Metodické standardy (pro provádění kapilárních zkoušek) většinou nerozlišují penetran­ty na vodné a na olejové bázi. (Výjimkou je např. ASTM E 1417, kde jsou uvedeny penetranty na olejové i na vodné bázi, včetně požadovaných kontrolních zkoušek.) Rovněž současně platné re­vize standardů pro typové zkoušky a zkoušky šarže kapilárních prostředků - AMS 2644, EN ISO 3452-2 - neuvádějí kritéria (ta roz­dílná) pro hodnocení penetrantů na vodní bázi. Tímto v podsta­tě neumožňují, nebo ztěžují zařazení penetrantů na vodné bázi mezi „schválené" prostředky. Dokázat neoprávněnost tohoto roz­hodnutí se pokusíme na základě porovnání kvalitativních vlast­ností obou druhů penetrantů.

Metody: Dokázat kvalitu penetrantů na vodné bázi se poku­síme provést stejnými metodami, jakými se ověřuje funkčnost a kvalita penetrantů na bázi olejové, čili dle postupů uvedených v normě EN ISO 3452-2, a sice na referenční měrce 1 a 2 (dle EN ISO 3452-3). Vlastnosti, kterých si všímáme, jsou smáčivost, omyvatelnost a srovnávací citlivost. Porovnání provedeme i na skutečných dílech z provozu.

Výsledek: Porovnáním kvalitativních vlastností penetrantů „klasických", čili olejových, a penetrantů na vodní bázi jsme do­šli k překvapivým výsledkům. Vlastnosti penetrantů na vodní bázi jsou stejně dobré, spíše lepší. Pokud přidáme důvody ekologické, ekonomické a uživatelské, je nabíledni upravit znění standardů tak, aby s penetranty na vodní bázi bylo počítáno jako s plnohod­notnou alternativou k olejovým penetrantům, nebojíme se říci i jako s jejími nástupci.