Obsluha kotle snížila výkon druhého hořáku cca na polovinu a začala provádět opravu odstaveného hořáku. Asi po čtyřech hodinách si obsluha všimla, že z bočního průlezu do spalovací komory vytéká voda a proto odstavila kotel z provozu.

      Následným šetřením bylo zjištěno, že varné trubky ve spalovací komoře, nacházející se proti provozovanému hořáku, jsou popraskané. Nebyly však nafouklé a roztržené v podélném směru, jak by bylo možno předpokládat při ztrátě vody, vyhřátí a vyboulení až do vzniku trhliny. Praskliny měly nepravidelný tvar a lom připomínal litinu. Topič tvrdil, že signalizace stavu hladiny nedávala žádný signál. Následnou kontrolou bylo zjištěno, že je funkční.

      Popraskané trubky byly odeslány na rozbor, jehož výsledek byl dost překvapující. Mikrostruktura materiálu vykazovala zhrubnutí, čímž došlo ke ztrátě pružnosti i plasticity a tím k následnému popraskání trubek, jak bylo popsáno.

      Příčinou tohoto stavu bylo jednostranné zatížení teplosměnné plochy jedním hořákem s výkonem sníženým na polovinu, kdy byl kotel provozován při čtvrtinovém výkonu, takže došlo k zastavení cirkulace vody v kotli. Trubky, které byly ze strany hořáku nejvíce ošlehávány spalinami, byly extrémně tepelně namáhány. Na jejich vnitřním povrchu docházelo k ulpívání velkých bublin páry po relativně dlouhou dobu a po jejich odtržení k opětnému styku s vodou. Tento průběh, tj. kolísání teploty stěny v rozmezí 810 až 840 oC, potvrdil i zmiňovaný rozbor materiálu popraskaných trubek. Právě toto kolísání teploty způsobilo onu změnu struktury kovu.

      Vyšetřováním případné viny obsluhy kotle za vzniklou havárii bylo zjištěno, že vedoucí energetik při vypracování místního provozního předpisu do tohoto nezahrnul původní zákaz provozu kotle s jednostranným zatížením, jak uváděl provozní předpis výrobce. Tento neměla obsluha k dispozici a proto v závěru šetření nebyla za vzniklou havárii stíhána ona, ale energetik podniku.

      Rovněž v dalším případě došlo vinou špatně zpracovaného provozního předpisu k havárii kotle v kotelně se čtyřmi kotli, obsluhovanými v každé směně dvěma topiči, přičemž hlavní i pomocný měli stejnou kvalifikaci.

      Podle potřeby provozu bylo možno používat dva až čtyři kotle v různých sestavách, protože měly různý výkon. Jako součást místního provozního předpisu byla vypracována tabulka, určující, který kotel obsluhuje který topič při všech možných kombinacích. Hlavní zásadou bylo, že při obsluze dvou kotlů musí topič vždy obsluhovat dva sousedící.

      Po odstavení prvního kotle do dlouhodobé opravy byl na konci řady uveden do provozu další, pátý kotel, stejného výkonu jako prvý. Vedoucí kotelny do provozního deníku poznamenal, že obsluha kotlů zůstává nadále stejná podle tabulky s tím, že místo kotle č. 1 platí v tabulce kotel č. 5. Neuvědomil si však, že dříve, při obsluze kotlů č. 1 a 2 jedním topičem, obsluhuje tento, v případě kotlů č. 2 a 5, kotel vzdálený od druhého asi 20 m.

      Při jedné denní směně došlo k poruše na kotli č. 2 a obsluhující jej topič tvrdil, že měl v té době důležitou práci u kotle č. 5 a nemohl tak řádně sledovat provoz kotle č. 2 pro velkou vzdálenost.

      Šetřením havárie bylo zjištěno, že opravdu prováděl nutné a neodkladné práce od kterých nemohl odejít a proto jej soud při projednávání případu zbavil obvinění. Obviněn byl vedoucí kotelny pro obecné ohrožení pro zanedbání povinností vyplývajících z jeho funkce.

Související

Související témata Nízkotlaké kotelny Nehody, úrazy, havárie