Proč je studená voda bez problémů a u teplé vody máme problém?

Jakmile vodu zahřejeme, porušíme její vnitřní rovnováhu. Volný vápník začne hledat ve vodě volně rozpuštěný oxid uhličitý, aby s ním chemickou reakcí vytvořil vodní kámen. Je-li ve vodě málo solí, je „hladová a pochutnává si" na potrubním systému i na ostatních technologiích. Je-li v ní železa hodně, zakalí vodu a o rezavou vodu nikdo nestojí. Další problematikou u teplé vody je výskyt bakterií Legionella Pneumophylis.

Jaké problémy v rozvodech a v technologiích můžou vytvořit vápenaté úsady

Dříve se pro rozvod teplé vody (původně označované TUV) používaly pozinkované nebo železné trubky, ve kterých se vápník usazoval po celém jejich vnitřním obvodu „rovnoměrně" a tím pádem se průřez trubky snižoval pozvolna a v celém rozvodu rovnoměrně. V současné době začínají převažovat rozvody plastové, o kterých se tvrdí, že „nezarůstají", s čímž se dá v podstatě souhlasit. I když by se náhodou usadil vápník na stěně trubky, tak při mírné změně teploty trubka dilatuje a vápník odpadne. Utržené části vápníku putují rozvody vody. Zachytí se zpravidla v tvarovkách a postupně zacpou celý průřez potrubí. K tomuto problému může dojít už za několik měsíců provozu, záleží na složení vody. Další problém s vápenatými úsadami nastává ve výměnících a je v podstatě jedno, jakého druhu výměník je (deskový, vlásenkový, protiproudy). V každém takovém případě ohřevu dochází k usazování vápníku na teplosměnných plochách, což má za následek výrazné snížení účinnosti výměníku. V extremních případech může dojít k úplnému zničení výměníku. Například u deskového výměníku se i při minimálním zanesení sníží výkon až o desítky procent. V době špičkového odběru vody začne regulační systém MaR do výměníku pouštět primární vodu o maximální teplotě, čímž se usazování vápníku mnohonásobně zvýší.

Obr. 1 Úsady v plastovém potrubí

Při častém chemickém čištění deskového výměníku dojde k mikroskopickému narušení povrchu desek, což vede k zrychlení usazování vápenatých úsad a k výraznému snížení životnosti celého výměníku.
Vysoký obsah vápníku ve vodě nemá jen tyto viditelné neduhy. Bakterie Legionella pnemophylis ke svému množení využívá právě tyto vápenaté usazeniny, ve kterých se zapouzdří a množí. Dále tyto pevné vápenaté části používá jako svůj dopravní prostředek v rozvodech.

Obr.2 Řez zaneseným deskovým výměníkem

Proč kalná voda teče z kohoutku obvykle až večer?

Jak jsem již zmínil v úvodu článku, pokud se studená voda ohřeje na teplotu teplé vody (TUV), narušíme její vnitřní rovnováhu a z vody začnou „vypadávat" částice železa. V době nízkého nebo žádného odběru vody se usazují železité kaly v ležatých rozvodech a v místech pomalého proudění vody. V době odběrové špičky dojde ke zvýšení rychlosti proudění vody, a tím k zvíření kalů. Ty zbarví vodu, kterou si zákazník vypustí například do vany. Tento jev je daný chemickým složením vody a jejím ohřátím na teplotu teplé vody (TUV). Instalací plastových rozvodů může dojít ke snížení tohoto jevu, ale rozhodně to není 100% lék.
Obecným lékem na všechny tyto problémy je zajistit, aby i teplá voda byla v tzv. vápenouhličitanové rovnováze (vnitřní rovnováha vody).

Princip úpraven EuroClean KEUV je v tom, že do vody nic nepřidávají, naopak bez chemie odebírají z vody fyzické částice, které problémy tvoří a způsobují, a tím vodu vrací do její vnitřní rovnováhy. Úpravny pracují na principu řízené elektrolýzy a pískového filtru. Na elektrodách ze speciálního materiálu se zachytává přebytečný vápník a následnou reverzací proudu se shromažďuje ve filtru. V případě, že jsou ve vodě přebytečné částice železa, řízenou elektrolýzou dojde k jejich „shluknutí". Následně jsou shloučené částice zachyceny ve filtru úpravny.

Obr.3 Vysoký obsah železa v teplé vodě

Filtr úpravny se automaticky proplachuje a všechny částice v něm zachycené se vyplachují do kanalizace. Tím je zajištěna rovnováha vody v rozvodech teplé vody.