Na tuto otázku nelze dát obecnou odpověď. Celý vtip prevence rizik totiž spočívá v soustavném vyhledávání nebezpečných činitelů a procesů pracovního prostředí a pracovních podmínek a ve zjišťování jejich příčin a zdrojů na konkrétním pracovišti. Zde pak záleží na tom, o jaké pracoviště (tedy o jakého zaměstnavatele) se konkrétně jedná, resp., jak riziková práce se na jeho pracovištích koná a dále pak je důležité také, jaká je kvalifikace zaměstnavatele, resp. statutárního orgánu zaměstnavatele. Pokud jde např. o zaměstnavatele fyzickou osobu, např. advokáta, který zaměstnává své zaměstnance v kancelářském prostředí a sám je znalý práva, tak asi zvláštní školení v oblasti BOZP nebude muset absolvovat, aby si úkoly v prevenci rizik zajistil sám. Jemu bude stačit nastudovat příslušné právní předpisy a podle toho zajišťovat úkoly v prevenci rizik. V okamžiku, kdy však jde o práci, která je vykonávána v druhé, třetí nebo dokonce čtvrté kategorii, tak nedoporučuji, aby zaměstnavatel nebo statutární orgán zaměstnavatele právnické osoby bral ke všem svým povinnostem ještě zodpovědnost za prevenci rizik. To ale skutečně záleží od vědomostí a zaměření zaměstnavatele nebo statutárního orgánu. Pokud dotyčný studoval BOZP a má znalosti, pak může prevenci rizik vykonávat sám. To vše ale odvisí jen a jen od jeho rozhodnutí. Já jen upozorňuji, že je to velká odpovědnost. Žádný obecně závazný předpis nemůže stanovit, co má zaměstnavatel v této oblasti znát, nikdo nemůže sestavit nějaký seznam právních předpisů, které má zaměstnavatel znát. To právě záleží na tom, co se na pracovišti vyrábí nebo jaká činnost se zde provozuje a jak je práce zde riziková. Podle vykonávané práce se zaměstnavatel musí seznámit s příslušnými předpisy a ty na svém pracovišti aplikovat. Asi při zajišťování BOZP v kancelářském pracovišti není třeba bližších znalosti nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu, nebo nařízení vlády č. 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru. Na druhé straně existuje řada předpisů, které mají obecnou platnost – jako např. nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, nebo nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu.