Skutečnost

Paradoxně se analýza rizik strojních zařízení pro mnohé výrobce stává zcela nepochopitelným, neřešitelným problémem, přestože až do nedávna byla samozřejmou byť nepojmenovanou součástí konstrukce a výroby. Bez analýzy rizik by nebylo možné vyrobit optimálně bezpečné výrobky. Vývojem techniky, výrobou stále složitějších strojů a technologických celků a zvyšováním požadavků na jejich bezpečnost, byly na základě dlouholetých zkušeností konstruktérů a výrobců vypracovány technické a právní předpisy umožňující analýzu rizik pojmenovat a vytvořit návod na její vypracování.

Mnoho, hlavně drobných výrobců, nemá dostatečný přehled o předpisech vztahujících se k bezpečnosti strojních zařízení, nemá dostatek prostředků a to jak časových, tak i finančních, k zajištění stále nových technických a právních informací, jejich studování a plnění jejich požadavků. Někteří výrobci dokonce zadávají různým firmám vyhodnocení – analýzu rizik stroje na hotovém, již vyrobeném výrobku - tak se stává tato analýza čistě formální, i když zhotovitel této analýzy může během posuzování stroje zjistit různé bezpečnostní nedostatky v konstrukci a upozornit na ně výrobce. Výrobce ve svém zájmu nedostatky odstraní. Odstraňovat však chyby – nedostatky na stroji již vyrobeném, je určitě ekonomicky nevýhodné, je náročnější než se jich během výroby a tedy při zpracovávání analýzy rizik vyvarovat.

Předpisy a technické normy

Proces posouzení rizik u strojů uváděných na trh podmiňuje Nařízení vlády (dále NV) č. 176/2008 Sb. o technických požadavcích na strojní zařízení příloha č. 1 (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES o strojních zařízeních), dle kterého výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce při opakujícím se postupu posuzování a snižování rizika

• vymezuje určení strojního zařízení, což zahrnuje jeho předpokládané použití a jakékoliv jeho důvodně předvídatelné nesprávné použití,
• určuje nebezpečí, která mohou vyplývat ze strojního zařízení a tím spojené nebezpečné situace,
• odhaduje rizika při zohlednění závažnosti možného poranění nebo škody na zdraví a pravděpodobnost jejich výskytu,
• vyhodnocuje rizika s cílem určit, zda je v souladu s cílem tohoto nařízení nutné snížení rizika,
• zajišťuje ochranná opatření k vyloučení nebezpečí, nebo snížení rizik spojených s tímto nebezpečím.

Jmenované NV pak v dalších kapitolách přílohy č. 1 uvádí jednotlivá možná ohrožení a rizika, například riziko ztráty stability, rizika způsobená pohybujícími částmi, rizika způsobená přívodem elektrické a jiné energie, jmenuje požadavky na konstrukci stanoviště pro obsluhu, sedadla, ovládacích systémů apod. Podrobnou analýzou základních požadavků - spolu s respektováním požadavků ostatních NV, která se na daný stroj vztahují (například NV č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku), lze navrhnout a vyrobit stroj pro jeho uživatele optimálně bezpečný. Ke konstrukci je samozřejmě nutné pro řešení konkrétních technických problémů použít přednostně harmonizované technické normy nebo ostatní technické předpisy, či vědeckovýzkumné poznatky.

Základní technickou normou pro konstruktéry strojních zařízení – strojů je ČSN EN ISO 12100-1 Bezpečnost strojních zařízení - Základní pojmy, všeobecné zásady pro konstrukci - Část 1: Základní terminologie a ČSN EN ISO 12100-2 Bezpečnost strojních zařízení - Základní pojmy, všeobecné zásady pro konstrukci - Část 2: - Technické zásady. Tato norma vybavuje konstruktéry návodem, který umožní vyrábět stroje při jejich předpokládaném použití bezpečné. Norma cituje nebezpečí, která je nutno vzít v úvahu při konstrukci strojního zařízení, popisuje strategii snižování rizika, uvádí opatření zabudovaná v konstrukci jako nejdůležitější prvek snižování rizika. Popisuje doplňující ochranná opatření pokud bezpečností zabudovanou do konstrukce stroje nebylo možno dostatečně rizika snížit.

Neoddělitelným doplňkem této normy je ČSN EN ISO 14121-1 Bezpečnost strojních zařízení – Posouzení rizika - Část 1: Zásady. Norma určuje na základě zkušeností z konstrukce zásady k posouzení rizik uvedených v ČSN ENISO 12100-1 kapitola 5 a jejich snížení, popisuje postupy k identifikaci nebezpečí a zhodnocení rizika. Norma určuje obsah dokumentace k posouzení a vyhodnocení rizika.

ČSN EN ISO/TR 14121-2 Bezpečnost strojních zařízení - Posouzení rizika - Část 2: Praktický návod a příklady metod, je druhou částí ČSN EN ISO 14121-1 uvádí praktický návod na provedení posouzení rizika pro strojní zařízení a popisuje různé metody a nástroje pro každý krok procesu.

ČSN EN ISO 12100 je norma typu A, to znamená, že při jejím použití je ještě nutné použít normu typu B případně C pokud jsou zpracovány, pro konstrukci strojů určitého typu například obráběcí stroje, balící stroje, dopravníky apod.

Stroje jsou většinou vybaveny elektropohony s elektronickým řízením, elektrickými a elektronickými bezpečnostními systémy. Takto vybavené stroje podléhají ještě požadavkům NV č. 17/2003 Sb. a NV č. 616/2006 Sb.

Požadavky NV č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí, lze respektovat u strojů plněním požadavků základních harmonizovaných norem ČSN EN 60204-1 Bezpečnost strojních zařízení - Elektrická zařízení strojů - Část 1: Všeobecné požadavky, ČSN EN 62061 Bezpečnost strojních zařízení - Funkční bezpečnost elektrických, elektronických a programovatelných elektronických řídících systémů souvisejících s bezpečností, ČSN EN ISO 13849-1 Bezpečnost strojních zařízení-Bezpečnostní části ovládacích systémů Část 1: Všeobecné zásady pro konstrukci a norem dle potřeby v těchto normách citovaných.

Požadavkům NV č. 616/2006 Sb. o technických požadavcích na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility lze vyhovět plněním harmonizovaných norem řady ČSN EN 61000-6 Elektromagnetická kompatibilita a norem v nich obsažených.

Po výčtu základních předpisů potřebných ke konstrukci strojů, vyvstává otázka – proč analýzu rizik provádět, když požadavky na bezpečnost strojních zařízení jsou zpracovány v příslušných předpisech a technických normách? U běžných typů strojů se standardním vybavením, tradiční konstrukce, tomu většinou skutečně tak je. Žádné normy a předpisy však nemohou postihnout všechny skutečnosti, které při navrhování stroje nově vytváříme.

Konstrukcí moderního stroje s elektronickým řízením, hydraulickými a pneumatickými obvody se musí zabývat tým odborníků – specialistů na jednotlivá odvětví. Tento tým během konstrukce spolupracuje, eliminuje různá možná rizika a ohrožení, spoluvytváří funkční optimálně bezpečný stroj.

Související

Související témata Konstrukce, výpočty, projekce Nehody, úrazy, havárie Obsluha, topiči Výstroj tlakového zařízení Právní a technické předpisy