[Tisk] [Poslat e-mailem] [Hledat v článcích] Specifika svařování ocelových konstrukcí v Rusku Datum: 8.8.2007Autor: Ing. Iliev Vladimír Zdroj: http://www.konstrukce.cz V Evropské unii je pravidlem, že osvědčení svářečů podle EN 287 vydané jednou zemí platí bez omezení i v ostatních členských státech a stejně tak technologické postupy svařování (tzv. WPAR). Někteří zákazníci vyžadují, aby byla před zahájením prací provedena praktická zkouška svářečů na staveništi, další spoléhají na to, že montážní firma je svědomitá a nemůže si dovolit zaměstnávat nekvalitní svářeče. Obecně platí, že jakmile svářeč jednou složí zkoušku podle EN 287 a obdrží osvědčení, může provádět práce v rozsahu osvědčení a na všech typech ocelových konstrukcí. Nezáleží tedy na tom, zda jde o zásobník, či konstrukci administrativní budovy. JAK JE TO V RUSKU Vzhledem ke strategickému rozhodnutí firmy OKZ Holding z roku 2006 rozšířit svoji působnost i do Ruské federace, bylo nezbytné zvládnout svařovací proces i v této lokalitě. Naším hlavním zákazníkem je společnost Transněft, která má zaveden propracovaný systém sledování kvality svařování, přímo zaměřený na realizace velkokapacitních ocelových zásobníků. Proces je principiálně rozdělen na dvě části, a to:
Nedestruktivní testování nebo destruktivní zkoušky svarů a oblast platnosti stanoví „Технологический регламент проведения аттестации сварщиков и специалистов сварочного производства (РД 03-495-02)“. Aby mohli zaškolení svářeči zahájit práci na objektech společnosti Transněft, musejí navíc vedle státních zkoušek absolvovat dodatečné školení a zkoušku (teorie + praxe), které zahrnují speciální požadavky vyplývající ze specifi k výstavby velkokapacitních ocelových zásobníků na ropu a ropné produkty. Za teoreticky připraveného svářeče ocelových zásobníků lze považovat takového, který mimo obecnou teorii svařování pečlivě nastudoval i metodické listy (Bыполнение сварки при монтаже вертикальных цилин- дрических резервуаров а Магистральные и промысловые трубопроводы) a je schopen zodpovědět minimálně 80 % ze 193 otázek týkajících se výhradně výstavby nádrží. Praktická zkouška je náročná na zručnost svářeče. Nádrž je totiž rozdělena do částí, z nichž každou je možné svařovat pouze předepsanou metodou. Takže například zkoušku svářeče metodou 135 lze považovat za úspěšnou pouze v případě, kdy výsledek destruktivních mechanických a NDT zkoušek v pěti polohách (PF, PE, PC, přeplátování v poloze PB a PD, koutový PD) je vyhovující. Přesný postup schvalování technologie je precizně specifi kován v řídicím dokumentu Transněftu „Инструкция по технологии свар- ки при строительстве и ремонте стальных вертикальных резер- вуаров”. ![]() Nádrž je dále rozdělena na 37 typických svařovacích technologických uzlů. Podle těchto uzlů a jejich rozsahu se také schvaluje technologie. Kvůli zahájení prací na objektu zákazníka jsme museli schválit 12 technologií pro metodu 135, tři technologie pro metodu 111, tři pro 121 a ještě další čtyři kombinované metody, což je dohromady 22 technologií. Dále jsme museli dodržet i seznam zařízení na výstavbu nádrže schválený zákazníkem a v souvislosti se svařováním samozřejmě i seznam schválených přídavných materiálů.Zatímco u nás jsme zvyklí na WPS (Specifi kace postupu svařování), v Rusku mají technologické karty, v podstatě velice podrobné a rozšířené WPS. A takto bychom výčtem dalších specifi k a odlišností nejen ve svařování mohli pokračovat. Zvládnutí procesu svařování si vyžádalo mnoho úsilí vedoucích pracovníků, specialistů i samotných svářečů. Každá stavba i každá země mají svá specifi ka. Vyhovět těmto objektivním a subjektivním požadavkům zákazníka, zejména tak náročného, jako je ruská společnost Transněft, znamenalo přizpůsobit naše dosavadní zkušenosti novým specifikům.
|
© Copyright TLAKinfo 2005-2025, všechna práva vyhrazena.