Rozdělení kotlů na biologická a fosilní paliva je velice důležité, a to z pohledů získání různých příspěvku v jednotlivých zemích EU, v české republice např. ze Státního Fondu životního prostředí. Tyto podpory jsou v zásadě vždy poskytovány jen na zařízení spalující obnovitelné a biologické zdroje energie, dosahující vysoké účinností při jmenovitém výkonu a zaručenou kvalitou spalování (minimálně 3. třídy a lepší). Např. v Německu je nyní investorovi poskytnuta dotace ve výši 26 až 38 EUR na l kW instalovaného výkonu, za předpokladu, že kotel má přímou účinnost vyšší jak 90%, a ve spalinách hodnoty CO menší než 250 mg/m³ a hodnoty OGC (CxHy), prachu menší než 50 mg/m³ (přepočteno na 13 % O₂). Účinnost a množství CO ve spalinách musí být vždy ověřeno před obdržením dotace, autorizovaným měřením přímo u každého zákazníka při spuštění kotle tak, aby byly ověřeny technické parametry udávané výrobcem. Tyto měření se provádějí a opakují v pravidelných intervalech např. po 2 letech u každého majitele kotle bez rozdílů, tak aby bylo zabezpečeno, že zařízení stále dosahuje svých parametrů při určitém stupni opotřebení. Týká se to samozřejmě i všech zařízení, které nezískají finanční podporu, ale jsou schváleny pro provoz v dané zemi. To však u nás v ČR chybí, a potom se všichni diví, že se zase nedá na vesnicích a malých městech dýchat.

Toto rozdělení nemá žádný vliv na požadavky, které jsou na kotle kladeny ze strany státní zkušebny, ale určitým způsobem charakterizuje možnosti daného výrobku.
Je potřeba vědět, že prohořívací a odhořívací systém neumožňuje dobře dosažení lepších průměrných hodnot spalování při spalování biologických paliv, než je stanoveno pro třídu l a 2.
Příčinou je samotný způsob hoření paliva a uvolněných plynů s velkým nebo malým přebytkem kyslíku za relativně nízkých teplot ve spalovací komoře. Proto očekávat, zázraky od takového kotle je nereálné.
Pravým opakem jsou zplynovací kotle. Pokud je jejich technické řešení na vysoké úrovni, je možné dosáhnout, při jmenovitém výkonu, průměrných hodnot CO ve spalinách bez problémů kolem 100 mg/m³, což je zcela srovnatelné s topením zemním plynem nebo ETO. Nezáleží jaké kvalitní palivo spalujeme, ale jakým způsobem a v jakém zařízení. Podle posledních návrhů by stejný systém a stejné požadavky na výrobky jako v západních zemích EU, měl začít nejpozději platit v České republice od 1. 1. 2009. Doufám, že se vše podaří a Česko bude konečně bez kouře.