Proč provádět kontroly přímých manometrů a teploměrů u kotlů 1. třídy? Zvyšuje se tím v dnešní době počítačových řídících systémů bezpečnost kotlů? Přínos je minimální, nebo nulový, jedná se spíše o historicky zavedenou činnost, založenou na požadavku závazných norem.Tyto činnosti, zejména pak kontroly a kalibrace jsou však pro provozovatele velice nákladné, u některých v řádech milionů.

Nevyplatí se investovat spíše za funkční kontroly a kalibrace dálkového měření, jednotlivých bezpečnostních systémů a okruhů mezních hodnot? Není důležitější sledovat a kontrolovat zásahy do počítačového řídícího systému, prostřednictvím, kterého se kotel obsluhuje a který zajišťuje, že nehavaruje zařízení za miliardy a provoz bude i bezpečný, spolehlivý a hospodárný?

Historie
1) Kontroly manometrů a teploměrů jsou otázkou 60 let minulého století, kdy topič :
a) SLEDOVAL tyto přístroje, měl je jako základní měřící přístroje a podle nich „topil“
b) Regulaci prováděl ručně dálkově z panelu (spalování, KV, VV).
c) V automatice bylo pouze u větších kotlů napájení.

Současnost
Byly osazeny počítačové řídící systémy, vše je řízeno automaticky! Topič pouze dozírá na správnou funkci počítače..
V současnosti probíhá u provozovatelů souběh kontrolních činností, jak na přímém měření tak na dálkovém, i na řídících systémech vyžadovaný zákony – předpisy např. ochrana ovzduší, životního prostředí, hygiena. Pokud bude zavedena a schválena kontrola řídících systémů (která se již mnohdy v neúplné formě děje), pak se dostaneme k činnostem, které se provádějí úplně zbytečně.
Zkoušky a kontrolování manometrů a teploměrů jako vrchol kontroly u kotlů 1. třídy, řízených počítačem v roce 2004 je technický nesmysl.

• U přímých manometrů se provádí kontrola (kalibrace)1x za rok a nulování 1x za měsíc. Přímé manometry jsou v současných podmínkách potřebné pouze při tlakových zkouškách a zkouškách těsnosti a to je ještě nutno zvážit, zda dálkový na obrazovce neukazuje přesněji (přímý manometr – 1% dálkový - 0,4 %). Topič se jimi vůbec neřídí, většinou na ně vůbec nevidí.
• U teploměrů se provádí kontrola (kalibrace) do 5000C 1x za rok, přes 5000C 1x za 3 měsíce. Kontroly teploměrů např. na výstupu z kotlů se již neprovádí ani 1x za 3 měsíce zůstala pouze evidence o osazení a kalibraci čidla. Jsou osazeny dva měřící okruhy z jednoho místa, které mají každé 3 vteřiny samokontrolu správné funkce a každé 3 vteřiny se provádí porovnání mezi sebou a již při malé rozlišnosti je signalizace na obrazovku
• ČSN 07 0710 čl. 8 určuje zkoušení blokád, ochran, regulací při každém uvádění do provozu, což v současných podmínkách u kotlů I třídy nelze, zejména z časových důvodů.
• Zkoušky a kontroly vodoznaků. Přímé byly u některých kotlů zrušeny! Evropa zatím vyžaduje osazení i přímých vodoznaků (mohou být při provozu odstaveny).
• Zkoušení signalizace je také nesmysl. Je-li osazen řídící systém a mezní hodnota je v softwaru, pak je to přesvědčování se, zda počítač umí práci počítače.

Budoucnost (doufám, že blízká budoucnost)

1. Je to otázka řídících (regulačních) okruhů, bezpečnostní výstroje, bezpečnostních systémů, omezovačů (NV č.26/2003 Sb.), které jsou řízený počítačem.
2. Nutno prověřit zda stávající systémy odpovídají novým normám! Uvádím některé definice dle EN 12952 – 7 a 10, které je třeba dodržet :
   • nezávislost
   • funkční zkouška
   • bezpečnost při poruše
   • samokontrola
   • zálohovost
   • pravděpodobnost bezpečného provozu
   • blokování
   • zkouška dílů
   • řídící přístroje
   • omezovače
3. Nutno rozlišovat kontrolu funkčnosti systému/okruhů a kalibraci systému/čidel :
   a) kontrola funkčnosti provádět 1x za 6 měsíců
   b) kalibraci systému/čidel provádět při BO, GO (dle metrologických předpisů).
   
4. Blokády a ochrany zkoušet 1x za rok po BO-GO.
5. Funkční zkoušky, řídících systémů, bezpečnostních systémů, omezovačů provádět dle ČSN EN 12952 1x za 6 měsíců a spolu s blokádami při BO-GO
6. Funkční zkoušky omezovačů bezpečnostních systému musí být dle EN možno provést kdykoliv a při jakýchkoliv provozních podmínkách, nesmí způsobovat odstavení.
7. Funkční zkouška by měla být provedena, byla-li na systému prováděna údržba, výměna dílů nebo zásadní změna softwaru.
8. EN rozlišuje :
   • řídící, regulační přístroje/systémy
   • monitorovací, kontrolní systémy/přístroje
   • bezpečnostní výstroj, bezpečnostní systémy (mohou to být řídící systémy dle 1. a 2. odrážky s bezpečnostní funkcí)
   • omezovače.
9. Nutno prakticky definovat co to je a co se při ní provádí :
   • kontrola – za provozu /např. nulování manometrů/
   • funkční kontrola
     • za provozu
     • při odstávce
   • kalibrace /porovnání s kontrolním/
   • servis

   Nutno u nich určit :

   • způsob, rozsah
   • četnost
   • kvalifikaci údržbářů (servisních pracovníků).

10. Kontroly kalibraci/porovnání teploměrů provádět pouze u těch, které jsou osazeny na místech, kde se sleduje překračování mezí např. 80⁰C, 140⁰C, 280⁰C na výstupech z kotlů z důvodu vyhodnocovaní zbytkové životnosti, tečení materiálu a podobně.
11. Kontrola řídícího systému – počítačového software :
    a) nutno zajistit omezený zásah obsluhy do limitních hodnot v softwaru a vyřazování bezpečnostních systémů a mezích hodnot.
    b) zásahy do nastavených parametrů software by měl provádět pouze systémový administrátor. Zasahovat pouze na základě písemného požadavku osob zodpovědných, směnového inženýra a písemně odsouhlasené,
    c) každý zásah a přesné určení kdo a co provedl musí být v paměti.
    d) software musí být zajištěn (zaheslován).
    

To vše lze dle mého názoru přiměřeně uplatnit i u kotlů nižších tříd, u dálkově řízených nádob např. v chemickém průmyslu, ne však např. u vzdušníků, ohříváků otopných soustav, kde kontrola manometrů a teploměrů 1x za 2 roky je přiměřená.

Revizní technik, by při provozní revizi kontroloval rozsah vedené dokumentace a dodržování lhůt funkčních zkoušek kontrol a kalibrace.