Akreditace v oblasti posuzování shody

Akreditace v oblasti posuzování shody je definována poměrně komplikovaně a zní takto: Akreditace je potvrzení vydané třetí nezávislou stranou vztahující se k orgánu posuzujícímu shodu. Vyjadřuje oficiální uznání provádět specifické úlohy v oblasti posuzování shody.

Orgán posuzující shodu je obecný termín, který v podmínkách České republiky vyjadřuje především zkušební laboratoř, kalibrační laboratoř, certifikační orgán nebo inspekční orgán.

Specifické úkoly jsou nám dobře známé zkoušky, rozbory, testy, analýzy, kalibrace, certifikace, inspekce, vzorkování, interpretace výsledků a další aktivity, které jsou spojeny s činností orgánů posuzujících shodu.

Historie akreditace

Akreditace v oblasti posuzování shody má za sebou již poměrně dlouhou historii. První akreditace se objevily v Austrálii ve čtyřicátých letech minulého století. Akreditace se rychle rozšířila do Spojených států, Japonska a následně i do Evropy. V té době se využívala především v oblasti laboratoří, jako nástroj k ochraně národních zájmů.

V šedesátých letech se akreditace začala používat i v oblasti zabezpečení návaznosti měření. Byly akreditovány první kalibrační laboratoře a bylo zabezpečeno, že měření jsou navázána na mezinárodní jednotky SI. Sjednocováním požadavků na návaznost měření pomohla akreditace k růstu průmyslové výroby v jednotlivých zemích a přispěla i k mezinárodní spolupráci v oblasti průmyslové výroby.

Osmdesátá léta jsou charakteristická využíváním akreditace jako prostředku pro vzájemné uznávání výsledků zkoušek, kalibrací a certifikací. Nebylo nutné zkoušet výrobek v dalších zemích, pokud byl výrobek podrobně vyzkoušen již v jedné zemi podle stanovených pravidel. Tím došlo k dalšímu omezení technických překážek v mezinárodním obchodě.

Devadesátá léta se vyznačují rozšířením akreditace i do postkomunistických zemí (včetně Československa a později České republiky) a potlačováním jiných systémů posuzování způsobilosti orgánů posuzujících shodu.

V jednadvacátém století se akreditace dostává i do takových legislativních dokumentů jako jsou Rozhodnutí nebo Nařízení Evropského parlamentu a Rady. Vítězí koncepce maximálně jednoho akreditačního orgánu v každé členské zemi EU. Akreditace je pokládána za výkon veřejné správy a akreditační orgány musí fungovat na neziskovém principu.

Požadavky na způsobilost

Požadavky na způsobilost orgánů posuzování shody jsou definovány v mezinárodních normách. Tyto normy jsou používány jak samotnými orgány posuzujícími shodu, tak i akreditačním orgánem při posuzování v rámci akreditace. V současné době tyto mezinárodní normy stanovují nejen požadavky na odbornou způsobilost, ale obsahují i požadavky na systém kvality. Systémové požadavky zabezpečují kompaktabilitu se systémy kvality certifikovaných organizací a není proto důvod k certifikaci akreditované zkušební nebo kalibrační laboratoře.

Systém kvality posuzují posuzovatelé (většinou zaměstnanci akreditačního orgánu), kteří jsou pro danou oblast školení a vzdělávaní. Odbornou způsobilost posuzují odborníci, kteří v dané oblasti působí a jsou zárukou kvalitního posouzení jednotlivých zkoušek, kalibrací, inspekcí a certifikací.

Nad akreditovanými orgány posuzujícími shodu vykonává Český institut pro akreditaci dozory, které mají za úkol potvrdit neklesající úroveň akreditovaných činností. Pravidelné dozory prověřují způsobilost orgánu posuzujícímu shodu nadále zabezpečovat kvalitní provádění zkoušek, kalibrací, inspekcí a certifikací.

V případě, že je zjištěno neplnění požadavků mezinárodních norem, je orgánu posuzujícímu shodu pozastavena platnost osvědčení o akreditaci a tato skutečnost je okamžitě zveřejněna.

Úroveň akreditačního systému České republiky je pravidelně prověřována mezinárodním týmem auditorů. Při těchto mezinárodních auditech je posuzováno, zda Česká republika má právo patřit mezi ty země, jejichž výsledky akreditace jsou uznávány na celém světě.