Každý zaměstnavatel nebo živnostník využívající pro své činnosti technických zařízení je zároveň jejich provozovatelem. Při provádění kontrol technického stavu jsou pověření zaměstnanci, ale i externí poskytovatelé služeb, provádějící činnosti v prostorách zaměstnavatele/provozovatele vystaveni specifickým rizikovým faktorům, které musí dle § 102 zákoníku práce, zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce), zaměstnavatel či živnostník identifikovat, vyhodnotit a přijmout patřičná opatření, minimalizující úroveň rizika. Častou chybou, mimo podcenění výše uvedeného, je také nedostatečná úroveň kontroly technického stavu technického zařízení a jeho údržby. Úkony musí být prokazatelné tak, aby mohly být kdykoli doloženy kontrolním orgánům ve smyslu zejména NV č. 378/2001 Sb. a NV č. 101/2005 Sb.

Na úvod si dovolím stručné shrnutí legislativního rámce, podle kterého se oblast prevence rizik v návaznosti na pravidelné kontroly technických zařízení v ČR provádí.

Normativní právní akty České republiky vztahující se k prevenci rizik vycházejí zejména z ustanovení §§ 101 - 102 zákoníku práce, kde je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Následným normativním právním aktem pro prevenci rizik je zákon č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který v § 4 definuje požadavky na výrobní a pracovní prostředky a zařízení, včetně pravidelné a řádné údržby, kontroly a revize. Provádějícím předpisem pro bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí je NV č. 378/2001 Sb., které v § 4 stanovuje minimální periodicitu pro kontrolu technického stavu na 12 měsíců v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem, nestanoví-li zvláštní právní předpis, popřípadě průvodní dokumentace nebo normové hodnoty rozsah a četnost následných kontrol jinak.

Ve smyslu NV č. 378/2001 Sb., jsou nedílnou součástí legislativních požadavků na bezpečný provoz technických zařízení také místní provozní bezpečnostní předpisy provozovatele/zaměstnavatele. Místní provozní bezpečnostní předpisy jsou aplikací všech legislativních požadavků na skutečné místní podmínky a není-li znám výrobce technického zařízení nebo není-li průvodní dokumentace k dispozici, stanovuje se v nich také rozsah kontroly zařízení.

České technické normy stanovující minimální normové požadavky na provoz technických zařízení nejsou ve smyslu § 4 zákona č. 22/1997 Sb. obecně závazné. Odkaz na normové hodnoty v NV č. 378/2001 Sb., však dává českým technickým normám pozici minimálních požadavků, které musí být při provozu splněny. Provozovatel technických zařízení může stanovit ve svém místním provozním bezpečnostním předpise pravidla přísnější (na straně bezpečnosti), než je uvedeno v ČSN, ale nesmí jít pod minimální normovou hodnotu.

Ve smyslu § 3 NV č. 101/2005 Sb. musí zaměstnavatel při plnění své zákonné povinnosti stanovit termíny, lhůty a rozsah kontrol, zkoušek, revizí, termínů údržby, oprav a rekonstrukce technického vybavení pracoviště včetně určení osoby, jejíž povinností je zajistit jejich provádění. Toto je zohledněno opět v místním provozním bezpečnostním předpise.

Samotné provádění pravidelných kontrol a revizí je soustavou úkonů, které musí zaměstnavatel řešit funkčním systémem prevence rizik, kterou se podle § 102 zákoníku práce rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele/provozovatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

Systém prevence rizik musí zajišťovat soustavné vyhledávání nebezpečných činitelů, procesů pracovního prostředí a pracovních podmínek, s následným zjišťováním jejich příčin a zdrojů. Tato systematika musí být zpětně prokazatelná a zaměstnanci, na které nebezpečné činitele při činnostech plynoucích z výkonu pracovních povinností působí, musí být s výsledky analýzy rizik prokazatelně seznámeni a musí jim porozumět.

Další povinností je ve smyslu § 101 zákoníku práce povinnost, kdy plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro všechny zaměstnance na pracovišti. Na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění. Jelikož se právní předpisy vztahují i na podnikající živnostníky, musí i oni plnit obdobné povinnosti jako zaměstnavatel.

To v praxi znamená, že každý kontrolní/revizní/servisní technik outsourcované služby musí být prokazatelně seznámen s aktivními rizikovými faktory na pracovišti, kde jsou úkony prováděny, a mezi zaměstnavateli musí být sepsána písemná dohoda stanovující koordinaci opatření plynoucích z prevence rizik. Pro management rizik je tedy nutné mít zavedený funkční systém, který bude flexibilní, konkrétní na místní rizikové faktory a bude řešit všechny zákonné povinnosti zaměstnavatele plynoucí z požadavků na prevenci rizik.

Při tvorbě místního provozního bezpečnostního předpisu pro zavedení systému prevence rizik je nutné vzít v úvahu i minimální normové hodnoty, které jsou definovány v ČSN ISO 31000. Vazby mezi principy, rámcem a procesem managementu rizik jsou znázorněny na obr. 1. Minimální normové hodnoty pro metody identifikace, analýzy, hodnocení a ošetření rizik jsou definovány v ČSN EN 31010.

Obr. 1 Vazby mezi principy, rámcem a procesem managementu rizik

Během své praxe jsem se setkal s mnoha systémy prevence rizik u mnoha zaměstnavatelů a mezi nejzávažnější nedostatky považuji v zásadě jejich nefunkčnost a někdy až alibistickou povrchnost a obecnost. Na trhu je k dispozici celá řada elektronických nástrojů pro zavedení systému rizik, které je podle jejich dodavatelů nutné pouze „naplnit“ daty o rizicích a opatřeních z nich plynoucích. Nicméně v žádném jsem neshledal splnění minimálních normových požadavků výše uvedených norem pro management rizik tak, aby byla prokázána podmínka soustavnosti a funkčnosti systematik na místní podmínky. Tyto nástroje je vždy nutné doplnit o místní provozní bezpečnostní předpis, který je zasadí do rámce ve smyslu obr. 1 ČSN ISO 31000. Smyslem prevence rizik tedy je, vzhledem k podstatě celé problematiky, zavedení účinného algoritmizovaného systému, který stanoví postupy pro soustavnost vyhledávání rizikových faktorů.

Provádění pravidelných kontrol stavu provozovaných technických zařízení ve smyslu průvodní dokumentace, NV č. 378/2001 Sb., a provádění revizí vyhrazených technických zařízení ve smyslu zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a prováděcích vyhlášek, je nedílnou součástí vyhledávání a identifikace rizikových faktorů a tato zpětná vazba musí být v algoritmu zohledněna.

V praxi to znamená, že výsledky pravidelných kontrol, údržby a revizí budou vstupem do procesu prevence rizik. Například při pravidelné revizi vyhrazených elektrických zařízení bude zjištěna závada velkých prachových nánosů v rozváděčích. Tato závada musí být zavedena do kontextu § 349 zákona č. 262/2006 Sb.: „Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.“

Zaměstnavatel musí vyhodnotit, zda usazovaný prach není hořlavý, pokud ano a prostor není zařazen do kategorie bez zvýšeného požárního nebezpečí, musí vyhodnotit zařazení do zvýšeného požárního nebezpečí a přijmout opatření ve smyslu § 15 vyhlášky č. 246/2001 Sb. V obou případech, i když prach nebude hořlavý, musí být vyhodnocena příčina hromadění nánosu prachu a přijata opatření k jeho zamezení nebo minimalizaci, například zvýšením frekvence údržbových úkonů.

Systém prevence rizik musí zajistit také to, aby byly údržbové, kontrolní a revizní úkony prováděny v souladu s opatřeními, která byla stanovena po vyhodnocení identifikovaných rizikových faktorů na konkrétním pracovišti nebo technickém zařízení. Pokud bude revizní technik zaměstnancem jiného zaměstnavatele, musí být splněno ustanovení § 101 zákoníku práce o písemném předání rizikových faktorů, kterým bude revizní technik při provádění revizí vystaven. Z výše uvedeného plyne, že systematika musí být dynamická a reagovat pružně na změny.

Mezi nejčastější chyby, kterých se dopouštějí zaměstnavatelé při provozu technických zařízení, patří nesplnění požadavků NV č. 378/2001 Sb., a NV č. 101/2005 Sb., k vypracování místního provozního bezpečnostního předpisu s určením odpovědných zaměstnanců za kontrolu provedení povinných úkonů kontrol a údržby, plněním opatření z procesu prevence rizik, stanovením periodicit provádění jednotlivých úkonů kontroly technického stavu a pravidelné údržby.

Stejně obvyklou chybou je přebírání vzorové dokumentace od firem, které se prodáváním takových obecných písemností i volně dostupných na internetu, intenzivně jako dobrým byznysem zabývají bez jakékoli vazby dokumentace na reálný stav provozních podmínek. Jedná se zejména o vzory pro identifikaci a vyhodnocení rizik. Takováto statická dokumentace neplní požadavky kladené na proces prevence rizik se všemi právními následky z tohoto faktu plynoucími. Navíc v Česku je velmi rozšířen úkon kopírování všeho a hlavně ve velkém množství. Proto se například v oblasti zdravotnictví setkávám s takto obecně nakopírovanými riziky při práci s motorovou pilou, práci na jeřábu, a nebo jízdou na traktoru.

Při své práci revizního technika vyhrazených elektrických zařízení a zároveň odborně způsobilé osoby v prevenci rizik a požární ochraně musím zhodnotit i to, zda se stav zařízení od poslední revize zhoršil a mám tedy povinnost se seznámit s mnoha protokoly od různých revizních techniků. Nejčastějšími chybami v protokolech o revizích vyhrazených elektrických zařízení, se kterými se setkávám, jsou:

• provádění revizí podle starých neplatných norem,
• chybějící záznam o provedení povinných úkonů při prohlídce, měřeních a funkčních zkouškách.

Nedostatečně provedená revize jakéhokoli vyhrazeného nebo určeného technického zařízení a kontrola technického stavu u všech zařízení, znamená nefunkčnost v systému prevence rizik, protože skutečný stav zařízení nebyl řádně vyhodnocen.

Výše uvedené nedostatky, díky rozsahu jejich výskytu, vyvolávají dotazy nejen na efektivitu systému zpětné kontroly ze strany státních orgánů, ale hlavně na efektivitu celé koncepce bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Dle mého názoru jsou požadavky kladené na odborně způsobilé osoby v prevenci rizik (OZO v PR), které nejsou absolventy FBI, VŠB - TU Ostrava, nastaveny velmi nízko, nedůsledně a systém vydávání osvědčení prostřednictvím akreditovaných soukromých subjektů v praxi poskytuje prostor pro nerovnoměrné prověřování odborných znalostí, které při výkonu práce OZO v PR musí aktivně používat, což se v praxi velmi často neděje.

Nedůslednost je také příčinou stavu oboru provádění pravidelných revizí, kdy revizní technici mohou přijít o osvědčení/oprávnění pouze v případě, že neuspějí u zkoušky z odborné způsobilosti. Pokud závadu ve zprávě o revizi (například závadu, že vystavil revizi, aniž by na místě vůbec byl) odstraní, Státní úřad inspekce práce (SÚIP) mu osvědčení ponechá. Po mém dotazu na SÚIP, kolik bylo odebráno osvědčení za nekvalitní práci revizních techniků elektro, mi bylo sděleno, že od roku 2002 pouze 2 osvědčení. Proč tedy státní orgány tak horlivě pokutují drobné závady, které neohrožují přímo zdraví nebo život, ale k problému nekvalitně provedené revize VTZ, kde jsou lidské životy ohroženy neustále, se nevyjadřují?

Otázkou dále zůstává, co může odborná veřejnost s tímto stavem věcí reálně dělat. Na tento dotaz jsem od SÚIP dostal odpověď, že máme „hříšníky“, kteří nedělají svou práci tak, jak by měli, hlásit přímo na SÚIP a ten pak prostřednictvím OIP provede kontrolu ve smyslu zákona č. 251/2005 Sb., ke zjištění přestupků se stanovením pokuty až do výše 2 000 000 Kč. I zde je nutné uvést, že každý OIP a jednotliví inspektoři mají na porušení povinností jiný pohled. To, co je v jednom kraji považováno za porušení povinností s následnou, byť jen výchovnou, pokutou, to naopak v druhém kraji inspektor vůbec neřeší a porušením povinnosti se nezabývá.

Proto se chci zasadit o to, aby byl výkon státních orgánů a akreditovaných společností v oblasti prevence rizik v České republice vyrovnaný a všichni zaměstnavatelé, živnostníci, revizní technici a odborně způsobilé osoby měli srovnatelné podmínky k výkonu své práce.

Autoři článku jsou ze společnosti Pyrokontrol.

Použitá literatura

[1] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ze dne 21. dubna 2006.
[2] Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ze dne 23. května 2006.
[3] Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ze dne 24. ledna 1997.
[4] Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ze dne 20. prosince 1968.
[5] Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ze dne 3. května 2005.
[6] Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, ze dne 12. září 2001.
[7] Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, ze dne 26. ledna 2005.
[8] Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).
[9] Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 48/1982 Sb.,
kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ze dne 15. dubna 1982.
[10] ČSN ISO 31000, Management rizik - Principy a směrnice, datum účinnosti 1. 11. 2010.
[11] ČSN EN 31010, Management rizik - Techniky posuzování rizik, datum účinnosti 1. 2. 2011.