[Tisk]  [Poslat e-mailem]  [Hledat v článcích]
Tlaková zařízení v plynových kotelnách
Datum: 19.4.2010
Autor: ALOIS MATĚJÁK - předseda Asociace pracovníků tlakových zařízení (ATZ)
Účelem přednášky je seznámit revizní techniky plynových zařízení s problematikou tlakových zařízení, která jsou přímo součásti plynových zařízení a nebo s nimi bezprostředně souvisí.

Někteří revizní technici plynových zařízení mají též oprávnění revizních techniků tlakových zařízení, ať už kotlů nebo tlakových nádob stabilních (dále jen TNS) a pro ně nebude v mé přednášce nic nového, kromě upřesněné problematiky nevyhrazeného tlakového zařízení např. ústředního vytápění a nízkotlakých kotelen. Revizní technici plynových zařízení si musí uvědomit provázanost těchto zařízení a že se na ně kromě plynových předpisů, vztahují předpisy pro vyhrazená nebo i nevyhrazená tlaková zařízení. Nejednotný výklad předpisů projektanty, montážními organizacemi, revizními techniky plynový zařízení (PZ) a tlakových zařízení (TZ) a nekorigovaný postup zpracovatelů předpisů a ČSN, způsobuje značnou složitost této problematiky a matení široké veřejnosti. Živnostenské úřady, Stavební úřady a jednotliví provozovatelé, též neznají tuto problematiku v celé její šíři. Zadávají pak rekonstrukce neoprávněným organizacím, po skončení montáže nepožadují zápisy o všech předepsaných prohlídkách, revizích, zkouškách a tím vznikají značné legislativní nedostatky, ale zejména ve spojení s neznalostí příslušných předpisů projektanty a montážními organizacemi, vznikají někdy i svérázné, ale zejména životu nebezpečné otopné soustavy.

Přispět k vyjasnění této problematiky v celé jeho šíři je účelem této přednášky.

1) Tepelné zdroje ( kotle ) nutno zásadně rozdělit na zařízení plynová -medium plyn (může být i kapalné nebo pevné palivo) a na zařízení tlaková výměníky (otopné soustavy) - medium pára, voda.

2) Plynové zařízení se dělí výkonem 50 kW. Na zařízení do 50 kW se vztahuje ČSN EN 1775 (ČSN 38 6441) – „Zásobování plynem. Plynovody v budovách nejvyšší pracovní přetlak ≤ 5 bar. Provozní požadavky“ a TPG 70401 „Odběrní plynové zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách“. Na zařízení nad 50 kW se vztahuje ČSN 07 0703 - „Plynové kotelny“. Pro obě zařízení platí vyhláška ČÚBP č. 21/1979 Sb., č. 85/1978 Sb. a další navazující předpisy a ČSN.

3) Tlakové zařízení (otopné soustavy) se dělí u parních kotlů přetlakem 0,7 (0,5) bar a u kapalinových kotlů teplotou 115° C (110° C ). Totéž platí i pro výměníky.

Na kotle do přetlaku 0,5 bar ( nízkotlaké parní), nebo s teplotou do 110° C (teplovodní) se vztahuje vyhláška ČÚBP č. 91/1993 Sb. ( kotelny se součtovým výkonem kotlů větším než 100 kW, nebo s jmenovitým výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším), ČSN 06 0830 - „Zabezpečovací zařízení pro ústřední vytápění a ohřev užitkové vody.“, ČSN 06 0310 - „Ústřední vytápění. Projektování a montáž.,“ a další navazující předpisy a ČSN. Kotle s vyšším konstrukčním přetlakem než 0,7 bar ( parní ), nebo teplotou vody větší než

115°C (horkovodní) jsou vyhrazeným tlakovým zařízením, vztahuje se na ně vyhláška ČÚBP č.18/1979 Sb., ČSN 07 0710 - „Provoz, obsluha a údržba parních a horkovodních kotlů“, ČSN 07 0620 - „Konstrukce a výstroj parních a horkovodních kotlů“, a další navazující předpisy a ČSN. Na nové kotle platí nově vyhlášené EN 12 952 a 12 953. Vyhláška 18/1979 Sb.se nevztahuje na kotle o objemu do 10 litrů (včetně), u nichž bezpečnostní součin z konstrukčního přetlaku v MPa a objemu v litrech nepřesahuje10. Další rozdělení kotlů nízkotlakých parních a teplovodních je dle výkonu jednotlivých kotlů do 50 kW - ČSN 07 0245 a nad 50 kW - ČSN 07 0240.

Samostatnou kapitolou jsou spalinové kotle (ohříváky) umístěné za průmyslovými spotřebiči, ale i za nízkotlakými kotli. Může-li teplota vody překročit teplotu 115° C a nebo pára přetlak 0,07 MPa je toto zařízení též vyhrazeným tlakovým zařízením. Zatím je chápáno jako kotel viz zrušená ON 07 0201- „Kotle na odpadní teplo“ a provoz a výstroj by se měly řídit ČSN 07 0710, 07 0620. Dle mého mínění byly tyto požadavky neuměrné např. požadavek na topičský průkaz, kdy se musí kotel odstavit atd. Lepší řešení by bylo zařazení těchto spalinových ohříváků jako TNS i v případech, kdy nehrozí přehřátí materiálu (Doufám, že to bude řešeno v nové vyhlášce č.18/1979 Sb.).

4) Vyhláška č.91/1993 Sb. a ČSN 07 0703 pojednává o „kotelnách „ a ostatní předpisy a ČSN pouze o jednotlivých „kotlích“.

Plynové kotelny (kotle ) lze tudíž rozdělit takto :

1. Z hlediska tlakového zařízení ( otopné soustavy)

1.1 nízkotlaké kotle parní do 0,5 bar

1.2 parní kotle nad 0,7 bar (středotlaké)

1.3 teplovodní kotle do 110° C

1.4 horkovodní kotle nad 115° C

Poznámka :

Rozdílné hodnoty jsou dány různými hodnotami ve vyhlášce č.91/1993 Sb. a ve vyhlášce č.18/1979 Sb.

2. Z hlediska plynového zařízení

2.1 odběrní plynové zařízení do 50 kW

2.2 plynové kotelny nad 50 kW

Zařízení se tudíž z hlediska plynového zařízení a tlakového zařízení prolínají a mohou vzniknout různé kombinace, přičemž ČSN a předpisy mohou platit pouze pro jednu z šesti uvedených skupin, ale i pro několik skupin.

Pro každý plynový kotel se tudíž musí určit jeho zařazení do některé skupiny z hlediska tlakového zařízení (otopné soustavy) a plynového zařízení, pro něž pak platí příslušné předpisy a ČSN.

Nejednotnost tvorby předpisů a ČSN pak způsobuje, že tyto předpisy a ČSN pro PZ nesouhlasí a předpisy a ČSN pro TZ (OS). Předpisy pro PZ (ČSN 07 0703, ČSN EN 1775 /38 6441/) rozdělují jednoznačně zařízení dle výkonů jednotlivých kotlů na zařízení do 50 kW a nad 50 kW. Vyhláška 91/1993 Sb. však hovoří o výkonu alespoň jednoho kotle 50 kW a větším a kotelen se součtem výkonů kotlů větším než 100 kW. Složitá situace pak nastává např. v případě instalace 3 ks plynových kotlů s výkonem 34 kW v jedné kotelně. Z hlediska PZ je to odběrní zařízení dle ČSN EN 1775 /38 6441/, ale z hlediska součtového výkonu 102 kW se jedná o nízkotlakou kotelnu dle vyhlášky č.91/1993 Sb.

Pro přehled uvádím některé úkony, doklady, dokumentaci, zkoušky a revize zařízení, které musí provádět po ukončení montáže a během provozu u zařízení, dle číslování výše uvedeného rozdělení na TZ a PZ.

Výroba tlakových zařízení se od 1.1.2003 (konec přechodného období) řídí zákonem č.22/1997 Sb. v platném znění - o technických požadavcích na výrobky a návazných NV č.175/1997 Sb. – technické požadavky na jednoduché tlakové nádoby v platném znění (evropská direktiva 87/404/EHS) a NV č.182/1999 Sb. – technické požadavky na tlakové zařízení v platném znění (evropská direktiva 97/23/ES-PED). Od 1.5.2004 vstupem ČR do ES přestanou platit uvedené nařízení a začnou platit NV č.20/2003 Sb. (místo NV č.175/1997 Sb.) a č.26/2003 Sb. (místo č.182/1999 Sb.). K uvedeným nařízením jsou harmonizovány normy např. ČSN EN 12952 – Vodotrubné kotle a pomocné zařízení část 1 až 16., které jsou v současné době vyhlašovány. Bližší informace o EN najdete na www.TLAKINFO.cz .

Dle zákona č.22/1997 Sb. a NV č.182/1999 Sb. musí výrobce uzavřít smlouvu s některou Autorizovanou osobou (AO). Od ÚNMZ dostaly pro ČR autorizaci pro NV č.182/1999 Sb. SZU Brno, TŰV CZ (ITI-TÜV) a RW TÜV. Tyto AO jsou jako notifikované osoby (NB) nahlášeny do Bruselu a obdržely identifikační čtyřmístné číslo. Podle kategorie dle grafů NV č.182/1999 Sb. volí výrobce (spolu s AO) některý modul způsobu prohlášení shody. Bude to pravděpodobně u kusové výroby modul G. AO provede konečnou zkoušku (stavební zkoušku) a tlakovou zkoušku výrobku – konečné posouzení. Výrobek pak dle příslušného modulu výrobce označí značkou , identifikační číslem NB (AO) a vystaví ES prohlášení o shodě. Výrobek dále označí dle NV (ČSN EN ) a předá dokumentaci dle NV (ČSN EN).

Bližší informace o definici „uvedení na trh“ viz Zákon č.22/1997 Sb. Jedná se o první uvedení výrobků na trh. Na výrobu stanovených výrobků (viz zákon č.22/1997 Sb.) se už nevztahuje vyhláška ČÚBP č.18/1979 Sb. (viz NV č.352/2000 Sb.) a výrobci nemusí mít oprávnění k výrobě tlakových zařízení. Na provoz vyhrazených tlakových zařízení se plně dále vztahuje zákon č.174/1968 Sb. v platném znění a vyhláška ČÚBP č.18/1979 Sb. v platném znění, kterou se stanoví vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti. Všechny firmy, organizace, které provádí opravy, montáže, provozovaných zařízeních musí mít oprávnění od ITI Praha (krajské pobočky).

Revize a zkoušky kotlů dle ČSN 07 0710 a vyhlášky ČÚBP č.18/1979 Sb.

1. Provozní revize se provádí po třech měsících provozu a po provozní přestávce delší než 2 měsíce při uvádění do provozu.

Provozní revize se provádí za provozu kotle a ověřuje se při ní :

- celkový stav kotle včetně topeniště, výstroj tlakového celku, pomocná zařízení a příslušenství kotle.

- funkční schopnost části kontrolního zařízení,

- způsob provozu, zejména zda nejsou překračovány přípustné stavy (tlaky, teploty, hladina, výkon apod.),

- odborná úroveň obsluhy kotle.

2.Vnitřní revize se provádí vždy po jednom roce provozu a v dalších případech dle čl.98. Revizní technik může u kotlů s bezvadnou úpravou vody a od výkonu 50 t/hod. prodloužit lhůtu o jeden rok. Předmětem vnitřní revize je především zjištění stavu dostupných stěn tlakového celku a to jejich vnitřního a vnějšího povrchu.

3.Zkouška těsnosti

Zkouškou těsnosti se ověřuje, zda kotel včetně výstroje je při jmenovitém tlaku těsný. Zkouška těsnosti musí být provedena :

a) po každé vnitřní revizi kotle,

b) po každém otevření a novém uzavření tlakového celku,

c) po drobných opravách tlakového celku kotle provedených v rámci provozní údržby, jež nevyžadují oprávnění podle ČSN 07 0622

d) před každou kontrolní tlakovou zkouškou,

e) nařídí-li to dozorčí orgán,

4.Tlaková zkouška

Tlaková zkouška se provádí pouze na základě předpisů dozorčích orgánů a to:

a) nejpozději za 9 roků od předchozí zkoušky zkušebním přetlakem,

b) po každém přemístění stabilního kotle na nové pracoviště před opětným zahájením provozu,

c) po provozní přestávce delší dvou let,

d) nařídili to dozorčí orgány.

e) po opravě a rekonstrukci dle § 6 vyhlášky 18/1979 Sb.

Tlakovou zkouškou se ověřuje, zda kotel včetně výstroje je při zkušebním přetlaku těsný a pevný. Hodnota zkušebního přetlaku je uvedena v revizní knize kotle.

O revizích a zkouškách musí být učiněn zápis revizním technikem do revizního deníku.

Zkoušky bezpečnostní výstroje kotlů

Při provozu kotlů se musí dle ČSN 07 0710 provádět kontroly a zkoušky bezpečnosti výstroje.

Uvádím pouze nejdůležitější:

a) Vodoznaky - U přímých vodoznaků je nutno za provozu zabránit jejich ucpání. U kotlů s konstrukčním tlakem do 1,55 MPa se to děje profukováním a to nejméně jedenkrát za směnu. Profukuje se zvlášť parou při uzavřeném přívodu vody a zvlášť vodou při uzavřeném přívodu páry. Vodoznaky kotlů s konstrukčním tlakem nad 1,55 MPa se nemusí každou směnu profukovat, jejich průchodnost se však zkouší v každé směně uzavřením páry, což se má projevit náhlým stoupnutím vody v zorném skle. Po opětném otevření přívodu páry má hladina ve skle opět rychle klesnout na původní stav. Zjistí-li se při tom,že vodoznak je neprůchodný,popř.že jeho průchodnost je snížena, musí být profouknut. U kotlů s konstrukčním tlakem nad 7,8 MPa se průchodnost vodoznaku zkouší jednou týdně za podmínky, že se v každé směně provádí porovnání aspoň tří nezávislých vodoznaků a jejich údaje se shodují.

b) Tlakoměry - přesnost údajů provozních tlakoměrů musí být kontrolována kontrolními tlakoměry s odpovídajícím rozsahem stupnice, a to při každém podezření na nesprávnost údajů provozních tlakoměrů, např.nesouhlasí-li údaj tlakoměru s otevíracím tlakem pojistných ventilů apod., avšak nejméně jednou za rok. Nejméně jednou měsíčně se musí provádět nulování tlakoměrů.

c) Pojistné ventily - se musí funkčně přezkušovat, a to u parních kotlů s konstrukčním tlakem do 1,55 MPa jejich odlehčením nejméně jednou za týden, u kotlů s konstrukčním tlakem do 4,5 MPa jejich odlehčením nejméně jednou za měsíc. U parních kotlů s konstrukčním tlakem nad 4,5 MPa a u horkovodních kotlů musí být způsob a lhůty přezkušování uvedeny v místních provozních předpisech, avšak lhůta přezkoušení nesmí být delší než jeden rok.

d) Teploměry - jejich údaje se musí ověřovat porovnáním s údaji kontrolních teploměrů, umístěných v kontrolních jímkách, nebo kontrolou provozních teploměrů s kontrolními etalony v měrových střediscích, a to nejméně jednou za rok. U parních kotlů s jmenovitou teplotou přehřáté, popř. přihřáté páry nad 500°C však po třech měsících provozu , jedná-li se o teploměry, jimiž se měří teploty nad 500°C.

O všech těchto zkouškách a kontrolách musí být učiněn zápis.

Tlakové nádoby stabilní

Jsou-li součástí plynového zařízení nebo kotelny tlakové nádoby stabilní (TNS) dle vyhlášky 18/1979 Sb. jako například Expanzomaty, tlakové expandery, vzdušníky kompresorů, ohříváky TV a TUV ( topené parou s přetlakem větším než 0,7 baru nebo vodou s teplotou větší než 115o C), zásobníky P-B, pak se na ně při provozu vztahuje vyhláška ČÚBP 18/1979 Sb., ČSN 69 0012, ČSN 69 0010 a další navazující předpisy a ČSN.

Vyhrazeným tlakovým zařízením jsou tlakové nádoby stabilní (TNS), jejichž nejvyšší dovolený přetlak přesahuje 0,07 MPa a které obsahují plyny, páry nebo žíravé, jedovaté a výbušné kapaliny o jakékoliv teplotě nebo jakékoliv kapaliny o teplotě převyšující jejich bod varu při přetlaku 0,07 MPa.

TNS nejsou nádoby do 10 litrů (včetně) u nichž bezpečnostní součin nepřevyšuje 10. Z tohoto vyplývá např. extrém , že nástěnný plynový kotel do 50 kW je odběrním plynovým zařízením dle ČSN EN 1775 /38 6441/ umístěný v provozovně není vyhrazeným plynovým zařízením, ale obsahuje-li v sobě expanzní nádobu s membránou o objemu 11 litrů je tato vyhrazením tlakovým zařízením se všemi důsledky z toho vyplývajícími.

TNS však je i pojízdný hasící práškový přístroj P60, nebo výrobník sodové vody, které mohou být umístěny v kotelně, a při odborné prohlídce dle vyhlášky 91/1993 Sb. by mělo být prověřeno, zda i u nich byly provedeny předepsané revize a zkoušky a zda se u nich zkouší a kontroluje bezpečnostní výstroj.

Při montáži,opravách a provozu TNS se musí zejména provádět:

1) Konečná zkouška a první tlaková zkouška TNS NV č.26/2003 Sb. nebo č.20/2003 Sb. včetně ES prohlášení o shodě a značky CЄ.

2) Výchozí revize před uvedením do provozu dle čl. 90 ČSN 69 0012.

3) Organizace provádějící montáž,opravy a revize musí mít oprávnění od ITI PRAHA.

4) TNS musí mít revizní knihu (pasport) dle ČSN 69 0010 část 7.2, nebo Průvodní dokumentaci dle NV č.20/2003 Sb. a 26/2003 Sb. (podle toho, který předpis se na ně vztahuje).

5) Obsluha musí mít kvalifikaci dle čl. 6 přílohy ČSN 69 0012

6) Pravidelné revize a zkoušky dle ČSN 69 0012

- výchozí revize

- provozní revize

- vnitřní revize

- zkouška těsnosti

- tlaková zkouška

Vztahuje-li se na TNS NV č.26/2003 Sb. nebo 20/2003 Sb., provádí se zkoušky a předává dokumentace podle tohoto NV.

Revize a zkoušky TNS dle ČSN 69 0012 a vyhlášky ČÚBP č.18/1979 Sb.

1) Výchozí revize se provádí u TNS

- nových

- rekonstruovaných a opravených dle čl. 146

- u nichž došlo ke změně použití nebo přemístění s vyjímkou nádob pojízdných, převozných a přenosných

Výchozí revize se provádí před uvedením do provozu a smí ji provést revizní technik provozovatele .

2) 1. provozní revize se musí provést do 14 dnů od uvedením do provozu .

3) Provozní revize se provádí nejméně jednou ročně a nejméně jednou za 2 roky u chladících zařízení.

Provozní revizí se prověřuje zejména:

a) celkový stav nádoby, bezpečnostní výstroje, regulačních, uzavíracích a blokovacích, měřících přístrojů a jejich signalizačního zařízení, topného zařízení u nádob topených apod.

b) zda zařízení a výstroj podle bodu a) jsou udržovány a kontrolovány a zda se vede předepsaná dokumentace

c) způsob provozu, zejména zda nejsou překročeny přípustné stavy (tlaky, teploty, hladiny, výkony apod).

d) čistota a pořádek v okolí nádoby ,bezpečný a dostatečný přístup k nádobám,

e) zda jsou výrobní štítky čitelné a nepoškozené,

f) zda obsluha splňuje podmínky čl.6 Přílohy

4) Vnitřní revize se provádí ve lhůtě ne delší 5-ti let a v dalších případech dle čl.94. Vnitřní revize nádoby se provádí po vyčištění celé nádoby, aby bylo možno posoudit stav povrchu vnitřních i vnějších stěn nádoby. Stěny musí být zbaveny usazenin, nánosů a nápeků tak, aby byl povrch čistý. Při čištění nesmí být povrch stěn poškozen mechanicky ani chemicky. V případech,kdy je nutno posoudit podle provozních pokynů nánosy usazeniny, popřípadě provést jejich rozbor, provede se vnitřní revize nádoby také před vyčištěním.

5) Zkouška těsnosti Zkouškou těsnosti se prokazuje,zda tlakový celek nádoby včetně výstroje je těsný při pracovním přetlaku. Zkouška těsnosti musí být provedena :

a) po každé vnitřní revizi,

b) je-li potřeba bližšího určení místa a rozsahu netěsnosti ,

c) po výměně zaválcovaných teplosměnných trubek nebo tlakových částí podrobených stavební a tlakové zkoušce již při výrobě (např. výměnné chladicí nebo ohřívací svazky ) a po dodatečném zavaření hrdel nebo návarků o vnějším průměru menším než největší nevyztužený otvor při splnění podmínek čl.146.

6) Tlaková zkouška

Tlakovou zkouškou se prokazuje pevnost a těsnost nádoby při zkušebním přetlaku. Provádí se zpravidla vodou, popřípadě jinou kapalinou nežíravou, nejedovatou a bez nebezpečí výbuchu o teplotě nejvýše 50°C a to :

a) nejpozději jednou za devět let od předcházející tlakové zkoušky,pokud v pokynech pro uvádění nádob do provozu není uvedena kratší lhůta,

b) po každé opravě,úpravě nebo rekonstrukci ve smyslu čl.146,

c) po provozní přestávce delší dvou let, pokud to je na základě vnitřní revize nutné,

d) po přemístění nádoby (netýká se nádob pojízdných, přenosných, převozných a nádob nově dodaných), pokud to je na základě vnitřní revize nutné,

e) po překročení nejvyššího pracovního přetlaku nebo nejvyšší pracovní teploty, při kterých mohlo dojít ke zhoršení jakosti materiálu stěn nádoby.

Hodnota zkušebního přetlaku je uvedena v pasportu (revizní knize) a je zpravidla 1,5 násobek nejvyššího prac. přetlaku.

Výsledky revizí a zkoušek nádob se zapisují do revizního deníku, karet,nebo se vypracuje revizní zpráva.

Zkoušky bezpečnostní výstroje TNS

Při provozu TNS se musí dle ČSN 69 0012 provádět kontroly a zkoušení bezpečnostní výzbroje

1) Stavoznaky - Kontrola zařízení ke sledování stavu hladiny se provádí podle provozních pokynů, nejméně však:

a) u dálkových ukazatelů stavu hladiny, regulátorů a registračních přístrojů stavu hladiny porovnáním s přímým stavoznakem nebo jiným způsobem stanovených provozními pokyny jedenkrát za šest měsíců.

b) u signalizačních zařízení mezních stavů ,při každém zjištění nesprávné funkce přístrojů, nejméně jedenkrát za měsíc

c) u nádob s pracovní tekutinou působící agresivně u tekutiny způsobující nánosy vnitřního povrchu nádob, jedenkrát za týden

d) u přímých stavoznaků, pokud jsou vybaveny příslušnou armaturou, jedenkrát za rok.

U nádoby topených, kde může dojít změnou stavu hladiny tekutiny k podchlazení nebo k přehřátí stěny nádoby, musí být kontrola zařízení provedena jedenkrát za směnu.

2) Tlakoměry - Kontrola správné činnosti tlakoměrů se provádí kontrolou na nulové hodnoty stupnice tlakoměrů nejméně jedenkrát za tři měsíce. Provozní tlakoměry se musí kontrolovat porovnáním a údaji kontrolního tlakoměru nebo se musí přezkoušet na pístovém tlakoměru nejméně jedenkrát za dva roky a jedenkrát za pět let u tlakoměrů umístěných na nádobě, která je součástí pojízdných hasicích přístrojů, ve které není v pohotovostním stavu přetlak. Kromě toho se provede porovnání provozních tlakoměrů s kontrolními tlakoměry vždy při zjištění chybné činnosti provozních tlakoměrů.

3) Pojistné ventily - Průchodnost pojistných ventilů, jejichž konstrukce umožní nadlehčení kuželky, se zkouší za provozu nadlehčením kuželky v těchto lhůtách:

a) u nádob s pracovním přetlakem do 4 MPa nebo s teplotou pracovní tekutiny do 300° C nejméně jedenkrát za měsíc,

b) u nádob, které obsahují jedovaté, žíravé nebo jinak nebezpečné tekutiny a u nádob s pracovním přetlakem nad 10 MPa, nejméně jedenkrát za rok ,

c) u ostatních nádob jedenkrát za čtyři měsíce ,

d) u nádob, kde je před pojistným ventilem osazena průtržná membrána (náhradní pojistné zařízení), se zkouší pojistný ventil nejméně jedenkrát za rok a po každém protržení membrány způsobem uvedeným v provozních pokynech.

U nádob, které jsou součástí pojízdných hasicích přístrojů, ve kterých není v pohotovostním stavu přetlak, musí být pojistný ventil přezkoušen po každém použití přístroje, nejméně však jedenkrát za šest měsíců.

Průchodnost pojistných ventilů, jejichž konstrukce neumožní nadlehčení kuželky jako např. u plynotěsných pojistných ventilů, se zkouší způsobem a ve lhůtách podle provozních pokynů, nejméně jedenkrát za rok.

3) Teploměry Údaje provozních teploměrů se musí přezkoušet porovnáním s kontrolními teploměry podle provozních pokynů,nejméně však jedenkrát za dva roky. Nesmí být překročeny povolené odchylky teploměrů.

OTOPNÉ SOUSTAVY A VODNÍ STRANY NÍZKOTLAKÝCH KOTLŮ.

Vážným nedostatkem projektantů a montážních organizací a provozovatelů je opomenutí ČSN, které se týkají otopných soustav ústředního vytápění, zejména ČSN 06 0830 a ČSN 06 0310.

Montážní organizace mající příslušné oprávnění pro montáž PZ provádějí montáž i soustav ústředního vytápění ( na které nemusí být oprávnění), bez znalostí těchto ČSN. Zvláště v případě, kdy tyto organizace provádějí pouze plynovou přípojku a výměnu plynového kotle místo uhelného, neprovádí zkoušky dle ČSN 06 0310, zejména neprověřují, zda zabezpečovací zařízení odpovídá ČSN 06 0830. Toto prověření by však mělo již být součástí projektu výměny kotle, včetně návrhu vynucených úprav,což z 90 % v projektech není.

ČSN 06 0830/1996 platí pro všechny otopné soustavy ústředního vytápění bez omezení výkonem, s výjimkami uvedenými v Úvodu ČSN. Dle čl. 8.2 této normy se musí po skončení montáže provést odzkoušení zabezpečovacího zařízení, o čemž musí být učiněn zápis montážní organizací.

Dle ČSN 06 0310 /1998 musí být smontované ústřední vytápění bez omezení výkonem tzn. každé, podrobeno zkouškám v rozsahu čl.8.

A) ZKOUŠCE TĚSNOSTI čl.8.2

B) ZKOUŠCE PROVOZNÍ , DILATAČNÍ čl.8.3

C) ZKOUŠCE PROVOZNÍ, TOPNÉ čl.8.3.3 –8.3.8

O těchto zkouškách musí být učiněn zápis. Zápis musí obsahovat všechny údaje dle této normy, zejména zda zařízení je těsné a schopné bezpečného provozu. Zdůrazňuji povinnost montážní organizace provést propláchnutí rozvodů topné vody po skončení montáže, při 24 hodinovém provozu čerpadel. U OS bez čerpadel by rozvody měly být propláchnuty tlakem vodovodního řádu. Poté musí být provedeno vyčištění a vypuštění rozvodů, vyčištění filtrů a odkalovacích nádob atd. – čl.8.1.2 ČSN 06 0310.

Znění čl. 8.3.4. ČSN 06 0310 :

Zařízení ústředního vytápění lze považovat za způsobilé pro spolehlivý , hospodárný a bezpečný provoz a topnou zkoušku za úspěšnou, jestliže :

a) zařízení splňuje požadavky této normy,
b) zařízení splňuje požadavky ČSN 06 0830,
c) výkon otopných těle zajistí výpočtovou vnitřní teplotu,
d) soustava je seřízena podle projektové dokumentace a splňuje ustanovení 6.1.7.
e) v průběhu topné zkoušky byla ověřena funkce automatické regulace, jejíž spolehlivost a regulační schopnost byla ověřena předtím samostatnou zkouškou při simulování všech možných provozních stavů, především havarijních a těch, které nastávají v přechodných měsících při vyšších venkovních teplotách. O průběhu této samostatné zkoušky se sepíše rovněž protokol. V protokolu se musí uvést hodnoty, na které je regulace, signalizace a zejména havarijní zabezpečení zastaveno.

Mnoho pracovníků provozovatelů, ale i Stavebních úřadů při kolaudaci považuje revizní zprávu o plynovém zařízení a protokol o seřízení kotle za dostatečnou dokumentaci a nevyžadují další dokumentaci dle ČSN 06 0830, 06 0310 a vyhláška č.91/1993 Sb.

Zápis o výchozí revizi plynového zařízení dle vyhlášky č.85/1978 Sb. a zápis o odborné prohlídce dle vyhlášky č.91/1993 Sb. může být dle mého mínění společný, musí to však v něm být výslovně uvedeno a revizní technik plynového zařízení musí příslušné předpisy znát. Znamená to provedení kompletní prohlídky kotelny včetně posouzení vodní strany kotle ( otopného systému ), zda odpovídá ČSN 06 0830, 06 0310, vyhlášce č.91/1993 Sb. a č.48/1982 Sb. Zápis o seřízení kotle však nenahrazuje zápis o topné zkoušce, je pouze jeho součástí.

Zkoušky bezpečnostní výstroje před uvedení do provozu se provádí dle čl. 8.2 ČSN 06 0830 a musí být vystaven zápis.

Kotle a otopné soustavy musí být vybaveny:

Předpisová základna ať ve vyhláškách nebo ČSN je v ČR v dané oblasti na vysoké úrovní. Většina zemí ES nemá obdobu vyhlášky č.91/1993 Sb. nebo ČSN 06 0830, 06 0310.

Je však třeba, aby byly tyto předpisy dodržovány.

1. Pojistné ventily.

Každá otopná soustava musí být opatřena spolehlivým pojistným ventilem. Pojistný ventil musí odpovídat ČSN l3 4309, 06 0830, 69 0010. Musí být umístěn v pojistném místě zdroje tzn. přímo na nejvyšším místě zdroje nebo na výstupním potrubí max.ve vzdálenosti 20 D potrubí, před uzavírací armaturou. Světlost (průtočné množství) musí být vypočtena dle ČSN l3 4309 a ČSN 06 0830.Výkon má být rozdělen maximálně na tři pojistné ventily. Pojistné potrubí musí mít stejný DN jako pojistný ventil.

Poznámka :

Na expanzní potrubí před expanzní nádobou (Expanzomat) není třeba umísťovat pojistný ventil. Nádoba je jištěna dle ČSN 69 0010 část 5.2 na zdroji tzn. na kotli nebo ohříváku.

Otevírací přetlak pojistných ventilů musí být volen podle nejvyššího dovoleného přetlaku toho člena otopné soustavy, který má pracovní přetlak nejnižší, většinou to bývá kotel nebo expanzní nádoba. Pojistné ventily musí být dobře přístupné a nesmí při zapůsobení ohrožovat obsluhu.

Pojistné ventily patří mezi základní bezpečnostní armaturu tlakových zařízení. Na každém z nich musí být zřetelně vyznačen nastavený otevírací přetlak. Tovární štítky nutno udržovat nepoškozené a čitelné. Spolehlivá funkce PV je zárukou bezpečného provozu zařízení a ověřuje se při provozním přetlaku tzn. zkouškou průchodnosti, při níž se krátkým nadzdvižením kuželky ověřuje její pohyblivost a průchodnost pojistného ventilu. Zkouška pojistných ventilů se provádí 1x za měsíc. Je zakázáno pojistné ventily přetěžovat. Proti manipulaci nepovolanou osobou musí být pojistný ventil zaplombován. Jakékoliv úpravy na pojistném ventilu nebo výměna smí být provedena pouze se souhlasem revizního technika kotlů (TNS).

2. Tlakoměry :

Tlakoměr na zdroji se umisťuje na pojistném místě před uzavírací armaturu tak, aby byl dobře viditelný. Před manometrem musí být trojcestná armatura. Manometr má mít průměr pouzdra l00 (l60) mm. Manometr má mít třídu přesnosti 2,5%. Rozsah musí být takový, aby hodnoty min.a max. tlaku se nacházely v prostřední třetině rozsahu stupnice. Zpravidla se osazují manometry s rozsahem 0 - 400 kPa (0-600). Tlakoměr na expanzním potrubí před expanzomatem slouží ke kontrole zde byl zrušen tlak vody. Musí splňovat stejné požadavky jako tlakoměr na zdroji.

Tlakoměry musí spolehlivě ukazovat skutečný přetlak pracovní tekutiny. Musí být dobře přístupné a jejich údaje čitelné ze stanoviště obsluhy. Na jejich číselníku musí být červenou značkou vyznačen maximální přetlak dovolený látky (otevírací přetlak pojistného ventilu), u TV min. a max. tlak v OS. Kontrola správné činnosti tlakoměrů se provádí 1x za 3 měsíce tzn. „nulováním“. Při nulování se trojcestným kohoutem tlakoměr oddělí od tlaku v nádobě (kotli) pohybem páčky o 90o doprava čímž se zároveň vypustí tekutina. Ručička přitom musí klesnout na nulovou hodnotu. Pak se trojcestná armatura uvede zpět do pracovní polohy a ručička tlakoměru se ustálí na původní hodnotě. Neklesne-li při zkoušce ručička na nulu, je tlakoměr vadný a musí se vyměnit. Je-li osazen trojcestný ventil musí se uzavřít a uvolněním šroubu zezadu dojde k vypuštění tekutiny mezi ventilem a manometrem a tím tlak poklesne na nulovou hodnotu. Vždy při podezření na nesprávnost funkce a min. 1x za 2 roky se musí provést kontrola určených provozních tlakoměrů porovnáním s kontrolním .

3. Teploměry :

Teploměr musí být osazen na pojistném místě zdroje. Teploměry musí být umístěny v teploměrných jímkách. Teploměry musí být dobře přístupné a jejich údaje čitelné ze stanoviště obsluhy. Teploměry musí spolehlivě ukazovat skutečnou teplotu pracovní látky. Na jejich stupnici musí být červenou značkou vyznačena maximální, případně minimální přípustná teplota pracovní tekutiny. Údaje určených provozních teploměrů se musí přezkoušet porovnáním s kontrolním teploměrem 1x za 2 roky a vždy, existuje-li podezření na nesprávné měření. Vadný teploměr musí být vyměněn.

4. Aby nebyla překročena nejvyšší pracovní teplota vody musí být :

a) U výměníků ústředního vytápění nepřímo vytápěných párou o přetlaku vyšším než 70 kPa nebo horkou vodou a u redukčních a směšovacích stanic instalováno automatické omezovací zařízení (kromě regulace teploty), které prostřednictvím uzávěru na přívodním potrubí uzavře při dosažení nejvyšší pracovní teploty další přívod tepla. Zařízení musí být navrženo tak, aby při výpadku elektrické energie uzavřelo, nebo musí mít náhradní zdroj energie. Uzávěr může být společný pro celou předávací stanici. Na vratné potrubí primérní vody se musí osadit zpětná armatura.

b) U teplovodních kotlů na pevná paliva podle 3.23 ČSN 06 0830 instalováno automatické omezovací zařízení, které při dosažení nejvyšší provozní teploty uzavře přívod spalovacího vzduchu a u kotlů teplovodních a horkovodních na pevná paliva podle 3.24 a 3.25 ČSN 06 0830 samočinně vypne pohon roštů a vzduchových a spalinových ventilátorů.

c) U kotlů na kapalná a plynná paliva a elektrokotlů instalováno automatické omezovací zařízení, které při dosažení nejvyšší provozní teploty přeruší přívod paliva nebo elektrické energie.

Čidla regulátoru teploty a pojistného omezovače teploty musí být na sobě nezávislá. Další provoz zařízení odstavení kotle, výměníku při dosažení teploty 115°C a při nedostatku vody (poklesu tlaku) může být možný teprve po ručním vědomém zásahu. Nastavení nejvyšší pracovní teploty musí být snadno kontrolovatelné a musí být zajištěno proti snadnému přestavění. Kromě automatického omezovacího zařízení jsou uvedené zdroje tepla vybaveny i signalizačním zařízením, které se uvede do činnosti před odstavením zdrojů.

5. Zdroje tepla o jmenovitém výkonu nad 50 kW s kotli podle 3.24 a 3.25 ČSN 06 0830, elektrokotli a výměníky, zejména však zdroje umístěné nad otopnou soustavou, musí být vybaveny pojistným zařízením proti nedostatku vody v otopné soustavě. Toto automatické zařízení signalizuje pokles tlaku popř. hladiny či průtoku pod stanovenou mez do místa trvalé obsluhy nebo dohledu a odstaví kotle z provozu nebo uzavře přívod primární energie do předávací stanice. Obnovení provozu musí být možné až po ručním zásahu.

6. Doplňování vody (udržování tlaku) v OS by mělo být u výměníků automatické, přepouštěním z primeru a pokud možno by mělo být automatické i u kotlů. Automatické doplňování u kotlů nesmí být možné při poklesu tlaku pod hydrostatický tlak. Automatické doplňování může být možné pouze v rozsahu min. až max. tlaku.

7. Expanzní nádoba musí být chráněna proti zamrznutí vody v nádobě.

8. ČSN 06 0310 čl.6.4.5

Zdroje tepla a úpravny parametrů musí být vybaveny zařízením, které signalizuje poruchu a odstaví zařízení z provozu při: a) výpadku elektrické energie,
b) překročení hodnot nejvyššího nebo nejnižšího pracovního přetlaku v soustavě,
c) překročení nevyšší pracovní teploty teplonosné nebo ohřívané látky,
d) výskytu škodlivých látek nad přípustné koncentrace,
e) zaplavení prostoru (zejména u prostorů pod úrovní terénu),
f) překročení teploty v prostoru nad 400°C,
g) překročení časového limitu doplňování vody do soustavy.

Po pominutí stavu ad a) může být zařízení automaticky uvedeno do provozu a teprve po následném opakování poruchy je odstaveno a opětovné uvedení do provozu je provedeno až vědomým zásahem obsluhy.

Stavy ad b) až g) odstaví zařízení z provozu a opětné uvedení do provozu se provede až vědomým zásahem obsluhy.

Signalizace poruchových stavů se zavede do místa s trvalým pobytem nebo na dispečerské pracoviště.

Provoz ohříváků užitkové vody (TUV) v nízkotlakých kotelnách :

Ohříváky TUV jsou topeny vodou do 1100 C z kotlů a nejsou tudíž vyhrazeným tlakovým zařízením dle vyhlášky ČÚBP č.18/1979 Sb. a ČSN 69 0010. Jejich výstroj a bezpečnostní výstroj však musí odpovídat ČSN 06 0830 a ČSN 06 0320.

1. Všechny uzávěry se musí otevírat pozvolna, aby nedošlo k tlakovým a tepelným rázům. Nádoba se musí při uvádění do provozu pozorovat, zda se na ní neprojeví poškození, netěsnosti a trhliny, které by vyžadovaly okamžité odstavení

2. Bezpečnostní výstroj, manometr, pojistný ventil, teploměr se musí pozorovat popřípadě přezkoušet. Dotahování netěsných uzávěrů a spojů za provozu musí být odborné, šrouby nesmějí být při dotahování přetěžovány přes přístupnou mez například nastavováním klíčů.

3. Na stupnici manometru je označena červenou čárkou hodnota nejvyššího dovoleného tlaku 0,6 MPa. Tlak nesmí být vyšší než tlak označený. Před manometrem musí být trojcestná armatura. Obsluha musí 1x za 3 měsíceždy první pondělí ve čtvrtletí provést vynulování manometru pomocí trojcestné armatury. Toto vynulování zapsat do provozního deníku kotle. Kontrola manometru porovnáním s kontrolním manometrem se provádí za 2 rokyomě toho vždy při každém zjištění nesprávných údajů.

4. Pojistný ventil nutno zkoušet minimálně 1x za měsíc vždy v 1 pondělí v měsíci (rovněž provést zápis do provozního deníku). Přetěžování pojistného ventilu je zakázáno. Pojistné ventily zkouší obsluha. V případě podcházení pojistného ventilu nutno tento znovu nazdvihnout a zkusit propláchnou (rozhýbat). Je zakázáno uzavírat násilím např. úderem na vřeteno.

5. Teploměry se kontrolují 1x za 2 roky porovnáním s kontrolním teploměrem , kromě toho při každém důvodném podezření z nesprávných údajů (rovněž provést zápis do provozního deníku).

6. Každé pondělí provede obsluha odkalení ze dna pláště ohříváku a každé první pondělí v měsíci provede odkalení z víka topné vložky. Odkalení se provádí při plném tlaku, je-li zabudována armatura. Není-li armatura zabudována smí se odkalovat pouze při nízkém přetlaku do 50 kPa. Při otevření uzávěrů odkalu nutno se spolehlivě přesvědčit o jejich průchodnosti a po uzavření je třeba se přesvědčit o jejich těsnosti (pohledem na vývod odkalu). V případě podcházení nutno armaturu znovu otevřít a opět uzavřít . Nedoporučuje se násilím dotahovat podcházející armaturu, protože ve většině případů dojde k poškození těsnících ploch kuželky a sedla.

7. Teplota vody v mateřských školách nesmí překročit 35°C. U ostatních se udržuje v rozmezí 45 – 55°C.

8. Pro zabezpečovací zařízení tzn. pojistný ventil, manometr, teploměr, regulaci platí ČSN 69 0010, 69 0012.

9. Na přívodu studené vody musí být uzavírací armatura a zpětná armatura. Mezi nimi musí být kontrolní kohout pro kontrolu správné funkce zpětně armatury, aby při poklesu tlaku pitné vody nepronikla do rozvodů pitné vody TUV z ohříváků. Kontrola funkčnosti zpětné armatury se provádí 1x za rok – viz též vyhláška MZ č.428/2001 Sb. § 15 odst.3.

10. Na pojistném úseku musí být pojistný ventil a manometr. Teploměr musí být na pojistném místě (definice viz ČSN 06 0830 ).

11. Nejvyšší přípustná teplota 65° C musí být označena na stupnici teploměru.

12. Dle vyhlášky MZ č. 428/2001 Sb. § 15 odst. 4 nesmí max. tlak vody převýšit hodnotu 0,6 MPa. V odůvodnitelných případech se smí zvýšit na 0,7 MPa.

Provoz za mimořádných podmínek :

1. Jednotlivé poruchy zařízení a způsob jejich odstraňování jsou řešeny v návodech pro obsluhu a údržbu zařízení od jednotlivých dodavatelů.

2. Odstraňováním poruch vyhrazených technických zařízení kotelny se mohou provádět jen k tomu oprávnění pracovníci oprávněných organizací nebo provozovatele kotelny, je-li tento zároveň oprávněnou organizací. Odstraňováním poruch ostatních zařízení se mohou zabývat organizace, mající pro uvedenou činnost a v příslušném oboru vystaven živnostenský list. Vyžadovaná oprávnění k činnostem na vyhrazených technických zařízeních vydává Institut technické inspekce Praha (ITI Praha).

3. V případě havárie zařízení kotelny se učiní pouze nutná opatření za účelem odstavení jejího provozu, opatření proti vzniku dalších škod, zamezí se úniku otopné vody ze systému a učiní se i jiná opatření za účelem ochrany osob a majetku tak, aby nebylo ztíženo šetření příčin havárie. Na pracoviště se přivolá odpovědný pracovník za provoz kotelny, který pak rozhodne o dalším postupu. Pokud je zpracován havarijní plán otopné soustavy, postupuje se i v souladu s tímto plánem.

Poruchy měření a signalizace :

a) při poruše tlakoměrů se musí porouchaný tlakoměr co nejdříve vyměnit. Obsluha musí věnovat provozu zvýšenou pozornost. Musí ihned informovat osobu zodpovědnou a musí se provést ihned výměna manometru. Neprovádí žádné manipulace, které by mohli mít vliv na pokles hladiny.

Je zakázáno doplňovat za provozu kotel, který má prázdný vodní systém, nebo neví-li topič kolik přesně vody v systému je. Největší nebezpečí je u kotelen umístěných ve střechách.

b) při poruše teploměru se musí teploměr co nejdříve vyměnit. Jedná-li se signalizační teploměr na výstupu TV z kotle musí být topič do výměny teploměru trvale přítomen, informuje osobu zodpovědnou. Utlumí provoz kotle.

1. Při netěsnosti kotle, která je malého rozsahu informuje osobu zodpovědnou, která rozhodne o dalším provozu kotle. Při velké netěsnosti nebo netěsnosti, která stříká přímo do ohniště provede obsluha okamžité odstavení. Pozor na vznik páry - nutno používat ochranné pomůcky.

2. Při poruše čerpadla provede obsluha přejetí na záložní čerpadlo. Při poruše všech čerpadel ponechá otevřeny všechny armatury u všech čerpadel. Kotel utlumí nebo odstaví.

3. Při náhlých změnách venkovních teplot nutno věnovat zvýšenou pozornost funkci komínu. Dochází-li k úniku kouřových plynů, najede nucené větrání, obsluha otevře všechny dveře. Provádí při zvýšené opatrnosti pouze krátké kontroly. V žádném případě se v kotelně nezdržuje.

4. Při poruše detektoru úniku plynu nutno zajistit ihned jeho opravu a zvýšit četnost návštěv obsluhy.



 Hodnocení
Zhodnoťte, jak se Vám článek líbil (1 = výborný ... 5 = špatný)
 
průměrné hodnocení: 1,17 (počet známek: 12) 

Diskuze ke článku
Diskuze obsahuje 1 příspěvek
Topiči NTL kotelny - teplovodníHlaváč Štefan RT PZ, TNS, K401.05.2010 20:44
Přihlášení/odhlášení odběru příspěvků e-mailem:
váš e-mail:

Podmínky užívání portálu TLAKinfo.
Připomínky, náměty a dotazy - redakce portálu.
© Copyright TLAKinfo 2005-2024, všechna práva vyhrazena.