Technické požadavky na výrobu, návrh, výpočet, provedení, zkoušky, dopravu, manipulaci, skladování a montáž horizontálních válcových nádrží z nekovových materiálů pro podzemní použití stanovuje norma ČSN EN 976-1, 2, 3 a 4 – Podzemní sklolaminátové nádrže pro skladování ropných kapalných paliv a pro nadzemní použití jak v provedení vertikálním tak horizontálním pak norma ČSN 13121-1, 2, 3 a 4 - Nadzemní sklolaminátové nádrže a nádoby a s nimi související předpisy.

Návrh nádrží

Nádrže nebo nádoby vyrobené z nekovových materiálů jsou zpravidla lehčí než obdobné kovové, při použití vhodných materiálů nepodléhají korozi a základní pryskyřice se snadno obarví na žádaný odstín.
Jejich nevýhodou je zpravidla menší odolnost proti tepelnému a mechanickému působení (nárazy apod.) a zvláštní pozornost je nutno věnovat propojování plastu s kovovými materiály např. pro hrdla, příruby apod.
Vyrábí se zpravidla ze skelného laminátu, což jsou teplem tvrditelné pryskyřice obsahující vyztužující materiály a v případě potřeby s termoplastickým vyložením požadované odolnosti, které chrání vlastní materiál stěn proti působení skladované tekutiny.

Vstupní údaje nádrží

• Údaje získané výrobcem
Výrobce musí mít od zadavatele k dispozici podklady, umožňující bezpečnou konstrukci a chemickou odolnost nádrží:
• chemické a fyzikální vlastnosti skladované tekutiny
• požadovaný pracovní tlak nebo podtlak
• pracovní a výpočtová teplota media, požadavky na zkoušení
• předpokládané provozní podmínky, místní vlivy, možné extrémní teploty
• předpokládaná působící zatížení, např. od obsluhy, vestaveb
• doplňková zatížení od větru, seismicity, sněhu apod.
• připojené potrubní systémy, vliv přídavných sil
• Údaje vypracované výrobcem
Výrobce musí před započetím výroby připravit výpočty, výkresy a konstrukční specifikace v dokumentační formě, které musí odpovídat požadavku pro používání. Jedná se o:
• uspořádání pláště nádrže, např. tloušťka stěn, průměr
• poloměr klenutí, tloušťka dna
• požadované parametry přírub
• počet, rozměry a uspořádání hrdel – odbočky, odvodnění, připojovací potrubí
• vyztužení stěn v místě zvýšeného namáhání
• specifikace pro víka a průlezy
• počet, provedení a rozmístění podpor nadzemních nádob, zvedací oka
• výztuhy namáhaných částí
• vnitřní vybavení pro technologii
• přípoje pro vnější výstroj nádoby – žebříky, plošiny apod.
• Rozsah a omezení nádrží:
• pro kapaliny s maximální hustotou do 1,9 kg.l^-1 u podzemních
• s provozním přetlakem (Po) maximálně 0,5 bar u podzemních
• s provozním přetlakem (Po) maximálně 10 bar u nadzemních

Druhy a typy nádrží

Rozdělení podzemních nádrží podle konstrukčního uspořádání.

• Typ A - nádrže s průlezem do vnitřního prostoru
• Typ B - nádrže bez průlezu do vnitřního prostoru

Podle tuhosti konstrukce

• Třída 1
• Třída 2

Podle skladovaných kapalin

• Stupeň 1 - použitelný pro skladování všech druhů ropných paliv
• Stupeň 2 - použitelný pouze pro skladování motorové nafty a topných olejů

Sklolaminátové nádrže a nádoby nejsou použitelné na skladování kapalin obsahujících nebezpečné třídy zboží uvedené v tab.1 vzhledem k předpokládanému zvláštnímu nebezpečí.

Materiály

Výrobce musí zvolit materiál v souladu s požadavky odběratele v návaznosti na vlastnosti skladované tekutiny.

• Jako materiál pro plášť se používá sklolaminát, což je teplem tvrditelná pryskyřice (reaktoplast) obsahující technologická činidla, vyztužující materiály, přísady a plniva.
• Vhodnost výchozích materiálů pro dané použití musí být doložena stanoviskem jejich výrobce
• Přídavný materiál pro svařování nebo lepení musí být kompatibilní s materiálem nádrží.
• Pryskyřicemi se rozumí zejména nenasycené polyesterové (UP) a vinylesterové (VE) látky, které se vytvrzují polymerizací volných radikálů. Jejich druhy, vlastnosti a TPD uvádí ČSN EN 13121-1.
• Technologická činidla. např. katalyzátory, urychlovače, inhibitory a další se do pryskyřic přidávají podle potřeby v množství, určených výrobcem.
• Vyztužující materiály musí sestávat ze skla příslušného typu (např. C - alkalickovápenaté, E - hlinitoborokřemičité) s apreturou pojidla, umožňujícího spojení skla a pryskyřice. Sklo může mít formu pramenů, rohoží, plošných desek nebo tkanin.
• Plniva jsou inertní materiály určené hlavně pro zvýšení pružnosti. Mohou být používány na nosné stěny, nesmí však být používány do vnějších nebo vnitřních krycích vrstev.
• Přísady např. snižující hořlavost, barvící základní hmotu apod. musí být inertní k prostředí, materiálu a obsahu nádrží.
• Na vyztužení vnitřních nebo vnějších povrchů mohou být použity i jiné vhodné materiály, např. syntetické, obdobně povlaky povrchů.
• Pokud se použije chemická ochranná vrstva musí být volena z následujících termoplastů: PVC-U, PVDF, PP-H,-B,-R, ECTFE, FEP a PFA.

• Pokud je použita vnitřní ochranná vrstva proti chemickému působení skladované tekutiny, nesmí být její mechanické vlastnosti zahrnuty do jakýchkoliv pevnostních výpočtů. Podrobnosti viz např. ČSN EN 13121+A1
• Konstrukční materiály nadzemních nádob a nádrží musí odpovídat požadavkům ČSN EN 13121+A1
• Elektrická odolnost musí být zajištěna úpravou povrchové vrstvy tak, aby povrchový odpor stěny ve styku s tekutinou (hořlavou apod.) nepřekročil 10 6 ohm anebo objemový odpor 106 ohm metr, podrobnosti viz ČSN EN 13121-3+A1.

Konstrukce podzemních nádrží a nádob

Nádrž sestává z válcové stěny, která může být plná stěna se žebry nebo bez nich, dále z den, průlezů, armatur a ostatního příslušenství

• Rovinné stěny nebo dna se nedoporučují vzhledem k nižší mechanické odolnosti proti tlaku.
• Nosné jádro stěny se skládá z materiálů typu pěny, voštin apod., obsahujících nutné výztuhy konstrukce. Materiál musí mít správnou přilnavost pro vnitřní a vnější povrchy.
• Jádro žebra např. z pěny, lisovaného plastu se spojuje se stěnou nádoby a je olaminovaný výztužným žebrem. Jádro nemusí být samonosné a není nutná vazba jeho materiálu na laminát.
• Válcové stěny a dna nádrže se skládají z vnitřní výstelky, nosné stěny a vnější vrstvy.
  • Vnitřní výstelka. Její povrch musí být hladký a odolný vůči skladované kapalině. Musí být vyrobena ze sekaných skelných vláken a pryskyřice. Musí být zakončena vrstvou čisté pryskyřice o tloušťce min. 0,2 mm.
  • Nosná stěna musí být vyrobena z pryskyřice a skla typu E (hlinitoborokřemičitého). Mohou být použity přísady a plniva. Může rovněž obsahovat výztuhy.
  • Vnější vrstva musí být odolná proti půdní korozi (podzemní nádrže) nebo klimatickým vlivům a také proti rozlité pracovní kapalině. Musí být zakončena vrstvou čisté pryskyřice o tloušťce min. 0,2 mm a nesmí být použito povrchové vyztužení pomocí rohože.
• Spoje válcových stěn nebo den nádrží. Všeobecně platí, že spoje musí mít mechanickou únosnost a chemickou odolnost alespoň stejně dobrou, jako spojované součásti
• Připojování hrdel a nátrubků Jestliže je připojovaná část zhotovená ze stejné pryskyřice a zasunuta přes plný průřez tloušťky stěny a spojení je zakončeno z vnějšku laminátem vypočtené tloušťky na každou stranu v délce rovnající se nejméně šestnáctinásobku větší z tlouštěk spojovaných částí, nejsou na konečnou vnitřní úpravu spoje žádné zvláštní požadavky. Pokud tyto požadavky nejsou splněny, musí být vnitřek spoje dokončen vrstvou zahrnující ekvivalent dvou rohoží 450 g/m² v délce rovnající se , nejméně šestnáctinásobku větší z tlouštěk spojovaných částí na každou stranu od spoje. Tato dokončovací vrstva musí splňovat i další požadavky normy ČSN EN 976 – 1,2.
• Tupé spoje. Na vnitřní úpravu těchto spojů nejsou kladeny zvláštní požadavky, pokud jsou spojované části provedeny ze stejné pryskyřice po celé tloušťce stěny a jestliže vzdálenost mezi výztužnými žebry, mezi kterými je spoj, je max. 0,9 m. Vnější povrch spoje musí být pokryt laminátem v celkové délce šestinásobku tloušťky stěny na každou stranu spoje.Tloušťka přidané laminátové vrstvy musí být nejméně rovna tlustší ze spojovaných částí. Pokud však není některá z podmínek uvedených výše splněna, doplní se vnitřní povrch vrstvou obsahující ekvivalent dvou rohoží 450 g/m² v délce rovnající se šestinásobku větší z tlouštěk spojovaných částí na každou stranu od spoje.

  Dva příklady typického švového spoje pro nádrže a nádoby bez termoplastického vyložení:

  
  

• Dna nádrží Poloměr přechodu mezi stěnou a dnem nádrže tvaru anuloidu nesmí být menší, než 10% průměru nádrže. Obdobně poloměr klenutí dna nesmí být nikdy větší, než průměr vlastní nádrže.
• Průlezy
skladbu, tak jak je výše uvedeno u vnitřní vystýlky a tloušťka musí být minimálně 8 mm. Hrdlo průlezu musí být kruhové o vnitřním průměru min. 600 mm. Laminát mezi hrdlem průlezu a nádrží musí vykazovat odpovídající mechanickou a chemickou odolnost. Spojovací materiál, šrouby a matice musí odolávat korozi a musí být snadno vyměnitelné.
Pokud je průlez v horní části nádoby, dolní stěna proti průlezu musí být opatřena ochrannou deskou o průměru rovném nejméně průměru průlezu. Tloušťka sklolaminátové desky má být nejméně 6 mm, ocelové nejméně 3 mm; nutná je chemická odolnost proti účinkům skladované kapaliny.

Konstrukce laminátové stěny nadzemních nádrží musí odpovídat požadavkům, uvedeným v ČSN EN 13121-3+A1.

Fyzikální vlastnosti použitých materiálů, pevnostní výpočty a stanovení výpočtové poměrné deformace a zatížení viz ČSN EN 13121-3+A1.

Návrh nádrží a nádob se provádí pro nejnepříznivější kombinaci podmínek, zahrnujících např.:

• vnitřní nebo vnější tlak
• hydrostatický tlak podle výšky obsahu včetně uvažovaných zkušebních podmínek
• celkovou hmotnost nádoby včetně obsahu
• výpočtovou teplotu
• vliv přídavného zatížení od větru, seismicity, sněhu apod. (nadzemní)
• působící ohybové momenty
• lokální zatížení u podpor, závěsných ok a jiných připojení
• možná rázová zatížení
• zatížení působená tepelnou roztažností komponent při změnách teploty
• předpokládaná zatížení při dopravě a montáži působená osobami, včetně vlastního provozu
• snížení pevnosti materiálů únavou
• nároky na protipožární odolnost

Podrobnější údaje pro nadzemní nádrže a nádoby jsou uvedeny v ČSN EN 13121-3+A1

• Připojovací potrubí


Další požadavky:

• Doporučená výbava je zařízení proti přeplnění nádrže nebo nádoby a možnost odvádění par
• Plnicí trubka musí zasahovat nejméně o 20 mm hlouběji, než trubka pro odběr, platí pro podzemní nádrže
• Zapuštění odvzdušňovací trubky má být nejméně 30 mm do nádrže
• Armatury se připojují k horní části nádrže, na víko průlezu (doporučené), nebo na stěnu nádrže.
• Proti každé armatuře musí být stěna ve spodku nádrže opatřena ochrannou deskou o průměru min rovnému průměru příslušné armatury.
• Všechny trubky a armatury musí být odolné vůči působení skladované kapaliny a v případě podzemních nádrží také vůči působení zeminy.
• Transportní a zvedací zařízení
Nádrž nebo nádoba musí být vybavena zařízením (podporami, závěsnými oky) tak konstruovanými, že bezpečně umožní vertikální zvedání anebo bezpečný transport. Zvedací zařízení (oka, popruhy) nebo výztuhy pro transport musí být navrženy pro bezpečné udržení prázdné nádrže, aniž by došlo k deformacím. Vnitřní průměr ok má být v rozmezí 25 až 50 mm.
• Kotvení nádrží nebo nádob
Každou vyrobený kus musí být možno ukotvit proti mechanickým pohybům. Místa umožňující spolehlivé kotvení musí stanovit výrobce a jejich rozteče nesmí být větší, než průměr nádrže.
• Statický náboj
Vzhledem k izolačním vlastnostem většiny materiálů stěn a skladovaných kapalin musí být nádrže opatřeny uzemňovacím vodičem, který je ve styku s kapalinou. Při vstupu do nádrží používaných pro skladování hořlavých kapalin s bodem vzplanutí pod 55 stupňů C je nutno používat další bezpečnostní opatření k ochraně osob a zařízení, viz např. NV č. 406/2004 Sb. – Bezpečnost a ochrana zdraví při práci ve výbušném prostředí. Rychlost proudící tekutiny v plnicí trubce nemá přestoupit 7 m/s.

Požadavky na provedení a zkoušky

Vzhled - vnitřní povrch a okolí prováděných spojů musí být hladké. Povrch nesmí být lepkavý.

Rozměry

• Tloušťka stěn nesmí být menší než referenční hodnoty, získané při typové zkoušce.
• Vnitřní průměr válcové části určený ze dvou navzájem kolmých měření musí odpovídat údajům výrobce; tolerance nesmí překročit _+-1 %.
• Poměr délky válcové části k průměru nádrže, L/D, smí být nejvýše 6, nejméně 1

Zkoušky podzemních nádrží a nádob

• Těsnost se ověřuje vzduchem o tlaku 0,2 bar (20 kPa) a povrch se potírá pěnotvorným roztokem
• Ohybové a kroutící momenty na armaturách se zkouší na ukotveném kusu. Zkoušená část se postupně zatěžuje ohybovým momentem 500 Nm, dále kroutícím momentem 500 Nm na potrubní sekce upevněné na každou trubku nebo armaturu spojenou s víkem nebo stěnou nádrže. Doba působení momentů je 1 minuta. Následuje vizuální kontrola a ověření těsnosti. Nádrž nebo nádoba nesmí vykázat žádné viditelné poškození a nesmí propouštět.
• Odolnost proti vnitřním rázům se zkouší plnou ocelovou koulí o hmotnosti 0,5 kg, která se pustí od horního okraje průlezu na ochrannou desku. Na vnitřním povrchu se nesmí objevit žádné trhliny a změny viditelné prostým okem.
• Odolnost proti vnějším rázům se zkouší plnou ocelovou koulí o hmotnosti 0,5 kg, která se pustí z výšky 1 m na stěnu nádrže. Je-li nádrž opatřena výztužnými žebry, pustí se koule do středu mezi žebry a dále na vrchol žebra. Nádrž nebo nádoba nesmí vykázat žádné poškození.
• Zatěžování zvedacího systému se provádí vertikální silou rovnající se pětinásobku hmotnosti nádrže, působící po dobu 6 minut. Nesmí dojít ke zlomení.

Stabilita konstrukce podzemních nádrží nebo nádob

Všeobecně
Vzhledem k požadavkům na stabilitu konstrukce se nádrže dělí do dvou tříd, a to třída 1 a 2.

• Třída 1 – nádrže s vyšší tuhostí.
  Všeobecná a lokální stabilita pro třídu 1 se ověřuje zkouškou vnějším přetlakem, jehož hodnota je ovlivněna maximální výškou zásypu, průměrem nádrže a dalšími faktory. podrobnosti viz ČSN EN 976-1
• Třída 2 – nádrže s nižší tuhostí
  Všeobecná a lokální stabilita pro třídu 2 se ověřuje obdobně jako v předchozím odstavci, podrobnosti viz ČSN EN 976-1

Požadavky na použitý materiál - laminát

Potřebné zkušební vzorky se odřežou z válcové části nádoby a dna a z nich se pak pomocí zkoušek stanovuje:

• Chemická odolnost.
  Požadavky jsou odvozeny od chemického působení skladované kapaliny (stupeň 1 a 2). Jde o měření ohybového modulu podle EN 63 (pozn.: viz ČSN EN 976-1, v soustavě norem ÚNMZ není uvedena) v obvodovém směru při vnějším zatížení zkušební tyče vyřezané ze vzorku. Ta se následně vystaví na vnitřním povrchu chemickému působení podle prEN 977 po dobu 1000 hodin, teplotě 50 ^oC pro stupeň 1 zkušební kapalině, obsahující toluen, isooktan, metanol a isobutanol.
  Pro stupeň 2 je zkušební kapalinou motorová nafta.
  Po ukončeném působení chemického vlivu se opět změří ohybový modul s použitím počáteční tloušťky pro výpočet, a to v obvodovém směru při vnějším zatížení zkušebního vzorku. Následně se obě hodnoty modulů porovnají. Po zkoušce se ohybový modul musí pohybovat nad 80 % původní hodnoty a povrch nesmí vykazovat puchýře nebo trhliny viditelné prostým okem.
• Složení
  Stanovuje se obsah vyztužujících a ostatních nehořlavých materiálů jak v laminátu válcového pláště, tak i ve dnech nádrže podle EN 637 + AC – (Plastové potrubní systémy - Součásti ze sklem vyztužených plastů - Stanovení obsahu složek gravimetrickou metodou). Zjištěné výsledky se porovnají s referenčními hodnotami získanými při typové zkoušce.
• Pevnostní vlastnosti
  Podle EN 61 (pozn.: viz ČSN EN 976-1, v soustavě norem ÚNMZ není EN 61 uvedena) se stanoví pevnost a modul pružnosti laminátu v osovém směru válce. Zjištěné výsledky se porovnají hodnotami získanými při typové zkoušce.
• Ohybové vlastnosti
  Podle EN 63 se stanoví pevnost a modul pružnosti laminátu válcového pláště v obou směrech a na obě strany a dále laminátu dna při vnějším zatížení. Zjištěné výsledky se porovnají s referenčními hodnotami získanými při typové zkoušce.
• Součinitelé laminátu alfa a beta
  Stanoví se součinitel alfa (viz také ČSN EN 978) extrapolovaný na 50 roků a rovněž součinitel beta pro nádrže vyztužené žebry.
• Vlastnosti nosného jádra
  Stanoví se vlastnosti nosného jádra v tlaku. Je-li použit buněčný materiál, pak podle ČSN EN ISO 844, pro jiné materiály jiným odpovídajícím způsobem. Zjištěné výsledky se porovnají s hodnotami získanými při typové zkoušce.

Konstrukční díly a armatury

• Všeobecně
  Všechny konstrukční díly a armatury mají být uspořádány tak, aby se minimalizovalo působení přídavných zatížení na stěny nádoby a nebyla překračována poměrná deformace stěn.
• Vnitřní vybavení nádrží nebo nádob
  Přídavné zatížení, působené vnitřními armaturami a vestavbami nesmí vytvářet nadměrné napětí materiálu nádob při uvažovaných provozních podmínkách.
• Vnější vybavení nádrží a nádob
  Kromě závěsných ok a podpor pro bezpečnou dopravu a manipulaci s nádržemi včetně montáže na stavbě je nutno pamatovat na další zařízení, například míchadla. Ta musí být upevněna nezávisle na nádobě, nebo na náležitě zesílených stěnách; zde je omezující provozní teplota kapaliny do 60 ^oC.

• Ocelové díly
  Jsou-li součástí zvedacích zařízení pomocné ocelové desky, musí být odděleny od náplně nádoby, těleso musí být bez otřepů a ostrých hran. Musí být připojeny na nový nevytvrzený laminát a to bez spáry mezi deskou a laminátem. Celé uspořádání musí odolávat výpočtovému smyku zatížení na odtržení.
• Kvalifikace pracovníků provádějící laminování
  Provádějící pracovníci musí mít osvědčení podle čl. E.3 (postup zkoušení), E.7 (osvědčení o zkoušce) a E.8 (platnost a obnovení) přílohy E ČSN EN 13121-3+A1. Součástí požadavků je i praxe s laminováním nebo dokončení školícího kurzu. Hodnocení pracovníka musí zahrnovat následující lamináty a chemické ochrany:
  • plochý ruční laminát
  • švový spoj
  • připojení odbočky
• vrstvy s velkým obsahem pryskyřice
• termoplastické vyložení

Při zkoušce musí laminující pracovník prokázat v přítomnosti inspektora jak teoretické znalosti technologií pro získání spoje mezi lamináty a termoplastickým vyložením tak praktickou zručnost při provedení zkušebních vzorků – z plochého ručního laminátu, švového spoje mezi dvěma plochými ručními lamináty a připojení odbočky.
Pokud laminující pracovník vyhověl při zkoušce, je mu vydáno Osvědčení pracovníka laminování, které má platnost 5 let, za předpokladu, že je prokázána přiměřená kontinuita jeho práce v oblasti laminování.

• Kvalifikace pracovníků provádějící svařování termoplastů
  Pracovníci, kteří mají provádět svařování na termoplastickém vyložení pro sklolaminátové nádrže a nádoby musí složit zkoušku podle přílohy F ČSN EN 13121-3+A1, která popisuje standardní zkušební postupy při zavaření jednotných zkušebních vzorků. Svářeči, kteří prokázali znalosti a kvalifikaci podle specifikovaných požadavků, dostanou osvědčení pro práci na vyloženích pro sklolaminátové nádrže a nádoby.
  Svařování se provádí horkým plynem, což je svařovací proces při kterém kusy materiálu, které mají být propojeny a svařovací tyčky jsou nataveny horkým vzduchem nebo inertními plyny a přitlačeny k sobě. Používají se dvě metody: s kruhovou tryskou nebo pomocí trysky s vysokou rychlostí.
  Druhý způsob je svařování vytápěným nástrojem, kdy povrchy spoje jsou ohřívány horkými prvky buď kontaktem nebo sálavým teplem a pak svařeny pod tlakem. Zkouška se provádí na jednom nebo na více z následujících materiálů: PVC-U, PVDF, PP-H,-B,- R, ECTFE, FEP a PFA, přičemž svářeč musí při praktické zkoušce provést švový spoj a připojení odbočky. Osvědčení zkoušce platí dva roky, za předpokladu, že lze prokázat, že svářeč byl zaměstnán s přiměřenou kontinuitou práce.
• Provádění prací
  Ukládání příslušného počtu vrstev výztuže určeného typu je uvedeno ve specifikaci. Při laminování je nutno dodržovat výrobcem doporučenou teplotu, vlhkost, pohyb vzduchu a potřebné osvětlení. Teplota nesmí klesnout pod + 10 ^oC. Podíl vytvrzovacího činidla nesmí vybočit z hodnot, určených výrobcem.
• Vytvrzování
  Všechny vrstvy nádrže nebo nádoby musí být vytvrzovány podle návodu výrobce pryskyřice a musí být provedeny v dílně výrobce. Pokud to z manipulačních důvodů není možné, například z důvodu velkých rozměrů, musí být postup stanoven podle konstrukčních požadavků a druhu použité pryskyřice.
  Vytvrzování musí být vždy provedeno před uvedením do provozu.
• Výroba termoplastických vyložení
  Mezi termoplastickým materiálem pro vyložení a laminátem musí být dosaženo adheze, a to:
  • chemickým leptáním a nanášením
  • použitím vybraných vhodných pryskyřic
  • použitím podložného materiálu ze skla nebo textilu
  • tepelným zpracováním, které nezhorší vlastnosti výchozího materiálu

V technické specifikaci nádrže musí být použitá metoda uvedena.

Vady v laminátové vrstvě a jejich hodnocení

V následující tabulce jsou specifikovány obvyklé vady a jejich posuzování z hlediska kvality hotového výrobku. Některé se mohou tolerovat, jiné je nutno opravit a některé jsou nepřípustné.

Požadavky na výrobu

• Požadavky na výrobní prostory
  Výrobní prostory je nutno rozdělit na plochu pro skladování materiálů, přípravnu pryskyřic, přípravu výztuží, plochu pro vlastní laminování, broušení montáž a případné svařování.
• Skladování surovin
  Pryskyřice, tužidla a aditiva je nutno v souladu s požadavky výrobců skladovat na chladném místě, bez nadměrného ohřívání. Různé skupiny materiálů je nutno skladovat pokud možno odděleně, zejména ty, které obsahují peroxidy. Všechny složky ze skla (textil, rohože) musí být stále suché. Díly a polotovary z termoplastů je nutno chránit před přímým sluncem. Desky a trubky vyžadují při skladování takové podpory, aby se zabránilo jejich deformacím.
• Pracovní podmínky
  Prostor, kde se provádí laminování musí být dostatečně a účinně větrán. Je nutno zabránit lokálním nuceným průvanům a minimalizovat znečištění prachem.
• Dokumentace výroby
  Jedná se o:
  • technickou dokumentaci
  • záznamy a dokumentace výchozích materiálů
  • výrobní dokumentaci
  • doklady pro řízení kvality

Podrobnosti a výčet položek pro jednotlivé body jsou obsahem ČSN EN 13121-3+A1 Pro odběratele vypracuje a dodá výrobce průvodní dokumentaci výrobku podle § 2 písm. e) NV č. 378/2001 Sb. Ta obsahuje zejména návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, požadavky na výchozí a následné pravidelné kontroly a revize zařízení, dále pokyny pro případnou výměnu nebo úpravy částí zařízení.

Manipulace a instalování

• Manipulace
  Výrobce nádrže musí dodat kompletní informace, jak s nádrží bezpečně manipulovat za všech provozních režimů a upozornit na všechna možná rizika. Tyto informace jsou nedílnou součástí průvodní dokumentace, viz NV 371/2001 Sb.

• Instalování
  Výrobce nádrže musí poskytnout návod včetně požadavků týkajících se instalování nádrže. Tyto informace jsou opět nedílnou součástí průvodní dokumentace.

Značení a štítky

• Značení
  Každá nádrž nebo nádoba musí být označena s použitím trvanlivého štítku, který musí být korozivzdorný a odolný proti skladovanému produktu. Štítky musí být umístěny na průlezu nebo blízko něho, pokud je jím nádrž nebo nádoba opatřena, případně na jiném trvale přístupném místě, kde nehrozí jejich poškození. Návrh štítku musí být v souladu s předepsaným značením.

  Štítek musí obsahovat nejméně následující údaje :

  - název a adresu výrobce - rok výroby
  - výrobní číslo nádrže
  - Jmenovitý objem
  - Průměr
  - Třídu (u podzemních)
  - Typ nádrže
  - Materiál nádrže
  - Typ obložení (volitelně)
  - Hmotnost prázdné nádrže
  - Typ systému pro zjišťování netěsnosti (pokud je součástí dodávky)
  Mimo to musí být každá oddělená komora opatřena štítkem uvádějícím jmenovitý objem komory v m³.
• Osvědčení nádrže
  Výrobce musí poskytnout odběrateli osvědčení o konstrukci a provedení nádrže nebo nádoby obsahující minimálně údaje uvedené v 11.1.
• Dokumentace
  Výrobce musí poskytnout dokumentaci uvádějící všechny důležité rozměry, komory a přípojky. Je to součást povinné průvodní dokumentace podle § 2 NV č. 378/2001 Sb.