Úvodem k publikaci o technických předpisech, technických normách a s nimi souvisejících opatřeních a aktivitách v oblasti jednoduchých tlakových nádob a tlakových zařízení je vhodné souhrnně připomenout pozadí a souvislosti, brané v úvahu při jejich konstituování.
Výrobci exportující do států EU, ještě daleko před vstupem ČR do Evropské unie, o jehož možnostech, smyslu, připravenosti, potřeb referenda, termínu a dalších aspektech se stále intenzívně diskutuje, se zřejmě jako první ze všech setkali s nutností přizpůsobit se (a své výrobky) právním předpisům s technickými požadavky uplatňovaným v zemích EU u odběratelů svých výrobků.
V oblasti technických předpisů je potřeba řešit přizpůsobení se předpisům EU vyvolána zejména vztahem ČR k regionu (EU), s nimž je realizována převážná část zahraničních obchodních vztahů. Přizpůsobení se v oblasti technické je odůvodněno zejména potřebou technické slučitelnosti vyráběných i dovážených výrobků a ve značné míře i dosažení nižších nákladů v důsledku harmonizace předpisů. Související změny ve výrobě, ať již technické (konstrukční), tak technologické, ale i dobudování infrastruktury, vyžaduje zpravidla delší přípravné období, než je tomu u mnoha záležitostí netechnických. Proto bylo nutno systém přebírání směrnic ES nového přístupu připravovat v dostatečném předstihu.
Opatření k dosažení této technické kompatibility zahrnují jak přípravu a přijímání právních předpisů a technických norem, tak dobudování infrastruktury. Infrastruktura se týká především tvorby norem, akreditace (akreditace zkušebních a metrologických laboratoří, certifikačních orgánů pro certifikaci výrobků a pro certifikaci systémů jakosti), zkušebnictví, metrologie, dozoru nad trhem, atd.
Tím, že je řeč o právních předpisech je zřejmé, že jde o regulovanou sféru, zde konkrétně o regulaci z důvodu ochrany před výrobky, které by mohly ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo přírodní prostředí. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, nazývá zaměření této ochrany pojmem "oprávněné zájmy". U výrobků, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněných zájmů stanoví vláda nařízeními, že u nich musí být posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů.
Dnešní regulační opatření jsou výsledkem transformace systému státního zkušebnictví, uplatňovaného dříve v ČR na základě zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, který byl několikrát novelizován. Zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (v textu dále často jen zákon), který nabyl účinnosti 1.9.1997, bylo schvalování výrobků, prováděné do té doby státními zkušebnami, nahrazeno systémem tzv. posuzování shody. Na rozdíl od předchozí praxe, kdy bylo ve správním řízení rozhodováno o tom, zda daný výrobek je považován za bezpečný a může být tudíž uveden do oběhu, přinesl citovaný zákon vyšší nároky na odpovědnost výrobců a dovozců za uvádění bezpečných výrobků na trh.
Účelem této právní úpravy je dosáhnout v souladu s článkem 75 Evropské dohody - Průmyslové normy a posuzování shody - shodu s technickými předpisy Evropských společenství, s evropskou normalizací a s postupy pro posuzování shody. V oblasti posuzování shody vychází zákon z principů Nového přístupu ES k technické harmonizaci a normalizaci, z Globální koncepce posuzování shody v ES a z ustanovení směrnic ES nového přístupu, které se na základě tohoto zákona transponují do právního řádu ČR prostřednictvím jednotlivých nařízení vlády.
Ustanovení směrnic ES nového přístupu, která měla obecnou platnost, byla zahrnuta přímo do zákona, ostatní jsou zapracovávána do právního řádu ČR prostřednictvím jednotlivých nařízení vlády jako prováděcích předpisů k tomuto zákonu. Forma nařízení vlády byla zvolena proto, že problematika posuzování shody konkrétního okruhu výrobků se zpravidla dotýká kompetencí více ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů. Zákon tímto způsobem zajišťuje jednodušší a pružnější postup při zavádění obsahu jednotlivých směrnic ES do právního řádu ČR, než by se dělo cestou zákonů. To je výhodné i pro přejímání poměrně častých změn směrnic ES.
Jednotlivá nařízení vlády stanoví zejména technické požadavky na tyto výrobky, stanoví postupy posuzování shody a určují, které ze stanovených výrobků musí být při uvádění na trh označeny českou značkou shody (nebo jinou stanovenou značkou).
Stanovené výrobky jsou zpravidla vymezeny velmi obecně, často definováním jejich funkce nebo určeným použitím. Rovněž technické požadavky jsou omezeny pouze na tzv. základní požadavky, které stručně charakterizují požadované vlastnosti výrobků, aniž by se věnovaly technickým podrobnostem.
V návaznosti na základní požadavky a současně za účelem posuzování shody jsou určovány tzv. harmonizované české technické normy, které jsou zásadně nezávazné. Přitom platí, že pokud výrobek splňuje požadavky těchto harmonizovaných norem, existuje právní předpoklad, že odpovídá i základním požadavkům daného nařízení vlády. Výrobce ale může volit i jiný způsob řešení výrob-ku, než uvádí harmonizovaná norma, musí však přitom vždy do-sáhnout souladu se základními požadavky. Určení harmonizovaných českých technických norem je oznamováno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
V nařízeních vlády jsou použity stejné postupy posuzování shody, jaké uvádějí směrnice ES. V různých variantách se tedy objevují všechny postupy, jak jsou známy z Globální koncepce certifikace a zkoušení Evropských společenství pod pojmem moduly. Kombinace modulů umožňuje tvůrcům směrnic ES určit pro jednotlivé skupiny stanovených výrobků postupy v závislosti na jejich technické složitosti a míře možného nebezpečí spojeného s jejich užíváním.
Základním a nejčastěji se vyskytujícím postupem je posouzení shody výrobcem (dovozcem), tedy bez povinné účasti autorizované osoby. Autorizované osoby, které jsou obdobou tzv. Notified bodies (notifikovaná místa) v EU, jsou využívány výrobci (dovozci), kteří jsou povinni při posuzování shody zajistit posouzení vzorků výrobku, výroby nebo jiných skutečností příslušnou nezávislou třetí stranou (autorizovanou osobou) tak, jak je stanoveno pro daný postup posuzování shody. Povinná účast autorizované osoby má mnoho variant, od pouhého uchovávání technické dokumentace až po posuzování shody každého kusu daného výrobku. Postupy posuzování shody jsou podrobně popsány v příslušných nařízeních vlády.
Pro všechny stanovené výrobky platí, že před jejich uvedením na trh musí výrobce (dovozce) vystavit prohlášení o shodě. Toto prohlášení je výrobce (dovozce) povinen uchovat zpravidla po dobu 10 let spolu s ostatními podklady o posouzení shody a na vyžádání ho předložit orgánu dozoru, kterým je Česká obchodní inspekce. Zde je vhodné vzpomenout i to, že pokud se na výrobek vztahuje několik takových nařízení vlády, je možno prohlášení o shodě vydat jen v případě, že výrobek splňuje všechna nařízení vlády, která se na něj vztahují a výrobce (dovozce) dodržel stanovené postupy.
Distributoři nesmějí distribuovat stanovené výrobky, u kterých nemají písemné ujištění o tom, že výrobce nebo dovozce vydal prohlášení o shodě. Toto písemné ujištění je distributor povinen každému na jeho žádost předložit k nahlédnutí nebo na náklady žadatele nejdéle do 20 dnů vydat distributorem potvrzenou kopii.
Cílem přebírání směrnic ES nového přístupu je dosáhnout takové regulace při uvádění výrobků na trh, jaká je uplatňována v zemích EU. Ze směrnic ES však nemohla být do nařízení vlády zapracována všechna ustanovení, zejména ta, která se vztahují výlučně k povinnostem vyplývajícím z členství zemí v EU.
Z technického hlediska je však podstatné, že v ČR jsou převzaty možno říci plně srovnatelným způsobem především základní požadavky. To, co je odlišné nebo není převzato vůbec, se týká zejména mechanizmu zajištění volného pohybu mezi jednotlivými zeměmi EU. Jde například o označování výrobků na důkaz toho, že jsou splněny základní požadavky a že jejich splnění bylo posouzeno stanoveným postupem, které je v EU řešeno značením CE na výrobku, popřípadě ve stanovených případech též vydáním tzv. ES prohlášení o shodě. V České republice je důkazem o splnění stanovených požadavků prohlášení o shodě, popřípadě v návaznosti na to i ujištění o vydání prohlášení o shodě. Označení CE na dovezeném výrobku tím nemá v České republice právní význam, ostatně stejně jako prohlášení o shodě vydané českým výrobcem nemá právní význam ve státech Evropské unie.
Aby bylo možno ještě před vstupem ČR do EU zajistit volný pohyb výrobků odpovídajících právním předpisům de facto shodným na obou stranách a obsahujícím stejné technické požadavky, je mezi ČR a EU připravován Protokol k Evropské dohodě o posuzování shody (PECA). Na základě tohoto protokolu by u výrobků v něm specifikovaných, s původem v ČR nebo ve státech EU, které podléhají posuzování shody podle směrnic Rady ES nového přístupu (v ČR odpovídajícím nařízením vlády, vydaným na základě zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky) mělo být dosaženo volného pohybu zboží na stejných principech, jako platí mezi členskými státy ES. Označení CE, které je důkazem o splnění požadavků směrnic Rady ES by bylo používáno v takto dohodnutých případech i v ČR.
V souvislosti s tím je v současné době předložen k projednání v Parlamentu vládní návrh novely zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Podstatnými prvky jejího věcného řešení jsou možnosti nahradit prohlášení o shodě označením CE a určit autorizované osoby jako notifikovaná místa v případech, kdy tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána. Takovou smlouvu představuje i uvedený protokol PECA. Návazně na novelu zákona a na sjednání protokolu PECA budou připraveny návrhy změn příslušných nařízení vlády.
V dosavadních jednáních o protokolu PECA je oblast jednoduchých tlakových nádob uvažována jako jedna ze sektorových příloh PECA. Proto se také předpokládá provést na základě novely zákona č. 22/1997 Sb. novelu nařízení vlády č. 175/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky, ve znění nařízení vlády č. 80/1999 Sb., již ve skupině nařízení vlády, která budou novelizována jako první.
U tlakových zařízení, kde jde o transpozici poměrně nové směrnice Rady ES, bude nařízení vlády č. 182/1999 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení novelizováno v návaznosti na zařazení do PECA zřejmě až v další etapě. Směrnice Rady ES zde totiž počítá ještě s určitým přechodným obdobím, po které bude ve státech EU umožněn volný pohyb i výrobkům vyrobeným podle dřívějších předpisů.
Pro informaci je dále uveden přehled platných nařízení vlády ke dni 15.10.1999:
1. Nařízení vlády č. 168/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí (73/23/EHS)
2. Nařízení vlády č. 169/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility (89/336/EHS)
3. Nařízení vlády č. 170/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení, ve znění nařízení vlády č. 15/1999 Sb. (89/392/EHS)
4. Nařízení vlády č. 171/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na hračky (88/378/EHS)
5. Nařízení vlády č. 172/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky (89/686/EHS)
6. Nařízení vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody, ve znění nařízení vlády č. 174/1998 Sb. a nařízení vlády č. 78/1999 Sb.
7. Nařízení vlády č. 174/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na střelné zbraně a střelivo, ve znění nařízení vlády č. 79/1999 Sb.
8. Nařízení vlády č. 175/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na jednoduché tlakové nádoby, ve znění nařízení vlády č. 80/1999 Sb. (87/404/EHS)
9. Nařízení vlády č. 176/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu (94/9/EHS)
10. Nařízení vlády č. 177/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv (90/396/EHS)
11. Nařízení vlády č. 178/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 81/1999 Sb. (89/106/EHS)
12. Nařízení vlády č. 179/1997 Sb., kterým se stanoví grafická podoba české značky shody, její provedení a umístění na výrobku
13. Nařízení vlády č. 174/1998 Sb., o technických požadavcích na kosmetické prostředky (76/768/EHS) a o změně nařízení vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody
14. Nařízení vlády č. 180/1998 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na prostředky zdravotnické techniky ve znění nařízení vlády 130/1999 Sb. (93/42/EHS)
15. Nařízení vlády č. 14/1999 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výtahy (95/16/ES)
16. Nařízení vlády č. 180/1999 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na účinnost teplovodních kotlů spalujících kapalná nebo plynná paliva (92/42/EHS)
17. Nařízení vlády č. 182/1999 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení (97/23/ES)
18. Nařízení vlády č. 198/1999 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na aktivní implantabilní zdravotnické prostředky (90/385/EHS)
Poznámka: Údaje v závorkách identifikují příslušnou základní směrnici Rady EHS (ES), která je nařízením vlády transponována do právního řádu České republiky.
