Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) je v praktickém pojetí soubor technických, organizačních a výchovných opatření, která při správné realizaci vytvoří podmínky k tomu, aby se pravděpodobnost ohrožení nebo poškození lidského zdraví snížila na minimum. V ČR je stěžejním předpisem v oblasti BOZP zákoník práce, kde jsou uvedeny požadavky kladené jak na zaměstnavatele, tak i na zaměstnance. Dalším důležitým předpisem je zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP.

1. Legislativa BOZP pro OSVČ

I OSVČ se musí v oblasti BOZP řídit platnou českou legislativou. Pokud někdo pracuje jako OSVČ, pak se na něj vztahuje ustanovení části druhé zákona č. 309/2006 Sb., která uvádí požadavky na zajištění BOZP při činnostech nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy. V zákoníku práce (ZP) není přesně definována osoba samostatně výdělečně činná. Informace o OSVČ je v zákoně č. 309/2006 Sb., kde jso uvedeny služby mimo pracovněprávní vztahy, které rozdělují OSVČ do čtyř kategorií. Dále budou rozebrány pouze dvě kategorie OSVČ: - zaměstnavatel, který je fyzickou osobou a sám též pracuje (OSVČ se zaměstnanci), - fyzická osoba, která provozuje samostatně výdělečnou činnost (OSVČ bez zaměstnanců).

OSVČ bez zaměstnanců mají situaci z hlediska BOZP jednodušší. Za dodržování BOZP odpovídají pouze sami sobě. Nicméně nejsou zbaveni povinnosti dodržovat požadavky předpisů BOZP, především zákoníku práce a zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Pro OSVČ se zaměstnanci platí v oblasti BOZP stejné povinnosti jako pro zaměstnávající právnickou osobu. OSVČ zaměstnávající zaměstnance je povinna plnit stejné požadavky vyplývající z platné legislativy, jak je tomu u zaměstnávajících subjektů. Podmínky zajišťování BOZP pro ně vyplývají především ze ZP, ze zákona č. 309/2006 Sb. a z nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích.

Ze ZP vyplývá, že OSVČ se zaměstnanci, tzn. zaměstnavatel, je povinna zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika spojená s výkonem práce. Péče o BOZP je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností, odpovídá za své podřízené a má současně hmotnou i trestně právní odpovědnost. Je povinna soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění musí dále hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění. Četnost hodnocení rizika si každá „společnost“ určí sama, ve většině případů dochází k znovu hodnocení rizika po těžkých pracovních úrazech a po nehodách většího rozsahu. Všechny dokumenty, které prokazují splňování podmínek zajišťování BOZP se musí uchovávat v tištěné nebo elektronické podobě.

Byl zpracován formulář (Zpráva o kontrole pracovišť), který má pomáhat při vyhledávání rizik, nebezpečných činitelů a procesů na pracovišti. Tento předdefinovaný formulář slouží k lepší orientaci a přehlednosti kontrolovaných jednotlivých činností. Během kontroly pracoviště se zjistí závady, které se výstižným způsobem popíší, popřípadě může být přiložená fotodokumentace daného problému, uvede se vhodné opatření, do kdy má být přijato i kdo je zodpovědný za řešení. K zevrubnější kontrole jsou předtištěny jednotlivá pracoviště a činnosti, která když nejsou pravidelně kontrolována, bývají nejčastějším zdrojem nehod. Mezi ně patří např. nedodržování používání povinných OOPP, práce ve výškách a nad volnou hloubkou. Jeden z dalších způsobů, jak doložit soustavné vyhledávání rizik na staveništi je vedení knihy BOZP, která slouží jako doklad o kontrole dodržování předpisů BOZP, o bezpečnostních opatřeních, o dodržování stanovených postupů práce a o používání předepsaných OOPP.

2.2 OSVČ bez zaměstnanců

OSVČ bez zaměstnanců si odpovídají za život a zdraví sami sobě a mají i trestní odpovědnost jako každé jiné osoby. Svým konáním nesmí ohrozit bezpečnost a zdraví jiných osob. Proto si musí provádět sami sobě prevenci rizik a sami sobě ukládat opatření k odstranění možného rizika poškození zdraví. Na OSVČ bez zaměstnanců se vztahují požadavky ZP v plném rozsahu, tzn., že je povinna vytvářet bezpečné a neohrožující pracovní prostředí, soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a přijímat opatření k jejich odstranění a opatření přizpůsobovat měnícím se skutečnostem.

Dá se říct, že OSVČ bez zaměstnanců musí jednat v souladu s platnou legislativou a měla by být schopná předložit, jakým způsobem splnila požadavky legislativy.

Část 3. Povinná školení pro OSVČ

3.1 Povinná školení pro OSVČ se zaměstnanci

Každá OSVČ se zaměstnanci, tzn. zaměstnavatel, je povinna zajistit školení zaměstnancům o právních a ostatních předpisech bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dále musí být zaměstnanci opětovně pro školení při změně pracovního zařazení, při změně druhu práce, při zavedení nové technologie nebo v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na BOZP. Určí obsah a četnost školení, také způsob vedení dokumentace o provedeném školení a stanoví způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. [4]

Školení musí být pro zaměstnance jasné a srozumitelné. Zaměstnanci si musí být vědomi rizika, které jim hrozí a které může být potenciálním zdrojem úrazu. Na závěr školení zaměstnanci svým podpisem stvrzují, že byli náležitým způsobem poučeni a přezkoušeni, že danou problematiku pochopili a jsou si vědomi následků při nedodržování předpisů a pokynů. Jedná-li se o zahraniční zaměstnance, tak školení musí být provedeno v tom jazyce, ve kterém budou zaměstnanci schopni dané problematice porozumět.

Byl zpracován obsah vstupního školení a návrh záznamu vstupního školení BOZP. Pro všechny zaměstnance, u nichž kromě vstupního školení BOZP a PO je vyžadováno školení odborné způsobilosti, byly tabulkovou formou zpracovány činnosti nebo profese zaměstnance, lhůta, jak často dochází k periodickému školení, kdo školení provádí a zajišťuje a jaký doklad se obdrží po úspěšném absolvování školení. Jedná se pouze o část profesí nebo činností s odbornou způsobilostí.

OSVČ se zaměstnanci, tzn. zaměstnavatel, má povinnost zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, mladistvým zaměstnancům podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace o BOZP, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik. [4] V této oblasti byl připraven návrh záznamu "Seznámení s riziky na pracovišti a návrh informačního letáku".

3.2 Školení pro OSVČ bez zaměstnanců

U OSVČ bez zaměstnanců není uvedeno, jakým způsobem musí prokazovat seznámení se s právními a ostatními předpisy BOZP a nemusí dokládat osnovu školení s prezenční listinou. Avšak to neplatí pro dokládání zvláštní odborné způsobilosti (revizní technik, koordinátor BOZP) a odborné způsobilosti (obsluha stavebních strojů, obsluha jeřábu). OSVČ bez zaměstnanců musí znát a pracovat v souladu s platnou legislativou, avšak nemusí dokládat, jak školení provedla a jestli danému školení porozuměla. Právní a ostatní předpisy ukládají povinnost zaměstnavateli (tzn. OSVČ se zaměstnanci) školit v oblasti BOZP zaměstnance a zaměstnancům ukládají povinnost účastnit se školení BOZP. Tato povinnost je ale dána jen ve vztahu zaměstnavatel se zaměstnancem a je upravena ustanovením v zákoníku práce. Rozsah povinností vztahujících se v oblasti BOZP na OSVČ bez zaměstnanců určuje ustanovení zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení platí, že na OSVČ bez zaměstnanců se vztahují pouze určité paragrafy zákoníku práce a zákona č. 309/2006 Sb., s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu. Ustanovení § 103 zákoníku práce o povinnostech zaměstnavatele na úseku BOZP ani ustanovení § 106 zákoníku práce o právech a povinnostech zaměstnance na úseku BOZP se na OSVČ bez zaměstnanců nevztahuje. V tomto případě není ani zaměstnavatel ani zaměstnanec, takže jí tyto úkoly ukládat nelze.

Část 4. Pracovní úrazy u OSVČ 4.1 Pracovní úrazy u OSVČ se zaměstnanci

Patřičné informace pro šetření pracovních úrazů jsou uvedeny v zákoníku práce a v nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazu, hlášení a zasílání záznamu o úrazu. Upravuje obsah a způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu a také hlášení smrtelného pracovního úrazu. Dle zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, definice pracovního úrazu zní: „Pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt, které byly zaměstnanci způsobeny nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů nebo vlastní tělesné síly při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“ „Smrtelným pracovním úrazem se rozumí takové poškození zdraví, na jehož následky úrazem postižený zaměstnanec nejpozději do 1 roku zemřel.“ Každá OSVČ se zaměstnanci (tzn. zaměstnavatel) je povinna sjednat pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu pro případ pracovního úrazu nebo nemoci z povolání u zaměstnance. Výši pojistného a způsob placení upravuje Ministerstvo financí vyhláškou, kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Podle výše uvedeného nařízení vlády musí zaměstnavatel vést evidenci o úrazech v knize úrazů, v elektronické nebo listinné podobě. V evidenci jsou uvedeny údaje potřebné pro sepsání záznamu o úrazu zejména: jméno a příjmení úrazem postiženého zaměstnance, datum a hodinu úrazu, místo, kde k úrazu došlo, činnost, při které k úrazu došlo, druh zranění, druh úrazu, zdroj úrazu, příčiny úrazu, jména svědků úrazu.

4.2 Pracovní úrazy u OSVČ bez zaměstnanců

Podle ustanovení zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, platí nová zásada, že na právní vztahy týkající se zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, jde-li o zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje, fyzickou osobou, která provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu, se vztahují příslušné paragrafy zákoníku práce s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu. Z uvedeného vyplývá, že i na OSVČ bez zaměstnanců se vztahuje v plném rozsahu povinnost šetření a evidence pracovních úrazů ve smyslu ustanovení zákoníku práce a nařízení vlády č. 201/2010 Sb. jako na každého běžného zaměstnavatele. OSVČ bez zaměstnanců má nárok na dávky nemocenského pojištění a poskytnutí lékařské péče v rozsahu zdravotního pojištění, pokud se těchto pojištění účastní. Když se neúčastní, tak jí nevzniká nárok na odškodnění z pracovního úrazu. Nárok na další kompenzaci může vzniknout z titulu předchozího komerčního pojištění pro pojištěná rizika nebo může v určitých případech vzniknout nárok na náhradu způsobené škody podle občanského práva

Část 5. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků pro OSVČ 5.1 Poskytování OOPP pro OSVČ se zaměstnanci

OSVČ se zaměstnanci (tzn. zaměstnavatel) je povinna chránit zaměstnance před úrazy a nemocemi z povolání především kolektivní ochranou - technickými prostředky, řešením technologie výroby a postupy organizace práce. OSVČ se zaměstnanci poskytuje osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) tehdy, nelze-li pracovní riziko vyloučit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo jinými opatřeními. Tím splňuje požadavky zákona č. 262/2006 Sb. Vyžaduje-li to ochrana života nebo zdraví zaměstnanců, musí jim být poskytovány k nošení nebo držení ochranné prostředky, zejména v případech pracovních rizik a rizikových situací, jakými jsou např. nebezpečí úrazu mechanickým ohrožením, pádem osob nebo materiálu, pořezáním a popálením, nebezpečí překračování přípustných koncentrací škodlivin v pracovním ovzduší, nebezpečí bezprostředního styku s látkami dráždivými a poškozujícími pokožku, ohrožení nadměrným sálavým teplem, infračerveným zářením a hlukem.

Rozsah vybavení zaměstnanců ochrannými prostředky musí vždy odpovídat povaze práce, pracovním podmínkám, rizikovému faktoru a rizikovým situacím. Za ochranné prostředky se považují též pracovní oděv nebo obuv. Potřebné ochranné prostředky se poskytují zaměstnancům k používání bezplatně, nahrazovat věcné poskytování ochranných prostředků finančním plněním je zakázáno

Přidělování ochranných prostředků se provádí na základě hodnocení pracovních rizik, která na zaměstnance působí nebo mohou působit. Součástí hodnocení rizik je zpracování vlastního seznamu poskytovaných ochranných prostředků. Soupis poskytovaných ochranných prostředků pro jednotlivé zaměstnance se uvádí v seznamu profesí.

Ochranné prostředky musí být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko. Musí odpovídat existujícím podmínkám na pracovišti, respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnanců a být přizpůsobeny fyzickým předpokladům zaměstnanců. Lze vybírat, objednávat a poskytovat pouze ty ochranné prostředky, které byly schváleny autorizovanou zkušebnou pro ochranu před konkrétním rizikem, kterému je zaměstnanec vystaven a OOPP musí být atestované. Je nutné předem informovat zaměstnance o riziku, před kterým je používání ochranného prostředku chrání a dále je seznámit s používáním ochranných prostředků včetně způsobu provádění jejich údržby. O provedeném seznámení s používáním OOPP musí být proveden záznam. Ochranné prostředky musí být používány v souladu s návody k použití a jen k tomu účelu, pro který jsou určeny.

Evidence každého ochranného prostředku vydaného zaměstnanci k trvalému užívání je zapsána v evidenci Osobního listu. Osobní list musí být založen a dále veden pro každého zaměstnance. Do osobního listu se zapisuje vydaný ochranný prostředek (s bližší klasifikací - typ, druh) a úplné datum jeho vydání. Osobní listy musí být uloženy tak, aby k nim byl kontrolním orgánům umožněn přístup. [2]

5.2 Poskytování OOPP u OSVČ bez zaměstnanců

OSVČ bez zaměstnanců jsou povinni se vybavit vhodnými OOPP podle vyhodnocených rizik. OSVČ bez zaměstnanců nemusí zpracovávat evidenci Osobního listu OOPP a nemusí prokázat způsob seznámení se s návodem výrobce, ale musí dodržovat pokyny uvedené v návodu výrobce. Jestliže pracuje OSVČ bez zaměstnanců na stavbě nebo na projektu, musí se vybavit povinnými OOPP podle vyhodnocených rizik nebo podle požadavku na konkrétním pracovišti, např. podle plánu BOZP.

Část 6. Závěr

OSVČ jsou dle zákona č. 309/2006 Sb., jak již bylo diskutováno, rozděleny čtyř kategorii. Jsou porovnány povinnosti OSVČ jako zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje a OSVČ bez zaměstnanců, který je fyzickou osobu a provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu. Protože v zákoníku práce je osobou pouze zaměstnavatel a zaměstnanec, bylo potřebné vysvětlit dané povinnosti z hlediska BOZP a navrhnout pro dvě zvolené kategorie způsob zajištění BOZP.

V obou případech jsou uvedeny povinnosti v oblasti BOZP, týkající se například vyhledávaní a hodnocení rizik, školení z právních a ostatních předpisů, hlášení pracovního úrazu a záznamu o úrazu, poskytování osobních ochranných pracovních prostředků.

OSVČ mají ve většině případů možnost řešení dané problematiky svépomocí, nastudováním předpisů týkajících se BOZP. Legislativa v oblasti BOZP u OSVČ není zpracována dostatečně přehledně a to zejména u OSVČ bez zaměstnanců. V současné době OSVČ častěji vyhledávají a využívají služeb odborníků, ušetří tím čas, který mohou využít pro jiné činnosti. OSVČ začínají využívat služeb odborníků v oblasti BOZP i z hlediska nároků na náhradu škody. A to jak náhradu škody na majetku, tak i náhradu škody na zdraví. I když OSVČ uzavře smlouvu na zajišťování BOZP, zbavit se své odpovědnosti v oblasti BOZP nemůže.

Literatura

• [1] Nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu.
• [2] Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků.
• [3] Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích.
• [4] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a změn.
• 5] Zákon č.. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců.
• [6] Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění a dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů a změn.
• [7] Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů a změn.