní opět vracet. Určitým signálem je i vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 91/1993 Sb., kde se opět objevila staronová hranice 0,05 MPa.Ostatní kriteria, t.j. velikost vnitřního objemu do 10 litrů a kriterium akumulované energie P x V, jsou shodná.
Norma neplatí pro kotle železniční, t.j. na lokomotivách, popř. jiných železničních vozidlech, nad kterými vykonává dozor ministerstvo dopravy (Drážní úřad).
Některá ustanovení normy, týkající se povinnosti provozovatelů a pracovníků a kvalifikace osob měla být řešena tzv. předpisy státního odborného dozoru. Tyto předpisy nebyly dosud vydány a proto ustanovení nejsou v souladu s normalizačním zákonem, neboť technická norma má řešit technický problém a nikoli ukládat povinnosti zaměstnancům. Přesto jsou ustanovení i v této oblasti vodítkem při posuzování činností obsluhy.
Pokud se týká ustanovení o vyjímkách, ztratila tato význam i platnost, protože podle zákona o technické normalizaci, tato norma je nezávazná.

I. NÁZVOSLOVÍ
Pro názvosloví z oboru kotlů platí poměrně nová, rozsáhlá norma ČSN 07 0000. Oborová norma 07 0619 byla již zrušena.

II. VŠEOBECNĚ
Účel normy čl. 1
ČSN 07 0710 určuje základní podmínky nutné k zajištění bezpečnosti a hospodárnosti provozu kotlů. Kotle na odpadní teplo - spalinové se provozují přiměřeně podle ČSN 07 0710.
Zvláštní zmínku zasluhují tzv. kotle na odpadní teplo speciální, u kterých vychlazované spaliny se vrací do technologického procesu k dalšímu zpracování. V těchto případech se provoz kotlů řídí i technologickým reglementem dané výrobny.
Provoz v pojetí této normy zahrnuje souhrn všech činností, nutných k využívání kotelního zařízení,nejen vlastní provoz, ale i údržbu, revize atd.

Provozní předpisy čl.2 a 3
Provozní předpisy výrobce kotle jsou nedílnou součástí průvodní technické dokumentace podle ČSN 07 0623. Jejich obsahem je uvádění kotlů do provozu, způsob řízení provozu a odstavování kotlů z provozu. Činnosti a problematiky,které má řešit, určuje i tato ČSN ( viz další text).
Výrobce a mnohdy dodavatel zařízení, popř. s dodavatelem systému měření a regulace ověří provozní předpisy výrobce popř. tyto doplní během zkušebního provozu. Je pochopitelné, že podmínky provozu jsou rozdílné v každé kotelně bez ohledu na to, zda jsou v nich instalovány kotle stejné či nikoliv.
Záleží např. na počtu kotlů, jejich vybavení řídícím systémem, pomocných zařízeních, vnitřní organizaci energetického hospodářství atd. Jinými slovy záleží na místních podmínkách.
Z těchto důvodů musí provozovatelé zpracovat tzv. místní provozní předpisy s určením povinností a odpovědnosti jednotlivých pracovníků s přihlédnutím k místním podmínkám. Provozovatel při zpracování místních provozních předpisů vychází především z provozních předpisů výrobce.
Samozřejmě všeobecně platné provozní předpisy jsou uvedeny ve vlastní normě ČSN 07 0710 v části III., písm. B až E.
Pro přehled uvádíme všechny články ,které uvádějí že danou činnost nebo problematiku musí řešit provozní předpis výrobce ( PPV ) nebo místní provozní předpis (MPP).

článek čís PPV MPP článek čís PPV MPP
2. - ano 48. ano -
6. - ano 53. ano ano
11. ano - 55. ano ano
12. ano - 57. ano ano
13. ano - 58. - ano
14. ano ano 59. ano ano
15. ano ano 61. ano -
16. ano ano 63. ano ano
18. - ano 66. ano ano
19. ano - 69. ano ano
20. ano - 74. ano ano
21. - ano 75. - ano
23. ano - 77 . - ano
24. ano ano 78. ano ano
29. ano - 82 . - ano
30. ano - 85. ano -
31. ano - 101. - ano
33. ano - 108. - ano
34. - ano 114. ano ano
37. ano ano 139 . - ano
38. - ano 154. - ano
39. - ano 168. - ano
41. - ano 169. - ano
44. - ano      


Pro provoz kotlů s jinou pracovní látkou než je voda, vodní pára nebo horká voda (např. termické oleje), platí provozní předpisy výrobce.

Základní povinnosti provozovatelů čl. 4
Jsou zde deklarovány povinnosti obsažené i v jiných právních předpisech a to v jejich závazných ustanoveních. Do technické normy tato ustanovení nepatří. Stále je však používáme pro přehlednost, věcnost a konkrétnost ve vztahu k předmětnému zařízení.
Povinnosti uvedené v čl. 4 písm. a), b), c), f), g) ČSN
07 0710 jsou uvedeny prakticky se stejným významem i v Zákoníku práce § 133 jako povinnosti zaměstnavatele:
- např. údržba a revize kotlů
- kvalifikace a odborná způsobilost všech pracovníků podílejících se na provozu, údržbě a obsluze kotlů
- zajištění osobních ochranných pracovních prostředků - viz též vyhl. č. 204/1994 Sb.
- zajistit, aby se při provozu kotlů dodržovaly příslušné předpisy a pokyny příslušných orgánů
Dále platí oznamovací povinnost pokud se týká pracovních úrazů, havárií a poruch, ke kterým došlo při provozu kotlů i podle vyhl. č. 110/1975 Sb.
Určité povinnosti provozovatelů uvádí i vyhláška ČUBP č. 18/1975 Sb. a vyhláška ČUBP č.48/1982 Sb.např. provádění revizí kotlů, kontrolních prohlídek a zkoušek kotlů, požadavky na obsluhu kotlů, topičské zkoušky,dokumentaci atd.
Zvláštní pozornost je nutno věnovat ustanovení pracovníka odpovědného za provoz kotlů, který není zmiňován v jiném předpise a rovněž nejsou specifikovány jeho povinnosti v jiném předpise.
U větších provozovatelů jsou povinnosti rozděleny na dva pracovníky . Jeden zodpovídá za řádnou údržbu a druhý za řádnou obsluhu.

III. - PROVOZ KOTLU
A. PODMÍNKY PRO UVEDENÍ KOTLU DO PROVOZU čl. 5 a 6
U kotlů není rozhodující, zda se uvádí do provozu pro účely vyzkoušení, trvalého nebo zkušebního provozu, vždy musí být provedeny stavební a tlakové zkoušky podle ČSN 07 0624, musí být dokumentace podle ČSN 07 0623 ,07 0008 včetně předběžných provozních předpisů výrobců. Výstroj, pomocná zařízení a příslušenství musí odpovídat požadavkům příslušných norem především ČSN 07 0620,ČSN 07 0270,ČSN 07 0703,13 4309,73 5120 atd.
V žádném případě nesmí být provozem kotlů ohrožena bezpečnost osob a okolí. Pro povolení do trvalého provozu kromě výše uvedených požadavků musí být dále vypracovány místní provozní předpisy a musí být provedeno odborné šetření projektanta, investora, výrobce, popř. montážní organizace a provozovatele, při kterém se zjišťuje, zda kotel a jeho příslušenství vyhovuje příslušné dokumentaci a předpisům a nemělo by chybět vyjádření revizního technika. Zde platí především ČSN 07 0706 - "Pravidla přebírání po montáži" a ČSN 07 0302 - "Předpisy pro záruční zkoušky parních kotlů". Uvedené normy stanoví detailní postup při kontrole správnosti montáže velkých elektrárenských kotlů s jmenovitým výkonem vyrobené páry nad 350 tun/hod. a dále stanoví u všech kotlů požadavky na minimální 72 hodinový provoz s jmenovitými parametry.
U kotlů, které jsou vybaveny zařízením k záchytu pevných nebo plynných škodlivin musí být tato zařízení funkčně přezkoušena a uvedena do provozu.
Norma dále uvádí povinnost přihlásit nové kotle do evidence příslušnému dozorčímu orgánu v rozsahu stanoveném předpisy dozorčích orgánů. Tyto předpisy ovšem žádné povinnosti v tomto směru neuvádí, pouze vyhláška č. 18/1979 Sb.
Podle této vyhlášky byli provozovatelé povinni přihlásit, respektivě oznámit do jednoho roku počty provozovaných tlakových zařízení orgánu dozoru.

B. UVÁDĚNÍ KOTLU DO PROVOZU čl.7 - 8
Vždy je nutno se přesvědčit , zda v kotli nezůstaly předměty,
které mohou způsobit zůžení průřezu např.lešenová deska nebo zda tam nezůstaly trubky,cihly atd., které potom mohou způsobit např. ucpání výsypek popílku,poruchy drtiče strusky.
Přesvědčit se, zda se v kotli nenachází osoby , je také nutné zejména u velkoprostorových kotlů . Plánované uvádění do provozu (ale i provádění zkoušek) je nutné zapsat do montážních deníků všech firem, kteří se podílejí na opravě kotle.Při uzavírání každého průlezu by měl ten, kdo jej uzavírá ,do kotle vždy zavolat.
Před zahájením najíždění kotle se musí topič pochůzkou přesvědčit o úplnosti a správnosti nastavení výstroje kotle. Pochůzku by měl provést topič ( ne pomocník ) a měl by se zejména soustředit na bezpečnostní výstroj. Musí se přesvědčit též o připravenosti všech zařízení nutných k provozu kotle tzn. připravenost chemické úpravy vody,napájení, dopravy paliva , odstruskování atd.
Příslušný kvalifikovaný pracovník (vyhláška ČUBP č. 50/1978 Sb.) musí provést kontrolu připravenosti měření , regulace a elektro zařízení.
V místním provozním předpisu nutno rozlišit uvádění do provozu po kratší odstávce a po delších odstávkách.Úplně detailně se musí zpracovat zejména uvedení do provozu po generálních opravách (rekonstrukcích), jakým způsobem se provádí kontroly a zkoušky . Přiměřeně by se měla v tomto případě uplatnit ČSN 07 0706 - "Pravidla přebírání po montáži".U kotlů vyšších tříd je zkoušení signalizace ochran a blokád časově velmi náročné a nelze jej provádět při každém najetí. U kotlů nižších tříd musí topič minimálně odzkoušet funkci signalizačního zařízení , vždy však bez zásahu do automatického ovládání. Některé zkoušky a kontroly smí provádět pouze kvalifikovaný pracovník měření a regulace s oprávněním dle vyhlášky ČUBP č.50/1978 Sb..
V místním provozním předpisu nutno určit ,které kontroly a zkoušky signalizace,ochran a blokád se provádí při uvádění do provozu po různých odstávkách kotlů, např.po odstavení přes noc, odstavení do zálohy , do BO,GO.

Postup před zatápěním čl.9 - 12
Naplnění musí být provedeno pouze upravenou vodou dle ČSN 07 7401 , 07 7403. Hladina naplnění je u každého kotle různá a musí být určena v provozním předpisu výrobce . Při plnění se prověří provozuschopnost napaječek včetně záložních ,prověří se otevření přímých a dálkových vodoznaků, funkce průtokoměrů zejména u kotlů horkovodních a průtočných parních.
V provozním předpisu výrobce musí být popsán přesný postup při plnění a postup při postupném uzavírání odvzdušňovacích ventilů.Při plnění vodou po krátkodobých odstávkách si musí topič uvědomit jakou teplotu mají nejhmotnější tělesa kotle (buben, komory) a jakou teplotu má napájecí voda. Rozdíl teploty by neměl být větší než 50oC,jinak hrozí nepřípustné prudké schlazení materiálu a vznik mikrotrhlinek. Není zvláštností , že např. u kotle s jmenovitou teplotou 540oC,má parovod po 24 hodinách odstávky ještě teplotu 300oC.
Provětrávání topeniště je velmi důležité a doba musí být určena v provozním předpisu výrobce. Musí se vyměnit 5-ti násobek objemu topeniště tzn. objemu celého kotle nejenom ohniště.

Zatápění čl. 13 - 15 .
Přesný postup zatápění zejména trendy stoupání teploty musí být v provozním předpisu výrobce. U většiny kotlů je součástí místního provozního předpisu diagram najíždění kotlů ,u moderních kotlů se sleduje i např. teplota silnostěných bubnů a to rozdíl mezi vnitřní a vnějším povrchem stěny .
U starších kotlů s těžkou vyzdívkou se tato po opravách musí sušit. Zpravidla se to děje předem ,jako samostatný úkon , ještě před vlastním uvedením do provozu.
Vyhřívání kotlů cizí parou nebo horkou vodou je velmi důležité zejména v zimním období a zejména u kotlů polovenkovního a venkovního provedení. U kotlů vyšších tříd nelze vypustit celý tlakový celek , protože některé přehříváky a přihříváky mají obě komory nahoře a hrozí zamrznutí vody , která v nich zůstala.
Přesný postup zatápění např. najíždění zapalovacích hořáků, najíždění jednotlivých mlýnských okruhů při uvádění kotle do provozu musí obsahovat provozní předpis výrobce a detailně musí být rozpracován v místním provozním předpise .

Ochrana tlakového celku kotle během zatápění čl. 16 - 20.
Každý kotel se musí chránit před nepřípustným zahřáním nebo proti rychlému trendu stoupání teploty a tlaku. Najíždění kotle a jeho odstavování je pro kotel nejnáročnější činností , při které je kotel nejvíce namáhán. Proto se sleduje u kotlů četnost najíždění pro posouzení zbytkové životnosti částí kotlů .
Vodoznaky kotlů jsou při najíždění v provozním stavu a většina výrobců předepisuje jejich profouknutí při tlaku 0,3 - 0,5 MPa .Tlak se sleduje na tlakoměrech a musí být zajištěn plynulý trend stoupání v závislosti na teplotě. Před začátkem najíždění by měl topič zkontrolovat zda jsou tlakoměry na nulových hodnotách. Nutno mít na zřeteli,zda není zacejchován hydrostatický tlak - musí to být na stupnici uvedeno .
ČSN určuje,aby se u kotlů do konstrukčního tlaku 4,5 MPa při najíždění ověřila funkčnost pojistných ventilů jejich nadlehčením. Mělo by se to provádět až při dosažení jmenovitých parametrů tlaku, v každém případě musí být tlak minimálně 75 - 80 % otevíracího přetlaku pojistných ventilů. Toto zkoušení po uvedení do provozu se netýká zkoušení pojistných ventilů mezipřihříváků i když mají otevírací přetlak např. 2,8 MPa . Funkčnost pojistných ventilů by se měla po najetí přezkoušet vždy , uplynula-li od posledního zkoušení doba delší než předepisuje čl.44. Pojistné ventily,které lze zdemontovat (přírubové), musí být předem nastaveny a odzkoušeny a zaplombovány na zkušebních stolicích. U pojistných ventilů, které nelze zdemontovat (navařovací), musí být vždy ,byly-li na nich prováděny údržbářské práce , odzkoušena funkce (správnost sestavení) ihned po uvedení kotle na jmenovité parametry . Nastavení otevíracích přetlaků ,je-li nutné , se poté provede v co nejkratší době. Při jejich nastavení musí být výkon kotle v souladu s výkonem nastavovaného pojistného ventilu,protože ostatní pojistné ventily jsou zablokovány a funkční je pouze nastavovaný pojistný ventil.
Velmi důležité je sledování teplot nejenom na výstupu, ale i na jednotlivých teplosměnných plochách kotle, aby prohřívání kotle bylo rovnoměrné. U průtočních parních kotlů je jedna z nejdůležitějších teplot, teplota za výparníkem (přechodníkem). U kotlů vyšších parametrů se musí sledovat teplota stěny bubnu ( komor) z obou stran a výrobce určuje maximální rozdíl ,který nesmí být překročen.U blokových zařízení se prohřívá a najíždí celý blok tzn. kotel včetně parovodů a turbíny a musí se při tomto způsobu najíždění dbát požadavků výrobce turbíny. Během najíždění by pomocníci topiče měli provádět kontrolu kotle pochůzkou.

Připojení kotle na odběrné potrubí čl.21- 25.
Propojovací parovody se musí prohřívat současně s najížděným kotlem stejným trendem stoupaní teplot a tlaku. Horkovodní kotle je vhodné před zahájením najíždění prohřát otevřením průtoku přes najížděný kotel. Přírůstek teploty by neměl být větší než 5oC za 10 minut. Teplota vratné vody (vstupní) do horkovodního kotle nesmí klesnout pod 70oC .
U parních kotlů se smí hlavní parní uzávěr nebo armatura na rozdělovači otevřít, je-li rozdíl tlaku před a za otevíranou armaturou 0,05-0,1 MPa a teplota je stejná nebo nejvýše o 50oC nižší než je v rozdělovači ( v parovodu) .
Důležitá je chemická kvalita páry,která se musí sledovat během celého uvádění do provozu a kotel se smí připojit pouze v případě splňuje-li pára požadavky na chemickou kvalitu.

Postup po připojení kotle na oběrné potrubí čl.26.
Po připojení kotle se musí dle ČSN provést kontrola vodoznaků (přímých a dálkových) a jejich porovnání. Dále se provede kontrola správnosti nastavení signalizace , ochran a blokád nebo uvedení některých do provozu ( které bylo nutno během najíždění odstavit). Překontroluje se činnost a údaje všech měřících přístrojů. Uvedou se do činnosti postupně jednotlivé automatické regulace kotle a seřídí se na předepsané hodnoty . Po najetí by měla ihned následovat detailní prohlídka pochůzkou celého kotelního zařízení pomocníky topiče. Chemický režim nutno častěji sledovat i nadále, až do dosažení parametrů požadovaných při normálním provozu kotle.

C PRAVIDELNÝ PROVOZ KOTLU čl.27 - 34
U bubnových parních kotlů je vodoznak nejdůležitější bezpečnostní výstrojí. U moderních kotlů jsou osazeny blokády, které odstaví kotel při minimální nebo maximální hladině.Napájecí voda do parních kotlů je vždy předehřívaná a u horkovodních kotlů nesmí poklesnout pod 70 oC. U horkovodních, ale i u parních průtočných kotlů je důležitý průtok vody , který musí být udržován v předepsaném rozsahu a nesmí poklesnout pod minimální přípustný průtok,jinak hrozí stejné nebezpečí jako při ztrátě vody ve vodoznaků u bubnových parních kotlů.
Zkoušení záložních napájecích zařízení musí být zpracováno u všech kotlů. V místním provozním předpise by mělo být určeno přejíždění všech záložních zařízení na kotli a v jakém stavu jsou v záloze udržovány (prohřívání,protáčení atd.). Doba potřebná k uvedení záložního napájecího zařízení do provozu by měla být kratší,než je doba potřebná k poklesu hladiny vody z normální na minimální.
U průtočných parních kotlů je většinou určený přesný časový údaj ,kdy se musí kotel ihned odstavit, není-li obnoveno napájení např. 20 vteřin.
Teplota vstupní vody u horkovodního kotle nesmí poklesnout pod 70oC, jinak hrozí dosažení rosného bodu spalin v prostoru vstupu vody do ekonomizeru.
Tlak a teplota na výstupu musí být udržován též v příslušných hodnotách s dovolenými úchylkami dle ČSN 07 0010, 07 0020.

Vodoznaky čl.36 - 39.
Do konstrukčního tlaku 1,55 MPa (přetlak 1,45 MPa) se vodoznaky profukují ,u kotlů s konstrukčním tlakem větším se provádí zkouška průchodnosti uzavřením uzávěru na parní straně. Provádí se 1x za směnu. Za směnu lze považovat maximálně 12-ti hodinovou směnu. V době vzniku ČSN se vycházelo z toho ,že byla uzákoněna 8-mi hodinová pracovní doba a tím byla určena délka směny , tzn. zkoušky se prováděly 3x za den. U kotlů s konstrukčním tlakem nad 7,8 MPa se zkouší vodoznaky 1x za týden za podmínky ,že se porovnávají tři nezávislé vodoznaky. Musí se jednat o vodoznaky schválené konstrukce ,ale je jedno zda se jedná o přímé nebo dálkové vodoznaky. Porovnání je provedeno , zapíšou-li se hodnoty v určité chvíli do provozního deníku. Profukování vodoznaků kotlů vyšších parametrů je nevhodné , protože skla vodoznaků jsou na straně vody opatřeny slídou a profukem dochází k erozi této mnohavrstvé slídy a tím se průhlednost vodoznaku zhorší. Přesný způsob manipulace s vodoznaky např. jejich uvádění do provozu po výměně musí obsahovat předpis výrobce vodoznaku rozpracovaný v místním provozním předpisu. Nové konstrukce vodoznaků mají uzavírací "kuličku",která je za provozu volná a v případě vzniku větší netěsnosti v tělese vodoznaku ( ve skle), dojde k jejímu "přisátí" a tím odstavení vodoznaku. Porovnání přímých a dálkových vodoznaků dle čl.37 doporučuji provádět 1x za směnu.
Kontrola signalizace stavu hladiny se má provádět 1x za týden, ne však skutečným vyvoláním snížené hladiny. Postačí ,že se provede před odzkoušením porovnání vodoznaků a jestliže se hodnoty shodují,stačí změna simulace.
V místním provozním předpisu musí být uvedeno, kdo a kdy zkouší vodoznaky. Nejlépe je zkoušet vodoznaky na začátku směny při pochůzce pomocníků topiče po kotli, při střídání směn by byly asi časové problémy. Čas, kdy byla kontrola provedena ,by měl být zapsán v provozním deníku.

Tlakoměry čl.40 - 43.
V místním provozním předpisu musí být určeno ,které tlakoměry se kontrolují, protože moderní kotle mají několik desítek tlakoměrů a teploměrů. Musí to být "zákonné" tlakoměry , které určuje ČSN 07 0620 a další ,které určí provozovatel tak ,aby kotel mohl být provozován bezpečně,spolehlivě a hospodárně.
Kontrola nulováním se provádí 1x za měsíc. V místním provozním předpisu musí být u všech lhůt (nejen u tlakoměrů)uvedeno přesně kdy. Při kontrole jednou za týden se uvede např. " v pondělí na
ranní směně", při kontrole 1x za směnu se uvede např. " na začátku směny" při kontrole 1x za měsíc se uvede např. " vždy v první pondělí v měsíci na ranní směně".
Obdobně se postupuje při lhůtách 1x za 3 měsíce, 1x za rok atd. Datum přesného provedení by měl být v tomto případě v kalendářním měsíci jako předchozí zkouška.
Kontrola porovnáním s kontrolními tlakoměry se může provést i na pístovém tlakoměru (hydraulické váze) . Kontrolní tlakoměr by měl mít třídu přesnosti 0,25 třídy přesnosti kontrolovaného tlakoměru. V Čechách musí být třída přesnosti tlakoměrů kotlů 1,6 % a u těch které ukazují přes 14 MPa 1% .Kontrolní manometr musí mít třídu přesnosti tudíž 0,4% (0,25%)! Kontrolní tlakoměry musí být navázány na etalony.
Vadný tlakoměr by měl být vždy vyměněn ,jeho výměna je vždy možná a není problém,aby ji provedl i topič.
Otázka zkoušení manostatů, ale i tlakoměrů měřících podtlaky je zatím zanedbávaná zejména u malých provozovatelů.

Pojistné ventily čl.44 - 47.
Zkoušky je nutno provádět i podle předpisů výrobce . Výrobce pojistných ventilů s přídavným zatížením Bopp - Reuter určuje např. zkoušku 1x za 3 měsíce . Pouze v odůvodnitelných případech např.není-li prohřev tělesa a docházelo by k nepřípustnému rychlému ohřátí, lze zkoušet pojistný ventil 1x za rok. Odzkoušení by se mělo provádět vždy před odstavením do plánované odstávky, BO,GO.
Jakékoliv zásahy do částí pojistných ventilů ,které mají vliv na spolehlivost pojistných ventilů,smí provádět pouze výrobce nebo odborně kvalifikovaný pracovník provozovatele . Ve staré ČSN 13 3060 bylo určeno, že každý kdo opravuje armatury musí mít odborný kurs výrobce armatury. Stávající ČSN to neurčuje, ale např. u pojistného ventilu s přídavným zatížením je nepředstavitelné, aby zásahy do pojistného ventilu a řídící skříně prováděl pracovník bez kursu a osvědčení od výrobce pojistných ventilů. Je nutné všechny pojistné ventily i řídící skříně opatřit plombami.
V každém případě by měl mít pracovník ,který provádí zásahy do pojistného ventilu od provozovatele pověření a revizní technik by měl být členem zkušební komise.
Osvědčení revizního technika podle mého mínění neopravňuje revizního technika k zásahům do funkce pojistného ventilu, bez detailní znalosti funkce a konstrukce příslušného pojistného ventilu.
Nejlepším řešením je, aby o každém zásahu oprávněné kvalifikované osoby provozovatele ( nebo výrobce pojistných ventilů) byl pořízen záznam s potřebnými údaji a revizní technik provede na jeho základě zápis dle vyhlášky ČÚBP 18/1979 Sb.
Otevření pojistného ventilu za provozu by mělo být zapisováno u všech kotlů nejenom"sledováno". U kotlů nad 4,5 MPa má být zaznamenán i tlak, kdy pojistný ventil otevřel a k jakému překročení došlo. Většina topičů nestačí toto vše sledovat, protože musí dělat operace ke snížení tlaku a registruje maximálně,zda pojistný ventil je otevřený nebo zavřený.

Teploměry . čl. 48 - 53
Aby mohl být kotel provozován bezpečně , spolehlivě a hospodárně , musí být v místním provozním předpisu určeny teploměry, u kterých se provádí kontrola 1x za 3 měsíce resp.1x za
rok. Jsou to " zákonné " teploměry ( předepsané ČSN 07 0620 ) dále teploměry jejichž hodnoty se musí zapisovat dle ČSN 07 0710 a dále ty , které dle potřeby určí provozovatel.
Způsob ověřování by měl být zpracován a určen provozovatelem. Zatím je to dobře zpracováno u větších provozovatelů , ale velmi zanedbáváno u drobných provozovatelů a u kotlů nižších tříd.
Norma nenařizuje zkoušení signalizací maximálních teplot , doporučuji , aby byly zkoušeny 1x za týden. Signalizace by měla být na hodnotě + 8oC dle ČSN 07 0010 a u kotlů s jmenovitou teplotou nad 540oC na hodnotě + 5oC dle ČSN 07 0020.
Velmi důležitá teplota je u průtočných parních kotlů teplota za výparníkem (přechodníkem). Tato teplota " určuje " ,kde je hranice mokré a syté páry a tím zaručuje dostatečné chlazení trubek ve spalovací komoře. Signalizaci překročení této teploty a signalizaci minimálního průtoku u kotlů průtočných parních kotlů doporučuji zkoušet 1x za směnu (tak jako vodoznaky). Kontrola těchto teploměrů by se měla provádět též častěji (1x za 3 měsíce).
Nařízené kontroly teploměrů, tlakoměrů a vodoznaků vycházely ze stavu techniky v roce 1977. Bouřlivý vývoj techniky a zavedení řízení počítačem staví tuto problematiku do jiného světla a je dobře ,že normy jsou nezávazné. Měřící okruhy některých nových nebo rekonstruovaných kotlů a řídící systémy na ně osazované jsou o několik generací na vyšší technické úrovni. Je nesmyslné provádět např.kontroly teploměrů nebo tlakoměrů 1x za rok (1x za měsíc) , když tyto systémy provádějí každé 3 vteřiny kontrolu funkčnosti a porovnání dvou nezávislých okruhů. Nejslabším článkem je vlastní čidlo teploty a provozovatel tudíž pouze eviduje jejich preventivní výměny ve lhůtách dle ČSN 07 0710. V každém případě musí být způsob kontroly veličin důležitých pro provoz určen nejlépe v metrologickém řádu provozovatele nebo ji musí určit dodavatel řídících systémů.

Uzávěry a odkalování čl. 54 - 55
Manipulace s uzávěry je jedna z nejvíce nebezpečných činností jak pro obsluhu , tak i pro zařízení . Zejména u vyšších teplot a tlaků, by mělo dojít k pouhému tržení armatury a po zjištění, zda je vše v pořádku, teprve pokračovat v pozvolném otevírání. V každém místním provozním předpisu by měla být určena manipulace s dvojitou armaturou . První armatura od tlaku je těsnící,to znamená ,že při otevírání se otevírá jako první a uzavírá jako poslední. Druhá armatura je vždy při pozvolném otvírání ničena erozí protékající látky .
Odkalování má význam pouze při minimálním průtoku nebo jenom při odstavení kotlů. V místním provozním předpise musí být řešeno i odluhování kotlů.
Ověření těsnosti po manipulacích je nutné u všech armatur zejména však u armatur odvodnění , vypouštění a odkalování jejich kontrolou po hodině.

Topeniště čl. 57 - 58
V místním provozním předpisu musí být zejména řešen způsob čištění nánosů v kotli ,čištění ucpaných výsypek popílků a zavalených vyhrnovačů strusky během provozu kotle. Musí být určen pracovník , který tento zákrok může schválit a pouze po opatřeních, které musí provést topič (např.zvýšení podtlaku). Musí být určeno vybavení ochrannými pomůckami osob a způsob zajištění celého prostoru. Provoz odpopelňovacího zařízení se řídí ČSN 07 7015.

Příprava paliva čl.59
Pro skladování tuhého paliva platí ČSN 44 1315, pro kapalné palivo ČSN 75 3415, 65 0201 a pro plynné vyhláška ČÚBP 21/1979 Sb. a 85/1978 Sb. Pro přípravu uhelného prášku platí ČSN 07 4009 , 07 4010.

Odvod spalin čl.60 - 63
Mimo požadavků daných touto normou a ČSN 07 0620 musí být splněny požadavky dle Zákona o ovzduší. Požadavky se budou zpřísňovat a v současné době je nemyslitelné, že by se na trhu udržel kotel, který nesplňuje požadavky na ekologii.
Nánosy se odstraňují během provozu a to většinou ostřikovači (vodou) a nebo ofukovači (parou). Četnost musí být daná místním provozním předpisem , protože při tom trpí materiál kotlů ( prudké ochlazování ).
Odstraňování nánosů a čištění kotle se musí provádět zejména při odstávkách.
Při čištění vodou se musí vyčistit celý kotel a nejenom části, protože pouze namočené a neodstraněné nánosy popílku po uvedení do provozu ztvrdnou.

D. ODSTAVENÍ KOTLU Z PROVOZU čl.63 - 71
Velmi důležitá je doba,po kterou musí být odstavený kotel pod dohledem topiče. Zejména u kotlů s těžkou vyzdívkou je nebezpečí nepřípustného ohřátí přehříváků sálající rozpálenou vyzdívkou. Kotel po odstavení nutno též prohlédnout pochůzkou nahlížecími otvory ( průhledy), např. zda došlo k řádnému uzavření kapalného paliva do stabilizačních hořáků.
Při chlazení kotle se musí učinit opatření , aby nedošlo ke vzniku vakua a tím zborcení stěn dovnitř,např. otevřením odvzdušnění.
Urychlené chlazení např. do opravy by nemělo překročit určitý trend, který by způsobil stejné poškození materiálu jako rychlé stoupání teploty při najíždění .
Odstavení na delší dobu by mělo být přesně určeno, v ČEZu je např. odstavení na delší dobu hranice 5 dnů (120 hodin ). Velmi důležité je odstavování do delších odstávek, oprav nebo rekonstrukcí. Je důležité, aby byly řádně vypuštěny a odvodněny všechny části kotle. U kotlů vyšších tříd jsou některé plochy neodvodnitelné (komory nahoře a hady dolů) a tyto teplosměnné plochy se musí řádně odvodnit vypařením vody tzn., že kotel musí být vypuštěn ještě při vyšších teplotách. Topič by si měl při tomto odstavování otevřít místní provozní předpis a přesně postupovat podle něj. Odstavování do těchto oprav na větších elektrárnách je velmi složité a při 4letých lhůtách GO může topič odstavovat do GO jednou za život nebo vůbec ne.

E. PROVOZ KOTLU ZA MIMOŘÁDNÝCH PODMÍNEK čl. 72 - 90
Mimo bodů uvedených v ČSN se v místním provozním předpise musí řešit :
- 16 -
- porucha pojistných ventilů.
- porucha důležitých teploměrů a tlakoměrů
- poruchy signalizace, ochran a blokád nebo jejich vyřazení za provozu kotle
- poruchy dálkových vodoznaků
Dojde-li k poruše ( nefunkčnosti )pojistného ventilu nutno kotel ihned odstavit z provozu, není-li splněna podmínka výkonů pojistného ventilu, umístění a počet pojistných ventilů dle ČSN 07 0620. U kotlů kde je výkon rozdělen do více pojistných ventilů , neznamená porucha (nefunkčnost) jednoho pojistného ventilu okamžité odstavení, ale např. pouze snížení výkonu kotle o výkon nefunkčního pojistného ventilu.
Musí se však dodržet všechny podmínky dle ČSN 07 0620 a musí být přesně uvedeno v místním provozním předpisu ,jak postupovat při poruchách (nefunkčnosti) jednotlivých pojistných ventilů.
Samostatnou kapitolou je porucha řídící skříně pojistného ventilu s přídavným zatížením. Konstrukce těchto pojistných ventilů musí být taková , aby pojistný ventil při poruše řídící skříně fungoval jako přímočinný. Vždy však nutno tento stav považovat za mimořádný a závadu co nejdříve odstranit ,protože pojistný ventil sice zapůsobí ,ale většinou dojde k porušení dosedacích ploch, protože pojistný ventil nedrží otevřený ,ale neustále otevírá a zavírá . Pojistný ventil se pak musí vyměnit a např. u přivařených pojistných ventilů to není jednoduchá oprava.
Poruchy tlakoměrů nutno považovat za provoz za mimořádných podmínek není to však, mimo některé případy (např.u horkovodních kotlů), důvod k odstavení kotlů.
Složitější situace je při poruchách teploměrů . Měření důležitých teplot je zpravidla provedeno několika na sobě nezávislými teploměry. Dojde-li však k poruše všech a topič nemá přehled o teplotě ,je to důvod k okamžitému odstavení kotle. Výrobce kotle by měl přesně určit, kterých teploměrů se to týká.
U kotlů starších jsou to podle mého mínění všechny teploměry v místech kde výrobce určil přípustný rozsah nebo maximální hodnoty. Jsou to v každém případě teploty na výstupu z přehříváků a přihříváků ,teploty před a za vstřiky a u průtočných parních kotlů teplota za výparníkem (přechodníkem).
Důležitá (nebezpečná) je však např.i teplota za třídičem mlýnu na přípravu uhelného prášku. V místním provozním předpisu musí být řešena i otázka poruchy důležitých signalizací, blokád a ochran nebo nutnost jejich krátkodobého vyřazení. Musí být určena osoba ,která tento provoz povoluje ( např. směnový inženýr) .
Detailně musí být v místním provozním předpise řešena otázka poruch přímých a dálkových vodoznaků při jejich různých uspořádaních . Ve stávajících ČSN není vůbec řešena otázka poruchy dálkových vodoznaků. Pro přehled uvádím text nově navrhovaných znění čl.75 a 76 :
čl.75 "Při selhání jednoho ze dvou přímých vodoznaků ,v kterých je hladina vody trvale viditelná ze stanoviště topiče ( případně i za pomoci zařízení na přenos údajů přímých vodoznaků podle ČSN 07 0620 , může být kotel provozovaný za těchto podmínek :
- u kotlů s konstrukčním ( výpočtovým ) přetlakem do 1,6 MPa jen
tehdy ,kdy konstrukce vodoznaku dovoluje přezkoušet výšku vodní hladiny jako zkušebními kohouty podle ČSN 07 0620,
- u kotlů s konstrukčním (výpočtovým) přetlakem nad 1,6 MPa musí být vadný vodoznak opraven nejpozději do 24 hodin .
Pokyny pro způsob obsluhy kotle v tomto čase musí být určené v místním provozním předpisu. Po uplynutí 24 hodin je další provoz kotle jen s jedním přímým vodoznakem nepřípustný."
čl. 76 " a) Pokuď má kotel jen jeden přímý vodoznak a dva nepřímé vodoznaky (schválení konstrukce dle ČSN 07 0620 ), u kterých je hladina vody v přímém vodoznaku trvale viditelná ze stanoviště topiče ( případně i za pomoci zařízení pro přenos údajů přímých vodoznaků dle ČSN 07 0620 ), musí být přímý vodoznak při selhání opravený do 24 hodin. Po uplynutí tohoto času je další provoz kotle jen s dálkovými vodoznaky nepřípustný.
Při selhání obou nepřímých vodoznaků, musí být minimálně jeden z nich opraven do 24 hodin . Po uplynutí této lhůty je další provoz kotle jen s jedním přímým vodoznakem nepřípustný.
Při poruše jednoho dálkového vodoznaku musí být tento opravený do 72 hodin. Po uplynutí této doby je další provoz jen s jedním přímým a s jedním dálkovým vodoznakem nepřípustný.
b ) Pokuď má kotel jen nepřímé vodoznaky (schválená konstrukce dle ČSN 07 0620 ) viditelné ze stanoviště topiče ( minimálně dva povinné ) a přímé vodoznaky slouží jen jako kontrolní , potom :
- provoz jen s jedním nepřímým vodoznakem při selhání ostatních nepřímých vodoznaků je přípustný jen v případě, že bude zajištěna trvalá a spolehlivá kontrola porovnáním hladiny vody nepřímého vodoznaku s hladinou vody v přímém vodoznaku maximálně však po dobu 24 hodin. Pokuď tato kontrola není zajištěna , provoz kotle jen s jedním dálkovým vodoznakem je nepřípustný.
- při selhání všech přímých vodoznaků musí být aspoň jeden přímý vodoznak opravený do 24 hodin . Po uplynutí této doby je další provoz jen s dvěmi nepřímými vodoznaky nepřípustný.
- při poruše obou povinných dálkových vodoznaků je provoz kotle nepřípustný.
Porucha přenosů přímých a nepřímých vodoznaků na stanoviště topiče se považuje za poruchu vodoznaků".
Velké nebezpečí plyne z provozování kotlů s netěsnostmi. Čl. 82 sice toto povoluje ,ale pouze pod podmínkou "... lze-li důvod netěsnosti spolehlivě zjistit "... Obecně chybně platí , že méně nebezpečná je netěsnost uvnitř kotle,oproti netěsnosti vně kotle např. na odvodnění, odvzdušnění. Z praxe znám případy ,kdy ve stejném prostoru po několika netěsnostech na trubkách uvnitř kotle, došlo k explozi při utržení sváru zavodňovacího potrubí (průměr 100 mm ) u bubnu nebo utržení sváru výstupní komory (průměr 350 mm). Spolehlivěji tudiž lze určit netěsnost vně kotle. V každém případě netěsnost znamená zamezit vstup obsluhy do přímo ohrožených prostorů a minimalizovat i ostatní pohyb osob po kotelně.
Ke značnému zpřísnění došlo v oblasti poruch zařízení ke snížení škodlivin ve spalinách .Provoz bez " zařízení" k jejich záchytu nepřipadá vůbec v úvahu a důvod k okamžitému odstavení je pouhé překročení hodnot škodlivin vlivem špatného paliva nebo zhoršení spalovacího režimu. Kotle vyšších tříd jsou v součastné době vybaveny řídícím systémem kvality spalování a topič vlastní spalovací režim nemůže ovlivnit, může pouze sledovat hodnoty.
V místním provozním předpisu nutno přesně určit postup při poruše průtokoměrů parních průtočných kotlů a zejména kdy nastane případ kdy "... nelze jinak průtok bezpečně kontrolovat".
ČSN nařizuje případy ,kdy musí být kotel "ihned" odstaven z provozu. V místním provozním předpisu však nutno rozlišit,kdy se kotel "ihned" odstaví okamžitým zhasnutím plamene např. při ztrátě vody ve vodoznacích ,a kdy se kotel "ihned" začne pozvolna odstavovat co nejplynuleji např. při trhlině obvodového sváru parovodu, kdy každá prudká změna teploty a tlaku může znamenat úplné utržení sváru.

VI. ÚDRŽBA A OBSLUKA KOTLU čl.91 - 93
Důžitá je zejména "preventivní" údržba spočívající ve sledování provozní doby, překračování a sledování hodnot teploty a tlaku,evidence netěsnosti ,četnosti najíždění, provádění tlakových zkoušek a ostatních činností , které snižují životnost kotle.

Preventivní údržba čl.94
Mimo činnosti dle výše uvedeného textu (čl.91-93), které musí revizní technik provádět nebo alespoň sledovat, zajišťuje-li je např. zkušebna, musí revizní technik za účasti příslušných pracovníků provozovatele provádět revize.
Na preventivní údržbu nemá potřebný vliv , když revizní technik pouze 1x za rok prohlédne kotel při vnitřní revizi nebo při provozních revizích 1x za 3 měsíce. Revizní technik musí sledovat provoz kotlů soustavně a musí být informován o všech problémech , které v souvislosti s provozem kotle vznikly ,po případě získá informace prostudováním provozních deníků , zápisů o opravách a další dokumentace,která se v souvislosti s provozem a údržbou vede.

Provozní revize čl.96 - 97
Nutno si uvědomit ,že provádění 1x za 3 měsíce je nejpozdější termín. U starých a špatně obsluhovaných kotlů je nutné provádět provozní revizi i 1x za měsíc a termín postupně prodlužovat . Velmi často opomíjejí provozovatelé oznamovat reviznímu technikovi termín uvedení do provozu po přestávce delší než dva měsíce,kdy se provozní revize musí provádět "... při uvádění kotle do provozu"...
Velmi problematický je fakt , že se mají při provozní revizi posoudit "pomocná zařízení". Dle ČSN 07 0000 čl.4. je to např. celá teplárna. Opodstatněné a oprávněné je to u kotlů 4. třídy , kde by měl revizní technik skutečně posoudit i např. skládku a dopravu paliva, větrání ,chemickou úpravnu, odstruskování , komín atd.
Provádět však to samé např. u elektrárenského kotle I. třídy výkonu 630 kW je nemyslitelné. Revizní technik musí citlivě posoudit v jakém rozsahu provede kontrolu " pomocného zařízení" při provozní revizi u těchto kotlů .

Vnitřní revize čl.98
Velmi důležitá je první věta článku ,že se provádí kontrola "dostupných " stěn "a to jejich vnitřního a vnějšího povrchu".
Tento text se nesmí chápat , tak , že není nutné stavět lešení a že se nemusí provádět kontrola vnitřního povrchu u parních průtočných kotlů ,které nemají žádné průlezy a čistící otvory do vnitřního prostoru tlakového celku. Je na odborné úrovni revizního technika, kde nechá lešení postavit a v jakém rozsahu nechá demontovat nástavby a kde se vezmou a v jakém rozsahu kontrolní vzorky trubek tlakového celku.
Provádění výchozí revize dle bodu /d/ a /e/ " před " a "po"lze spojit s prováděním stavební zkoušky.
Provádění vnitřní revize dle bodu /g/ a /i/ je nutné v rozsahu možného poškození a někdy by bylo zbytečně přísné, např. byl-li kotel odstaven z důvodu poruchy vodoznaků, proběhlo-li odstavení v pořádku a včas.

Příprava k vnitřní revizi čl.99 - 108
Kotel musí být spolehlivě oddělen nejen na straně vody a páry,ale i na ostatních okruzích tzn. paliva, spalin, spalovacího vzduchu ,splavovací vody popílku a škváry a ostatních mediích . Stejný rozsah oddělení jako při vnitřní revizi musí být při opravách zejména při GO .
Záslepky by měly mít vždy rukověť a být výrazně natřeny , aby bylo zřetelné ,že záslepka je osazena a zejména ,že byla zdemontovaná před uvedením do provozu.
Pro osvětlení a elektrické nářadí je obecně chybně uváděno, že lze používat osvětlení a nářadí 24 V. I toto napětí však je v některých případech vysoké a na druhou stranu na osvětlení spalovací komory velkoprostorového kotle se musí použít osvětlení s 220 V. Prostory vevnitř kotle se považují s hlediska úrazu elektrickým proudem za prostory , kde nebezpečí úrazu je zvlášť zvýšené nepříznivými poměry a kde se pracuje ve zvlášť stížených podmínkách . Při používání elektrického zařízení v těchto prostorech musí být zajištěný některý ze stanovených způsobů ochrany dle ČSN 33 2000-4-41 (1996) např. :
a) bezpečné napětí
b) oddělením obvodů a chráničů
c) oddělením obvodů a isolací
d) oddělením obvodů a pospojením
Při osvětlení velkých prostorů kotlů I. a II. třídy možno na ochranu neživých částí použít i některé z kombinací ochran dle ČSN 33 2000-4-41 (l996) dosažení zvýšené ochrany, přičemž osvětlení nesmí být umístěné v dosahu pracovní činnosti. Na instalaci osvětlení a jeho použití musí být vypracován místní provozní předpis .
O demontáži vestavby bubnu by měl vždy v jednotlivých případech rozhodovat revizní technik (spolu s chemikem a osobou zodpovědnou za údržbu kotle ) a nelze předem v místním provozním předpise určit úlevy.
Větrání kotlů musí být zajištěno i v době prohlídky a revize. U kotlů vyšších tříd se kouřový uzávěr za kotlem neuzavírá , naopak musí být otevřen . Pozornost se musí věnovat propojení na kouřovodech a vzduchovodech mezi kotli.
Pro práce v kotlích se u větších provozovatelů vystavuje " Strojní příkaz " . Doporučuji aby byly do místního provozního předpisu zpracovány zrušené OEG 38 0800,38 0802. Důležité je vyčištění topeniště z venčí před vstupem osob např. do spalovací komory po případě instalace záchytných sítí a podobně.

Provedení vnitřní revize čl.109 - 114
V plném rozsahu dle ČSN provádí revizní technik u kotlů III. a IV.třídy. U kotlů vyšších tříd si zpravidla revizní technik přizve odborné firmy k posouzení materiálu , svarů, chemického režimu atd. Revizní technik by se měl podílet na určení místa a množství odebraných vzorků. Samostatný zápis by měl provést příslušný odborný pracovník provozovatele o stavu vyzdívek, izolací a ochraných nátěrů . Zda stav izolací odpovídá ČSN 07 0620 (povrchová teplota 50oC) by se měl prověřit měřením vždy před GO kotle, za provozu kotle .
Při vnitřní revizi nutno prohlédnout všechny opravy, které se provedly od poslední vnitřní revize , popřípadě provést jejich kontrolu nebo opravu.
Posouzení pomocného zařízení ( viz 07 0000 čl.4) musí u kotlů vyšších tříd provést příslušný kvalifikovaný pracovník (správce zařízení) a provádí se dle technologických postupů výrobce nebo postupů určených v místním provozním předpisu a zápisy se stávají součástí zápisu o vnitřní revizi , který zhotovil revizní technik.

Zkouška těsnosti čl. 115 - 123
Zkouškou těsnosti se prověřuje zda kotel včetně výstroje je při jmenovitém tlaku těsný , tzn. že musí být osazena veškerá výstroj kotle na tlakovém celku. Problém vyvolává výraz "jmenovitý tlak" . V ČSN 07 0000 ani v ČSN 07 0010 není přesně definován a v ČSN 07 0009 - Pasportu je uváděn " pracovní přetlak". Přesné hodnoty jmenovitého tlaku jsou uvedeny v ČSN 07 0020,07 0021 a měly by se shodovat s pracovním tlakem uvedeným v pasportu. Při tom si musí revizní technik uvědomit rozdíl mezi výrazem "přetlak" a "tlak " (absolutní). Stoupání tlaku by mělo být plynulé . U kotlů nad 3,8 MPa norma sice povoluje stoupání 0,1 jmenovitého tlaku za minutu , nemělo by však být větší než 1 MPa za minutu.
U kotlů ,které mají více manometrů na jednotlivých částech kotle, lze tlak sledovat na provozních manometrech ( mají přesnost 1,6% nebo i 1% ),které byly zkontrolovány těsně před ZT. U kotlů s jedním tlakoměrem musí být osazen kontrolní tlakoměr.

Tlaková zkouška čl.124 - 126
Kromě případů uvedených v ČSN se musí tlaková zkouška provést po každé opravě tlakového celku dle § 6 vyhlášky ČÚBP 18/1979 Sb. Způsob provedení je stejný jako u 1. tlakové zkoušky dle ČSN 07 0624 ,tzn. nesmí se provést vodou s teplotou větší než 50oC.
Důležité je , aby v době konání tlakové zkoušky se v kotli ale i vně nenacházeli žádní pracovníci, což je někdy složité u velkoprostorových kotlů. Konání tlakové zkoušky (ale i zkoušky těsnosti) musí být zapsáno do montážních deníků všech firem podílejících se na opravě kotle. Při tlakové zkoušce prováděné opravárenskou firmou musí být přítomen zástupce provozovatele,aby zajistil návaznost na ostatní zařízení elektrárny (teplárny) a veškeré manipulace musí provádět topič ( zaměstnanec provozovatele) s příslušnou třídou oprávnění.
Velmi složité je provádění tlakových zkoušek ale i zkoušek těsnosti u kotlů I a II. třídy. V některých případech je nelze ani provést bez složitých a náročných úprav např. u mezipřihříváků . Každá tlaková zkouška (i zkouška těsnosti při rozdílných teplotách) vždy znamená namáhání materiálu.
Provádět zkoušku těsnosti natož tlakovou zkoušku u kotlů I.třídy jako kontrolu svaru DN 20 na odvzdušnění je z technického ale i ekonomického hlediska (naplnění celého kotle) nesmyslné. ČEZ a.s. projednal s IBP Ústí jiný způsob provádění zkoušek těsnosti a tlakových zkoušek , který byl rozšířen i na některé provozovatele kotlů I. a II. třídy. Nelze však vyjímku z vyhlášky ČÚBP 18/1979 Sb. § 6 uplatňovat plošně a musí ji mít každý provozovatel.

Revizní technici čl. 131 - 133
Revize podle ČSN 07 0710 - viz též § 7 odst.1 a § 8 odst.1vyhl. č. 18/1979 Sb., provádějí revizní technici.
Nutno rozlišovat oprávnění revizních techniků. Revizní technici provozovatele s oprávněním "R" provádí revize a zkoušky dle čl.95. Revizní technici výrobce (opravce) s oprávněním "Z" provádí stavební a tlakové zkoušky dle ČSN 07 0624 a § 10 odst.1 vyhlášky 18/1979 Sb.Revizní technik je pracovník pověřený organizací revizemi a zkouškami kotlů, který má pro tuto činnost osvědčení příslušné nebo vyšší třídy vydané orgánem dozoru na základě vykonané zkoušky.
V současné době zkoušky provádí od 4. měsíce 1992 organizace Státního odborného dozoru (ITI), přičemž osvědčení dříve vydaná Inspektoráty bezpečnosti práce (IBP) zůstávají v platnosti. V případě porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení IBP rozhodují o odnětí osvědčení revizním technikům.
Revizní technik provozovatele nesmí být zároveň pracovníkem odpovídajícím za provoz kotlů. Provozovatel nemusí mít vlastního revizního technika kotlů, ale může si provádění revizí zajistit dodavatelsky.

Revizní zápis čl. 132 - 134
Zde má význam především ta skutečnost, že za technický stav zodpovídá provozovatel kotle a ne revizní technik. Revizní technik proto sám nerozhoduje, ale v závěru revizní zprávy o revizi dává provozovateli návrhy k bezpečnému provozu kotlů s případnými podmínkami a o provozu nebo odstavení rozhoduje provozovatel kotlů (osoba zodpovědná). Z tohoto úhlu je nutno i hodnotit závaznost návrhů revizního technika - viz čl. 134 ČSN 07 0710.

Základní povinnosti revizního technika čl. 135
Z těchto ustanovení vyplývá i zodpovědnost revizních techniků. Tato spočívá především v provádění revizí kotlů, správném zjištění stavu kotle, zejména jeho změny a nedostatky. Platí samozřejmě zásada, že za technický stav kotle zodpovídá provozovatel, a ne revizní technik, který ovšem musí správně provést předepsanou revizi a správně určit jeho stav a na základě toho i určit přiměřená opatření a podmínky provozu. Ostatní povinnosti uvedené v čl. 135 jsou více méně zastaralé např. orgány dozoru, resp. organizace dozoru (ITI), již neprovádí pravidelné úřední prohlídky a zkoušky kotlů, dále evidence o kotlích u dozorčích orgánů není již předepsána - viz též povinnosti provozovatele a vyhl. č. 18/1979 Sb.

Provozní údržba čl. 136 - 137
Norma v návaznosti na vyhl. č. 18/1979 Sb. (ve znění vyhl. č. 551/1990 Sb.) rozlišuje dvě oblasti údržbářské činnosti :a) Vlastní údržbu, ke které není zapotřebí zvláštního oprávnění od orgánu nebo organizace dozoru (IBP a od 4/1992 ITI).
Tyto práce můžou vykonávat odborní pracovníci provozovatele a spadá do toho především mechanické čištění kotlů, zabrušování uzavíracích armatur, výměna těsnění, výměna bezp. výstroje, výměna zaválcovaných trubek, tužení švů, výměna šroubů, svorníků, zavrtaných rozpěrek, přišroubovaných výstuh apod.
b) Opravy, úpravy, přestavby a rekonstrukce, pro které musí mít provádějící firma oprávnění. Jedná se o činnosti vyžadující např. vrtání děr, svařování, nýtování popř. výrobu nových tlakových částí. Stejné oprávnění musí mít výrobce kotlů.

Obsluha kotlů čl. 138 - 140
Kotel je povoleno provozovat pouze tehdy, je-li jeho obsluhou pověřen odborně způsobilý topič, jemuž byl vydán topičský průkaz příslušné nebo vyšší třídy a příslušná konstrukce parní nebo horkovodní, na příslušný druh paliva. Tyto zkoušky provádí od 1.4.1992 organizace dozoru (ITI). Dříve vydané topičské průkazy zůstávají v platnosti v rozsahu v nich uvedeném.
Pokud se týká počtu ostatních pracovníků, např. pomocníků topiče nebo kolik kotlů může obsluhovat jeden topič, určuje to provozovatel v místních provozních předpisech a to na základě stupně automatizace a úrovně řízení provozu. Samozřejmě vychází i z doporučení projektanta a z požadavků čl. 140 ČSN 07 0710 pro elektrárenské a teplárenské kotle.

Povinnosti topičů čl . 141 - 146
Povinnosti jsou taxativně vyjmenovány a platí zde podobně jako pro povinnosti provozovatelů a jiných pracovníků, že jsou v normě zařazeny nad rámec zákona o normalizaci s tím, že je používáme do doby vydání předpisů dozorčích orgánů.
Zvláštní poznámku zasluhuje čl. 141 písm. c) a to poslední věta, které bylo v několika případech využito k zavedení bezobslužného provozu kotlů. Podmínkou je souhlas dozorčího orgánu a vybavení kotlů speciálními zabezpečovacími prvky, které navíc splňují požadavky kladené na tzv. elektrické bezpečnostní obvody.
Druhou poznámku k bodu /c/ nutno mít ke vzdalování od kotlů.U moderních kotlů I. třídy je nemyslitelné ,aby se topič mohl vzdálit od kotle a nechat jej bez dohledu. Musí být zajištěna vždy obsluha kvalifikovaným topičem. Též výraz " od obsluhovaného kotle" je u těchto kotlů zavádějící ,protože je obsluhován z velínu , který je vzdálen i 50 m od kotle. Topič se nesmí vzdálit z místa obsluhy. V místním provozním předpise nutno určit za jakých podmínek se smí topič vzdálit od kotle a je-li to na delší dobu, mělo by dojít k předání kotle.
Přezkoušení 1x za 3 roky (bod /f/) by se mělo konat před zkušební komisí a členem by měl být revizní technik příslušné třídy kotlů.
Topičské průkazy a kotle se dělí do 4.tříd podle výkonu kotlů. Jak norma ČSN 07 0710, tak i vyhl. č. 18/1979 Sb. § 11 odst.6 stanoví, že k obsluze plně automatizovaných kotlů s jmenovitým množstvím vyrobené páry do 0,5 tun/hod popř. kapalinových s tepelným výkonem do 0,35 MW jakož i kotlů s konstrukčním přetlakem do 0,3 MPa a o objemu do 100 l a kotlů průtočných o objemu do 100 l, není potřeba topičského průkazu.
ČSN 07 0710 a vyhláška 18/1979 Sb. se v některých číslech liší ,rozhodující je znění vyhlášky.Obsluhovači těchto kotlů musí být o jejich obsluze poučeni a zacvičeni, o čemž musí provozovatel pořídit zápis. Nejlépe je splní-li obsluha požadavky vyhlášky 91/1993 Sb. Členem zkušební komise by měl být revizní technik.
Základní podmínkou ke zkoušce je 6ti měsíční odborný zácvik a odborný kurz v rozsahu 4.tř. - 20 hodin, 3.tř. - 30 hod., 2.tř. - 50 hodin. a 1. tř. - 100 hodin. Osnovy kurzů musí být projednány dozorčím orgánem. Kurz by měl uchazeč absolvovat uprostřed praktického zácviku. Způsob praktického zácviku musí být též určený. Uchazeč by měl poznat problematiku obsluhy celého kotelního zařízení např. odstruskovače, ale zejména musí provádět vlastní obsluhu pod dohledem topiče.
Délka praktického zácviku může být zkrácena na 2 měsíce v případě uchazeče s vysokoškolským vzděláním anebo na 3 měsíce, pokud se jedná o uchazeče s úplným středním vzděláním.

Topičské zkoušky čl. 147 - 153
Jestliže topič po dobu 5ti let neobsluhoval kotle pozbývá jeho topičský průkaz platnost a nová topičská zkouška musí být provedena na základě jednoměsíčního praktického zácviku. Dozorčí orgán (IBP) může ze závažných důvodů, pokud topič neplní své povinnosti, topičský průkaz rozhodnutím vydaným ve správním řízení, odejmout, ovšem nejdéle na dobu 5 let. V příloze ČSN 07 0710 je uveden vzor přihlášek k topičské zkoušce a stejně tak i vzor topičského průkazu. Opis topičského průkazu musí být uložen u zaměstnavatele.

Pomocníci čl. 154 - 164
Provozovatel určí počet pomocníků a jejich povinnosti v místních provozních předpisech s přihlédnutím k charakteru provozu a činnostem, které musí obsluha tepelného hospodářství provádět.Pomocníci topiče musí být o kotelním provozu náležitě poučeni a zacvičeni, aby v případě nebezpečí z prodlení mohli provést potřebná opatření. O poučení a zapracování pomocníků sepíše provozovatel zápis, který podepíší obě strany, tzn. pomocník i provozovatel.

V. PROVOZNÍ EVIDENCE KOTLU čl. 165 - 175
Provozovatelé kotlů jsou povinni založit a zajistit pravidelné vedení údajů v provozním deníku kotle. Pro kotel 4 tř. je možno vést pouze jeden deník společný pro všechny kotle. Provozní deník je označen základními údaji o sledovaném zařízení, podrobnosti uvádí čl. 166. Do provozního deníku se zapisují všechny důležité údaje o provozních stavech, o údržbářských zásazích, o mimořádných jevech, o době provozu, o zkouškách zabezpečovací výstroje atd., podrobnosti uvádí čl. 168 ČSN 07 0710.
U kotlů vyšších tříd se vedou některé činnosti v samostatných
dokladech např. údržbářské práce a zkoušení a kontroly bezpečnostní výstroje ,protože životnost provozních deníků je 21 dnů a při lhůtách např.1x za rok by se ztratil přehled o posledním zkoušení.

VI. TEPELNÁ A JINÁ MĚŘENÍ čl. 176 - 190
Tato oblast byla sledována Českou energetickou inspekcí. Účelem těchto měření je získávat údaje o hospodárnosti provozu, o účinnosti a hlavních kotlových ztrátách a podklady pro vyhodnocování bezpečnosti provozu a životnosti tlakových systému parních kotlů. Rozsah údajů, které obvykle v hodinových intervalech zapisují topiči popř. jiní pověření pracovníci je dán rozsahem vybavení kotlů měřícími přístroji. Minimální hodnoty, které se zapisují uvádějí články 178 - 185 ČSN 07 0710.
V současné době tato tepelná měření mohou být nahrazena záznamem v počítači, kde je možno vyvolat jakýkoliv údaj v kterýkoliv okamžik provozu kotle. Způsob uchovávání záznamů je ovšem obdobný jako u záznamů klasických.
Obvykle se provádí zápisy o tepelném měření do listů s vhodným předtiskem, v případě počítačového nebo jiného registračního záznamu musí být tyto signovány základními identifikačními údaji. V kotelnách s kotli 4 tř. do výkonu 2 MW nebo s množstvím vyrobené páry 2,7 tun/hod. se mohou zápisy o tepelném měření zapisovat do provozního deníku.
Důležité je ,aby provozovatelé tyto zapisované hodnoty vyhodnocovali a byly např. sledovány povolené hodiny, kdy kotel smí být provozován s vyššími hodnotami teploty dle ČSN 07 0010.

ZÁVĚR :
Norma vyhovuje kotlům 4. třídy , ale neodpovídá úrovni vědy a techniky , které se používají v součastné době u moderních kotlů nejvyšších ,od roku 1983 je ČSN přepracovávána. V současné době je snahou tuto ČSN pouze částečně upravit a nechat platit jako BTP pro kotle nižších tříd a vypracovat nový BTP pro kotle vyšších tříd.


 Související

Související témata
Kotle vysoko a středotlaké

 Hodnocení
Zhodnoťte, jak se Vám článek líbil (1 = výborný ... 5 = špatný)
 
průměrné hodnocení: 2 (počet známek: 15) 

Diskuze ke článku
V diskuzi není žádný příspěvek
Přihlášení/odhlášení odběru příspěvků e-mailem:
váš e-mail:

Podmínky užívání portálu TLAKinfo.
Připomínky, náměty a dotazy - redakce portálu.
© Copyright TLAKinfo 2005-2024, všechna práva vyhrazena.