1. Úvod :

Jedním ze základních strategických cílů Hospodářské komory ČR v oblasti podpory malého a středního podnikání je zvyšování efektivnosti a konkurenceschopnosti malých a středních podnikatelů (dále jen MSP), kterých je podle vydaných živnostenských listů kolem 1,6 milionu a kteří se podílejí z větší části na vytvoření HDP České republiky. Přístupnost k právním předpisům a českým technickým normám bezprostředně ovlivňujícím podnikání MSP, včetně účasti na jejich projednávání a následné využívání takto stanovených požadavků, je pak základním prvkem, bez jehož zajištění nelze dosáhnout úrovně srovnatelné s technicky vyspělými státy EU ani dosáhnout dalších zlepšení v této sféře, což je záměrem HK ČR pro nejbližší období.

Jak Evropská komise tak i evropské profesní organizace MSP si dobře uvědomují a identifikují potřeby a příležitosti MSP v oblasti technických předpisů a norem. Přesto je skutečná situace MSP v této oblasti stále ještě značně ambivalentní a neuspokojivá. Praxe se výrazně liší od hlásané teorie. Evropští politici např. rádi zdůrazňují, že princip „nejdříve mysli na malé“ musí být uplatňován i na technické normy. Ve skutečnosti se, však, v procesu tvorby norem uplatňují úplně jiné „principy“ : „nejdříve mysli na velké“, „mysli složitě“ a „mysli draze“. Za hlavní příčinu této neuspokojivé situace bývá obvykle označována skutečnost, že technické normotvorné komise jsou ovládány představiteli velkého průmyslu, certifikačních a poradenských společností a zkušebních laboratoří. Není pochyb o tom, že přístup k MSP na evropské úrovni se v poslední době výrazně zlepšil. Úsilí Evropské komise a zejména jejího viceprezidenta Verheugena učinit MSP součástí politických jednání a rozhodovacích procesů v EU si jistě zaslouží ocenění. Ukazuje se, že jenom pozitivní přístup ze strany Evropské komise nestačí. Neměnnou skutečností zůstává, že MSP jsou schopny se vypořádávat s mimořádně komplexní situací v oblasti technických předpisů a norem ve velmi omezené míře.

2. Jsou technické předpisy a normy pro MSP důležité ?

Je evidentní, že technické předpisy a normy jsou pro MSP stále důležitější. Trhy na nichž MSP působí se globalizují. Probíhající globalizační procesy ovlivňují i MSP, které si nemohou jednoduše dovolit technické předpisy a normy přehlížet. A neplatí to jen o průmyslových oborech. Platí to stále více i o oblasti služeb, o stavebnictví apod. a také o řemeslných profesích jako jsou např. instalatéři, topenáři, kominíci a další. Technické předpisy a normy mohou přinášet MSP řadu výhod, mohou ale také zvyšovat jejich administrativní zátěž, náklady a rizika. Normy jsou důležité, užitečné a nezbytné, ale musí být vyvážené. Zatímco mohou, na jedné straně, podporovat konkurenceschopnost, mohou také, na druhé straně, vytvářet překážky. Některé normy mohou dokonce bránit inovacím nebo tvořivosti.

Základem fungujícího vnitřního trhu EU, a tím i volného pohybu zboží, je zajištění volné a spravedlivé soutěže jednotlivých subjektů na trhu. Vedle snah velkých soukromých společností o získání dominantního postavení na trhu EU jsou to především pokusy členských států o regulaci trhu či o ochranu vlastních výrobců před dovozy, které jsou překážkou spravedlivé soutěže. Zatímco překážky typu cel nebo daní z dovozu se již v EU podařilo téměř odbourat, řada dalších překážek stále přetrvává. Čelní místo mezi nimi zaujímají nejrůznější požadavky kladené na dovážené či vyvážené výrobky. Každý stát má velké množství požadavků na výrobky, jejichž cílem je např. ochrana spotřebitele nebo životního prostředí. Tyto požadavky mohou být to, co označujeme jako tzv. technické překážky obchodu. Požadavky na výrobek se často liší stát od státu a není samozřejmě nutné dodávat, že přizpůsobování výrobku rozdílným technickým předpisům a normám v různých zemích je velmi nákladné, případně tak náročné (např. administrativně), že může uveddení výrobku na daný trh úplně znemožnit. Vědět o těchto problémech a také jak jim čelit by proto mělo být důležitou součástí strategických úvah českých firem ohledně dovozu či vývozu výrobků.

Normy jsou dobrovolné. Výrobci se nemusejí řídit harmonizovanými normami, aby splnili směrnice na výrobek; výrobci mají volnost výběru jakéhokoli technického řešení, které splní základní požadavky. Avšak, když se řídí harmonizovanými normami, platí „předpoklad shody“ se základními požadavky směrnice. Výrobci musí uvádět shodu se směrnicí CE. Podrobné technické specifikace, obsažené v evropských harmonizovaných normách, zpracovávají příslušné evropské normalizační organizace CEN, CENELEC a ETSI, které řídí tvorbu evropských norem, avšak tyto normy nevydávají. Postupují tento úkol svým národním členům, kteří je vydávají jako součást svých národních souborů norem. Dohodnutý a schválený text evropské normy musí být zaveden národními členy do jejich národních norem do šesti měsíců. V ČR je tvorbou a vydáváním českých technických norem pověřen Český normalizační institut (ČNI), který je momentálně v procesu transformace. Soubor českých technických norem obsahuje více než 27 tisíc titulů, z toho tvoří evropské normy téměř 60 %, ostatní české normy jsou převzaté mezinárodní normy nebo normy českého původu. Cca třetina evropských norem jsou harmonizované evropské normy.

3. Jak najít v případě norem a MSP optimální rovnováhu ?

Již bylo řečeno, že normy jsou vytvářeny především představiteli velkých a certifikačních společností a podporují zejména výrobu ve velkých sériích, u níž lze optimalizovat nezbytné náklady jak na výrobu tak i prodej. Malé podniky nemohou v segmentu velkosériové výroby zcela zjevně soupeřit s těmi velkými. Mohou ale vítězit tam, kde se jedná o výrobky na základě individuálních zakázek. A poptávka po takových „individualizovaných“ výrobcích ve vyspělých zemích neustále roste.

MSP se v oblasti technických norem střetávají se dvěma zásadními problémy :

1. 1.Nedostatek informací o nových normách a o tom které normy je třeba ve své práci aplikovat a jak je správně aplikovat. To souvisí s dostupností norem ( ve smyslu jejich ceny i porozumění jazyku jímž jsou napsány ).
2. Nedostatečné zapojení MSP do procesu tvorby norem.

Pro velké společnosti je práce s technickými normami běžnou součástí jejich činnosti. Často jsou to právě ony, kdo normy tvoří a neustále je přizpůsobují svým vlastním podmínkám. MSP se, naopak, soustředí na své každodenní přežití a nemají ani lidské ani finanční zdroje na řádné monitorování všech nových relevantních technických norem. Obecně lze říci, že normy nečiní život MSP snazší a příjemnější. Generují značné finanční a lidské náklady. MSP si nemohou dovolit najmout experta na normy ani nedisponují dostatečnými vlastními lidskými zdroji. Kromě toho, že normy stojí peníze jsou navíc často velmi složité, psané „vědeckým“ jazykem a je obtížné jim rozumět. Co se dá, však, dělat, normy existují a MSP se musí se situací nějak vypořádat.

4. Současný stav v EU

S rozdíly národních předpisů ohledně požadavků na výrobky a s problémy s tím spojenými se EU potýká již řadu let a v průběhu času se na tomto poli dospělo k dvěma způsobům řešení. Prvním z nich je harmonizace (sjednocování) národních předpisů členských států EU pro jednotlivé druhy výrobků. To znamená, že členské státy se prostřednictvím orgánů EU dohodly na kompromisním znění požadavků na jednotlivé výrobky a tyto společné technické požadavky pak platí shodně ve všech členských státech EU. Tento způsob na jedné straně zaručuje volný pohyb výrobků po unijním trhu a na druhé straně zaručuje vysokou míru ochrany (je používán zejména pro potenciálně nebezpečné či složité výrobky). V současnosti jsou tak harmonizovány technické požadavky např. na automobily, hračky, elektrické přístroje atd.

Harmonizace technických požadavků díky jednotným požadavkům sice odstraňuje překážky volnému pohybu zboží, nalezení nezbytných kompromisů mezi členskými státy však bývá často zdlouhavé. Navíc harmonizace nepokrývá všechny typy výrobků na trhu. Proto se vedle sjednocování technických požadavků uplatňuje také tzv. princip vzájemného uznávání.

Princip vzájemného uznávání se aplikuje u výrobků, které nejsou harmonizovány na evropské úrovni. Tvoří tak druhý pilíř volného pohybu zboží na unijním trhu. Základním východiskem principu vzájemného uznávání je následující myšlenka: je-li zboží dobré pro spotřebitele jednoho členského státu (tj. odpovídá místním požadavkům), je dobré i pro spotřebitele z ostatních členských států a musí v nich být proto umožněn prodej tohoto zboží. Jinými slovy členské státy uznávají, že i když jsou výrobky vyrobené v souladu s jinými technickými předpisy, normami nebo postupy, než jsou jejich vlastní, tyto v zásadě zaručují srovnatelnou míru bezpečnosti a nemohou jim tak odepřít přístup na svůj trh. Vedle členských států EU se princip vzájemného uznávání aplikuje i na členské státy Evropského hospodářského prostoru (tj. kromě členských států EU ještě Norsko, Lichtenštejnsko a Island) a Turecko. Z právního hlediska vychází princip vzájemného uznávání přímo ze Smlouvy o ES (z článků 28 - 30), a jeho aplikace má přednost před národním právem

5. Současný stav v ČR

Zatímco v oblasti právních předpisů již bylo v ČR dosaženo poměrně srovnatelné úrovně, oblast technické normalizace zůstává i nadále značně vzdálena praxi technicky vyspělých států EU. Konstatování se opírá o tyto základní skutečnosti:

1. 1.Nadále přetrvává stav (kdy rozhodující kompetence pro podnikání nejsou v držení profesních uskupení, na rozdíl od technicky vyspělých států) způsobující nezájem značné části MSP o jakoukoliv formu sdružování. Důsledky jsou pro profesní uskupení negativní minimálně v následujících polohách:
   • Nedaří se shromáždit dostatek finančních prostředků na regionální a mezinárodní spolupráci v oblasti technické normalizace a zástupci profesních uskupení se zúčastňují potřebných jednání pouze sporadicky. Harmonizované evropské normy typu „C“ uvádějící konkrétní požadavky na výrobky nebo služby však mají nejen pro MSP zcela strategický význam.
   • Podporou národní technické normalizace a respektováním ustanovení českých technických norem se jejich členové dostávají do konkurenčně nevýhodného postavení oproti těm, kteří si normy nepořizují a ani nerespektují jejich ustanovení, na čemž mají i postaven svůj podnikatelský záměr. Nejvíce patrné je to v oblasti služeb.
2. 1.Stoupá finanční náročnost pořizování českých technických norem vzhledem k tomu, že:
   • tzv. „regulovaná oblast“ výrobků se rozšiřuje a počet evropských norem rychle narůstá (pouze v oblasti stavebních výrobků bylo na podporu směrnice 89/106/EHS o stavebních výrobcích vydáno za poslední roky několik tisíc evropských norem, z čehož jich bylo několik set harmonizováno k této evropské směrnici),
   • mnohé harmonizované evropské normy citují další evropské a mezinárodní technické normy, jejichž obsah je rovněž potřebné znát,
   • rostou ceny českých technických norem a
   • naopak klesá prodej českých technických norem.

Počátkem r.2008 rozhodlo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO) o zrušení své příspěvkové organizace, Českého normalizačního institutu (ČNI) k datu 31. 12. 2008. Součástí tohoto rozhodnutí je přijetí takových opatření, aby zabezpečování tvorby a vydávání českých technických norem (ČSN) bylo od 1. 1. 2009 vykonáváno v rámci Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Podle vyjádření MPO i ÚNMZ nejde zdaleka o pouhou institucionální změnu. V rámci transformace má být dosaženo tří základních priorit. První prioritou je zlepšení dostupnosti norem, a to zejména využitím elektronické formy, druhou prioritou je výrazné zlevnění norem, a to až o 50% současného stavu a třetí prioritou je zlepšení srozumitelnosti norem, což se týká obsahu, terminologie i kvality překladů do českého jazyka.

K naplnění první priority by mělo zejména přispět zpřístupnění všech platných ČSN v „certifikovaném“ elektronickém (pdf) formátu a umožnění individuálního tisku každému, podle pravidel zaregistrovanému, zájemci. Současně zůstane zachována nabídka profesionálně tištěných ČSN. Z dosavadních jednání lze předpokládat, že se do procesu zpřístupňování i distribuce ČSN zapojí další subjekty, zejména HK ČR prostřednictvím Jednotných kontaktních míst, dále Česká komora architektů, Česká komora autorizovaných inženýrů, České sdružení stavebních inženýrů, Svaz podnikatelů ve stavebnictví a další. HK ČR nabídne podnikatelům, a to zejména malým, živnostníkům a řemeslníkům, různé podpůrné nástroje k využívání ČSN, jako jsou rešerše a příručky správné praxe.

Realizací výše uvedených priorit a změn by se měl výrazně omezit obchodní charakter vydávání a distribuce ČSN a způsob zpřístupnění i cenotvorby by měl mít mnohem více charakter „veřejné služby“. V situaci, kdy technické normy jsou stále více využívány na podporu řádné implementace právních předpisů tím, že při dodržení zásady jejich obecné nezávaznosti jsou k právním předpisům tzv. harmonizovány, resp. určeny a je využíván princip „předpokladu shody“, je maximální snaha o zpřístupnění ČSN za co nejvýhodnějších podmínek zcela zásadní. Tak, jak jsou snadno přístupné platné právní předpisy, tak by měly být co nejsnadněji přístupné i technické normy.

6. Jak mohou řemesla a MSP překonávat svou relativní nemohoucnost v oblasti norem?

Domníváme se, že jediným schůdným řešením je vytváření účinných profesních organizací, které budou zastupovat jejich zájmy a nabízet škálu podpůrných služeb, mezi jinými i služby v oblasti technických norem. Zkušenost ukazuje, že účinnost profesních organizací řemesel a malých podniků závisí především na míře jejich profesionality, na míře jejich podpory ze strany všech relevantních MSP a také na dostupné veřejné podpoře. Musíme si uvědomit, že situace v postkomunistických zemích se značně liší od situace v členských zemích staré EU-15. Profesní organizace řemesel a malých podniků v těchto zemích jsou obvykle slabé a chudé, protože podpora jak ze strany všech relevantních MSP tak i ze strany státu a veřejné sféry je slabá. Nemají finanční zdroje na to, aby najaly experty na normy a zapojily se aktivně do procesu tvorby norem.

Problematikou MSP a technických norem se zabývala Mezinárodní konference “TZB PRAHA 2005", která se konala v listopadu 2005 v Praze. Delegace svazů podnikatelů z oboru technických zařízení z České republiky, Slovenska, Maďarska, Ukrajiny, Litvy, Lotyšska a Estonska schválily na této konferenci Deklaraci v níž se říká :.

„Počet harmonizovaných evropských norem velmi rychle roste. Mnohé normy citují další evropské nebo mezinárodní technické normy. Zejména technické normy, které obsahují konkrétní požadavky na výrobky nebo služby mají pro podnikatele zcela zásadní strategický význam. Přístup k těmto normám a zejména pak k tvorbě těchto norem je pro MSP stále více finančně náročnější. Účastníci konference vyzývají všechny organizace zastupující MSP ve stavebnictví v EU a členských zemích EU, aby usilovaly o to, aby MSP měli přístup k těmto normám a k tvorbě těchto norem usnadněn a bez nepřiměřených finančních nákladů. Z důvodu zlepšení přístupu MSP k technickým normám a zvýšení zapojení MSP do jejich tvorby navrhují účastníci konference vládám všech členských států EU, aby, jako součást jejich úsilí o zlepšení podnikatelského prostředí, přijaly taková rozhodnutí, která by část peněz vybraných od podnikatelů formou daní přidělila na tvorbu norem (jak evropských tak i národních). Cílem je učinit technické normy pro lidi stejně dostupné jako zákony a dále umožnit zástupcům profesních organizací, aby se mohli účastnit práce v těch technických komisích v nichž jsou činěna skutečná rozhodnutí o normách.“

Tuto citaci není třeba komentovat. Hovoří sama za sebe. Je důležité si uvědomit, že normy jsou pro každého. Evropská politika v oblasti norem a zapojení MSP do ní jsou důležité pro evropské hospodářství a jeho konkurenceschopnost. Dobrovolné normy, vytvářené zainteresovanými subjekty, jsou preferovány i Evropskou komisí. Normy jsou nástrojem podnikatelské samosprávy a tudíž alternativou k právním předpisům. Proto by náklady na tvorbu norem měli sdílet všichni podnikatelé. Považujeme za nespravedlivé, aby náklady na tvorbu norem nesli pouze ti podnikatelé, kteří jsou organizováni ve svých profesních organizacích. Domníváme se také, že nahrazování právních předpisů rostoucím počtem technických norem není cesta správným směrem. Existence příliš mnoha norem snižuje jejich viditelnost pro MSP. Navíc generuje stále více finančních i lidských nákladů. Prosté monitorování nových norem se stává stále náročnějším. Např.stavebnictví je dnes regulováno více než tisícovkou technických norem. Důsledkem je to, že pouhé upozorňování všech relevantních podnikatelů na změny a zavádění nových norem a jejich dopady na výběr použitých materiálů nebo zařízení se stává extrémně komplexní a náročnou záležitostí.

7. Uvádění výrobků na trh

Evropská unie rozděluje výrobky do regulované a neregulované sféry. Regulovaná sféra zahrnuje výrobky potenciálně ohrožující oprávněný zájem (zdraví, bezpečnost, životní prostředí,...). Příklady výrobků regulované sféry jsou: hračky, výtahy, elektrická zařízení, stroje, tlakové nádoby, plynové spotřebiče, zdravotnické pomůcky, aktivní implantované zdravotnické pomůcky, výměníky tepla, stavební prvky (např. cihly), zbraně a výbušniny, osobní ochranné pomůcky, potraviny a mnoho dalších. Neregulované sféra zahrnuje vše ostatní, např. hřeben, podložka pod počítačovou myš, koberec aj.

Výrobky regulované sféry, které jsou umisťovány na trh EU musí splnit technické požadavky na výrobky, které jsou stanoveny směrnicemi EU, popřípadě dalšími akty EU (nařízení, rozhodnutí). Na národní úrovni jsou směrnice uplatňovány formou národních právních předpisů. Ty rovněž stanovují, jak a jestli dané výrobky mají být opatřeny nějakým zvláštním označení, např. značkou CE apod.

 

Na výrobky regulované sféry se často vztahuje více technických předpisů. Výrobky pak musí splňovat požadavky všech těchto předpisů. Do této oblasti spadají i pojmy harmonizovaná a neharmonizovaná sféra. Prvně jmenovaná v sobě zahrnuje předpisy, které upravují závazné požadavky a jsou obsahem právních předpisů harmonizovaných na úrovni EU. Neharmonizovaná sféra v sobě zahrnuje předpisy, které upravují závazné požadavky, jsou obsahem národních právních předpisů a nejsou harmonizovány na úrovni EU.

7. Co dělá EU v usnadnění přístupu MSP k normám.

V červnu 2008 odhlasovaly členské státy EU finální verzi nového legislativního balíčku o požadavcích na zboží uváděného na evropský trh, tzv. „goods package“, který by měl přispět k odstranění posledních překážek vnitřního trhu EU se zbožím a posílit ekonomický růst EU. Současný systém kontroly průmyslových výrobků bude posílen a napojen na kontroly dovozu, zpřísní se požadavky na notifikaci certifikačních a kontrolních orgánů a evropská značka CE bude zaregistrována jako kolektivní známka (CE značka symbolizuje shodu výrobku s evropskými normami a požadavky na bezpečnost výrobku). Členské státy, které zamítnou některým výrobkům vstup na trh, budou muset podniku vysvětlit důvody osobně.

Posílení významu značky CE je důležitou součástí nového legislativního balíčku pro uvádění výrobků na trh a mělo by prosadit změnu zodpovědnosti za označování výrobků. To znamená, že je-li výrobek schválen v jedné zemí, může se prodávat v celé EU ( princip vzájemného uznávání). Narůstá také úloha poučeného spotřebitele, který by měl rozlišovat, jaké zboží kupuje i podle označení.

Evropská komise zveřejnila 25.června 2008 Sdělení k připravovanému zákonu o malém podnikání (“Small Business Act” - SBA). Návrh SBA obsahuje 10 principů, které by měly být přijaty na nejvyšší politické úrovni a které obsahují konkrétní opatření na podporu malých podnikatelů. Sedmý princip stanoví, že „EU a členské státy by měly …. umožňit lepší zastoupení zájmů malých a středních podniků při tvorbě norem a usnadňit přístup těchto podniků k patentům a ochranným známkám“.

Jednotný trh EU se řídí společným souborem předpisů. Zjednodušení, které s sebou nese nahrazení 27 souborů odlišných vnitrostátních předpisů jediným souborem předpisů EU pro vnitřní trh, je přínosem zvláště pro malé a střední podniky. V současné době však malé a střední podniky nevyužívají plně příležitostí poskytovaných jednotným trhem, z velké míry z důvodu nedostatku informací o předpisech a technických normách uplatňovaných v jiných členských státech. Proto je velmi důležité, aby malé a střední podniky byly schopny plně se podílet na vývoji norem a mít k nim odpovídající přístup, včetně certifikačního postupu. K tomu Evropská komise např. zvýší finanční podporu EU (v roce 2008 na 1 milion EUR a od roku 2009 na 2,1 milionů EUR), aby podpořila účast malých a středních podniků na normalizaci a obranu jejich zájmů a zlepšila informovanost malých a středních podniků o evropských normách a jejich používání. Evropská komise vyzývá evropské normalizační subjekty, aby

• v těsné spolupráci s členskými státy a Komisí přehodnotily svůj obchodní model tak, aby došlo ke snížení nákladů na přístup k normám, a to nejprve k normám vytvořeným na podporu právních předpisů a politik Evropské unie;
• zřídily jednu nebo více asistenčních služeb pro malé a střední podniky koordinovaných s představiteli sdružení malých a středních podniků;
• systematicky zveřejňovaly abstrakty evropských norem včetně seznamů odkazů na normy,a neomezených přístupem a v různých jazycích.

Členské státy EU se vyzývají, aby:

• zajistily řádné provádění zásady vzájemného uznávání;
• podporovaly vnitrostátní úřady pro normalizaci, aby znovu přezkoumaly svůj obchodní model a snížily náklady na přístup k normám;
• zajistily, aby složení výborů pro normalizaci bylo spravedlivé;
• vyzvaly vnitrostátní úřady pro normalizaci společně s evropskými normalizačními organizacemi, aby zajistily propagaci a informační kampaně na podporu lepšího využívání norem ze strany malých a středních podniků a poskytovaly zpětné informace o jejich obsahu;
• poskytovaly malým a středním podnikům poradenské služby včetně podpory při obraně před nekalými obchodními praktikami.

8. Co dělá HK ČR v usnadnění přístupu MSP k normám.

HK ČR považuje pomoc MSP v oblasti norem za jednu ze svých priorit. Již více než 5 let běží projekt tzv. „Informačních míst pro podnikatele“. který je spolufinancován ze státního rozpočtu. Tato „Informační místa pro podnikatele“ pomáhají MSP monitorovat nové normy, které jsou pro ně relevantní a radí jim, které normy mají aplikovat a jak je správně aplikovat ve své práci.

HK ČR si uvědomuje, že základním předpokladem pro lepší zapojení MSP do tvorby norem a usnadnění přístupu MSP k normám je provedení systémových změn:

• v oblasti základních kompetencí pro podnikání, kam patří
  • stanovení vstupních podmínek pro podnikání v oboru, a zejména
  • stanovení odborných kvalifikací pro obory a ověřování odborné způsobilosti akreditovanými profesními uskupeními začleněnými u HK ČR,
• v oblasti zapojení MSP do výše popsaného systému fungování technické normalizace prostřednictvím profesních uskupení - formou každý obor zastupuje pouze 1 skutečně reprezentativní profesní uskupení (reprezentuje majoritní podíl trhu), které je svojí odbornou kvalifikovaností a odbornými předpoklady (vlastnictví všech potřebných akreditací, event. certifikací) předurčeno k řádnému výkonu všech svěřených kompetencí přenesených ze strany státu na HK ČR po vzoru technicky vyspělý států;

Proto HK ČR navrhuje provedení těchto postupných kroků v navazujících časových souvislostech:

1. Pro bezodkladné zlepšení současného stavu v oblasti technické normalizace zásah státu k zajištění
   • snadnější přístupnosti MSP k českým technickým normám a
   • účasti zástupců MSP alespoň v příslušných technických komisích CEN a CENELEC spočívající v uvolnění potřebných finančních prostředků ze státního rozpočtu a jejich převedení na HK ČR, která by tyto využila ke kompenzaci všech nákladů souvisejících s provedením bezprostředně nutných změn vedoucích ke skokovému zlepšení současného stavu. Potřebné finanční prostředky byly odhadnuty na 110 milionů Kč a byly by využity ke kompenzaci finančních nákladů na:
     • nakoupení potřebných technických informací a práv k distribuci českých technických norem od Českého normalizačního institutu tak, aby v síti Informačních středisek pro malé a střední podnikatele zřízených při HK ČR bylo možné tyto normy prodávat MSP za cenu služby (papír, energie, lidská činnost) po předložení platného živnostenského listu. Cena českých technických norem by se tak dostala na úroveň srovnatelnou s cenami právních předpisů, bez ohrožení porušení smluv uzavřených ČR s CEN a CENELEC,
     • účast zástupců živnostenských uskupení na jednáních příslušných technických komisí a pracovních skupin CEN a CENELEC, na zasedáních odpovídajících profesních uskupení EU (jejichž jsou české profesní subjekty členy) a na odborných konferencích jednotlivých oborů majících zásadní vliv na další směřování těchto oborů. To samé bude potřebné v budoucnu i pro zajištění účasti na mezinárodní úrovni,
     • roční členské příspěvky, které musí živnostenská uskupení ČR platit za své členství v evropských profesních uskupeních. Tyto příspěvky pro zástupce ČR se pohybují v současné době (po poměrně krátkém členství ČR v EU) již kolem 5 tisíc Euro a budou mít zřejmě stoupající tendenci,
     • případné vypracování tzv. „pravidel praxe HK ČR“ s celospolečenským významem, která je potřebné vytvořit pro doplnění předpisové základny rozhodujících oborů.
2. Pro zabezpečení řádného výkonu potřebných kompetencí ze strany živnostenských uskupení dosáhnout na úrovni HK ČR stavu jeden obor jedno reprezentativní živnostenské společenstvo vlastnící doklady o ověření odborných předpokladů k výkonu svěřených činností (doklady o akreditaci/certifikaci atd.).
3. 1.Pro finální posun podnikatelského prostředí ČR na úroveň srovnatelnou s technicky vyspělými státy EU (převod odpovídajících kompetencí na HK ČR) provést změny potřebných právních předpisů, jako jsou např. zákon č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, zákon. č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce a vypracovat případně potřebné prováděcí právní předpisy tak, aby tento systém byl funkční a dosahoval i podobných efektů, jako systémy technicky vyspělých států EU (např. v oblasti ochrany spotřebitelů, což v ČR prozatím nefunguje zejména v oblasti služeb).

9. Závěr

Uvědomujeme si, že Evropa potřebuje strategii pro hospodářský růst a zaměstnanost, která bude zaměřena především na rozvoj řemesel a malých podniků. Plně podporujeme iniciativu Evropské komise „nejdříve mysli na malé“ a také iniciativy na zlepšení a zjednodušení právních předpisů EU. Administrativní zátěž MSP v České republice je velmi vysoká. Vedle právních předpisů a norem EU existují české národní právní předpisy a normy a ty tvoří další, dodatečnou, zátěž a problémy pro MSP. Administartivní zátěž přepočtená na jednoho zaměstnance je u malých podniků mnohonásobně vyšší než u velkých. Proto zjednodušení je a bude potřebné. Zjednodušení se týká i technických norem. Normy by měly být tak jednoduché jak je to jen možné. Pokud normy nelze, z různých důvodů, učinit jednoduché měly by je profesní organizace vysvětlovat MSP formou snadno dostupných školení, seminářů apod.

Považujeme technické normy za důležité pro MSP nejen z pohledu jejich konkurenceschopnosti na globálních trzích, ale také z pohledu jejich samoorganizování v samosprávných profesních organizacích. Silné a vysoce profesionální samosprávné profesní organizace jsou absolutně nezbytné pro to, aby MSP byly schopny čelit problémům v oblasti norem. Jediné účinné řešení umožňující účast MSP v procesu tvorby norem spočívá ve spojování a sdílení dostupných zdrojů. Jedině tak mohou MSP získat potřebné zdroje pro aktivní účast v procesu tvorby norem a dosáhnout toho, že jejich hlas bude slyšen. Domníváme se, že jak Evropská komise tak i členské státy EU by měly zajistit to, aby samosprávné profesní organizace podnikatelů měly zdroje nezbytné pro jejich přiměřené zapojení do procesu tvorby norem. K zajištění toho, aby technické normy byly více přáteské vůči MSP se musí podstatně zvýšit počet expertů MSP v technických komisích normalizačních organizací jak na evropské tak i národní úrovni. Považujeme to také za důležitou součást principu „nejdříve mysli na malé“.

Doufáme, že tzv. „lisabonizace“ strukturálních fondů, která klade důraz na hospodářský růst a vytváření pracovních míst bude znamenat také zvýšení podpory účasti MSP, zejména z nových členských zemí EU, v procesu tvorby norem. HK ČR vede konstruktivní dialog s českou vládou s cílem zajistit podporu pro MSP v oblasti norem. MSP jsou sociální a ekonomická síla evropského hospodářství, ale pro to, aby plnily svou životrně důležitou funkci potřebují příznivé podnikatelské prostředí. Buďme otevření : velké společnosti a jejich profesní svazy se nedívají na silné profesní organizace MSP příznivě. Spatřují v nich nežádoucí konkurenci. A politici již tradičně přeceňují význam velkých společností. Ve skutečnosti vytváří evropské velké společnosti stále méně pracovních míst a stále více jich dokonce přemisťují mimo EU. MSP, na druhé straně, jsou obvykle hluboce zakořeněny v daném místě a vytváří zde nová pracovní místa. Proto si zaslouží větší politickou podporu než velké společnosti. Vlády členských států EU i Evropská komise jim musí pomáhat, aby se mohly přiměřeně zapojovat do procesu tvorby norem.