Ocele této skupiny obsahují od 0,5 do 9 (12) % Cr a 0,5 nebo 1,0 % Mo. Obsah uhlíku se pohybuje okolo 0,2 %. Dolegování ocele vanadem zvyšujeme pevnost ocele za tepla a činíme ocel odolnější proti působení tzv. horkého vodíku. Obsah vanadu v oceli se pohybuje v rozmezí 0,3 až 0,7 %. Chróm s molybdenem zvyšují kalitelnost, pevnost při vyšších teplotách a chrom zároveň zvyšuje oxidační odolnost ocele.

Nízkolegované Cr, CrMo, CrMoV ocele se používají v tepelně zpracovaném stavu. Přičemž zejména posledně citované CrMoV ocele jsou velmi citlivé na přesnost tepelného zpracování. Základním typem tepelného zpracování je normalizační žíhání a popouštění nebo zušlechťování. Výsledkem tepelného zpracování je transformační zpevnění, pod kterým si představujeme zpevnění získané martenzitickou přeměnou. Všeobecně platí, že legující prvky zpomalují transformaci a snižují reakční rychlosti. Dalšími typy zpevnění, které se uplatňují při zpevňování CrMoV ocelí jsou zpevnění dislokační a precipitační. Precipitační zpevnění nastává vylučováním disperzní karbidické fáze v matrici.

Creepové vlastnosti feritických ocelí jsou dané nejen základním složením ocele a její mikrostrukturou danou tepelným zpracováním, ale i obsahem nečistot v oceli, kterými jsou P, S, Sn, Sb, Cu, As, Bi a další. V zušlechtěných ocelích mohou tyto prvky segregovat na hranicích austenitických zrn. Kavity během creepu mohou nukleovat i malé částice MnS. Kombinací účinku segregace různých prvků je modifikace morfologie kavit tak, že při vyšším obsahu nečistot se velikostí blíží k trhlinám.

Na svařování Cr, CrMo a CrMoV ocelí je možno použít všechny svařovací technologie, které se používají na svařování nelegovaných ocelí. V současné době se již upustilo od použití svařování plamenem z důvodu obtížné kontroly chemického složení a celistvosti svarů. Nejlepší vlastnosti svarových spojů dosáhneme po tepelném zpracování, kterým je normalizační žíhání a popouštění nebo zušlechťování.

Elektrody zvyšující obsah chrómu ve svarovém kovu vyžadují použití krátkého svařovacího oblouku, aby se zabránilo vyhoření Cr a nasycení povrchu dusíkem. Při svařování technologií WIG se nedoporučuje negativní polarita na elektrodě. Pro oceli s vyšším obsahem Cr se nedoporučuje použití svařování střídavým proudem. Jako ochranný plyn se používá argon, hélium nebo jejich směs.

Dále je třeba se vyhnout neprůvarům a špatnému formování svaru, tak i ostrým přechodem mezi svarem a základní materiálem. Všechny nerovnosti mohou absorbovat nečistoty, které mohou způsobit korozní poškození, především nízkotavitelné komponenty jako jsou oxidy vanadu, sodíku a zinku. Mohou také způsobit rozrušení ochranného oxidického povlaku na povrchu. Ostré přechody a špatná kresba mohou mít i vrubový účinek a mohou vést k lokální koncentraci deformace a k následnému lomu.

V tabulce 1 jsou uvedeny příklady vybraných žáropevných ocelí a doporučené přídavné svařovací materiály k vytvoření kvalitního svarového spoje. Další otázky týkající se svařování materiálů za zvýšených teplot Vám zodpoví pracovníci ESAB Vamberk s.r.o.- OTS.

(*): S TÜV

Související

Související témata Kotle vysoko a středotlaké Svařování