8/1985 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 2. srpna 1984
o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF)
Změna: 61/1991 Sb.
Změna: 251/1991 Sb.
Změna: 274/1996 Sb.
Dne 9. května 1980 byla v Bernu sjednána Úmluva o mezinárodní
železniční přepravě (COTIF).
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v
Bernu dne 29. prosince 1980.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a prezident Československé socialistické
republiky ji ratifikoval s výhradou, že podle článku 12 § 3 Úmluvy
COTIF a podle článku 3 § 1 Přípojku A - Jednotné právní předpisy pro
smlouvu o mezinárodní přepravě cestujících a zavazadel (CIV) nebude
Československá socialistická republika používat článek 12 § 1 Úmluvy
COTIF a veškerá ustanovení o odpovědnosti železnic za usmrcení a
zranění cestujících, pokud se bude jednat o občany ČSSR a cestující
mající v ČSSR trvalý pobyt, jestliže k úrazu došlo na jejím území.
Ratifikační listina byla uložena u švýcarské vlády, depozitáře Úmluvy,
dne 28. ledna 1983.
Úmluva vstoupí v platnost na základě svého článku 24 § 1 dnem 1. května
1985 a tímto dnem vstoupí v platnost i pro Československou
socialistickou republiku. Tímto dnem pozbudou platnosti Mezinárodní
úmluva o přepravě zboží po železnicích (CIM) a Mezinárodní úmluva o
přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (CIV) ze 7. února 1970,
vyhlášené č. 106/1975 Sb., jakož i Dodatková úmluva k Úmluvě CIV o
odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujících z 26. února
1966, vyhlášená č. 94/1973 Sb. a 107/1975 Sb.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
První náměstek:
Řehořek v.r.
ÚMLUVA
o mezinárodní železniční přepravě (COTIF)
Smluvní strany
vycházejíce z článku 69 § 1 Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po
železnicích (CIM) a z článku 64 § 1 Mezinárodní úmluvy o přepravě
cestujících a cestovních zavazadel po železnicích (CIV) ze 7. února
1970, jakož i z článku 27 Dodatkové úmluvy k Úmluvě CIV týkající se
odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujících z 26. února
1966, se sešly a
- přesvědčeny o prospěšnosti mezinárodní organizace a
- uznávajíce nezbytnost přizpůsobit přepravněprávní ustanovení
ekonomickým a technickým potřebám
se dohodly takto:
Oddíl I
Všeobecná ustanovení
Čl.1
Mezivládní organizace
§ 1 Smluvní strany této Úmluvy tvoří jako členské státy Mezivládní
organizaci pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF), dále zvanou jen
"Organizace". Sídlem Organizace je Bern.
§ 2 Organizace má právní subjektivitu. Je zejména oprávněna uzavírat
smlouvy, nabývat a zcizovat nemovitý a movitý majetek, jakož i žalovat
a být žalována. Organizace, členové jejího personálu, jí povolaní
znalci a zástupci členských států požívají pro výkon svých funkcí
nezbytné výsady a imunity za podmínek uvedených v Protokolu, který je
připojen k Úmluvě a tvoří její nedílnou součást.
Vztahy mezi Organizací a státem jejího sídla jsou upraveny zvláštní
dohodou o sídle.
§ 3 Pracovními jazyky Organizace jsou francouzština a němčina.
Čl.2
Poslání Organizace
§ 1 Posláním Organizace je především vytvořit jednotný právní řád pro
přepravu cestujících, zavazadel a zboží v přímé mezinárodní přepravě po
železnicích mezi členskými státy, jakož i usnadnit provádění a další
rozvoj tohoto právního řádu.
§ 2 Právní řád uvedený v § 1 může být rovněž použit v přímých
mezinárodních přepravách prováděných nejenom po železničních tratích,
ale též po pozemních, mořských a vnitrozemských říčních linkách.
Přepravy na linkách ve smyslu předcházejícího odstavce jsou postaveny
na roveň jiným vnitrostátním přepravám prováděným jako doplněk
železniční přepravy a zodpovědnosti železnice.
Čl.3
Jednotné právní předpisy CIV a CIM
§ 1 V přímé mezinárodní přepravě se aplikují:
- "Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční
přepravě cestujících a zavazadel (CIV)" tvořící přípojek A k Úmluvě;
- "Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční
přepravě zboží (CIM)" tvořící přípojek B k Úmluvě.
§ 2 Tratě uvedené v článku 2 § 1 a v prvním odstavci § 2, po nichž se
tyto přepravy uskutečňují, jsou zapsány do dvou seznamů: seznamu tratí
CIV a seznamu tratí CIM.
§ 3 Podniky provozující linky uvedené v článku 2 § 2 prvním odstavci a
zapsané do těchto seznamů mají stejná práva a povinnosti, jako mají
železnice podle Jednotných právních předpisů CIV a CIM, s výhradou
odchylek vyplývajících ze zvláštních provozních podmínek každého druhu
dopravy a uveřejněných stejným způsobem jako tarify.
Těmito odchylkami však nesmí být dotčena ustanovení o odpovědnosti.
§ 4 Jednotné právní předpisy CIV a CIM včetně jejich příloh tvoří
nedílnou součást Úmluvy.
Čl.4
Vymezení pojmu "Úmluva"
V dalším textu používaný výraz "Úmluva" znamená Úmluvu samotnou,
Protokol uvedený v článku 1 § 2, 2. odstavec, Doplňkový mandát pro
účetní kontrolu a přípojky A a B včetně jejich příloh uvedených v
článku 3 § 1 a 4.
Oddíl II
Struktura a činnost
Čl.5
Orgány
Činnost Organizace zajišťují tyto orgány:
- Valné shromáždění,
- Správní výbor,
- Revizní výbor,
- Výbor znalců pro přepravu nebezpečného zboží,
- Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu (OCTI).
Čl.6
Valné shromáždění
§ 1 Valné shromáždění tvoří zástupci členských států.
§ 2 Valné shromáždění
a) si stanoví vnitřní jednací řád;
b) určuje složení Správního výboru podle článku 7 § 1;
c) vydává směrnice pro činnost Správního výboru a Ústředního úřadu;
d) stanoví na období pěti let nejvyšší částku, které mohou dosáhnout
roční výdaje Organizace, nebo dává směrnice pro omezení těchto výdajů;
e) rozhoduje podle článku 19 § 2 o návrzích na změnu Úmluvy;
f) rozhoduje o žádostech o přístup postoupených podle článku 23 § 2;
g) rozhoduje o ostatních otázkách zařazených na pořad jednání podle §
3.
§ 3 Ústřední úřad svolává Valné shromáždění jednou za pět let nebo na
žádost jedné třetiny členských států, jakož i v případech uvedených v
článcích 19 § 2 a 23 § 2, a zasílá členským státům nejpozději tři
měsíce před zahájením zasedání návrh pořadu jednání.
§ 4 Valné shromáždění je způsobilé se usnášet, je-li zastoupena většina
členských států.
Každý členský stát se může nechat zastupovat jiným členským státem;
jeden stát však nemůže zastupovat více než dva jiné státy.
§ 5 Valné shromáždění přijímá svá rozhodnutí prostou většinou členských
států zastoupených při hlasování.
Při hlasování o otázkách podle § 2 d) a § 2 e), v tomto posledním
případě o návrzích na změnu Úmluvy samotné a Protokolu, je však
zapotřebí dvoutřetinové většiny.
§ 6 Se souhlasem většiny členských států zve Ústřední úřad k účasti na
zasedání Valného shromáždění s hlasem poradním též nečlenské státy.
Se souhlasem většiny členských států zve Ústřední úřad k účasti na
zasedání Valného shromáždění s hlasem poradním též mezinárodní
organizace zabývající se problematikou přepravy nebo otázkami
zařazenými na pořad jednání.
§ 7 Před každým zasedáním Valného shromáždění a podle směrnic Správního
výboru se svolává Revizní výbor k předběžnému prozkoumání návrhů
uvedených v článku 19 § 2.
Čl.7
Správní výbor
§ 1 Správní výbor tvoří představitelé dvanácti členských států.
Švýcarská konfederace zaujímá ve Správním výboru stálé místo. Ostatní
státy jsou jmenovány na pětileté období. Složení Správního výboru se
stanoví pro každé pětileté období zejména s přihlédnutím ke
spravedlivému geografickému rozdělení. Žádný členský stát nesmí být
členem Správního výboru déle než dvě po sobě jdoucí období.
Uvolní-li se některé místo, ustanoví Správní výbor jiný členský stát
pro zbývající období.
Každý členský stát, který je členem Správního výboru, určí jednoho
delegáta; může rovněž určit jeho zástupce.
§ 2 Správní výbor
a) si stanoví vnitřní jednací řád a dvoutřetinovou většinou označí
stát, který v daném funkčním období bude zastávat předsednickou funkci;
b) uzavírá dohodu o sídle;
c) stanoví předpisy o organizaci, činnosti a právním postavení
zaměstnanců Ústředního úřadu;
d) jmenuje, s přihlédnutím ke způsobilosti uchazečů a k přiměřenému
geografickému rozdělení, generálního ředitele, zástupce generálního
ředitele, rady a radyadjunkty Ústředního úřadu; Ústřední úřad vyrozumí
včas členské státy o uvolnění některého z těchto míst; návrhy kandidátů
na místo generálního ředitele a zástupce generálního ředitele předkládá
švýcarská vláda;
generální ředitel a jeho zástupce jsou jmenováni na 5 let a mohou být
znovu zvoleni;
e) kontroluje správní i finanční činnost Ústředního úřadu;
f) dohlíží na správné používání Úmluvy Ústředním úřadem a na správná
rozhodnutí přijatá jinými orgány; v případě potřeby doporučuje opatření
vhodná ke snadnějšímu používání Úmluvy a těchto rozhodnutí;
g) posuzuje otázky, které se mohou dotýkat činnosti Ústředního úřadu a
jež mu jsou postoupeny některým členským státem nebo generálním
ředitelem Ústředního úřadu;
h) schvaluje roční plán práce Ústředního úřadu;
i) schvaluje roční rozpočet Organizace, jednatelskou zprávu a roční
závěrečný účet;
j) zasílá členským státům jednatelskou zprávu, roční účetní uzávěrku a
svá rozhodnutí a doporučení;
k) sestavuje zprávu o činnosti, vypracovává návrhy na své nové složení
a sděluje je členským státům nejpozději dva měsíce před zahájením
zasedání Valného shromáždění, které má rozhodnout o jeho složení.
§ 3 Pokud Správní výbor nerozhodne jinak, schází se v sídle Organizace.
Správní výbor zasedá dvakrát ročně; k dalším zasedáním se schází buď na
základě rozhodnutí předsedy nebo jestliže o to požádají čtyři jeho
členové.
Zápisy z jednání se doručují všem členským státům.
Čl.8
Výbory
§ 1 Revizní výbor a Výbor znalců pro přepravu nebezpečného zboží, dále
jen "Výbor znalců", tvoří zástupci členských států; generální ředitel
Ústředního úřadu nebo jeho zástupce se účastní zasedání s hlasem
poradním.
§ 2 Revizní výbor
a) rozhoduje podle článku 19 § 3 o návrzích na změnu Úmluvy;
b) zkoumá podle článku 6 § 7 návrhy, které se předkládají Valnému
shromáždění.
Výbor znalců rozhoduje podle článku 19 § 4 o návrzích na změnu Úmluvy.
§ 3 Ústřední úřad svolává výbory buď z vlastního podnětu nebo na žádost
pěti členských států, jakož i v případě předvídaném v článku 6 § 7;
Ústřední úřad dodá členským státům nejpozději dva měsíce před zahájením
zasedání návrh pořadu jednání.
§ 4 Revizní výbor je schopný se usnášet, je-li zastoupena většina
členských států; Výbor znalců je schopný se usnášet, je-li zastoupena
třetina členských států.
Členský stát se může dát zastupovat jiným členským státem; jeden stát
však nemůže zastupovat více než jiné dva členské státy.
§ 5 Každý zastoupený členský stát má jeden hlas; hlasuje se zvednutím
ruky nebo na požádání jmenovitým vyvoláváním. Návrh je přijat, jestliže
počet kladných hlasů
a) se rovná nejméně jedné třetině členských států zastoupených při
hlasování a
b) je vyšší než počet hlasů záporných.
§ 6 Se souhlasem většiny členských států zve Ústřední úřad na zasedání
výboru s hlasem poradním nečlenské státy a mezinárodní organizace
působící v oblasti dopravy nebo zabývající se otázkami zařazenými na
pořad jednání. Za stejných podmínek mohou být pozváni na zasedání
Výboru znalců nezávislí odborníci.
§ 7 Výbory volí pro každé zasedání předsedu a jednoho nebo dva
místopředsedy.
§ 8 Jednání se konají v pracovních jazycích. Podstatný obsah vystoupení
přednesených během zasedání v jednom pracovním jazyku se překládá do
druhého pracovního jazyka; návrhy a usnesení se předkládají v plném
znění.
§ 9 Protokoly obsahují stručný obsah jednání. Návrhy a usnesení se
uvádějí v plném znění. Pro usnesení je rozhodné francouzské znění.
Protokoly se zasílají všem členským státům.
§ 10 Výbory mohou pro projednání určitých otázek vytvořit pracovní
skupiny.
§ 11 Výbory si mohou stanovit vlastní jednací řád.
Čl.9
Ústřední úřad
§ 1 Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu vykonává funkci
sekretariátu Organizace.
§ 2 Ústřední úřad zejména
a) plní úkoly, které mu uloží jiné orgány organizace;
b) připravuje k projednání návrhy na změny Úmluvy, k čemuž si v případě
potřeby přizve znalce;
c) svolává výbory;
d) včas postupuje členským státům potřebné dokumenty pro zasedání
různých orgánů;
e) udržuje v aktuálním stavu a zveřejňuje seznamy tratí uvedené v
článku 3 § 2;
f) přijímá sdělení členských států a dopravních podniků a dává je v
případě potřeby na vědomí ostatním členským státům a dopravním
podnikům;
g) udržuje v aktuálním stavu a zveřejňuje přehled soudních rozhodnutí;
h) vydává periodický časopis;
i) zastupuje Organizaci u jiných mezinárodních organizací příslušných
pro otázky souvisící s posláním Organizace;
j) zpracovává návrh ročního rozpočtu Organizace a předkládá jej ke
schválení Správnímu výboru;
k) spravuje finanční záležitosti Organizace v rámci schváleného
rozpočtu;
l) na žádost členského státu nebo dopravního podniku nabídkou svých
dobrých služeb usiluje o urovnání sporů mezi dotčenými státy nebo
podniky o výklad nebo používání Úmluvy;
m) na požádání zúčastněných stran - členských států, dopravních podniků
nebo uživatelů vydává znalecké posudky při sporech o výklad nebo
používání Úmluvy;
n) spolupůsobí při řešení sporů v rozhodčím řízení podle oddílu III;
o) usnadňuje finanční vztahy mezi dopravními podniky vyplývající z
mezinárodní dopravy, jakož i splácení nezaplacených pohledávek.
§ 3 Periodický časopis obsahuje sdělení potřebná pro používání Úmluvy,
jakož i pojednání, soudní rozhodnutí a informace důležité pro výklad,
provádění a rozvoj železničního přepravního práva; časopis se vydává v
pracovních jazycích.
Čl.10
Seznamy tratí
§ 1 Členské státy zasílají Ústřednímu úřadu svá sdělení o zápisu nebo
výmazu tratí v seznamech podle článku 3 § 2.
Pokud v článku 2 § 2 uvedené linky spojují členské státy, zapisují se
do seznamu jen po souhlasu těchto států; pro výmaz takové linky stačí
sdělení jednoho z těchto států.
Ústřední úřad sdělí všem členským státům zapsání nebo výmaz tratě
(linky).
§ 2 Na trať se vztahují ustanovení Úmluvy po uplynutí jednoho měsíce
ode dne oznámení Ústředního úřadu o jejím zápise.
§ 3 Na trať se přestanou vztahovat ustanovení Úmluvy po uplynutí
jednoho měsíce ode dne oznámení Ústředního úřadu o jejím výmazu, s
výjimkou přeprav již započatých, které musí být dokončeny.
Čl.11
Finance
§ 1 Výši výdajů Organizace stanoví pro každý rok Správní výbor na
základě návrhu Ústředního úřadu.
Výdaje Organizace hradí členské státy v poměru délek zapsaných tratí. U
mořských a vnitrozemských říčních linek se však počítá pouze polovina
jejich délek; u jiných tratí (linek) provozovaných za zvláštních
podmínek může být po dohodě mezi dotyčnou vládou a Ústředním úřadem a s
výhradou schválení Správním výborem příspěvek snížen nejvýše o jednu
polovinu.
§ 2 Současně s postoupením jednatelské zprávy a ročního závěrečného
účtu žádá Ústřední úřad členské státy, aby uhradily svůj příspěvek na
výdaje za uplynulý rok v co nejkratší době, nejpozději však do 31.
prosince roku postoupení.
Po tomto dnu se dlužné částky zúročují 5 % ročně.
Neuhradí-li členský stát svůj příspěvek od tohoto dne do dvou let,
pozastavuje se jeho hlasovací právo do okamžiku, kdy splní svou
platební povinnost.
Po uplynutí další dvouleté lhůty zváží Valné shromáždění, zda má být
postoj tohoto státu považován za mlčky projevenou výpověď Úmluvy,
přičemž případně stanoví den, k němuž má výpověď nabýt účinnosti.
§ 3 Splatné příspěvky zůstávají dluhem v případě výpovědi podle § 2 a
podle článku 25, stejně jako v případě pozastavení hlasovacího práva.
§ 4 Nezaplacené částky se mají podle možnosti krýt úvěrem Organizace;
mohou být rozděleny na čtyři roční správní období. Celý nedoplatek se
zúčtuje na zvláštní účet vrubem ostatních členských států členů Úmluvy
v době neplacení; zatížení se provede v poměru délek jejich tratí
zapsaných v době otevření zvláštního účtu.
§ 5 Stát, který Úmluvu vypověděl, může se stát opět členským státem
přístupem za podmínky, že zaplatil dlužné částky.
§ 6 Organizace vybírá náhradu krytí zvláštních výdajů vyplývajících z
činností uvedených v článku 9 § 2 l) až n); v případech uvedených v
článku 9 § 2 l) a m) stanoví výši této náhrady Správní výbor na návrh
Ústředního úřadu; v případě uvedeném v článku 9 § 2 n) se použije
článek 15 § 2.
§ 7 Účetní kontrolu provádí švýcarská vláda podle pravidel Doplňkového
mandátu vlastní Úmluvy COTIF s výhradou zvláštních pokynů Správního
výboru, v souladu s ustanoveními finančních a účetních předpisů
organizace.
ODDÍL III
Rozhodčí řízení
Čl.12
Příslušnost
§ 1 Spory mezi členskými státy o výklad nebo uplatňování Úmluvy, jakož
i spory mezi členskými státy a Organizací o výklad nebo uplatňování
Protokolu o výsadách a imunitách, mohou být na žádost jedné ze stran
předloženy rozhodčímu soudu. Strany stanoví podle volného uvážení
složení rozhodčího soudu a proceduru rozhodčího řízení.
§ 2 Spory
a) mezi dopravními podniky,
b) mezi dopravními podniky a uživateli,
c) mezi uživateli,
vzniklé při provádění Jednotných právních předpisů CIV a Jednotných
právních předpisů CIM, pokud nejsou smírně urovnány nebo nejsou
předloženy k rozhodnutí řádným soudům, mohou být se souhlasem
zainteresovaných stran předloženy rozhodčímu soudu. Pro složení
rozhodčího soudu a proceduru rozhodčího řízení platí články 13 až 16.
§ 3 Každý stát si může při podpisu Úmluvy nebo při uložení listin o
její ratifikaci, o jejím přijetí, schválení nebo o přístupu k Úmluvě
vyhradit právo nepoužít zcela nebo zčásti ustanovení § 1 a 2.
§ 4 Každý stát, který vznesl výhradu podle § 3, může kdykoliv oznámit
depozitární vládě, že výhradu ruší. Zrušení výhrady nabývá účinnosti
jeden měsíc po dni, kdy o tom depozitární vláda zpravila smluvní státy.
Čl.13
Rozhodčí dohoda. Kancelář soudu
Strany uzavírají rozhodčí dohodu, v níž se uvádí zejména:
a) předmět sporu;
b) složení soudu a lhůty dohodnuté pro jmenování jednoho nebo více
rozhodců;
c) místo dohodnuté pro sídlo soudu.
Rozhodčí dohoda se zašle Ústřednímu úřadu, který plní funkce kanceláře
soudu.
Čl.14
Rozhodci
§ 1 Seznam rozhodců sestavuje a běžně doplňuje Ústřední úřad. Každý
členský stát může dát zapsat do seznamu rozhodců dva své státní
příslušníky, kteří jsou odborníky pro mezinárodní přepravní právo.
§ 2 V souladu s rozhodčí dohodou tvoří rozhodčí soud jeden, tři nebo
pět rozhodců.
Rozhodci se volí z osob zapsaných do seznamu rozhodců podle § 1. Pokud
však rozhodčí dohoda předvídá pět rozhodců, může si každá ze stran
zvolit jednoho rozhodce neuvedeného v seznamu.
Předvídá-li rozhodčí dohoda jediného rozhodce, zvolí se vzájemnou
dohodou stran.
Předvídá-li rozhodčí dohoda tři nebo pět rozhodců, zvolí každá strana
jednoho, popřípadě dva rozhodce; tito rozhodci určí vzájemnou dohodou
třetího nebo pátého rozhodce, který rozhodčímu soudu předsedá.
Nedohodnou-li se strany na určení jediného rozhodce, nebo nesjednotí-li
se zvolení rozhodci na určení třetího nebo pátého rozhodce, určí ho
generální ředitel Ústředního úřadu.
§ 3 Nemají-li strany stejnou státní příslušnost, musí mít jediný, třetí
nebo pátý rozhodce jinou státní příslušnost než strany.
Vstup třetí strany do sporu nemá vliv na složení rozhodčího soudu.
Čl.15
Řízení. Výlohy
§ 1 Rozhodčí soud vede řízení s přihlédnutím zejména k těmto
ustanovením:
a) zkoumá a posuzuje spory na základě přednesu stran, aniž by byl při
svém rozhodnutí o právních otázkách vázán výkladem podávaným stranami;
b) nemůže přisoudit více a nic jiného, než žalobce požaduje, a ne méně,
než co žalovaný uznal jako svůj dluh;
c) rozhodčí výrok, náležitě zdůvodněný, formuluje rozhodčí soud a
stranám jej zašle Ústřední úřad;
d) nestanoví-li kogentní normy právního řádu platného v místě sídla
rozhodčího soudu jinak a s výhradou opačné dohody stran, je rozhodčí
výrok konečný.
§ 2 Honoráře rozhodců stanoví generální ředitel Ústředního úřadu.
Rozhodčí výrok stanoví poplatky a výlohy a určuje způsob jejich
rozdělení, stejně jako honorářů rozhodců, mezi strany.
Čl.16
Promlčení. Vykonatelnost
§ 1 Zahájení rozhodčího řízení má na přerušení promlčení stejný účinek,
jaký předvídá hmotné právo pro vznesení žaloby před řádným soudem.
§ 2 Výrok rozhodčího soudu vůči dopravním podnikům a uživatelům se
stává v každém členském státě vykonatelným, jakmile ve státě, kde má
být výrok vykonán, jsou splněny všechny předepsané formality. Věcné
přezkoušení případu není přípustné.
ODDÍL IV
Různá ustanovení
Čl.17
Vymáhání nezaplacených pohledávek mezi dopravními podniky
§ 1 Věřitelský dopravní podnik, který má pohledávky z přeprav
podléhajících Jednotným právním předpisům, může oznámit Ústřednímu
úřadu přehled pohledávek se žádostí o pomoc při jejich vymáhání; za
tímto účelem vyzve Ústřední úřad dlužnický dopravní podnik, aby dlužnou
částku zaplatil nebo sdělil důvody pro odmítnutí platby.
§ 2 Uzná-li Ústřední úřad, že odmítnutí je dostatečně zdůvodněno,
navrhne stranám, aby se obrátily na příslušný soud nebo na rozhodčí
soud podle článku 12 § 2.
§ 3 Je-li Ústřední úřad názoru, že částka je zcela nebo zčásti dluhem,
může po případném vyslechnutí znalce prohlásit, že dluhující dopravní
podnik je povinen dlužnou částku zcela nebo částečně složit u
Ústředního úřadu; složená částka zůstane deponována, dokud nebude
příslušným soudem nebo rozhodčím soudem vydáno konečné rozhodnutí.
§ 4 Nesloží-li podnik během dvou týdnů částku stanovenou Ústředním
úřadem, bude znovu vyzván k jejímu zaplacení s poukazem na následky
svého odmítnutí.
§ 5 Nebude-li ani této druhé výzvě do dvou měsíců vyhověno, zašle
Ústřední úřad členskému státu, jemuž podnik přísluší, zdůvodněnou
žádost o přijetí opatření a zejména o přezkoumání, zda mají být i
nadále ponechány v seznamu tratě dluhujícího dopravního podniku.
§ 6 Prohlásí-li členský stát, že i přes neplacení trvá na zapsání tratí
tohoto podniku, nebo neodpoví-li do šesti týdnů na sdělení Ústředního
úřadu, vzniká právní domněnka, že přebírá záruku za úhradu všech
pohledávek z přeprav podléhajících Jednotným právním předpisům.
Čl.18
Rozsudky. Zadržení a zabavení. Jistoty
§ 1 Jakmile rozsudky, jakož i rozsudky pro zmeškání vynesené příslušným
soudem na základě ustanovení Úmluvy se staly vykonatelnými podle práva
platného pro tento soud, stávají se vykonatelnými v každém dalším
členském státě po splnění formalit předepsaných státem, v němž má dojít
k výkonu rozhodnutí. Věcné přezkoušení případu není přípustné. Toto
ustanovení se nevztahuje na rozsudky vykonatelné pouze prozatímně ani
na rozsudky ukládající žalobci z důvodů zamítnutí jeho žaloby kromě
úhrady nákladů sporu též náhradu škody.
Prvý odstavec se vztahuje rovněž na soudní smíry.
§ 2 Pohledávky jednoho dopravního podniku vzniklé z mezinárodní
přepravy vůči jinému dopravnímu podniku, který nepřísluší témuž státu,
mohou být postiženy zadržením nebo zabavením jen podle rozhodnutí soudů
členského státu, jemuž přísluší podnik, který je věřitelem pohledávky,
jež má být zabavena.
§ 3 Vozový park železnice, jakož i předměty všeho druhu náležející
železnici a sloužící přepravě, jako kontejnery, nakládací zařízení a
plachty, mohou být zadrženy nebo zabaveny v jiném členském státě než ve
státě, jemuž přísluší vlastnická železnice, jen podle rozhodnutí soudů
tohoto státu.
Vozy přepravců, jakož i předměty všeho druhu sloužící přepravě, které
se v nich nacházejí a patří vlastníku vozu, mohou být zadrženy nebo
zabaveny v jiném členském státě než v tom, v němž má vlastník vozu své
sídlo, jen podle rozhodnutí soudů tohoto státu.
§ 4 U žalob podle Úmluvy nelze požadovat složení jistoty na úhradu
nákladů řízení.
Oddíl V
Změna Úmluvy
Čl.19
Příslušnost
§ 1 Členské státy postupují své návrhy na změnu Úmluvy Ústřednímu
úřadu, který o tom bez odkladu uvědomuje členské státy.
§ 2 Valné shromáždění rozhoduje o návrzích na změnu ustanovení Úmluvy
neuvedených v § 3 a 4.
Návrh na změnu může být dán na pořad jednání zasedání Valného
shromáždění jen se souhlasem jedné třetiny členských států. Při
projednávání návrhu na změnu Valným shromážděním může toto rozhodnout
většinou podle článku 6 § 5, že takový návrh úzce souvisí s jedním nebo
několika ustanoveními, k jejichž změně je podle § 3 příslušný Revizní
výbor. V takovém případě je Valné shromáždění příslušné rozhodnout též
o změně tohoto nebo těchto ustanovení.
§ 3 S výhradou rozhodnutí Valného shromáždění podle § 2 třetího
odstavce rozhoduje Revizní výbor o návrzích na změnu těchto ustanovení:
a) Doplňkový mandát pro kontrolu účetnictví;
b) Jednotné právní předpisy CIV:
- Článek 1 § 3; článek 4 § 2; články 5 (kromě § 2), 6, 9 až 14, 15
(kromě § 6), 16 až 21, 22 § 3; články 23 až 25, 37, 43 (kromě § 2 a 4),
48, 49, 56 až 58, 61;
- částky vyjádřené ve zúčtovacích jednotkách, uvedené v článcích 30,
31, 38, 40 a 41, má-li změna vést k jejich zvýšení;
c) Jednotné právní předpisy CIM:
- Článek 1 § 2; článek 3 § 2 až 5; články 4, 5, 6 (kromě § 3), 7, 8, 11
až 13, 14 (kromě § 7), 15 až 17, 19 (kromě § 4), 20 (kromě § 3), 21 až
24, 25 (kromě § 3), 26 (kromě § 2), 27, 28 § 3 a 6, články 29, 30
(kromě § 3), 31, 32 (kromě § 3), 33 (kromě § 5), 34, 38, 39, 41, 45,
46, 47 (kromě § 3), 48 - pokud se navrhuje jen přizpůsobení
mezinárodnímu námořnímu přepravnímu právu -, 52, 53, 59 až 61, 64, 65;
- částka vyjádřená ve zúčtovacích jednotkách v článku 40, má-li změna
vést k jejímu zvýšení;
- Řád pro mezinárodní železniční přepravu vozů přepravců (RIP), Příloha
II;
- Řád pro mezinárodní železniční přepravu kontejnerů (RICo), Příloha
III;
- Řád pro mezinárodní železniční přepravu spěšnin (RIEx), Příloha IV.
§ 4 Výbor znalců rozhoduje o návrzích na změny ustanovení Řádu pro
mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID), Příloha I k
Jednotným právním předpisům CIM.
Čl.20
Usnesení Valného shromáždění
§ 1 Změny, o nichž rozhodlo Valné shromáždění, se shrnou do protokolu,
který podepíší zástupci členských států. Tento protokol podléhá
ratifikaci, přijetí nebo schválení; ratifikační listiny a listiny o
přijetí nebo schválení se ukládají u depozitární vlády co nejdříve.
§ 2 Je-li protokol ratifikován, přijat nebo schválen více než dvěma
třetinami členských států, vstoupí usnesení v platnost po uplynutí
lhůty stanovené Valným shromážděním.
§ 3 Provádění Jednotných právních předpisů CIV a CIM členskými státy a
mezi členskými státy, které měsíc před vstupem v platnost neuložily své
ratifikační listiny a listiny o přijetí nebo schválení, se pozastavuje
v den, kdy usnesení vstoupí v platnost. O tomto pozastavení vyrozumí
členské státy Ústřední úřad; pozastavení pozbývá platnosti po uplynutí
jednoho měsíce ode dne, kdy Ústřední úřad oznámí, že usnesení Valného
shromáždění byla dotčenými státy ratifikována, přijata nebo schválena.
Pozastavení se nevztahuje na členské státy, které - aniž uložily své
listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení - oznámily Ústřednímu
úřadu, že se budou řídit změnami, na nichž se Valné shromáždění
usneslo.
Čl.21
Usnesení výborů
§ 1 Změny, na nichž se usnesly výbory, oznámí Ústřední úřad členským
státům.
§ 2 Tato ustanovení vstoupí v platnost pro všechny členské státy první
den dvanáctého měsíce následujícího po měsíci, kdy je Ústřední úřad
oznámil členským státům, pokud proti nim třetina členských států
nevznesla námitky do čtyř měsíců ode dne tohoto sdělení.
Uplatní-li však členský stát ve lhůtě čtyř měsíců námitky proti
usnesení Revizního výboru a vypoví Úmluvu nejpozději dva měsíce přede
dnem stanoveným pro vstup usnesení v platnost, vstoupí toto usnesení v
platnost až dnem, kdy se stane výpověď dotčeného členského státu
účinnou.
Oddíl VI
Závěrečná ustanovení
Čl.22
Podpis, ratifikace, přijetí, schválení Úmluvy
§ 1 Úmluva je vystavena k podpisu státům pozvaným na osmou řádnou
revizní konferenci Úmluv CIM a CIV v Bernu u švýcarské vlády do 31.
prosince 1980.
§ 2 Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení; ratifikační
listiny a listiny o přijetí nebo schválení se ukládají u švýcarské
vlády, jakožto vlády depozitární.
Čl.23
Přístup k Úmluvě
§ 1 Státy, které byly pozvány na osmou řádnou konferenci Úmluv CIM a
CIV, ale které nepodepsaly Úmluvu ve lhůtě uvedené v článku 22 § 1,
mohou oznámit přístup k Úmluvě ještě před jejím vstupem v platnost.
Listina o přístupu se ukládá u depozitární vlády.
§ 2 Každý stát, který si přeje přistoupit k Úmluvě po jejím vstupu v
platnost, zašle depozitární vládě žádost a sdělení o stavu svých
podniků železniční dopravy z hlediska mezinárodní přepravy. Depozitární
vláda o tom vyrozumí členské státy a Ústřední úřad.
Neuplatní-li pět členských států u depozitární vlády námitky, nabývá
žádost právní účinnosti po uplynutí šesti měsíců od výše uvedeného
vyrozumění. Depozitární vláda to sdělí přistupujícímu státu, jakož i
členským státům a Ústřednímu úřadu. Nový členský stát splní neprodleně
ustanovení článku 10. Jsou-li podány námitky, předloží depozitární
vláda žádost o přístup Valnému shromáždění k rozhodnutí.
Po uložení listiny o přístupu se tento stane účinným prvního dne
druhého měsíce následujícího po měsíci, kdy Ústřední úřad sdělil
členským státům seznam tratí nového členského státu.
§ 3 Každý přístup k Úmluvě se může vztahovat pouze na Úmluvu a její
změny, tj. v jejím platném znění.
Čl.24
Vstup Úmluvy v platnost
§ 1 Jakmile 15 států uloží své ratifikační listiny, listiny o přijetí,
schválení nebo přístupu, vstoupí depozitární vláda ve styk se
zainteresovanými vládami za účelem dohodnutí vstupu Úmluvy v platnost.
§ 2 Vstup Úmluvy v platnost má za následek zrušení platnosti
Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (CIM) a Mezinárodní
úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (CIV) ze 7.
února 1970, jakož i Dodatkové úmluvy k Úmluvě CIV o odpovědnosti
železnice za usmrcení a zranění cestujících z 26. února 1966.
Čl.25
Výpověď Úmluvy
Chce-li členský stát vypovědět Úmluvu, zpraví o tom depozitární vládu.
Výpověď nabývá účinnosti 31. prosince následujícího roku.
Čl.26
Funkce depozitární vlády
Depozitární vláda vyrozumí státy pozvané na osmou řádnou revizní
konferenci Úmluv CIM a CIV, další státy, které přistoupily k Úmluvě,
jakož i Ústřední úřad:
a) o podepsání Úmluvy, o uložení ratifikačních listin, listin o
přijetí, schválení nebo přístupu a o zaslání výpovědí;
b) o datu, kdy Úmluva vstupuje v platnost podle článku 24;
c) o uložení ratifikačních listin, listin o přijetí nebo schválení
protokolů podle článku 20.
Čl.27
Výhrady k Úmluvě
Výhrady k Úmluvě jsou přípustné, jen pokud je Úmluva předvídá.
Čl.28
Texty Úmluvy
Úmluva je sjednána a podepsána ve francouzštině.
K francouzskému textu jsou připojeny úřední překlady v němčině,
angličtině, arabštině, italštině a holandštině.
Rozhodný je pouze francouzský text.
Na důkaz toho níže podepsaní, řádně zmocnění svými vládami, podepsali
tuto Úmluvu.
Dáno v Bernu, devátého května 1980, v jednom původním vyhotovení v
jazyce francouzském, které zůstane uloženo v archivu Švýcarské
konfederace. Jedna ověřená kopie bude doručena každému členskému státu.
Příl.1
Protokol o výsadách a imunitách Mezivládní organizace pro mezinárodní
železniční přepravu (OTIF)
Čl.1
§ 1 Organizace je v rámci své úřední činnosti vyňata ze soudní
pravomoci a výkonu rozhodnutí, s výjimkou dále uvedených případů:
a) vzdá-li se v jednotlivých případech výslovně tohoto vynětí;
b) v případě občanskoprávní žaloby na náhradu škody podané třetí osobou
a týkající se dopravní nehody způsobené automobilem nebo jiným vozidlem
Organizace nebo vozidlem pro ni používaným, nebo v případě porušení
dopravních předpisů, na kterém má účast uvedené vozidlo;
c) v případě protižaloby, která přímo souvisí s hlavní žalobou podanou
Organizací;
d) v případě, kdy je soudním rozhodnutím nařízeno obstavení platů, mezd
či jiných požitků, které Organizace dluží členu personálu.
§ 2 Jmění a jiné majetkové hodnoty Organizace, bez ohledu na to kde se
nacházejí, požívají imunitu vůči každé formě zabavení, konfiskace,
nucené správy a jiné formy obstavení nebo donucení, pokud to není na
přechodnou dobu nutné k zábraně nebo vyšetření nehod, na nichž mají
účast motorová vozidla
Organizace nebo vozidla pro ni používaná. Je-li však z důvodů veřejného
zájmu nezbytné vyvlastnění, musí být přijata vhodná opatření, jež
zabrání omezení výkonu činností Organizace, a poskytnuta předem a
okamžitě přiměřená náhrada.
§ 3 Každý členský stát osvobozuje Organizaci, její majetek a její
příjmy v rámci její úřední činnosti od přímých daní. Jsou-li Organizací
uskutečňovány nákupy nebo užívány služby značné hodnoty, které jsou
bezpodmínečně nutné pro výkon úřední činnosti, a jsou-li při těchto
nákupech či službách obsaženy v cenách daně nebo jiné dávky, učiní
členské státy - pokud je to možné - vhodná opatření k osvobození od
těchto daní a dávek nebo k jejich náhradě.
Osvobození se nevztahuje na daně a dávky, které činí pouhou úhradu za
poskytnuté služby.
Zboží dovážené či vyvážené Organizací, které je bezpodmínečně nutné pro
výkon její úřední činnosti, se osvobozuje od všech daní a dávek
vybíraných při dovozu a vývozu.
Osvobození podle tohoto článku se nevztahuje na zboží, které je
zakoupeno nebo dovezeno, popř. na služby, které jsou poskytnuty pro
osobní potřebu členů personálu Organizace.
§ 4 Zboží získané nebo dovezené podle § 3 smí být dále prodáno nebo
zcizeno či jinak použito za podmínek stanovených členskými státy, které
poskytly osvobození.
§ 5 Úřední činností Organizace podle tohoto Protokolu se rozumí
činnosti odpovídající cílům uvedeným v článku 2 Úmluvy.
Čl.2
§ 1 Organizace může přijímat a vlastnit všechny druhy peněžních
prostředků, měn nebo cenných papírů; může s nimi volně nakládat pro
všechny účely předvídané Úmluvou a v rozsahu nezbytném pro splnění
svých závazků může zřizovat účty v kterékoli měně.
§ 2 Při úředním přijímání a předávání zpráv a při předávání všech svých
písemností má Organizace nárok nejméně na takové zacházení, jaké
poskytují jednotlivé členské státy jiným srovnatelným mezinárodním
organizacím.
Čl.3
Zástupci členských států požívají na území každého členského státu při
výkonu svých funkcí a po dobu svých služebních cest tyto výsady a
imunity:
a) vynětí z jurisdikce i po ukončení jejich mise, za jednání při
splnění jejich úkolů včetně ústních a písemných projevů; toto vynětí se
však nevztahuje na škody z důvodu dopravní nehody, které byly způsobeny
automobilem nebo jiným vozidlem náležejícím zástupci některého státu
nebo jím řízeným, ani na případy porušení dopravních předpisů, na nichž
má účast uvedené vozidlo;
b) imunitu proti zatčení a vyšetřovací vazbě kromě případu přistižení
při činu;
c) imunitu proti zabavení jejich osobních zavazadel kromě případu
přistižení při činu;
d) nedotknutelnost všech jejich úředních písemností a listin;
e) osvobození pro sebe a své manželky (manžele) od všech omezení vstupu
a od ohlašovací povinnosti pro cizince;
f) stejné úlevy z hlediska měnových a devizových předpisů, jaké se
poskytují zástupcům cizích vlád s dočasným úředním posláním.
Čl.4
Členové personálu Organizace požívají na území každého členského státu
při výkonu svých funkcí tyto výsady a imunity:
a) vynětí z jurisdikce za jednání při plnění jejich úkolů a v mezích
jejich kompetence včetně ústních a písemných projevů, a to i po jejich
odchodu ze služeb Organizace; toto vynětí se však nevztahuje na škody z
důvodu dopravní nehody, které byly způsobeny automobilem nebo jiným
vozidlem náležejícím členu personálu Organizace nebo jím řízeným, ani
na případy porušení dopravních předpisů, na nichž má účast uvedené
vozidlo;
b) nedotknutelnost všech jejich úředních písemností a listin;
c) stejné osvobození od omezení při vstupu a od ohlašovací povinnosti
cizinců, jaké je obecně poskytováno členům personálu mezinárodních
organizací; rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti
požívají stejné úlevy;
d) osvobození od státní důchodové daně za předpokladu, že platy, mzdy a
jiné požitky vyplácené Organizací podléhají zdanění ve prospěch
Organizace; členským státům se však ponechává právo, aby tyto platy,
mzdy a jiné požitky vzaly v úvahu při stanovení výše důchodové daně
vybírané z příjmu z jiných zdrojů; členské státy nejsou povinny toto
daňové osvobození poskytovat u odškodnění, penzí a rent pozůstalým,
které Organizace vyplácí bývalým členům personálu nebo osobám, na které
přešly jejich nároky;
e) pokud jde o devizové předpisy stejné výsady, jaké se obecně
poskytují členům personálu mezinárodních organizací;
f) v případě mezinárodní krize při repatriaci tytéž úlevy pro ně a
příslušníky jejich rodin, kteří s nimi žijí v jejich domácnosti, jaké
se obecně přiznávají členům personálu mezinárodních organizací.
Čl.5
Znalci povolaní Organizací požívají během své služební činnosti v
souvislosti s Organizací nebo při plnění zakázek pro Organizaci včetně
cest uskutečňovaných při této činnosti nebo při plnění těchto zakázek,
tyto výsady a imunity, pokud jsou pro plnění jejich úkolů nezbytné:
a) vynětí z jurisdikce za jednání při plnění jejich úkolů včetně jejich
ústních i písemných projevů; toto vynětí se však nevztahuje na škody z
důvodu dopravní nehody, které byly způsobeny automobilem nebo jiným
vozidlem náležejícím znalci nebo jím řízeným, ani na případy porušení
dopravních předpisů, na nichž má účast uvedené vozidlo;
b) nedotknutelnost všech jejich úředních písemností a listin;
c) pokud jde o devizové předpisy úlevy nezbytné k tomu, aby bylo možné
poukázat jejich odměny;
d) na jejich osobní zavazadla se vztahují stejné úlevy, jaké jsou
poskytovány zaměstnancům ve službě cizích vlád s dočasným úředním
posláním.
Čl.6
§ 1 Výsady a imunity podle tohoto Protokolu se poskytují výlučně k tomu
účelu, aby byl za všech okolností zajištěn nerušený výkon činnosti
Organizace a naprostá nezávislost osob, jimž jsou poskytovány.
Příslušné orgány zruší imunitu ve všech případech, kdy její ponechání
by bránilo průchodu spravedlnosti a kdy je ji možno zrušit bez ohrožení
splnění cílů, pro něž byla poskytnuta.
§ 2 Příslušnými orgány ve smyslu § 1 jsou:
- členské státy, pokud jde o jejich zástupce,
- Správní výbor, pokud jde o generálního ředitele,
- generální ředitel, pokud jde o ostatní členy personálu a o znalce
povolané Organizací.
Čl.7
§ 1 Žádné z ustanovení tohoto Protokolu nemůže omezit právo členského
státu učinit opatření, která jsou nezbytná v zájmu jeho veřejné
bezpečnosti.
§ 2 Organizace bude vždy spolupracovat s příslušnými orgány členských
států, aby tak byl usnadněn řádný výkon práva, zajištěno dodržování
zákonů a předpisů členských států a bylo zabráněno jakémukoli zneužití,
jež by mohlo vzejít z výsad a imunit upravených tímto Protokolem.
Čl.8
Žádný členský stát není povinen poskytovat výsady a imunity
- podle článku 3 kromě písm. d),
- podle článku 4 kromě písm. a), b) a d),
- podle článku 5 kromě písm. a) a b)
tohoto Protokolu svým vlastním státním příslušníkům nebo osobám, které
mají své stálé bydliště na jeho území.
Čl.9
Organizace může uzavřít s jedním nebo více členskými státy doplňkové
dohody k provádění tohoto Protokolu ve vztahu k tomuto nebo k těmto
členským státům, jakož i jiná ujednání k zajištění své účinné činnosti.
Příl.1A
Doplňkový mandát pro kontrolu účetnictví
1. Kontrolor účtů^1) kontroluje účty organizace včetně všech, pokud to
považuje za nutné, důvěrných fondů a zvláštních účtů, aby se ujistil,
že:
a) účetní výkazy odpovídají knihám a písemnostem organizace
b) účetní operace, ke kterým se výkazy vztahují, jsou provedeny v
souladu s pravidly a předpisy, jakož i s rozpočtovými ustanoveními a
ostatními směrnicemi organizace
c) ceniny a peněžní hotovost, které jsou uloženy v bance nebo pokladně
se kontrolují buď přímo podle dokladů opatrovatele (uschovatele), nebo
se skutečně počítají
d) vnitřní systém kontroly, včetně interních kontrol účetnictví, je
přiměřený
e) všechny částky aktiv a pasiv, jakož i přebytky a schodky jsou
uspokojivým způsobem zúčtovány.
2. Jen kontrolor účtů je oprávněn uznat zcela nebo částečně potvrzení a
doklady dodané generálním ředitelem. Pokud to považuje za účelné, může
každý doklad o účetních operacích nebo dodávkách a materiál podrobně
prozkoumat a přezkoušet.
3. Kontrolor účtů má v každé době přístup ke všem knihám, písemnostem,
účetním dokladům a ostatním informacím, které považuje za potřebné.
4. Kontrolor účtů není oprávněn některou položku účtů neuznat, ale
bezprostředně upozorní generálního ředitele na každou operaci, která z
hlediska pravidel nebo účelu je pochybná, aby mohl přistoupit k
potřebným opatřením.
5. Kontrolor účtů potvrdí finanční doklady následujícím textem a
podepíše je: "Prověřil jsem účetní výkazy organizace za obchodní rok,
který 31. prosince.... končí. Kontrola zahrnuje celkovou analýzu metody
účtování, kontroly účetních dokladů a dalších podkladů, které jsem
podle okolností považoval za potřebné." V daném případě lze z tohoto
potvrzení vyvodit, že:
a) finanční doklady finanční situace na konci v úvahu přicházejícího
období, jakož i výsledky operací provedených v průběhu tohoto časového
období jsou uspokojivě zaznamenány
b) účetní doklady odpovídají zmíněným účetním zásadám
c) byly použity finanční zásady přiměřené modalitě odpovídající té,
která platila v předcházejícím účetním roku
d) účetní operace byly provedeny v souladu s pravidly a předpisy, jakož
i rozpočtovými ustanoveními a ostatními směrnicemi organizace.
6. Ve své zprávě o účetních operacích se kontrolor účtů zmíní o:
a) způsobu a rozsahu provedené kontroly
b) zjištěních vztahujících se k úplnosti nebo přesnosti účtů zahrnující
případně:
1. potřebné informace pro správnou interpretaci a posouzení účtů
2. každý vzniklý obnos, který však není v účtech zahrnut
3. každý obnos, který je v rozporu s normální nebo sjednanou výdajovou
povinností a nebyl zúčtován nebo nebyl v účetních výkazech zohledněn
4. výdaje, pro které nebyly předloženy dostačující podklady
5. výpověď o tom, zda jsou účetní knihy vedeny v příslušné formě;
zvýrazní se případy, ve kterých zpracování účetních výkazů se odklání
od obecně uznaných a trvale používaných účetních zásad
c) ostatních otázkách, na které se upozorňuje Správní výbor, jako např.
1. případy podvodu nebo domnělého podvodu
2. promrhání nebo nepřípustné použití fondů nebo jiných pohledávek
organizace (zejména tenkrát, jestliže konta, jichž se takové operace
týkají, jsou řádně vedena)
3. výdaje, u kterých vzniká nebezpečí, že mohou způsobit dodatečně
značné náklady organizace
4. každou obecnou nebo zvláštní závadu systému kontroly příjmů a výdajů
nebo dodávek a materiálů
5. výdaje, které neodpovídají úmyslům Správního výboru s ohledem na
převody řádně předpokládané uvnitř rozpočtu
6. překročení úvěrů s ohledem na změny, které vznikají z převodů, které
uvnitř rozpočtů jsou řádně předpokládané
7. výdaje, které neodpovídají platným zmocněním
d) přesnost nebo nepřesnost účtů týkajících se dodávek a materiálů se
stanoví po inventarizaci a kontrole účetních knih.
Kromě toho může zpráva poukázat na operace, které byly zúčtovány v
průběhu některého předcházejícího účetního roku a o kterých jsou nové
informace, nebo na operace, které se uskuteční v průběhu pozdějších
účetních období, ale o kterých je záhodno Správní výbor předem
informovat.
7. Kontrolor účtů nesmí v žádném případě uvést ve zprávě kritiku, aniž
by předem nedal generálnímu řediteli přiměřenou možnost zaujmout
stanovisko.
8. Kontrolor účtů sdělí Správnímu výboru a generálnímu řediteli, v
souvislosti s kontrolou účtů, stanovisko. Navíc může připojit komentář,
který považuje za vhodný se zřetelem na finanční zprávu generálnímu
řediteli.
9. Pokud kontrolor účtů předpokládá jen souhrnnou kontrolu nebo nemůže
dostat dostatečná vysvětlení, musí uvést do svého potvrzení a zprávy
důvody svých poznámek, jakož i do podrobna následky, které z toho
plynou pro finanční situaci a zaúčtované finanční operace.
Příl.2
Přípojek A k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9.
května 1980
Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě
cestujících a zavazadel (CIV)
ODDÍL I
Všeobecná ustanovení
Čl.1
Rozsah platnosti
§ 1 S výhradou v článcích 2, 3 a 33 předvídaných výjimek používají se
tyto Jednotné právní předpisy pro všechny přepravy osob a zavazadel
včetně motorových vozidel s mezinárodními přepravními doklady, které
platí pro cestu, která prochází územím nejméně dvou států a výhradně po
tratích, které jsou zapsány do seznamu podle článků 3 a 10 Úmluvy,
eventuálně na přepravy, ve smyslu článku 2 § 2, jim na roveň postavené.
Pokud jde o odpovědnost železnice za usmrcení a zranění cestujících,
platí Jednotné právní předpisy také pro průvodce zásilek přepravovaných
podle Jednotných právních předpisů pro smlouvu o mezinárodní železniční
přepravě zboží (CIM).
§ 2 Mezinárodní tarify stanoví spojení, pro něž se vydávají mezinárodní
přepravní doklady.
§ 3 Výraz "stanice" v Jednotných právních předpisech zahrnuje kromě
železničních stanic také přístavy pravidelné lodní dopravy a všechny
ostatní provozovny dopravních podniků otevřené pro provedení přepravní
smlouvy.
Čl.2
Výjimky z rozsahu platnosti
§ 1 Na přepravy, jejichž vstupní stanice a stanice určení leží na území
téhož státu, a které se po území jiného státu uskutečňují pouze
průvozem, se Jednotné právní předpisy nevztahují:
a) je-li provozovatelem průvozní trati výlučně železnice výchozího
státu nebo
b) jestliže se zúčastněné státy nebo železnice dohodly, že tyto
přepravy nebudou považovány za mezinárodní.
§ 2 Na přepravy mezi stanicemi dvou sousedních států a na přepravy mezi
stanicemi dvou států přes území třetího státu se vztahují, jsou-li
tratě, po nichž se přeprava provádí, používány výhradně železnicí
jednoho z těchto tří států, předpisy platné pro vnitrostátní dopravu po
této železnici, pokud tomu neodporují zákony a předpisy žádného ze
zúčastněných států.
Čl.3
Výhrada k odpovědnosti za usmrcení a zranění cestujících
§ 1 Každý stát si může při podpisu Úmluvy nebo při uložení listin o
její ratifikaci, přijetí, schválení nebo o přístupu k Úmluvě vyhradit
právo nepoužít veškerá ustanovení o odpovědnosti železnice za usmrcení
a zranění cestujících, jestliže k úrazu došlo na jeho území a cestující
je příslušníkem tohoto státu nebo má v tomto státu svůj trvalý pobyt.
§ 2 Každý stát, který vznesl výše uvedenou výhradu, může kdykoliv
oznámit depozitární vládě, že ji odvolává. Odvolání výhrady se stává
účinným jeden měsíc ode dne, kdy o něm depozitární vláda vyrozuměla
smluvní strany.
Čl.4
Přepravní povinnost
§ 1 Železnice je povinna přepravit cestující a zavazadla podle
Jednotných právních předpisů, jestliže
a) cestující vyhoví Jednotným právním předpisům, doplňujícím
ustanovením a mezinárodním tarifům;
b) provedení přepravy je možné pracovníky a normálními zařízeními
vyhovujícími pravidelným přepravním potřebám;
c) přepravě nebrání okolnosti, které železnice nemůže odvrátit a které
odstranit není v její moci.
§ 2 Jestliže příslušný úřad nařídil, aby byl provoz přechodně nebo
trvale, zcela nebo zčásti zastaven, musí být tato opatření neprodleně
oznámena veřejnosti a železnicím, které o nich zpraví železnice druhých
států k uveřejnění.
§ 3 Každé porušení tohoto článku železnicí zakládá nároky na náhradu
způsobené škody.
Čl.5
Tarify. Zvláštní ujednání
§ 1 Mezinárodní tarify musí obsahovat všechny zvláštní podmínky
rozhodné pro přepravu, zejména údaje potřebné pro výpočet dovozného a
doplňujících poplatků, a je-li to třeba, též podmínky pro přepočet měn.
Tarifní podmínky se smějí odchylovat od Jednotných právních předpisů
jen tehdy, jestliže to Jednotné právní předpisy výslovně předvídají.
§ 2 Tarify se musí používat vůči všem za stejných podmínek.
§ 3 Železnice mohou uzavírat zvláštní dohody o slevách jízdného a
jiných výhodách, pokud odpovídající podmínky jsou přiznávány i
cestujícím, kteří jsou ve srovnatelném postavení.
Cenové slevy nebo jiné výhody mohou být přiznány pro železniční službu,
pro účely veřejné správy, pro dobročinné účely a pro účely výchovné či
pedagogické.
Opatření podle prvého a druhého odstavce nemusí být zveřejňována.
§ 4 Mezinárodní tarify musí být zveřejněny jen v těch státech, jejichž
železnice jsou na těchto tarifech zúčastněny jako železnice výchozí
nebo cílové. Tyto tarify a jejich změny vstupují v platnost v den
oznámený při jejich uveřejnění. Zvýšení cen a jiná opatření, která mají
za následek ztížení přepravních podmínek podle těchto tarifů, vstupují
v platnost nejdříve šest dní po jejich uveřejnění.
Změny cen za přepravu a doplňujících poplatků stanovených v
mezinárodních tarifech podmíněné kursovními výkyvy, jakož i opravy
zjevných chyb, vstupují v platnost dnem, který následuje po jejich
uveřejnění.
§ 5 V každé stanici otevřené pro mezinárodní přepravu musí mít
cestující možnost nahlédnout do mezinárodních tarifů nebo jejich
výtahů, v nichž jsou uvedeny ceny mezinárodních jízdenek tam
prodávaných a příslušné přepravné za cestovní zavazadla.
Čl.6
Zúčtovací jednotka. Přepočítací a přijímací kursy měn
§ 1 Zúčtovací jednotkou podle Jednotných právních předpisů je "Zvláštní
právo čerpání", jak definoval Mezinárodní měnový fond.
Hodnota vnitrostátní měny státu, který je členem Mezinárodního měnového
fondu, vyjádřená ve Zvláštních právech čerpání, se stanoví podle
přepočtové metody Mezinárodního měnového fondu používané pro jeho
vlastní operace a transakce.
§ 2 Hodnota vnitrostátní měny státu, který není členem Mezinárodního
měnového fondu, vyjádřená ve Zvláštních právech čerpání se vypočte
způsobem, který stanoví tento stát.
Tento výpočet musí vést ve vnitrostátní měně pokud jen možno ke stejné
reálné hodnotě, jaká by vyplynula z použití § 1.
§ 3 Pro stát, který není členem Mezinárodního měnového fondu a jehož
zákonodárství nedovoluje použití § 1 nebo 2, se rovná zúčtovací
jednotka podle Jednotných právních předpisů hodnotě tří zlatých franků.
Zlatý frank je definován 10/31 gramu zlata o ryzosti 0,900. Přepočet
zlatého franku musí vést ve vnitrostátní měně pokud jen možno ke stejné
reálné hodnotě, jaká by vyplynula z použití § 1.
§ 4 Do tří měsíců po vstupu Úmluvy v platnost a pak vždy, když dojde ke
změně metody výpočtu nebo hodnoty vnitrostátní měny ke zúčtovací
jednotce, oznámí státy Ústřednímu úřadu svou metodu výpočtu podle § 2
nebo výsledek přepočtu podle § 3. Ústřední úřad oznámí toto sdělení
státům.
§ 5 Železnice je povinna zveřejnit kursy, podle nichž
a) přepočítává částky vyjádřené v cizí měně, splatné v tuzemské měně
(přepočítací kursy);
b) přijímá při placení cizí měny (přijímací kursy).
Čl.7
Doplňující ustanovení
§ 1 Dva nebo více států nebo dvě nebo více železnic mohou vydat k
provádění Jednotných právních předpisů doplňující ustanovení.
Doplňující ustanovení se mohou odchylovat od Jednotných právních
předpisů pouze tehdy, jestliže je to v Jednotných právních předpisech
výslovně předvídáno.
§ 2 Doplňující ustanovení se zveřejňují a vstupují v platnost formou
uvedenou v zákonech a předpisech každého státu. Doplňující ustanovení a
jejich vstup v platnost se oznamují Ústřednímu úřadu.
Čl.8
Vnitrostátní právo
§ 1 Nejsou-li v Jednotných právních předpisech, v doplňujících
ustanoveních a v mezinárodních tarifech obsaženy odpovídající
ustanovení, platí vnitrostátní právo.
§ 2 Vnitrostátním právem se rozumí právo státu, v němž oprávněný
uplatnil svůj nárok, včetně kolisních norem.
§ 3 Jako vnitrostátní právo při použití ustanovení o odpovědnosti
železnice za usmrcení a zranění cestujících platí právo státu, na jehož
území došlo k úrazu cestujícího, včetně kolisních norem.
Oddíl II
Přepravní smlouva
KAPITOLA I
Přeprava cestujících
Čl.9
Jízdní řády a používání vlaků
§ 1 Železnice musí dát veřejnosti na vědomí vhodným způsobem jízdní řád
vlaků.
§ 2 Z jízdních řádů nebo tarifů musí být zřejmá omezení v používání
určitých vlaků nebo určitých vozových tříd.
Čl.10
Vyloučení z přepravy. Podmíněné připuštění k přepravě
§ 1 Z přepravy jsou vyloučeny nebo z ní mohou být cestou vyloučeny:
a) osoby opilé a osoby, které se chovají nepřístojně nebo které
nezachovávají předpisy platné v jednotlivých státech; tyto osoby nemají
právo na vrácení jízdného ani dovozného za zavazadla;
b) osoby, které pro nemoc nebo z jiných příčin by mohly být
spolucestujícím na obtíž, není-li pro ně předem reservován zvláštní
oddíl nebo jim nemůže být po zaplacení přidělen. Osoby, které
onemocněly cestou, musí být přepraveny alespoň do nejbližší vhodné
stanice, kde jim může být poskytnuta nutná péče; zaplacené jízdné se
jim vrátí podle článku 25 po odečtení částky za projetou trať; totéž
platí i pro případnou přepravu cestovního zavazadla.
§ 2 Přeprava osob stižených nakažlivými nemocemi se řídí mezinárodními
smlouvami a předpisy, nebo, neexistují-li, zákony a předpisy platnými v
každém státě.
Čl.11
Jízdenky
§ 1 Jízdenky vydané pro mezinárodní přepravu musí obsahovat zkratku
CIV. Přechodně je přípustný znak přeškrtnuté C.
§ 2 Mezinárodní tarify nebo ujednání mezi železnicemi určují formu a
obsah jízdenek, jakož i jazyk a písmo, jímž musí být vytištěny nebo
vyplněny.
§ 3 Pokud mezinárodní tarify nepřipouštějí výjimky, musí jízdenky
obsahovat tyto údaje:
a) nástupní a cílovou stanici;
b) přepravní cestu; je-li dovoleno použít různých cest nebo různých
dopravních prostředků, musí to být uvedeno;
c) druh vlaku a vozovou třídu;
d) částku jízdného;
e) první den platnosti;
f) dobu platnosti.
§ 4 Sešity kupónových jízdenek vydané podle mezinárodního tarifu jsou
jediným přepravním dokladem ve smyslu Jednotných právních předpisů.
§ 5 Nestanoví-li mezinárodní tarify výjimku, lze jízdenku postoupit jen
tehdy, nezní-li na jméno a nebyla-li cesta nastoupena.
§ 6 Cestující je povinen se při přijímání jízdenky přesvědčit, že mu
byla vystavena podle jeho údajů.
§ 7 Dobu platnosti jízdenek a přerušení jízdy upravují mezinárodní
tarify.
Čl.12
Právo na přepravu. Cestující bez platné jízdenky
§ 1 Cestující je povinen mít od počátku cesty platnou jízdenku; musí ji
uschovat až do ukončení cesty, předložit ji na požádání zaměstnanci
železnice pověřenému jejím přezkoušením a odevzdat ji při ukončení
cesty. Mezinárodní tarify mohou stanovit výjimky.
§ 2 Jízdenky, na nichž bylo neoprávněně něco měněno, jsou neplatné a
zaměstnanci železnice pověření jejich přezkoušením je odeberou.
§ 3 Cestující, který nemůže předložit platnou jízdenku, je povinen
zaplatit kromě jízdného přirážku, která se vypočítá podle předpisů
železnice požadující její zaplacení.
§ 4 Cestující, který odmítne ihned zaplatit jízdné nebo přirážku, může
být vyloučen z přepravy. Cestující vyloučený z přepravy nemůže žádat,
aby se mu jeho cestovní zavazadlo přichystalo v jiné stanici než v
stanici určení.
Čl.13
Sleva jízdného pro děti
§ 1 Děti až do dovršení pátého roku se přepravují bezplatně bez
jízdenky, nežádá-li se pro ně zvláštní místo.
§ 2 Děti starší pěti let až do dovršení desátého roku a děti mladší,
pro které se žádá zvláštní místo, se přepravují za zlevněné jízdné.
Toto zlevněné jízdné nesmí převyšovat polovinu jízdného vybíraného za
přepravu dospělých, s výjimkou příplatků za použití určitých vlaků nebo
určitých vozů a bez újmy zaokrouhlování podle předpisů platných pro
železnici, která jízdenku vydává.
Tato sleva se nesmí poskytovat z cen jízdenek, u nichž se již poskytuje
jiná sleva z obyčejného jízdného u jednoduché jízdenky.
§ 3 Mezinárodní tarify mohou však stanovit jiné věkové hranice, než
jsou uvedeny v § 1 a 2, pokud tyto hranice nejsou nižší než věk
dovršených čtyř let, jde-li o bezplatnou přepravu podle § 1, a než věk
dovršených desíti let v případě zlevněných cen podle § 2.
Čl.14
Obsazení míst
§ 1 Obsazení, přidělení a rezervování míst upravují předpisy platné pro
železnici. Při přepravě motorových vozidel může železnice předem
stanovit, že cestující během přepravy zůstanou v motorovém vozidle.
§ 2 Cestující může zaujmout místo ve vyšší vozové třídě nebo ve vlaku
vyššího druhu, než které jsou uvedeny na jízdence, nebo změnit
přepravní cestu za podmínek stanovených mezinárodními tarify.
Čl.15
Přeprava ručních zavazadel a zvířat ve vozech pro přepravu cestujících
§ 1 Cestující jsou oprávněni brát s sebou do vozů zdarma snadno
přenosné předměty (ruční zavazadla).
Cestující může pro svá ruční zavazadla použít jen prostor nad místem a
pod místem, které zaujímá, nebo jiný odpovídající prostor, jedná-li se
o vozy zvlášť zařízené, zejména je-li v nich zvláštní prostor pro
zavazadla.
§ 2 Není dovoleno brát s sebou do vozů:
a) látky a předměty vyloučené z přepravy jako cestovní zavazadla podle
článku 18 písmeno e) kromě výjimek uvedených v doplňujících
ustanoveních nebo v tarifech;
b) předměty, které by mohly cestující obtěžovat, nebo které by mohly
způsobit škodu;
c) předměty, které nepřipouštějí celní nebo jiné správní předpisy k
přepravě ve voze;
d) živá zvířata, pokud doplňující ustanovení nebo tarify nepřipouštějí
výjimku.
§ 3 Mezinárodní tarify mohou stanovit, za jakých podmínek mohou být
dále přepravovány předměty, ať již jako ruční, nebo cestovní zavazadlo,
které byly vzaty do vozu v rozporu s ustanovením § 1 a § 2 písm. b).
§ 4 Při důvodném podezření z porušení § 2 písm. a), b) a d) je
železnice oprávněna se přesvědčit v přítomnosti cestujícího o povaze
předmětů, které vzal s sebou do vozu. Není-li možno zjistit
cestujícího, který s sebou veze předměty podléhající přezkoumání,
provede železnice přezkoumání v přítomnosti dvou jí cizích svědků.
§ 5 Dohled na předměty a zvířata, která cestující bere do vozu,
přísluší cestujícímu s výjimkou případu, kdy jej nemůže vykonávat,
protože je ve zvlášť zařízeném voze uvedeném v § 1.
§ 6 Cestující odpovídá za každou škodu způsobenou předměty nebo
zvířaty, které s sebou bere do vozu, pokud nedokáže, že škoda byla
zaviněna železnicí, třetí osobou nebo okolnostmi, které cestující
nemohl odvrátit, a jejichž následky odstranit nebylo v jeho moci.
Toto ustanovení nemá vliv na odpovědnost, která železnici může
příslušet podle článku 26.
Čl.16
Zmeškání přípojných vlaků. Odřeknutí vlaků
§ 1 Zmešká-li se zpožděním vlaku přípojný vlak nebo je-li vlak na celé
cestě nebo na části odřeknut a cestující chce pokračovat v jízdě, je
železnice povinna, pokud je to možné, přepravit ho s jeho ručním i
cestovním zavazadlem bez doplatku vlakem jedoucím do téže cílové
stanice po téže trati nebo po jiné trati náležející železnicím
zúčastněným na původní přepravní cestě a umožnit mu tak, aby přijel do
cílové stanice se zpožděním co nejmenším.
§ 2 Železnice je podle okolností případu povinna potvrdit na jízdence,
že přípojný vlak byl zmeškán nebo že vlak byl odřeknut, a je-li to
třeba, prodloužit dobu platnosti jízdenky a poznamenat na jízdence, že
platí pro novou cestu, pro vyšší vozovou třídu nebo pro vlak vyššího
druhu. Tarify nebo jízdní řády však mohou použití určitých vlaků
vyloučit.
KAPITOLA II
Přeprava cestovních zavazadel
Čl.17
Předměty připuštěné k přepravě
§ 1 Jako cestovní zavazadla se k přepravě přijímají předměty určené pro
cestovní účely, které jsou uloženy v cestovních kufrech, košících,
vacích, cestovních pytlech a v jiných obalech tohoto druhu, jakož i
tyto obaly.
§ 2 Mezinárodní tarify mohou za určitých podmínek připustit k přepravě
jako cestovní zavazadla zvířata a předměty neuvedené v § 1, jakož i
motorová vozidla podaná k přepravě s přívěsem nebo bez něho.
Přepravní podmínky pro motorová vozidla určují zejména podmínky pro
podání k přepravě, vypravení, překládku a přepravu, formu a obsah
přepravního dokumentu, který musí být označen zkratkou CIV, vykládací a
dodací podmínky, jakož i povinnosti řidičů vozidla ve vztahu k jejich
vozidlu, naložení a vyložení.
§ 3 (zrušen)
Čl.18
Předměty vyloučené z přepravy
§ 1 Jako cestovní zavazadla jsou z přepravy vyloučeny:
a) předměty, jejichž přeprava je zakázána, byť i jen v jednom státě
zúčastněném na přepravě cestovního zavazadla;
b) předměty, jejichž přeprava je, byť i jen v jednom státě zúčastněném
na přepravě cestovního zavazadla, vyhrazena poštovní správě;
c) zboží určené pro obchod;
d) neskladné předměty nebo předměty o velké hmotnosti;
e) látky a předměty nebezpečné, zejména nabité zbraně, látky a předměty
výbušné a zápalné, látky vznětlivé, jedovaté nebo žíravé, jakož i látky
odporné a látky, které mohou způsobit nákazu; mezinárodní tarify mohou
některé z těchto látek a předmětů připustit k přepravě jako cestovní
zavazadlo podmíněně.
Čl.19
Přijetí a přeprava cestovních zavazadel
§ 1 Pokud mezinárodní tarify předem nestanoví výjimku, je cestovní
zavazadlo odbaveno jen po předložení jízdenky platné nejméně až do
stanice určení cestovního zavazadla. Dovolují-li tarify podej
cestovního zavazadla bez předložení jízdenky, platí ustanovení
Jednotných právních předpisů o právech a povinnostech cestujícího,
pokud jde o cestovní zavazadla, přiměřeně pro odesílatele cestovního
zavazadla.
§ 2 Železnice si ponechá možnost přepravit cestovní zavazadlo jinou než
cestujícím použitou cestou. Ve stanici podání, jakož i v přípojných
stanicích, ve kterých musí být cestovní zavazadlo přeloženo, následuje
přeprava příštím, pro pravidelnou přepravu cestovních zavazadel určeným
vlakem. Cestovní zavazadla se mohou výše uvedeným způsobem přepravovat
jen tehdy, nebrání-li tomu při odjezdu nebo po cestě celní nebo jiné
předpisy.
§ 3 Pokud mezinárodní tarify nestanoví žádnou výjimku, musí být dovozné
za zavazadla zaplaceno při podeji.
§ 4 Tarify nebo jízdní řády mohou přepravu cestovních zavazadel v
určitých vlacích nebo druzích vlaků nebo do a z určitých železničních
stanic vyloučit nebo omezit.
§ 5 Pokud podej cestovních zavazadel není řešen v tomto článku, platí
předpisy platné v podací stanici.
Čl.20
Zavazadlový lístek
§ 1 Při podeji cestovního zavazadla k přepravě se cestujícímu vydává
zavazadlový lístek.
§ 2 Zavazadlové lístky vydané pro mezinárodní přepravu musí obsahovat
zkratku CIV. Pro přechodnou dobu se připouští znak přeškrtnuté C.
§ 3 Mezinárodní tarify nebo ujednání mezi železnicemi určují formu a
obsah zavazadlového lístku, jakož i jazyk a písmo, které se musí použít
při tisku a vyplňování.
§ 4 Pokud mezinárodní tarify nestanoví výjimky, musí zavazadlové lístky
obsahovat tyto údaje:
a) název podací stanice a stanice určení;
b) přepravní cestu;
c) den a hodina podání;
d) počet cestujících;
e) počet a hmotnost kusů zavazadel;
f) částku dovozného za zavazadlo a jiné výdaje.
§ 5 Cestující je povinen se přesvědčit při převzetí zavazadlového
lístku, zda byl vyhotoven podle jeho údajů.
Čl.21
Stav, úprava, obal a označení cestovního zavazadla
§ 1 Cestovní zavazadla, jejichž stav nebo úprava je vadná nebo jejichž
obal je nedostatečný, anebo na nichž jsou zřejmé známky poškození, může
železnice odmítnout. Jsou-li přesto přijata k přepravě, může železnice
učinit příslušnou poznámku v zavazadlovém lístku. Přijme-li cestující
zavazadlový lístek s takovou poznámkou, považuje se to za důkaz, že
cestující uznal správnost této poznámky.
§ 2 Cestující je povinen označit na každém kusu zavazadla na dobře
viditelném místě trvanlivě, zřetelně, nesmazatelně a způsobem
vylučujícím záměnu:
a) své jméno a svou adresu;
b) stanici a zemi určení.
Označení již neplatná musí cestující odstranit nebo učinit nečitelnými.
Železnice je oprávněna odmítnout přijetí k přepravě těch kusů, které
nemají předepsaná označení.
Čl.22
Odpovědnost cestujícího. Přezkoumání. Přirážka
§ 1 Cestující odpovídá za všechny následky nedodržení článků 17, 18 a
21 § 2.
§ 2 Domnívá-li se železnice odůvodněně, že bylo jednáno proti
předpisům, je oprávněna přezkoumat, odpovídá-li obsah zavazadel
předpisům, pokud to nezakazují zákony a předpisy státu, v němž má dojít
k přezkoumání. Cestující musí být vyzván, aby se přezkoumání zúčastnil.
Nedostaví-li se nebo nelze-li ho dosáhnout, jsou k přezkoumání přizváni
dva svědci cizí železnici.
§ 3 Je-li zjištěno porušení předpisů, je cestující povinen zaplatit
výdaje vzniklé přezkoumáním.
Při porušení ustanovení článků 17 a 18 může železnice vybrat přirážku
stanovenou mezinárodními tarify, aniž by tím byl dotčen její nárok na
doplacení rozdílu dovozného a na náhradu případné škody.
Čl.23
Výdej
§ 1 Cestovní zavazadlo se vydá po vrácení zavazadlového lístku a po
zaplacení případných výloh váznoucích na zásilce.
Železnice je oprávněna, nikoli však povinna, se přesvědčit o tom, je-li
držitel zavazadlového lístku oprávněn cestovní zavazadlo převzít.
§ 2 Výdeji cestovního zavazadla držiteli zavazadlového lístku je v
souladu s předpisy platnými ve stanici výdeje postaveno na roveň
a) předání cestovního zavazadla celním nebo daňovým orgánům do jejich
výpravních míst nebo skladišť, nejsou-li tyto místnosti a skladiště pod
dohledem železnice,
b) předání živých zvířat do opatrování třetí osobě.
§ 3 Držitel zavazadlového lístku je oprávněn žádat u výdejny zavazadel
stanice určení výdej cestovního zavazadla, jakmile po příjezdu vlaku,
kterým mělo být cestovní zavazadlo přepraveno, uplynula doba potřebná k
jeho přichystání a případnému odbavení celními nebo jinými správními
orgány.
§ 4 Není-li zavazadlový lístek vrácen, vydá železnice cestovní
zavazadlo jen tomu, kdo své oprávnění prokáže; při nedostatečném
prokázání může železnice požadovat složení jistoty.
§ 5 Cestovní zavazadlo se vydá ve stanici, do které bylo podáno k
přepravě. Na včasnou žádost držitele zavazadlového lístku musí však být
cestovní zavazadlo po předložení jízdenky a vrácení zavazadlového
lístku vráceno v podací stanici nebo vydáno ve stanici na cestě,
dovolují-li to okolnosti a nebrání-li tomu celní předpisy nebo předpisy
jiných orgánů státní správy.
§ 6 Držitel zavazadlového lístku, jemuž není vydáno cestovní zavazadlo
podle § 3, může žádat, aby mu na zavazadlovém lístku byl vyznačen den a
hodina, kdy žádal o výdej cestovního zavazadla.
§ 7 Na žádost oprávněného je železnice povinna přezkoumat cestovní
zavazadlo v jeho přítomnosti, aby zjistila jím uváděnou škodu.
Nevyhoví-li železnice této žádosti, může oprávněný odmítnout příjem
cestovního zavazadla.
§ 8 Jinak se výdej cestovního zavazadla řídí předpisy platnými ve
stanici, která cestovní zavazadlo vydává.
Kapitola III
Společná ustanovení o přepravě cestujících a cestovních zavazadel
Čl.24
Dodržování předpisů orgánů státní správy
Cestující je povinen plnit celní předpisy nebo předpisy jiných orgánů
státní správy za sebe, za spolupřepravovaná zvířata, jakož i za svá
ruční a cestovní zavazadla. Je povinen být přítomen při prohlídce svých
ručních a cestovních zavazadel, nestanoví-li zákony a předpisy každého
státu výjimku. Železnice neodpovídá cestujícímu za škodu, která vznikne
tím, že cestující těchto povinností nedbal.
Čl.25
Návratky a doplatky
§ 1 Jízdné se vrátí zcela nebo z části, jestliže
a) jízdenka nebyla použita nebo byla použita jen částečně;
b) jízdenka byla pro nedostatek místa použita v nižší vozové třídě nebo
v nižším druhu vlaku, než které jsou na ní uvedeny;
c) cestovní zavazadlo bylo vzato zpět v odesílací stanici nebo bylo
vydáno ve stanici na cestě.
§ 2 Mezinárodní tarify stanoví, jakými doklady a potvrzeními má být
doložena žádost o návratek, dále výši návratků a částky, o které jsou
návratky kráceny.
Tyto tarify mohou v určitých případech návratky z jízdného a
přepravného vyloučit nebo je vázat na určité podmínky.
§ 3 Každý nárok na návratek podle předchozích paragrafů a podle článku
10 § 1 písm. b) propadá, není-li uplatněn u železnice ve lhůtě šesti
měsíců. Tato lhůta počíná u jízdenek dnem následujícím po dnu uplynutí
lhůty jejich platnosti a u zavazadlových lístků dnem jejich vyhotovení.
§ 4 V případě nesprávného použití tarifu nebo dojde-li k omylu při
výpočtu nebo výběru přepravní ceny a jiných výdajů, je železnice
povinna vrátit přeplatek nebo jí musí být zaplacen nedoplatek jen
tehdy, převyšuje-li u každé jízdenky nebo zavazadlového lístku dvě
zúčtovací jednotky.
§ 5 Pro výpočet částky návratku nebo doplatku se použije úřední
přepočítací kurs ze dne, kdy bylo jízdné nebo dovozné vybráno. Platí-li
se v jiné měně, než ve které bylo jízdné nebo dovozné vybráno, použije
se přepočítací kurs ze dne výplaty.
§ 6 Pro případy neupravené tímto článkem a není-li mezi železnicemi
sjednáno zvláštní ujednání, platí předpisy výchozího státu.
Oddíl III
Odpovědnost
Kapitola I
Odpovědnost železnice za usmrcení a zranění cestujících
Čl.26
Základ odpovědnosti
§ 1 Železnice odpovídá za škodu vzniklou tím, že cestující byl usmrcen,
zraněn nebo jinak postižen na svém tělesném nebo duševním zdraví v
důsledku úrazu, k němuž došlo v souvislosti s železničním provozem
během pobytu cestujícího ve vozidlech anebo při nastupování nebo
vystupování.
Železnice odpovídá dále za škodu, která vznikne úplnou nebo částečnou
ztrátou nebo poškozením věcí, jež cestující postižený takovým úrazem má
na sobě nebo je veze s sebou jako ruční zavazadlo; to platí i pro
zvířata, která veze cestující s sebou.
§ 2 Železnice je této odpovědnosti zproštěna:
a) jestliže byl úraz způsoben okolnostmi, které nemají původ v provozu,
a železnice nemohla těmto okolnostem přes vynaložení podle poměrů
potřebné péče zabránit a jejich následky odvrátit;
b) zcela nebo zčásti, a to v míře, v jaké byl úraz vyvolán zaviněním
cestujícího nebo jeho chováním, neodpovídajícím obvyklému chování
cestujícího;
c) jestliže byl úraz vyvolán chováním třetí osoby a železnice tomuto
chování přes vynaložení péče odpovídající situaci nemohla zabránit a
jeho následky odvrátit; jestliže tím odpovědnost železnice není
vyloučena, pak odpovídá železnice plně za celou škodu s omezeními podle
Jednotných právních předpisů a bez újmy případného postihu proti třetí
osobě.
§ 3 Jednotné právní předpisy neurčují odpovědnost, která může
postihnout železnice v případech nepředvídaných v § 1.
§ 4 Odpovědnou železnicí ve smyslu této kapitoly je ta železnice, která
podle seznamu tratí ve smyslu článků 3 a 10 Úmluvy provozuje trať
(linku), na níž se úraz udál. Jestliže podle tohoto seznamu jde o
společný provoz dvou železnic, je odpovědná každá z nich.
Čl.27
Náhrada škody při usmrcení
§ 1 Při usmrcení cestujícího zahrnuje náhrada škody:
a) nutné výdaje vyvolané úmrtím cestujícího, zvláště náklady na
přepravu mrtvoly a na pohřbení do země a žehem;
b) jestliže smrt nenastala bezprostředně, také náhradu škody podle
článku 28.
§ 2 Jestliže smrtí cestujícího ztratily svého živitele osoby, jež byl
cestující podle zákona povinen nebo by byl v budoucnu povinen
vyživovat, musí být také tato škoda nahrazena. Nároky na náhradu škody
osob, jimž poskytoval cestující výživu bez zákonné povinnosti, se řídí
vnitrostátním právem.
Čl.28
Náhrada škody při zranění
Při zranění nebo jiném poškození tělesného nebo duševního zdraví
cestujícího zahrnuje náhrada škody:
a) nutné výdaje, zejména léčebné a ošetřovací náklady a výdaje za
dopravu;
b) majetkovou újmu, kterou utrpí cestující tím, že pozbyl zcela nebo
částečně svou výdělkovou schopnost anebo že došlo ke zvýšení jeho
potřeb.
Čl.29
Náhrada jiných škod
Zda a do jaké míry je železnice povinna poskytnout náhradu za jiné
škody, než které jsou uvedeny v článcích 27 a 28, zejména za fyzické a
duševní útrapy (bolestné) a za estetickou újmu, se určuje podle
vnitrostátního práva.
Čl.30
Forma a omezení náhrady škody při usmrcení a při zranění
§ 1 Náhrada škody ve smyslu článků 27 § 2 a 28 písm. b) se poskytne ve
formě kapitálu. Jestliže však vnitrostátní právo připouští vyplácení
renty, poskytne se náhrada tímto způsobem, když zraněný cestující nebo
osoby oprávněné podle článku 27 § 2 o to požádají.
§ 2 Výši náhrady škody, která má být poskytnuta podle § 1, stanoví
vnitrostátní právo. Pro použití Jednotných právních předpisů se však
stanoví pro každého cestujícího nejvyšší částka 70 000 zúčtovacích
jednotek pro výplatu kapitálu nebo roční renta odpovídající této
částce, jestliže podle vnitrostátního práva jsou stanoveny nejvyšší
částky v nižší výměře.
Čl.31
Omezení náhrady škody při ztrátě nebo poškození věcí
Nese-li železnice odpovědnost podle článku 26 § 1 druhého odstavce, je
povinna poskytnout náhradu škody až do nejvyšší částky 700 zúčtovacích
jednotek na každého cestujícího.
Čl.32
Zákaz omezení odpovědnosti
Ustanovení tarifů a zvláštních ujednání mezi železnicí a cestujícími,
podle nichž by se předem zcela nebo zčásti vylučovala odpovědnost
železnice za usmrcení cestujícího, obracelo důkazní břemeno uložené
železnici nebo snižovaly nejvyšší částky stanovené pro náhradu škody v
článku 30 § 2 a v článku 31, jsou neplatná. Tato neplatnost však nemá
za následek neplatnost přepravní smlouvy.
Čl.33
Smíšené přepravy
§ 1 Ustanovení o odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění
cestujícího se nepoužije, s výhradou podle § 2, na škody, které
vzniknou během přepravy na neželezničních linkách zapsaných v seznamu
tratí podle článku 3 a 10 Úmluvy.
§ 2 Přepravují-li se však železniční vozy na prámové lodi, použijí se
ustanovení o odpovědnosti za usmrcení a zranění cestujících na škody
pojaté do článku 26 § 1, které utrpí cestující v důsledku úrazu v
souvislosti se železničním převozem během svého pobytu v těchto vozech,
při nastupování do těchto vozů nebo při vystupování z těchto vozů.
Při použití předchozího odstavce se rozumí "státem, na jehož území se
stal úraz cestujícího" ten stát, jehož vlajku loď nese.
§ 3 Jestliže je v důsledku výjimečných okolností železnice nucena
přerušit dočasně svůj provoz a přepravuje nebo dává přepravit cestující
jiným dopravním prostředkem, odpovídá podle práva platného pro tento
dopravní prostředek. Ustanovení čl. 18 Úmluvy, jakož i článků 8, 48 až
53 a 55 Jednotných právních předpisů se však použijí i v těchto
případech.
Kapitola II
Odpovědnost železnice za cestovní zavazadla
Čl.34
Společná odpovědnost železnic
§ 1 Železnice, která přijala cestovní zavazadlo k přepravě a vydala
zavazadlový lístek, odpovídá za provedení přepravy zavazadla po celé
cestě až do jeho výdeje.
§ 2 Každá následující železnice tím, že převzala cestovní zavazadlo,
vstupuje do přepravní smlouvy a přijímá na sebe závazky, které z ní
vyplývají, bez újmy ustanovení článku 51 § 3.
Čl.35
Rozsah odpovědnosti
§ 1 Železnice odpovídá za každou škodu způsobenou úplnou nebo částečnou
ztrátou nebo poškozením zavazadla, která vznikne v době od přijetí k
přepravě až do výdeje, jakož i za jeho zpožděný výdej.
§ 2 Železnice je zbavena této odpovědnosti, jestliže ztráta, poškození
nebo zpožděný výdej byly zaviněny cestujícím, jeho příkazem, který
nevyplývá ze zavinění železnice, vadou samotného cestovního zavazadla
nebo okolnostmi, kterým železnice nemohla zabránit a jejich následky
odvrátit.
§ 3 Železnice je zbavena této odpovědnosti, vznikne-li ztráta nebo
poškození z jedné nebo více dále uvedených skutečností, spojených se
zvláštním nebezpečím:
a) obal chybí nebo je vadný;
b) zvláštní povaha zavazadla;
c) podej předmětů, které jsou vyloučeny z přepravy, jako cestovních
zavazadel.
Čl.36
Důkazní břemeno
§ 1 Důkaz o tom, že ztráta, poškození nebo zpožděný výdej vznikly z
některé příčiny uvedené v článku 35 § 2, přísluší železnici.
§ 2 Dokáže-li železnice, že podle faktických okolností případu mohla
ztráta nebo poškození vzniknout z jednoho nebo více zvláštních
nebezpečí uvedených v článku 35 § 3, platí domněnka, že z nich škoda
vznikla. Oprávněný má však právo prokázat, že škoda nebyla způsobena
některým z těchto nebezpečí.
Čl.37
Domněnka o ztrátě cestovního zavazadla
§ 1 Oprávněný může bez dalšího prokazování považovat jednotlivý kus
cestovního zavazadla za ztracený, nebyl-li mu vydán nebo připraven k
výdeji do čtrnácti dnů po tom, kdy o jeho výdej požádal podle článku 23
§ 3.
§ 2 Nalezne-li se kus cestovního zavazadla, který byl považován za
ztracený, do jednoho roku poté, co bylo o jeho výdej žádáno, je
železnice povinna o tom vyrozumět oprávněného, je-li jeho adresa známa
nebo je-li ji možno zjistit.
§ 3 Do třiceti dnů po obdržení této zprávy může oprávněný požádat, aby
mu bylo cestovní zavazadlo vydáno v některé stanici na přepravní cestě.
V tomto případě zaplatí přepravné z odesílací stanice do stanice výdeje
cestovního zavazadla a vrátí přijaté odškodnění, po odečtení případných
výdajů, které v něm byly zahrnuty. Právo na náhradu škody za zpožděný
výdej podle článku 40 mu však zůstává zachováno.
§ 4 Nepožádá-li oprávněný o výdej nalezeného kusu cestovního zavazadla
ve lhůtě uvedené v § 3 nebo byl-li kus nalezen až po uplynutí jednoho
roku od žádosti o jeho vydání, naloží s ním železnice podle zákonů a
předpisů svého státu.
Čl.38
Náhrada škody při ztrátě
§ 1 Při úplné nebo částečné ztrátě cestovního zavazadla je železnice
povinna bez další náhrady škody zaplatit:
a) je-li výše škody dokázána, částku ve výši této škody, nejvýše však
40 zúčtovacích jednotek za každý chybějící kilogram hrubé hmotnosti,
nebo 600 zúčtovacích jednotek za každý kus zavazadla;
b) není-li výše škody dokázána, paušální částku 10 zúčtovacích jednotek
za každý chybějící kilogram hrubé hmotnosti nebo 150 zúčtovacích
jednotek za každý kus zavazadla.
Způsob náhrady za každý chybějící kilogram nebo za každý kus zavazadla
stanoví mezinárodní tarify.
§ 2 Kromě toho nahradí železnice přepravné za zavazadlo, clo a jiné
částky zaplacené v souvislosti s přepravou ztraceného kusu zavazadla.
Čl.39
Náhrada škody při poškození
§ 1 Při poškození cestovního zavazadla je železnice povinna bez další
náhrady škody zaplatit částku, odpovídající míře znehodnocení
cestovního zavazadla.
§ 2 Náhrada škody nemůže přesahovat:
a) je-li poškozením znehodnocené celé zavazadlo, částku, kterou by bylo
třeba zaplatit v případě úplné ztráty;
b) je-li poškozením znehodnocena pouze část cestovního zavazadla,
částku, kterou by bylo třeba zaplatit v případě ztráty znehodnocené
části.
Čl.40
Náhrada škody při zpožděném výdeji
§ 1 Při zpožděném výdeji cestovního zavazadla je železnice povinna
zaplatit za každých započatých 24 hodin od doby, kdy bylo o výdej
požádáno, nejvýše však za 14 dní:
a) prokáže-li oprávněný, že zpožděním výdeje vznikla škoda včetně
poškození, náhradu ve výši škody až do nejvyšší částky 0,40 zúčtovací
jednotky za každý kilogram hrubé hmotnosti nebo 7 zúčtovacích jednotek
za každý kus opožděně vydaného cestovního zavazadla;
b) neprokáže-li oprávněný, že zpožděním výdeje vznikla škoda, paušální
náhradu 0,07 zúčtovací jednotky za každý kilogram hrubé hmotnosti nebo
1,40 zúčtovací jednotky za každý kus opožděně vydaného zavazadla.
Způsob náhrady škody za každý chybějící kilogram nebo za každý kus
zavazadla stanoví mezinárodní tarify.
§ 2 Při úplné ztrátě cestovního zavazadla se nesmí kumulovat náhrada
podle § 1 s náhradou podle článku 38.
§ 3 Při částečné ztrátě cestovního zavazadla se poskytne náhrada podle
§ 1 za část, která se neztratila.
§ 4 Při poškození cestovního zavazadla, které není způsobeno zpožděním
výdeje, se poskytne náhrada podle § 1, případně spolu s náhradou podle
článku 39.
§ 5 Náhrada škody podle § 1 spolu s náhradami podle článků 38 a 39
nesmí být v žádném případě vyšší než náhrada škody při úplné ztrátě
cestovního zavazadla.
Čl.41
Motorová vozidla
§ 1 Je-li motorové vozidlo z důvodů zaviněných železnicí později
naloženo nebo opožděně vydáno, je železnice povinna, dokáže-li
oprávněný, že tím vznikla škoda, zaplatit náhradu, jejíž výše nesmí
překročit přepravné za přepravu vozidla.
§ 2 Vzdá-li se oprávněný při opožděné nakládce z důvodů na straně
železnice provedení přepravní smlouvy, vrátí se mu přepravné za
přepravu vozidla a jízdné za cestující. Prokáže-li , že tímto zpožděním
vznikla škoda, může kromě toho žádat náhradu, jejíž výše nesmí
překročit přepravné za přepravu vozidla.
§ 3 Při úplné nebo částečné ztrátě vozidla se oprávněnému vypočítá
náhrada za prokázanou škodu podle zůstatkové hodnoty vozidla, která
nesmí přesahovat 8000 zúčtovacích jednotek.
§ 4 Za škodu na předmětech ponechaných ve vozidle odpovídá železnice
jen v případě, že ji zavinila. Celková náhrada škody nesmí přesahovat
1000 zúčtovacích jednotek. Za předměty ponechané mimo vozidlo odpovídá
železnice pouze v případě, že ke škodě došlo jednáním pracovníků
železnice s úmyslem takovou škodu způsobit.
§ 5 Vozidlem se rozumí též přívěs s nákladem nebo bez nákladu.
§ 6 Jinak platí ustanovení o odpovědnosti za cestovní zavazadla také
pro přepravu motorových vozidel.
KAPITOLA III
Společná ustanovení o odpovědnosti
Čl.42
Ztráta práva na omezenou odpovědnost
V článcích 30, 31 a 38 až 41 Jednotných právních předpisů předpokládaná
omezení odpovědnosti, jakož i ustanovení vnitrostátního práva omezující
náhrady škody pevnou částkou se nepoužijí, je-li prokázáno, že škoda
byla způsobena jednáním nebo opomenutím železnice, ať již s úmyslem
takovou škodu způsobit, anebo přímo s vědomím, že taková škoda
pravděpodobně vznikne.
Čl.43
Přepočet a zúročení náhrady škody
§ 1 Musí-li být při výpočtu náhrady škody přepočítány částky uvedené v
cizí měně, přepočítávají se podle kursu platného v den a v místě
vyplácení náhrady škody.
§ 2 Oprávněný může nárokovat úroky z náhrady škody ve výši 5 % ročně
ode dne podání reklamace podle článku 49 nebo, nebyla-li podána
reklamace, ode dne podání žaloby.
§ 3 U náhrad škod podle článků 27 a 28 se však počítají úroky teprve
ode dne, kdy nastaly okolnosti rozhodné pro výpočet náhrady škody,
pokud je tento den pozdější než den reklamace nebo podání žaloby.
§ 4 U cestovních zavazadel mohou být požadovány úroky jen tehdy,
přesahuje-li náhrada 8 zúčtovacích jednotek na každý zavazadlový
lístek.
§ 5 Nepředloží-li oprávněný u cestovního zavazadla železnici doklady
potřebné ke konečnému vyřízení reklamace v přiměřené lhůtě, která je mu
poskytnuta, staví se běh lhůty pro výpočet úroků od uplynutí této lhůty
až do předložení těchto dokladů.
Čl.44
Odpovědnost při jaderné události
Železnice je zproštěna odpovědnosti podle Jednotných právních předpisů,
byla-li škoda způsobena jadernou událostí, za kterou ve smluvním státě
podle zákonů a předpisů o odpovědnosti v oboru jaderné energie odpovídá
provozovatel jaderného zařízení nebo jiná jej zastupující osoba.
Čl.45
Odpovědnost železnice za její pracovníky
Železnice odpovídá za své zaměstnance a za jiné osoby, kterých použije
k provádění přepravy.
Provádějí-li však tito zaměstnanci a jiné osoby na požádání cestujícího
úkony, které železnici nepřísluší, jsou pokládáni za zmocněnce
cestujícího, pro něhož tyto úkony provádějí.
Čl.46
Jiné nároky
Ve všech případech, na které se vztahují Jednotné právní předpisy, může
být proti železnici uplatňován nárok na náhradu škody, ať už spočívá na
jakémkoli právním základě, jen za předpokladů a v mezích, v nich
stanovených.
Totéž platí o nárocích uplatňovaných vůči železničním zaměstnancům a
jiným osobám, za něž železnice odpovídá podle článku 45.
Čl.47
Zvláštní ustanovení
§ 1 S výhradou ustanovení článku 41 se řídí odpovědnost železnice za
škodu, způsobenou zpožděním nebo odřeknutím vlaku nebo zmeškáním spoje,
podle zákonů a předpisů státu, v němž došlo ke škodné události.
§ 2 S výhradou ustanovení článku 26 odpovídá železnice za předměty a
zvířata, na něž dozor přísluší podle článku 15 § 5 cestujícímu, jakož i
za předměty, které má cestující u sebe, jen byla -li škoda způsobena
jejím zaviněním.
§ 3 Ostatní články oddílu III a oddílu IV se v případech uvedených v §
1 a 2 nepoužijí.
ODDÍL IV
Uplatňování nároků
Čl.48
Zjištění částečné ztráty nebo poškození cestovního zavazadla
§ 1 Zjistí-li nebo předpokládá-li železnice částečnou ztrátu nebo
poškození cestovního zavazadla, či tvrdí-li to oprávněný, je železnice
povinna bez průtahu, a je-li to možné v přítomnosti oprávněného, sepsat
zápis, v němž se podle povahy škody zjistí stav cestovního zavazadla,
jeho hmotnost, a pokud je to možné, rozsah škody, její příčina a doba,
kdy vznikla.
Opis tohoto zápisu se vydá bezplatně oprávněnému.
§ 2 Neuzná-li oprávněný zjištění uvedená v zápise, může požadovat, aby
stav a hmotnost cestovního zavazadla, jakož i příčina a rozsah škody
byly zjištěny znalcem určeným stranami nebo soudem. Pro toto řízení
platí zákony a předpisy státu, v němž se zjištění koná.
§ 3 Při ztrátě jednotlivých kusů cestovního zavazadla je oprávněný
povinen pro usnadnění pátrání železnice popsat ztracené kusy tak
přesně, jak je to jen možné.
Čl.49
Reklamace
§ 1 Reklamace, týkající se odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění
cestujícího, je třeba podat písemně u některé z dále uvedených
železnic:
a) u odpovědné železnice; jestliže podle článku 26 § 4 jsou odpovědné
dvě železnice, u jedné z nich;
b) u výchozí železnice;
c) u železnice určení;
d) u železnice, v jejímž obvodu má cestující trvalé bydliště nebo
obvyklý pobyt, pokud je sídlo této železnice na území smluvního státu.
§ 2 Ostatní reklamace z přepravní smlouvy musí být podány písemně u
železnice uvedené v článku 51 § 2 a 3. Pro vyřízení reklamace může
železnice žádat vrácení jízdenek nebo zavazadlových lístků.
§ 3 K podání reklamace jsou oprávněny osoby, které mohou podle článku
50 soudně uplatňovat nároky vůči železnici.
§ 4 Jízdenky, zavazadlové lístky a jiné doklady, které chce oprávněný
připojit k reklamaci, musí být předloženy v originále nebo v opise
náležitě ověřeném, pokud to železnice požaduje.
Čl.50
Osoby oprávněné k soudnímu uplatňování nároků vůči železnici
K soudnímu uplatňování nároků vůči železnici je oprávněn ten, kdo
předloží jízdenku nebo zavazadlový lístek nebo kdo své oprávnění
prokáže jinak.
Čl.51
Železnice, vůči nimž mohou být soudně uplatňovány nároky
§ 1 Nároky na náhradu škody na základě odpovědnosti železnice za
usmrcení a zranění cestujícího mohou být soudně uplatňovány jen vůči
odpovědné železnici ve smyslu článku 26 § 4. Při společném provozu dvou
železnic má žalobce právo volby mezi těmito železnicemi.
§ 2 Nároky na vrácení částek, které byly zaplaceny na základě přepravní
smlouvy, mohou být soudně uplatněny vůči železnici, která je vybrala,
nebo vůči železnici, v jejíž prospěch byla částka vybrána.
§ 3 Ostatní nároky z přepravní smlouvy mohou být soudně uplatněny vůči
výchozí železnici, železnici určení nebo vůči té železnici, na níž
došlo k události, která je důvodem pro uplatnění nároku.
Vůči železnici určení může být soudně uplatňován nárok i v případě, že
cestovní zavazadla neobdržela.
§ 4 Má-li žalobce volbu mezi několika železnicemi, zaniká jeho právo
volby, jakmile je podána žaloba proti jedné z těchto železnic.
§ 5 Cestou protižaloby nebo námitky mohou být nároky soudně uplatňovány
také proti jiné železnici, než která je uvedena v § 2 a 3, jestliže
žaloba spočívá na téže přepravní smlouvě.
Čl.52
Příslušnost
§ 1 Není-li v mezistátních smlouvách nebo koncesích stanoveno něco
jiného, mohou být nároky založené na odpovědnosti železnice za usmrcení
a zranění cestujícího soudně uplatněny jen před příslušnými soudy
státu, na jehož území došlo k úrazu cestujícího.
§ 2 Není-li v mezistátních smlouvách nebo koncesích stanoveno něco
jiného, mohou být ostatní nároky na základě Jednotných právních
předpisů uplatněny jen před příslušnými soudy státu, jemuž náleží
železnice, vůči níž se uplatňuje nárok.
Má-li železnice v provozu samostatné železniční sítě v různých státech,
považuje se pro použití tohoto paragrafu každá z těchto sítí za
zvláštní železnici.
Čl.53
Zánik nároků z odpovědnosti při usmrcení a zranění cestujícího
§ 1 Všechny nároky oprávněného z odpovědnosti železnice při usmrcení a
zranění cestujícího zanikají, jestliže oprávněný neoznámí úraz
nejpozději do šesti měsíců po tom, kdy se dozvěděl o škodě, některé ze
železnic, u níž může být podána reklamace podle článku 49 § 1.
Jestliže oprávněný oznámí železnici úraz ústně, musí železnice vystavit
potvrzení o tomto ústním oznámení.
§ 2 Nároky však nezanikají, jestliže
a) oprávněný podal během lhůty stanovené v § 1 reklamaci u některé z
železnic uvedených v článku 49 § 1;
b) odpovědná železnice - nebo, jsou-li podle článku 26 § 4 odpovědny
dvě železnice, jedna z nich - se dověděla během lhůty stanovené v § 1 o
úraze cestujícího jiným způsobem;
c) opomenutí nebo opoždění oznámení bylo vyvoláno okolnostmi, které
nelze přičíst k tíži oprávněnému;
d) oprávněný prokáže, že úraz byl způsoben zaviněním železnice.
Čl.54
Zánik nároků ze smlouvy o přepravě zavazadla
§ 1 Odběrem cestovního zavazadla oprávněným zanikají všechny nároky z
přepravní smlouvy vůči železnici pro částečnou ztrátu, poškození nebo
zpožděný výdej.
§ 2 Nároky však nezanikají:
a) při částečné ztrátě nebo poškození, jestliže
1. ztráta nebo poškození byly zjištěny podle článku 48 oprávněným před
převzetím cestovního zavazadla;
2. bylo zjištění, k němuž mělo dojít podle článku 48, opomenuto pouze
zaviněním železnice;
b) při zjevně neznatelné škodě, která byla zjištěna oprávněným teprve
po odběru cestovního zavazadla, jestliže
1. požádá o zjištění podle článku 48 ihned po objevení škody a
nejpozději tři dny po odběru cestovního zavazadla;
2. dokáže, že škoda vznikla v době od přijetí cestovního zavazadla k
přepravě do jeho výdeje;
c) při opožděném výdeji, uplatní-li oprávněný svá práva u některé
železnice uvedené v článku 51 § 3 během jedenadvaceti dnů;
d) dokáže-li oprávněný, že škoda vyplynula ze zlého úmyslu nebo hrubé
nedbalosti železnice.
Čl.55
Promlčení nároků
§ 1 Nároky na náhradu škody vyplývající ze zodpovědnosti železnice při
usmrcení a zranění cestujícího se promlčují takto:
a) nároky cestujícího po třech letech, počítáno od prvého dne po úraze;
b) nároky ostatních oprávněných po třech letech, počítáno od prvého dne
po úmrtí cestujícího, nejpozději však po pěti letech, počítáno od
prvého dne po úraze.
§ 2 Jiné nároky z přepravní smlouvy se promlčují po jednom roce.
Promlčecí lhůta však činí 2 roky u nároků za škody způsobené jednáním
nebo opomenutím, ať již s úmyslem takovou škodu způsobit, anebo přímo s
vědomím, že škoda může pravděpodobně vzniknout.
§ 3 Promlčecí lhůta podle § 2 začíná u nároků
a) na odškodnění za úplnou ztrátu čtrnáctým dnem po uplynutí lhůty
stanovené v článku 23 § 3;
b) na odškodnění za částečnou ztrátu, poškození nebo zpožděný výdej
dnem výdeje;
c) na zaplacení nebo na vrácení jízdného a dovozného, poplatků nebo
přirážek, nebo u nároků na opravu při nesprávném použití tarifu,
chybném výpočtu anebo inkasu dnem zaplacení, nebo bylo-li placeno,
dnem, kdy mělo být placeno;
d) na doplacení částky požadované celními nebo jinými orgány státní
správy dnem, kdy příslušný úřad nárok uplatnil;
e) ve všech ostatních případech týkajících se přepravy cestujících
dnem, kdy uplynula platnost jízdenky.
Den označený jako počátek promlčecí lhůty se do ní nikdy nepočítá.
§ 4 Při podání reklamace železnici s potřebnými doklady podle článku 49
staví se běh promlčecí lhůty až do dne, kdy železnice reklamaci písemně
zamítne a vrátí doklady k ní přiložené. Je-li reklamaci vyhověno
částečně, počne promlčecí lhůta znovu běžet pro tu část reklamace,
která zůstala sporná. Předložit důkazy o podání reklamace nebo o
odpovědi, jakož i o vrácení dokladů přísluší tomu, kdo se na tyto
skutečnosti odvolává.
Další reklamace týkající se téhož nároku, nemají za následek stavění
promlčecí lhůty.
§ 5 Promlčené nároky nemohou být již uplatněny ani protižalobou, ani
námitkou.
§ 6 S výhradou předchozího ustanovení platí pro stavění a přerušení
promlčecí lhůty vnitrostátní právo.
ODDÍL V
Vzájemné vztahy mezi železnicemi
Čl.56
Odúčtování mezi železnicemi
Každá železnice je povinna zaplatit zúčastněným železnicím podíl
připadající na ně z jízdného a dovozného, které vybrala nebo měla
vybrat.
Čl.57
Postih při ztrátě nebo poškození
§ 1 Železnice, která podle Jednotných právních předpisů zaplatila
náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození cestovního
zavazadla, má právo postihu proti železnicím zúčastněným na přepravě
podle těchto ustanovení:
a) železnice, která škodu způsobila, odpovídá za ni sama;
b) je-li škoda způsobena několika železnicemi, odpovídá každá z nich za
škodu, kterou způsobila; není-li takové rozlišení možné, rozdělí se
náhrada mezi železnice podle písmene c);
c) nemůže-li se dokázat, že škoda byla způsobena jednou nebo několika
železnicemi, rozdělí se náhrada mezi všechny železnice zúčastněné na
přepravě s výjimkou těch, které dokáží, že na jejich tratích škoda
způsobena nebyla; náhrada se rozdělí v poměru tarifních kilometrů.
§ 2 Je-li některá železnice neschopná placení, rozdělí se podíl na ni
připadající, avšak jí nezaplacený, na všechny ostatní železnice
zúčastněné na přepravě v poměru tarifních kilometrů.
Čl.58
Postih při opožděném výdeji
Ustanovení článku 57 se použije též při náhradě za opožděný výdej.
Byl-li opožděný výdej zaviněn několika železnicemi, rozdělí se náhrada
mezi tyto železnice v poměru opoždění vzniklých na jejich tratích.
Čl.59
Řízení při postihu
§ 1 Železnice, proti které je uplatňován postih podle článků 57 nebo
58, nemá právo popírat platnost platby železnicí, která postih
uplatňuje, bylo-li odškodnění určeno soudem a spor jí byl řádně
opověděn a měla-li možnost do něj vstoupit. Soud, který vede hlavní
spor, určí lhůty pro opovědění sporu a pro vstup do tohoto sporu.
§ 2 Železnice uplatňující postih musí podat jedinou žalobu proti všem
železnicím, s nimiž se nedohodla; jinak ztrácí právo postihu proti těm
železnicím, které nežalovala.
§ 3 Soud je povinen rozhodnout v jednom rozsudku o všech postizích,
jimiž se zabývá.
§ 4 Žalované železnice nemohou uplatňovat další postih.
§ 5 Řízení o postihu nesmí být zatahováno do řízení o náhradu škody, k
němuž dal podnět oprávněný z přepravní smlouvy.
Čl.60
Příslušnost při postihu
§ 1 Soud sídla železnice, vůči níž je postih uplatňován, je výlučně
příslušný pro všechny žaloby z postihu.
§ 2 Má-li se podat žaloba na několik železnic, má žalující železnice
právo volby mezi soudy příslušnými podle § 1.
Čl.61
Ujednání o postihu
Železnice se mohou ujednáními odchýlit od ustanovení tohoto oddílu o
vzájemném postihu, s výjimkou ustanovení článku 59 § 5.
ODDÍL VI
Zvláštní ustanovení
Čl.62
Odchylky
Ustanovení Jednotných právních předpisů nemají přednost před
ustanoveními, která přijmou některé státy pro svou vzájemnou přepravu k
provedení zvláštních smluv, jako například smluv o Evropském
společenství pro uhlí a ocel a o Evropském hospodářském společenství.
Příl.3
Přípojek B k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9.
května 1980
Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě
zboží (CIM)
ODDÍL I
Všeobecná ustanovení
Čl.1.
Rozsah platnosti
§ 1 Tyto Jednotné právní předpisy platí, s výjimkami uvedenými v článku
2, pro všechny zásilky zboží, podané k přepravě s přímým nákladním
listem, vystaveným pro přepravní cestu procházející po území nejméně
dvou států a jen po tratích, které jsou zapsány do seznamu, sestaveného
podle článků 3 a 10 Úmluvy, jakož v daném případě na přepravy jim na
roveň postaveným podle článku 2 § 2, 2. odstavec Úmluvy.
§ 2 Výraz "stanice" v Jednotných právních předpisech zahrnuje kromě
železničních stanic také přístavy lodní dopravy a všechny ostatní
provozovny dopravních podniků otevřené pro veřejnost k provádění
přepravní smlouvy.
Čl.2.
Výjimky z rozsahu platnosti
§ 1 Pro zásilky, jejichž odesílací stanice a stanice určení leží na
území téhož státu a které se územím druhého státu přepravují jen v
průvozu, tyto Jednotné právní předpisy neplatí,
a) jsou-li průvozní tratě provozovány výhradně železnicí odesílacího
státu nebo
b) sjednaly-li zúčastněné státy nebo železnice dohody, podle kterých se
tyto zásilky nepovažují za mezinárodní.
§ 2 Na zásilky mezi stanicemi dvou sousedních států, jakož i pro
zásilky mezi stanicemi dvou států přepravované přes území třetího
státu, se vztahují, jsou-li tratě zúčastněné na přepravě provozovány
výhradně železnicemi jednoho z těchto tří států, předpisy platné pro
vnitrostátní přepravu po této železnici, pokud odesílatel o to žádá
použitím příslušného nákladního listu a pokud tomu neodporují zákony a
předpisy žádného ze zúčastněných států.
Čl.3.
Přepravní povinnost železnice
§ 1 Železnice je povinna provést podle těchto Jednotných právních
předpisů každou přepravu zboží podaného k přepravě jako vozová zásilka,
jestliže
a) odesílatel vyhoví těmto Jednotným právním předpisům, doplňujícím
ustanovením a tarifům;
b) je možné provést přepravu pracovníky a normálními dopravními
zařízeními, která vyhovují pravidelným provozním potřebám;
c) přepravě nebrání okolnosti, které železnice nemůže odvrátit a
odstranit je není v její moci.
§ 2 Železnice je povinna přijímat k přepravě zboží, jehož naložení,
přeložení nebo vyložení vyžaduje použití zvláštních zařízení pouze
tehdy, pokud příslušné stanice jsou těmito zařízeními vybaveny.
§ 3 Železnice je povinna přijímat k přepravě pouze zboží, jehož
přeprava může být provedena okamžitě; předpisy platné v odesílací
stanici stanoví případy, kdy je třeba vzít prozatímně k uskladnění
zboží, které této podmínce nevyhovuje.
§ 4 Jestliže příslušný orgán rozhodl, aby
a) provoz byl přechodně nebo trvale, zčásti nebo zcela zastaven,
b) určité zásilky byly vyloučeny z přepravy nebo přijímány k přepravě
jen za určitých podmínek,
c) určité zboží bylo přijato k přepravě přednostně,
musí být tato opatření neprodleně oznámena veřejnosti a železnicím,
které o nich informují železnice jiných států ke zveřejnění.
§ 5 Železnice mohou vzájemnou dohodou soustředit přepravu zboží v
některých spojích na určité pohraniční přechody a určité průvozní země.
Tato opatření se oznamují Ústřednímu úřadu. Železnice je uvedou ve
zvláštních seznamech, které se zveřejní jako mezinárodní tarify a
vstoupí v platnost jeden měsíc od data jejich oznámení Ústřednímu
úřadu.
§ 6 Každé porušení tohoto článku železnicí může zakládat nárok na
náhradu způsobené škody.
Čl.4.
Předměty vyloučené z přepravy
Z přepravy jsou vyloučeny:
a) předměty, jejichž přeprava je zakázána třeba jen na jednom z území,
přes které se mají přepravovat;
b) předměty, jejichž přeprava je vyhrazena poštovní správě třeba jen na
jednom z území, přes které se mají přepravovat;
c) předměty, které svými rozměry, svou hmotností nebo svou povahou se
nehodí k přepravě vzhledem k zařízením nebo provozním prostředkům třeba
jen jedné ze zúčastněných železnic;
d) látky a předměty, které jsou z přepravy vyloučeny podle Řádu pro
mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID), Příloha I k
Jednotným právním předpisům, s výhradou odchylek uvedených v článku 5 §
2.
Čl.5.
Předměty připuštěné k přepravě za zvláštních podmínek
§ 1 K přepravě za zvláštních podmínek jsou připuštěny:
a) látky a předměty připuštěné k přepravě za podmínek stanovených RID
nebo za podmínek stanovených dohodami a tarifními ustanoveními podle §
2 ;
b) zásilky mrtvol, železniční vozidla jedoucí na vlastních kolech, živá
zvířata a předměty, jejichž přeprava působí zvláštní potíže pro jejich
rozměry, hmotnost a povahu, jsou připuštěny za podmínek uvedených v
doplňujících ustanoveních; tato se mohou odchylovat od Jednotných
právních předpisů.
Živá zvířata musí být doprovázena, přičemž průvodce zabezpečí
odesílatel. Průvodce však není třeba, je-li to uvedeno v mezinárodních
tarifech nebo pokud železnice zúčastněné na přepravě na žádost
odesílatele doprovod nepožadují; v tomto případě je železnice - s
výhradou opačného ujednání - zproštěna své odpovědnosti za ztrátu nebo
poškození, které vyplynulo z nebezpečí, jemuž se mělo předejít
doprovodem.
§ 2 Dva nebo více států mohou úmluvami, nebo dvě či více železnic mohou
tarifními ustanoveními, sjednat podmínky, za nichž určité látky nebo
určité předměty vyloučené z přepravy podle RID budou přesto připuštěny
k přepravě.
Státy nebo železnice mohou stejným způsobem zmírnit podmínky uvedené v
RID pro připuštění k přepravě.
Tyto úmluvy a tarifní ustanovení musí být zveřejněny a oznámeny
Ústřednímu úřadu, který je sdělí státům.
Čl.6.
Tarify. Zvláštní ujednání
§ 1 Dovozné a doplňující poplatky se počítají podle tarifů v každém
státě právoplatných a řádně uveřejněných, které platí v den uzavření
přepravní smlouvy, i když se dovozné počítá odděleně za různé úseky
přepravní cesty.
§ 2 Tarify musí obsahovat všechny zvláštní podmínky rozhodné pro
přepravu, zejména údaje potřebné pro výpočet dovozného a doplňujících
poplatků, a případně i podmínky pro přepočet měn. Tarifní podmínky se
smějí odchylovat od Jednotných právních předpisů jen tehdy, pokud to
Jednotné právní předpisy výslovně předvídají.
§ 3 Tarifů se musí používat vůči každému za stejných podmínek.
§ 4 Železnice se mohou usnášet na zvláštních ujednáních o slevách
dovozného nebo jiných zvýhodněních, pokud jsou přiznávány i uživatelům,
kteří jsou ve srovnatelném postavení.
Slevy ze sazeb dovozného nebo jiná zvýhodnění mohou být přiznávány pro
železniční službu nebo pro službu veřejné správy nebo pro dobročinné
účely.
Uveřejnění opatření přijatých podle prvního a druhého odstavce není
povinné.
§ 5 Mezinárodní tarify mohou být prohlášeny za závazné v mezinárodní
přepravě při současném vyloučení použití vnitrostátních tarifů.
Použití mezinárodních tarifů je možné vázat na podmínku, že bude v
nákladním listu výslovně předepsán.
§ 6 Tarify a změny tarifů platí za řádně zveřejněné, jakmile železnice
o nich dá uživatelům k dispozici všechny podrobnosti.
Mezinárodní tarify musí být zveřejněny jen v těch státech, jejichž
železnice jsou na těchto tarifech zúčastněny jako železnice odesílací
nebo železnice určení.
§ 7 Zvýšení sazeb dovozného mezinárodních tarifů a jiná ztížení
přepravních podmínek těchto tarifů vstoupí v platnost nejdříve 15 dní
po jejich uveřejnění, s výjimkou těchto případů:
a) jestliže mezinárodní tarif předpokládá rozšíření vnitrostátního
tarifu na celou přepravní cestu, platí lhůty pro zveřejnění tohoto
vnitrostátního tarifu;
b) jestliže zvýšení sazeb dovozného mezinárodního tarifu je důsledkem
všeobecného zvýšení sazeb vnitrostátních tarifů jedné ze zúčastněných
železnic, vstupuje toto zvýšení v platnost v den následující po jeho
zveřejnění, pokud přizpůsobení sazeb dovozného mezinárodního tarifu
tomuto zvýšení bylo vyhlášeno nejméně 15 dní předem; toto vyhlášení
nesmí však předcházet datu, k němuž se zveřejňuje zvýšení sazeb
příslušných vnitrostátních tarifů;
c) jestliže jsou změny dovozného a doplňujících poplatků mezinárodních
tarifů způsobeny kolísáním kursu nebo jde-li o opravy zřejmých chyb,
vstupují tyto změny a opravy v platnost v den následující po jejich
zveřejnění.
§ 8 Ve státech, kde neexistuje povinnost uveřejňovat určité tarify ani
používat je vůči všem uživatelům za stejných podmínek, ustanovení
tohoto článku se nepoužijí, pokud takovou povinnost obsahují.
§ 9 Kromě dovozného a doplňujících poplatků stanovených tarify, smějí
železnice vybírat jen své hotové výdaje. Tyto výdaje musí být náležitě
zjištěny a zapsány odděleně do nákladního listu a doloženy příslušnými
důkazními prostředky. Tvoří-li tyto důkazní prostředky doklady, které
se přikládají k nákladnímu listu a přísluší-li zaplatit tyto výdaje
odesílateli, nevydají se doklady s nákladním listem příjemci, nýbrž se
předají odesílateli s vyúčtováním výdajů podle článku 15 § 7.
Čl.7.
Zúčtovací jednotka. Přepočítací nebo přijímací kursy měn
§ 1 Zúčtovací jednotkou podle Jednotných právních předpisů je Zvláštní
právo čerpání, jak je definováno Mezinárodním měnovým fondem.
Hodnota vnitrostátní měny státu, který je členem Mezinárodního měnového
fondu, vyjádřená ve Zvláštních právech čerpání se stanoví podle
přepočtové metody Mezinárodního měnového fondu používané pro jeho
vlastní operace a transakce.
§ 2 Hodnota vnitrostátní měny státu, který není členem Mezinárodního
měnového fondu, vyjádřená ve Zvláštních právech čerpání se vypočte
způsobem, který stanoví tento stát.
Tento výpočet musí ve vnitrostátní měně pokud možno vést ke stejné
reálné hodnotě, jaká by vyplynula z aplikace § 1.
§ 3 Pro stát, který není členem Mezinárodního měnového fondu a jehož
zákonodárství nedovoluje použití § 1 nebo 2, se rovná zúčtovací
jednotka podle Jednotných právních předpisů hodnotě 3 zlatých franků.
Zlatý frank je definován 10/31 gramu zlata o ryzosti 0,900. Přepočet
zlatého franku musí ve vnitrostátní měně vést pokud možno ke stejné
reálné hodnotě, jaká by vyplynula z aplikace § 1.
§ 4 Do tří měsíců po vstupu Úmluvy v platnost vždy v každém případě,
kdy dojde ke změně metody výpočtu nebo změně hodnoty vnitrostátní měny
v poměru k zúčtovací jednotce, sdělí státy Ústřednímu úřadu svou metodu
výpočtu podle § 2 nebo výsledek přepočtu podle § 3.
Ústřední úřad oznámí toto sdělení státům.
§ 5 Železnice je povinna oznámit kursy,
a) podle nichž přepočítává částky vyjádřené v cizí měně, jestliže mají
být uhrazeny v tuzemských platebních prostředcích (přepočítací kursy);
b) podle nichž přijímá cizí platební prostředky (přijímací kursy).
Čl.8.
Zvláštní ustanovení pro některé přepravy
§ 1 Pro přepravu vozů přepravců jsou obsažena zvláštní ustanovení v
Řádu pro mezinárodní přepravu vozů přepravců (RIP), Příloha II
Jednotných právních předpisů.
§ 2 Pro přepravu kontejnerů jsou obsažena zvláštní ustanovení v Řádu
pro mezinárodní přepravu kontejnerů (RICo), Příloha III Jednotných
právních předpisů.
§ 3 Pro přepravu spěšnin mohou železnice tarifními ustanoveními sjednat
zvláštní předpisy odpovídající Řádu pro mezinárodní železniční přepravu
spěšnin (RIEx), Příloha IV Jednotných právních předpisů.
§ 4 Dva nebo více států mohou úmluvami, nebo dvě či více železnic mohou
doplňujícími ustanoveními nebo tarifními ustanoveními, sjednat podmínky
přepravy, které se mohou odchylovat od Jednotných právních předpisů, a
to pro:
a) zásilky s převoditelnými přepravními listinami,
b) zásilky, které mohou být vydány pouze po odevzdání druhopisu
nákladního listu,
c) zásilky novin,
d) zásilky určené pro veletrhy nebo výstavy,
e) zásilky nakládacích pomůcek a ochranných prostředků přepravovaného
zboží proti vlivu tepla a zimy,
f) zásilky přepravované po celé přepravní cestě nebo po jejích částech
s nákladními listy, které neslouží jako doklad pro výpočet dovozného a
fakturaci,
g) zásilky přepravované s doklady automatického zpracování dat.
Čl.9.
Doplňující ustanovení
§ 1 Dva nebo více států, nebo dvě či více železnic mohou k provádění
Jednotných právních předpisů vydat doplňující ustanovení. Tato
ustanovení se mohou odchylovat od Jednotných právních předpisů pouze
tehdy, pokud to tyto výslovně předvídají.
§ 2 Doplňující ustanovení se zveřejňují a uvádějí v platnost formou
stanovenou zákony a předpisy každého státu. Doplňující ustanovení a
jejich uvedení v platnost se oznamují Ústřednímu úřadu.
Čl.10.
Vnitrostátní právo
§ 1 Nejsou-li v Jednotných právních předpisech, v doplňujících
ustanoveních a v mezinárodních tarifech obsažena potřebná ustanovení,
platí právo vnitrostátní.
§ 2 Vnitrostátním právem se rozumí právo státu, v němž oprávněný
uplatňuje svůj nárok, včetně kolisních norem.
Oddíl II
Uzavření a provádění přepravní smlouvy
Čl.11.
Uzavření přepravní smlouvy
§ 1 Přepravní smlouva je uzavřena, jakmile odesílací železnice přijala
k přepravě zboží s nákladním listem. Pro označení přijetí se opatří
nákladní list a popřípadě každý doplňkový list otiskem datového razítka
odesílací stanice nebo strojovým označením účtování a datem přijetí k
přepravě.
§ 2 Úkony podle § 1 musí následovat ihned po podeji k přepravě všeho v
nákladním listu uvedeného zboží a - pokud je tak stanoveno předpisy
platnými v odesílací stanici - po zaplacení výdajů, které vzal na sebe
odesílatel nebo po složení jistoty podle článku 15 § 7.
§ 3 Nákladní list opatřený datovým razítkem nebo strojovým účtovacím
označením je důkazem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy.
§ 4 U zboží, jehož nakládání přísluší odesílateli podle ustanovení
tarifů nebo podle dohod sjednaných mezi ním a železnicí, jsou-li v
odesílací stanici takové dohody dovoleny, slouží zápisy v nákladním
listu o hmotnosti zboží nebo o počtu kusů jako důkaz proti železnici
jen tehdy, jestliže železnice tuto hmotnost nebo tento počet kusů
zjistila a osvědčila to v nákladním listu. Tyto údaje mohou být
popřípadě prokázány jiným způsobem.
Údaje v nákladním listu o hmotnosti nebo počtu kusů nejsou důkazem
proti železnici, je-li zřejmé, že rozdíl hmotnosti nebo počtu kusů není
způsoben skutečnou ztrátou. To je zejména v případě, kdy byl vůz předán
příjemci s neporušenými původními uzávěry.
§ 5 Železnice je povinna potvrdit převzetí zboží a den jeho přijetí k
přepravě otištěním datového razítka nebo strojového účtovacího označení
na druhopisu nákladního listu před jeho vrácením odesílateli.
Tento druhopis nemá význam ani nákladního listu, který doprovází zboží,
ani konosamentu.
Čl.12.
Nákladní list
§ 1 Odesílatel je povinen předložit řádně vyplněný nákladní list. Pro
každou zásilku musí být vystaven samostatný nákladní list. Každý
nákladní list se může týkat pouze nákladu jednoho vozu. Doplňující
ustanovení se mohou od těchto pravidel odchýlit.
§ 2 Železnice stanoví jednotný vzor nákladního listu, jehož součástí
musí být druhopis určený pro odesílatele. Pro určité přepravy, zejména
pro přepravy mezi sousedními státy, mohou železnice v tarifech stanovit
použití nákladního listu podle zjednodušeného vzoru. Pro určité
přepravy se zeměmi nezúčastněnými v této Úmluvě, mohou tarify stanovit
použití zvláštního postupu.
§ 3 Nákladní list musí být vytištěn ve dvou nebo případně ve třech
jazycích, z nichž alespoň jeden musí být pracovním jazykem Organizace.
Mezinárodní tarify mohou stanovit, ve kterém jazyce musí být zapsány
údaje odesílatele v nákladním listu. Jinak musí být tyto údaje zapsány
v jednom z úředních jazyků odesílacího státu a musí být připojen
překlad do jednoho z pracovních jazyků Organizace, nejsou-li údaje
zapsány v jednom z těchto jazyků.
Údaje odesílatele v nákladním listu musí být psány latinkou, pokud
doplňující ustanovení nebo tarify nepřipouštějí odchylku.
Čl.13.
Obsah nákladního listu
§ 1 Nákladní list musí vždy obsahovat tyto údaje:
a) označení stanice určení;
b) jméno a adresu příjemce; jako příjemce smí být označena pouze jediná
fyzická osoba nebo jiný právní subjekt;
c) pojmenování zboží;
d) hmotnost nebo místo ní obdobný údaj podle platných předpisů
odesílací stanice;
e) počet kusů a druh obalu u kusových zásilek, jakož i u vozových
zásilek, které musí být v přepravě železnice-moře překládány, bez
ohledu na to, obsahují-li jeden nebo více kusů;
f) číslo vozu, u vozu přepravců kromě toho vlastní hmotnost, u zboží,
jehož nakládka přísluší odesílateli;
g) podrobný seznam listin požadovaných celními nebo jinými orgány
státní správy, které jsou přiloženy k nákladnímu listu nebo jsou podle
údaje v nákladním listu připraveny pro potřebu železnice v blíže
označené stanici nebo na celnici nebo na zcela jiném úředním místě;
h) jméno a adresu odesílatele; jako odesílatel může být označena jediná
fyzická osoba nebo jiný právní subjekt; vyžadují-li to předpisy platné
pro odesílací stanici, musí odesílatel ke svému jménu a ke své adrese
připojit svůj vlastnoruční podpis vytištěný nebo otištěný pomocí
razítka.
Pro pojmy "vozová zásilka" a "kusová zásilka" jsou na celé přepravní
cestě rozhodující předpisy platné pro odesílací stanici.
§ 2 Nákladní list musí obsahovat, je-li to zapotřebí, všechny ostatní
údaje předepsané těmito Jednotnými právními předpisy. Jiné údaje mohou
být zapsány do nákladního listu, jestliže to předepisují nebo
připouštějí zákony a předpisy některého státu, doplňující ustanovení
nebo tarify neodporují-li Jednotným právním předpisům.
§ 3 Odesílatel však smí zapsat do sloupce nákladního listu vyhrazeného
pro tento účel údaje, které se týkají zásilky, avšak jen jako zprávu
pro příjemce a bez závaznosti a odpovědnosti pro železnici.
§ 4 Je zakázáno nahrazovat nákladní list jinými listinami nebo k němu
připojovat jiné doklady než ty, které předepisují nebo dovolují
Jednotné právní předpisy, doplňující ustanovení nebo tarify.
Čl.14.
Přepravní cesta a použitelné tarify
§ 1 Odesílatel může v nákladním listu předepsat přepravní cestu
uvedením pohraničních přechodů nebo pohraničních stanic, popřípadě
přechodových stanic mezi železnicemi; může uvést jen pohraniční
přechody a pohraniční stanice otevřené pro přepravu v příslušném spoji.
§ 2 Předpisu přepravní cesty se rovná:
a) označení stanic, kde mají být splněny předpisy celní nebo předpisy
jiných orgánů státní správy, jakož i označení stanic, ve kterých mají
být provedeny zvláštní úkony se zásilkou (ošetření živých zvířat,
doledování atd.);
b) označení tarifů, jichž má být použito, pokud lze z nich zjistit
stanice, mezi nimiž má být tarifů použito;
c) záznam o placení celého přepravného nebo jeho části až do X
(označení jména tarifního bodu mezi sousedními zeměmi).
§ 3 Železnice může kromě případů uvedených v článku 3 § 4 a 5 a v
článku 33 § 1 provést přepravu po jiné cestě než po cestě předepsané
odesílatelem pouze za těchto podmínek:
a) formality požadované celními předpisy nebo předpisy jiných orgánů
státní správy, jakož i zvláštní úkony se zásilkou se budou plnit ve
stanicích, které označil odesílatel;
b) přepravné nebude vyšší a dodací lhůta delší než přepravné a dodací
lhůta vypočítaná po přepravní cestě předepsané odesílatelem.
Písmeno a) se nepoužije pro kusové zásilky, jestliže jedna ze
zúčastněných železnic na základě svého předpisu pro organizaci nakládky
v mezinárodní přepravě kusových zásilek nemůže dodržet přepravní cestu
předepsanou odesílatelem.
§ 4 S výhradou ustanovení § 3 se přepravné a dodací lhůta počítají po
přepravní cestě předepsané odesílatelem nebo, není-li jím předepsána,
po přepravní cestě, kterou zvolila železnice.
§ 5 Odesílatel může v nákladním listu předepsat tarify, jichž má být
použito. Železnice je povinna použít těchto tarifů, jsou-li splněny
podmínky pro jejich použití.
§ 6 Nedostačují-li údaje odesílatele k určení přepravní cesty nebo
tarifů, jichž má být použito, nebo vylučují-li se některé z těchto
údajů navzájem, zvolí železnice přepravní cestu nebo tarify, které se
jeví nejvýhodnější pro odesílatele.
§ 7 Za škodu vzniklou z volby podle § 6 odpovídá železnice jen při zlém
úmyslu nebo hrubé nedbalosti.
§ 8 (zrušen)
Čl.15.
Placení přepravného
§ 1 Přepravné (dovozné, doplňující poplatky, clo a jiné výdaje od
přijetí zásilky k přepravě až do jejího dodání) zaplatí buď odesílatel,
nebo příjemce podle dále uvedených ustanovení.
Při použití těchto ustanovení se částky, které podle příslušného tarifu
mají být při výpočtu dovozného připočteny k sazbám
pravidelných nebo výjimečných tarifů, považují za dovozné.
§ 2 Chce-li odesílatel vzít na sebe přepravné zcela nebo zčásti, musí
to vyznačit v nákladním listu jedním z těchto záznamů:
a)
1. "Vyplaceno dovozné", bere-li na sebe jen dovozné;
2. "Vyplaceno dovozné včetně ...", bere-li na sebe kromě dovozného
ještě další výdaje; tyto výdaje musí přesně označit; doplňky, které se
mohou týkat jen doplňujících poplatků nebo jiných výdajů vzniklých od
přijetí zásilky k přepravě až do jejího dodání, jakož i částek
vybíraných celnicemi nebo jinými orgány státní správy, nesmí vést k
rozdělení celkové částky výdajů stejného druhu (např. celková částka
cla a ostatní částky, které se mají zaplatit celním úřadům; daň z
přidané hodnoty se považuje za zvláštní druh výdajů);
3. "Vyplaceno dovozné až do X" (označení názvu tarifního bodu mezi
sousedními zeměmi), bere-li na sebe dovozné až do X;
4. "Vyplaceno dovozné včetně ... až do X" (označení názvu tarifního
bodu mezi sousedními zeměmi), bere-li na sebe kromě dovozného až do X
ještě další výdaje, avšak s vyloučením celého přepravného týkajícího se
následující země nebo železnice; číslice 2 platí obdobně;
b) "Vyplaceno celé přepravné", bere-li na sebe celé přepravné (dovozné,
doplňující poplatky, clo a jiné výdaje);
c) "Vyplaceno ...", bere-li na sebe určitou částku; nestanoví-li tarify
jinak, musí být tato částka vyjádřena v měně odesílací země.
Doplňující poplatky a jiné výdaje, které se musí podle předpisů
platných v odesílací stanici počítat za celou přepravní cestu
přicházející v úvahu, jakož i poplatek za udání zájmu na dodání podle
článku 16 § 2, musí být při placení přepravného podle písmene a)
číslice 4 zaplaceny vždy zcela odesílatelem.
§ 3 Mezinárodní tarify mohou stanovit pro placení přepravného výhradní
použití záznamů uvedených v § 2 nebo použití záznamů jiných.
§ 4 Přepravné, které odesílatel nevzal na sebe, se pokládá za poukázané
na příjemce. Přepravné jde však vždy k tíži odesílatele, neodebral-li
příjemce nákladní list ani neuplatnil svá práva podle článku 28 § 4,
ani nezměnil přepravní smlouvu podle článku 31.
§ 5 Doplňující poplatky jako zdržné, skladištní a vážné, které vznikly
okolnostmi způsobenými příjemcem, nebo které vznikly na jeho žádost,
musí vždy zaplatit příjemce.
§ 6 Odesílací železnice může žádat, aby odesílatel zaplatil přepravné
předem, jde-li o zboží, které je podle jejího úsudku vystaveno rychlé
zkáze, nebo které jí vzhledem ke své nepatrné hodnotě nebo své povaze
dostatečně nezaručuje zaplacení přepravného.
§ 7 Nelze-li při podeji k přepravě přesně určit částku přepravného,
které odesílatel vzal na sebe, zapíší se tyto částky do výplatního
účtu, který musí být s odesílatelem vyúčtován nejpozději do 30 dnů po
uplynutí dodací lhůty. Železnice může žádat jako jistotu složení určité
částky v přibližné výši přepravného, o čemž vydá stvrzenku. Podrobné
vyúčtování přepravného, provedené podle údajů výplatního účtu, se vydá
odesílateli po vrácení stvrzenky.
§ 8 Odesílací stanice musí v nákladním listu a v druhopisu nákladního
listu podrobně rozvést vyplacené přepravné, které vybrala, pokud
předpisy nebo tarify platné v odesílací stanici nestanoví, že toto
přepravné smí být uvedeno jen v druhopisu nákladního listu. V případě
uvedeném v § 7 nesmí být toto přepravné uvedeno ani v nákladním listu,
ani v druhopisu nákladního listu.
Čl.16.
Zájem na dodání
§ 1 U každé zásilky může být udán zájem na dodání. Částka udaného zájmu
musí být zapsána v nákladním listu v číslicích a vyjádřena v měně
odesílací země, v jiné měně určené tarify nebo v zúčtovací jednotce.
§ 2 Poplatek za udání zájmu na dodání se počítá za celou příslušnou
přepravní cestu podle tarifů odesílací železnice.
Čl.17.
Dobírka a záloha
§ 1 Odesílatel může zatížit zboží dobírkou až do výše jeho hodnoty v
okamžiku přijetí k přepravě v odesílací stanici. Částka dobírky musí
být vyjádřena v měně odesílací země; tarify mohou předvídat výjimky.
§ 2 Železnice je povinna vyplatit dobírku jen tehdy, jestliže příjemce
příslušnou částku zaplatil. Tato částka musí být dána k dispozici ve
lhůtě třiceti dnů od zaplacení; po uplynutí této lhůty se částka zúročí
5 % ročně.
§ 3 Je-li zboží vydáno zcela nebo zčásti příjemci bez předchozího
vybrání dobírky, je železnice povinna, s výhradou postihu proti
příjemci, nahradit odesílateli škodu až do výše dobírky.
§ 4 U zásilek na dobírku se vybírá poplatek stanovený tarify; tento
poplatek musí být zaplacen, i když byla dobírka změnou přepravní
smlouvy podle článku 30 § 1 zrušena nebo snížena.
§ 5 Zálohy jsou dovoleny pouze podle ustanovení platných v odesílací
stanici.
§ 6 Částka dobírky a částka zálohy musí být uvedena v nákladním listu v
číslicích.
Čl.18.
Odpovědnost za údaje v nákladním listu
Odesílatel odpovídá za správnost svých údajů v nákladním listu. Stihnou
ho všechny následky vyplývající z toho, že jsou údaje nesprávné,
nepřesné, neúplné nebo zapsané na jiném místě, než pro ně určeném.
Čl.19.
Stav, obal a označování zboží
§ 1 Přijímá-li železnice k přepravě zboží, na němž jsou zřejmé stopy
poškození, může požadovat, aby byl stav zboží uveden v nákladním listu.
§ 2 Jestliže podle své povahy vyžaduje zboží obal, je odesílatel
povinen zabalit je tak, aby bylo za přepravy chráněno před úplnou nebo
částečnou ztrátou a před poškozením, a aby nemohlo způsobit škodu
osobám, na provozních prostředcích nebo na jiném zboží.
Jinak musí obal vyhovovat předpisům platným v odesílací stanici.
§ 3 Nedodrží-li odesílatel ustanovení § 2, může železnice zboží
odmítnout nebo požadovat, aby odesílatel uznal v nákladním listu, že
obal chybí nebo je vadný a přesně jej popsal.
§ 4 Odesílatel odpovídá za všechny následky vyplývající z toho, že obal
chybí nebo je vadný a je povinen nahradit železnici škodu, kterou by z
tohoto důvodu utrpěla. Neobsahuje-li nákladní list příslušné údaje,
přísluší železnici, aby podala důkaz o tom, že obal chyběl nebo byl
vadný.
§ 5 Označování zboží odesílatelem je upraveno doplňujícími ustanoveními
nebo tarify.
§ 6 (zrušen)
Čl.20.
Podej zboží k přepravě a jeho nakládání
§ 1 Postup při podeji zboží k přepravě upravují předpisy platné v
odesílací stanici.
§ 2 Zda zboží nakládá železnice nebo odesílatel, řídí se podle předpisů
platných v odesílací stanici, pokud Jednotné právní předpisy nestanoví
jinak nebo není-li v nákladním listu záznam o zvláštní dohodě sjednané
mezi odesílatelem a železnicí.
Přísluší-li nakládání odesílateli, musí odesílatel respektovat
dovolenou mez zatížení vozu. Pokud platí na projížděných tratích různé
meze zatížení, platí nejnižší dovolená mez pro celou přepravní cestu.
Ustanovení o dodržování dovolené meze zatížení vozu se uveřejňují
stejně jako tarify. Železnice sdělí odesílateli na požádání mez
zatížení vozu, kterou je třeba dodržet.
§ 3 Nakládá-li zboží odesílatel, odpovídá za všechny následky vadného
naložení a je zejména povinen nahradit železnici škodu, která jí z toho
vznikla. Pro placení výdajů, které vzniknou úpravou vadně loženého
nákladu, platí však článek 15. Důkaz o tom, že naložení bylo vadné,
přísluší železnici.
§ 4 Zboží se přepravuje podle ustanovení mezinárodních tarifů buď ve
vozech krytých, otevřených, otevřených s plachtami, nebo ve vozech
zvlášť zařízených, nejsou-li o tom v Jednotných právních předpisech
jiná ustanovení. Nejsou-li takové mezinárodní tarify nebo neobsahují-li
o tom žádná ustanovení, platí pro celou přepravní cestu předpisy platné
v odesílací stanici.
§ 5 Zavěšování plomb na vozy se řídí předpisy platnými pro odesílací
stanici.
Odesílatel je povinen zapsat do nákladního listu počet a označení
plomb, které zavěsil na vůz.
Čl.21.
Přezkušování
§ 1 Železnice je kdykoliv oprávněna přezkoušet, souhlasí-li zásilka se
zápisy odesílatele v nákladním listu a jsou-li dodržena ustanovení pro
přepravu zboží připuštěného podmínečně k přepravě.
§ 2 Jde-li o přezkoušení obsahu zásilky, je třeba k němu přizvat
odesílatele nebo příjemce podle toho, přezkouší-li se zásilka v
odesílací stanici nebo ve stanici určení. Nedostaví-li se zúčastněný
nebo přezkouší-li se zásilka na cestě, provede se přezkoušení v
přítomnosti dvou svědků cizích železnicí, pokud zákony a předpisy
platné ve státě, v němž se zásilka přezkušuje, nestanoví něco jiného.
Železnice však smí přezkoušet obsah zásilky na cestě jen tehdy,
vyžadují-li to potřeby provozu nebo předpisy celní nebo předpisy jiných
orgánů státní správy.
§ 3 Výsledek přezkoušení údajů se zapíše do nákladního listu. Je-li
zásilka přezkoušena v odesílací stanici, zapíše se výsledek též do
druhopisu nákladního listu, pokud je v držení železnice.
Neodpovídá-li zásilka údajům v nákladním listu nebo nebyly-li dodrženy
předpisy pro přepravu zboží připuštěného podmínečně k přepravě, váznou
výdaje vzniklé přezkoušením na zboží, nebyly-li ihned zaplaceny.
Čl.22.
Zjišťování hmotnosti a počtu kusů
§ 1 Předpisy každého státu stanoví, za jakých podmínek je železnice
povinna zjistit hmotnost zboží nebo počet kusů, jakož i skutečnou
vlastní hmotnost vozu.
Železnice je povinna poznamenat v nákladním listu výsledek tohoto
zjišťování.
§ 2 Zjistí-li železnice převážením po uzavření přepravní smlouvy rozdíl
v hmotnosti, zůstává pro výpočet dovozného směrodatná hmotnost zjištěná
odesílací stanicí, nebo jinak hmotnost udaná odesílatelem v těchto
případech:
a) je-li rozdíl zřejmě způsoben přirozenou povahou zboží nebo
povětrnostními vlivy;
b) bylo-li převážení provedeno železnicí na kolejové váze a
nepřesahuje-li výsledek vážení 2 % hmotnosti, zjištěné odesílací
stanicí nebo hmotnosti udané odesílatelem.
Čl.23.
Překročení meze zatížení
§ 1 Zjistí-li odesílací stanice nebo některá stanice mezilehlá
překročení meze zatížení vozu, může být přetěž u vozu vyložena i v
případě, když se nevybere přirážka k dovoznému. Případně se vyzve
neprodleně odesílatel, nebo při změně přepravní smlouvy podle článku 31
příjemce, aby oznámil, co se má stát s přetěží.
§ 2 Za přetěž se počítá dovozné za projetou trať podle sazeb platných
pro hlavní náklad, popřípadě s přirážkou podle článku 24. Výlohy za
vyložení přetěže se vyberou podle tarifů té železnice, která výkon
provedla.
Přikáže-li oprávněný, aby přetěž byla přepravena do stanice určení
hlavního nákladu nebo do jiné stanice určení, nebo aby byla vrácena do
odesílací stanice, jedná se s ní jako se samostatnou zásilkou.
Čl.24.
Přirážky k dovoznému
§ 1 Kromě doplatku rozdílu dovozného a náhrady případné škody může
železnice vybírat:
a) přirážku k dovoznému ve výši jedné zúčtovací jednotky za každý
kilogram hrubé hmotnosti celého kusu
1. při nesprávném, nepřesném nebo neúplném označení látek a předmětů
vyloučených podle RID z přepravy;
2. při nesprávném, nepřesném nebo neúplném označení látek a předmětů,
které jsou podle RID připuštěny k přepravě za zvláštních podmínek, nebo
nebyly-li dodrženy podmínky RID;
Doplňující ustanovení mohou předem stanovit jiné způsoby výpočtu
přirážky k dovoznému, zejména paušální přirážku k dovoznému u prázdných
vozů přepravců.
b) přirážku k dovoznému ve výši 5 zúčtovacích jednotek za každých 100
kg hmotnosti, která převyšuje dovolenou mez zatížení vozu, byl-li vůz
naložen odesílatelem.
§ 2 Přirážky k dovoznému váznou na zboží bez zřetele k tomu, kde byly
zjištěny skutečnosti, které jejich vybírání opravňují.
§ 3 Výše přirážek k dovoznému i důvod pro jejich vybírání musí být
poznamenány v nákladním listu.
§ 4 Případy, ve kterých se přirážka k dovoznému nevybírá, upřesňují
doplňující ustanovení.
Čl.25.
Listiny pro plnění předpisů orgánů státní správy. Celní závěra
§ 1 Odesílatel je povinen připojit k nákladnímu listu listiny nezbytné
ke splnění celních předpisů a předpisů jiných orgánů státní správy před
dodáním zboží příjemci. Nestanoví-li celní nebo jiné správní předpisy
nebo tarify jinak, smějí se tyto listiny vztahovat pouze na zboží,
které je uvedeno v témže nákladním listu.
Nejsou-li tyto listiny připojeny k nákladnímu listu, nebo jestliže mají
být dodány příjemcem, je odesílatel povinen označit v nákladním listu
stanici, celnici nebo jiné úřední místo, kde budou tyto listiny
přichystány pro potřeby železnice a kde mají být splněny příslušné
formality. Zúčastní-li se odesílatel plnění předpisů celních nebo
jiných orgánů státní správy nebo dá-li se při něm zastupovat zmocněncem
postačí, předloží-li se listiny při projednání.
§ 2 Železnice není povinna zkoumat, jsou-li tyto listiny dostačující a
správné.
§ 3 Odesílatel odpovídá železnici, pokud jí nelze přičíst vinu, za
každou škodu vzniklou z toho, že listiny chybějí, jsou neúplné nebo
nesprávné.
Železnice odpovídá při zavinění za následky vyplývající ze ztráty,
nepoužití nebo nesprávného použití listin zaznamenaných v nákladním
listu a jej doprovázejících nebo železnici svěřených; náhrada škody,
kterou by měla platit, nesmí však být nikdy vyšší než náhrada při
ztrátě zboží.
§ 4 Odesílatel je povinen postarat se o zabalení a přikrytí zboží podle
předpisů celních a jiných orgánů státní správy. Jestliže odesílatel
nezabalil nebo nepřikryl zboží podle těchto předpisů, může tak učinit
železnice; vzniklé výdaje váznou na zboží.
§ 5 Železnice může odmítnout zásilky, u nichž uzávěry přiložené
celnicemi nebo jinými orgány státní správy jsou poškozené nebo vadné.
Čl.26.
Plnění předpisů orgánů státní správy
§ 1 Pokud je zásilka na cestě, splňuje železnice předpisy celní a
předpisy jiných orgánů státní správy. Může však pověřit tímto úkolem
zmocněnce.
§ 2 Při plnění těchto předpisů odpovídá železnice za své zavinění nebo
za zavinění svého zmocněnce; v žádném případě není však povinna
poskytnout vyšší náhradu škody než při ztrátě zboží.
§ 3 Odesílatel záznamem v nákladním listu nebo příjemce příkazem podle
článku 31 může žádat, aby:
a) byl on sám nebo jeho zmocněnec účasten řízení za tím účelem, aby
podal všechny informace a nutná prohlášení;
b) on sám nebo jeho zmocněnec provedl řízení, jestliže zákony a
předpisy státu, ve kterém má řízení proběhnout, to připouštějí;
c) pokud řízení provádí nebo se jej zúčastní on sám nebo jeho
zmocněnec, zaplatil clo a jiné výdaje, jestliže zákony a předpisy
státu, ve kterém má řízení proběhnout, to připouštějí.
Ani odesílatel, ani příjemce, který má dispoziční právo, ani jejich
zmocněnec nemají právo vzít zboží do držení.
§ 4 Označí-li odesílatel pro splnění předpisů celních nebo předpisů
jiných orgánů státní správy stanici, ve které platná ustanovení
nedovolují je splnit nebo předepíše-li takový způsob řízení, který
nemůže být proveden, učiní železnice co uzná pro oprávněného za
nejvýhodnější a zpraví odesílatele o učiněných opatřeních.
Zapíše-li odesílatel do nákladního listu výplatní záznam zahrnující
clo, je železnice oprávněna splnit celní předpisy buď na cestě, nebo ve
stanici určení.
§ 5 S výhradou ustanovení § 4 druhý odstavec je příjemce oprávněn
splnit celní předpisy ve stanici určení, je-li tam celnice a je-li v
nákladním listu předepsáno celní řízení ve stanici určení, nebo není-li
v nákladním listu takový předpis a zboží dojde do stanice určení
nevycleno. Tyto předpisy mohou být příjemcem splněny také ve stanici
určení, v níž není celnice, dovolují-li to zákony a předpisy státu nebo
jestliže s tím železnice a celní úřady předem vyslovily souhlas.
Využití některého z těchto práv je podmíněno předchozím zaplacením
výdajů váznoucích na zboží.
Neodebere-li příjemce nákladní list ve lhůtě stanovené předpisy pro
stanici určení, může železnice postupovat podle § 4.
Čl.27.
Dodací lhůty
§ 1 Dodací lhůty se stanoví v ujednáních mezi železnicemi zúčastněnými
na přepravě nebo v mezinárodních tarifech použitelných z odesílací
stanice až do stanice určení. Pro určité zvláštní přepravy a v určitých
spojích mohou být tyto lhůty stanoveny na základě přepravních plánů
použitelných mezi zúčastněnými železnicemi; v tomto případě musí být
lhůty zahrnuty do mezinárodních tarifů nebo do zvláštních ujednání,
která se mohou odchylovat od ustanovení § 3 až 9.
Dodací lhůty nesmějí však být v žádném případě delší než jsou lhůty,
které vyplývají z následujících paragrafů.
§ 2 Nejsou-li dodací lhůty stanoveny podle § 1, platí - s výhradou
ustanovení následujících paragrafů - tyto maximální dodací lhůty:
a) pro vozové zásilky:
výpravní lhůta .................................. 12 hodin,
přepravní lhůta za každých
i je započatých 400 km .......................... 24 hodin,
b) pro kusové zásilky:
výpravní lhůta .................................. 12 hodin,
přepravní lhůta za každých
i jen započatých 200 km ......................... 24 hodin.
Všechny vzdálenosti se rozumí v tarifních kilometrech.
§ 3 Výpravní lhůta se počítá pouze jednou, bez ohledu na počet
zúčastněných stanic.
Přepravní lhůta se počítá za úhrnnou vzdálenost z odesílací stanice do
stanice určení.
§ 4 Železnice mohou stanovit přirážky k dodacím lhůtám o určité délce v
těchto případech:
a) pro zásilky podávané k přepravě nebo dodávané mimo stanici,
b) pro zásilky přepravované:
1. po tratích s rozdílným rozchodem,
2. po moři nebo po vnitrozemských vodních cestách,
3. po silnici, jestliže není železniční spojení,
c) pro zásilky, které se přepravují podle vnitrostátních zvláštních
nebo výjimečných tarifů se zlevněnými sazbami;
d) za mimořádných okolností, které mohou způsobit neobvyklý vzrůst
dopravy nebo neobvyklé provozní potíže.
§ 5 Přirážky k dodacím lhůtám podle § 4 písm. a) až c) musí být zřejmé
z tarifů nebo z předpisů náležitě zveřejněných v každém státě.
Přirážky k dodacím lhůtám podle § 4 písm. d) musí být zveřejněny a
nesmí vstoupit v platnost před zveřejněním.
§ 6 Dodací lhůta počíná uplynutím 24. hodiny dne, kdy byla zásilka
přijata k přepravě.
§ 7 Dodací lhůta se prodlužuje o dobu zdržení, které vzniklo bez
zavinění železnice:
a) přezkoušením podle článků 21 a 22 § 1, zjistí-li se odchylky od
zápisů v nákladním listu;
b) plněním předpisů celních a předpisů jiných orgánů státní správy;
c) změnou přepravní smlouvy podle článků 30 nebo 31;
d) zvláštními úkony se zbožím;
e) překládkou nebo úpravou nákladu, ke které došlo pro nesprávné
naložení zboží odesílatelem;
f) každým přerušením provozu, které dočasně brání začít s přepravou
nebo v ní pokračovat.
Příčina a doba tohoto prodloužení se poznamenají v nákladním listu.
Mohou být případně prokázány jiným způsobem.
§ 8 Dodací lhůta neplyne o nedělích a zákonných svátcích. O sobotách
neplyne ve státech, kde to je pro jejich železniční nákladní dopravu
stanoveno platnými předpisy.
§ 9 Uplynula-li by dodací lhůta po skončení služebních hodin ve stanici
určení, končí tato lhůta teprve dvě hodiny po začátku následných
služebních hodin.
§ 10 Dodací lhůta je zachována, jestliže před jejím uplynutím:
a) byla o příchodu zboží podána zpráva příjemci a zboží je přichystáno
k odběru, pokud jde o zásilku, která se má vydat ve stanici a o jejím
příchodu se podává zpráva;
b) je zboží přichystáno k odběru příjemci, pokud jde o zásilku, která
se má vydat ve stanici a o jejím příchodu se zpráva nepodává;
c) zboží je přichystáno příjemci k odběru, pokud jde o zásilku, která
se má podat mimo stanici.
Čl.28.
Dodání
§ 1 Železnice je povinna vydat ve stanici určení příjemci nákladní list
a zboží na potvrzení příjmu a po zaplacení pohledávek železnice
poukázaných na příjemce.
Přijetí nákladního listu zavazuje příjemce, aby zaplatil železnici
částky na něho poukázané.
§ 2 Dodání zboží příjemci je postaveno na roveň, jestliže podle
předpisů platných pro stanici určení
a) zboží se vydá celním nebo daňovým úřadům v jejich výpravních
místnostech nebo skladištích, nejsou-li tato zařízení pod dohledem
železnice;
b) zboží se uskladní u železnice nebo u zasílatele nebo ve veřejném
skladišti.
§ 3 Předpisy platné pro stanici určení nebo ujednání s příjemcem
stanoví, je-li železnice oprávněna nebo povinna přichystat zboží
příjemci jinde než ve stanici určení, ať již na vlečce, v domě příjemce
nebo ve skladu železnice. Přichystává-li železnice nebo dává-li
přichystat zboží na vlečku, do domu příjemce nebo do skladu železnice,
pokládá se dodání za uskutečněné okamžikem tohoto přichystání.
S výhradou odchylného ujednání mezi železnicí a uživatelem vlečky,
nespadají do přepravní smlouvy výkony provedené železnicí na účet a pod
vedením uživatele vlečky.
§ 4 Po příchodu zboží do stanice určení má příjemce právo žádat, aby mu
železnice odevzdala nákladní list a vydala zboží.
Je-li zjištěna ztráta zboží nebo nedošlo-li zboží ve lhůtě stanovené v
článku 39 § 1, je příjemce oprávněn vlastním jménem uplatnit proti
železnici svá práva z přepravní smlouvy.
§ 5 Oprávněný může odmítat příjem zboží i po převzetí nákladního listu
a po zaplacení přepravného, dokud nebude vyhověno jeho požadavku na
zjištění škody, o které tvrdí, že k ní došlo.
§ 6 V ostatním se provádí dodání zboží podle předpisů platných pro
stanici určení.
Čl.29.
Oprava vybraného přepravného
§ 1 Bylo-li tarifu užito nesprávně nebo došlo-li k chybám při výpočtu
přepravného nebo při jeho vybírání, musí být nedoplatek zaplacen a
přeplatek vrácen.
Nedoplatek se nevybere a přeplatek se nevrátí, nedosáhne-li u jednoho
nákladního listu 8 zúčtovacích jednotek. Vrácení se uskuteční z
vlastního podnětu.
§ 2 Nedoplatky zaplatí železnici odesílatel, nebyl-li nákladní list
odebrán. Odebral-li příjemce nákladní list nebo změnil-li přepravní
smlouvu podle článku 31, zaplatí odesílatel nedoplatek jen toho
přepravného, které jde k jeho tíži podle výplatního záznamu v nákladním
listu. Zbytek zaplatí příjemce.
§ 3 Částky dlužné podle tohoto článku se zúročí 5 % ročně, a to ode dne
příchodu doplatkové výzvy nebo ode dne podání reklamace podle článku 53
nebo, nepředcházela-li ani doplatková výzva, ani reklamace, ode dne
podání žaloby.
Nepředloží-li oprávněný železnici doklady potřebné ke konečnému
vyřízení reklamace ve stanovené lhůtě, nepočítají se úroky za dobu od
uplynutí této lhůty do předložení dokladů.
Oddíl III
Změna přepravní smlouvy
Čl.30.
Změna prováděná odesílatelem
§ 1 Odesílatel je oprávněn změnit přepravní smlouvu dodatečným příkazem
tak, že přikáže, aby
a) zboží mu bylo vráceno v odesílací stanici,
b) zboží bylo zadrženo na cestě,
c) dodání zboží bylo oddáleno,
d) zboží bylo vydáno jiné osobě než příjemci označenému v nákladním
listě,
e) zboží bylo vydáno v jiné stanici než ve stanici určení uvedené v
nákladním listě,
f) zboží bylo vráceno do odesílací stanice,
g) byla uložena dobírka,
h) byla dobírka zvýšena, snížena nebo zrušena,
i) bylo vyplaceno přepravné u nevyplacené zásilky nebo zvýšeno
vyplacené přepravné podle článku 15 § 2.
Tarify odesílací železnice mohou stanovit, že příkazy dle písmen g) až
i) nejsou přípustné. Doplňující ustanovení nebo mezinárodní tarify,
platné mezi železnicemi zúčastněnými na přepravě, mohou připustit i
příkazy shora neuvedené. Příkazy nesmějí mít za následek rozdělení
zásilky.
§ 2 Příkazy musí být dány prohlášením podle vzoru železnicemi
stanoveného vzoru. Toto prohlášení musí odesílatel opakovat a podepsat
na druhopisu nákladního listu, který železnici předloží. Podpis může
být natištěn nebo nahrazen razítkem odesílatele. Každý příkaz daný
jiným způsobem, než je předepsáno, je neplatný.
§ 3 Provede-li železnice příkazy odesílatele, aniž si vyžádala
předložení druhopisu nákladního listu, odpovídá příjemci za škodu tím
vzniklou, byl-li mu druhopis odesílatelem odevzdán. V žádném případě
však není povinna poskytnout vyšší náhradu škody než při ztrátě zboží.
§ 4 Právo odesílatele měnit přepravní smlouvu zaniká, i když vlastní
druhopis nákladního listu, v případech, kdy příjemce
a) odebral nákladní list,
b) přijal zboží,
c) uplatnil svá práva podle článku 28 § 4, nebo
d) je podle článku 31 oprávněn dávat příkazy, jakmile zásilka vstoupila
do celního území země určení.
Od tohoto okamžiku musí železnice dbát příkazů a pokynů příjemce.
Čl.31.
Změna prováděná příjemcem
§ 1 Nevzal-li odesílatel na sebe přepravné za přepravu v zemi určení
ani nezapsal do nákladního listu záznam "Příjemce není oprávněn měnit
přepravní smlouvu", může příjemce měnit přepravní smlouvu dodatečným
příkazem tak, že přikáže, aby
a) zboží bylo zadrženo na cestě;
b) dodání zboží bylo oddáleno;
c) zboží bylo vydáno v zemi určení jiné osobě než příjemci označenému v
nákladním listu;
d) zboží bylo vydáno v zemi určení v jiné stanici, než je stanice
určení uvedená v nákladním listu, pokud mezinárodní tarify nestanoví
jinak;
e) předpisy celní a předpisy jiných orgánů státní správy byly splněny
podle článku 26 § 3.
Doplňující ustanovení nebo mezinárodní tarify, platné mezi železnicemi
zúčastněnými na přepravě, mohou připustit i příkazy shora neuvedené.
Příkazy nesmějí mít za následek rozdělení zásilky. Příkazy příjemce
jsou proveditelné až po vstupu zásilky do celního území země určení.
§ 2 Příkazy musí být dány prohlášením podle železnicemi stanoveného
vzoru. Každý příkaz daný jiným způsobem, než je předepsáno, je
neplatný.
§ 3 Právo příjemce měnit přepravní smlouvu zaniká v případech, kdy
příjemce
a) odebral nákladní list,
b) přijal zboží,
c) uplatnil svá práva podle článku 28 § 4;
d) označil podle § 1 písm. c) určitou osobu a tato osoba odebrala
nákladní list, převzala zboží nebo uplatnila svá práva podle článku 28
§ 4.
§ 4 Předepsal-li příjemce, aby zboží bylo vydáno jiné osobě, není tato
osoba oprávněna měnit přepravní smlouvu.
Čl.32.
Provedení dodatečných příkazů
§ 1 Železnice smí provedení příkazů podle článku 30 nebo 31 odmítnout
nebo oddálit jen tehdy, jestliže
a) jejich provedení již není možné v okamžiku, kdy dojdou do stanice,
která by je měla vyplnit;
b) jejich provedení by mohlo narušit pravidelný provoz;
c) jejich provedení odporuje, jde-li o změnu stanice určení, zákonům a
předpisům některého státu, zejména předpisům celním a předpisům jiných
orgánů státní správy;
d) hodnota zboží podle názoru železnice nekryje, jde-li o změnu stanice
určení, celkové přepravné, které bude váznout na zboží po jeho příchodu
do nové stanice určení, ledaže by toto přepravné bylo ihned zaplaceno
nebo zaručeno.
Toho, kdo dal dodatečný příkaz, je třeba ihned zpravit o překážkách,
které brání jeho provedení.
Nemohla-li železnice tyto překážky předvídat, nese ten, kdo dal
dodatečný příkaz, všechny následky toho, že jej železnice začala plnit.
§ 2 Výdaje vzniklé prováděním příkazu, kromě výdajů způsobených
zaviněním železnice, musí být zaplaceny podle článku 15.
§ 3 S výhradou ustanovení § 1 železnice odpovídá při svém zavinění za
následky neprovedení nebo nesprávného provedení příkazu. Případná
náhrada škody nesmí však být nikdy vyšší než náhrada při ztrátě zboží.
Čl.33.
Přepravní překážka
§ 1 Vyskytne-li se přepravní překážka, rozhodne železnice, je-li účelné
přepravit zboží po jiné přepravní cestě nebo v zájmu odesílatele
vyžádat si od něj pokyny, přičemž mu oznámí všechny dostupné užitečné
údaje.
Železnice je oprávněna, pokud jí nelze přičíst zavinění, vybrat dovozné
po použité přepravní cestě a použít dodacích lhůt pro tuto cestu.
§ 2 Nelze-li v přepravě pokračovat, vyžádá si železnice pokyny
odesílatele. Železnice však není povinna tak učinit, jde-li o překážku
dočasnou, vzniklou z důvodů uvedených v článku 3 § 4.
§ 3 Odesílatel může v nákladním listu uvést pokyny pro případ, že se
vyskytne přepravní překážka.
Nelze-li podle úsudku železnice tyto pokyny provést, vyžádá si pokyny
nové.
§ 4 Mění-li pokyny odesílatele označení příjemce nebo stanice určení
nebo jsou-li sděleny stanicí, kde se zboží nachází, musí odesílatel své
pokyny zapsat do druhopisu nákladního listu a tento předložit
železnici.
§ 5 Provede-li železnice návrhy odesílatele bez vyžádání předložení
druhopisu nákladního listu, odpovídá příjemci za škodu z toho vzniklou,
předal-li mu odesílatel tento druhopis. Železnice však není povinna
poskytnout vyšší náhradu škody než při ztrátě zboží.
§ 6 Jestliže odesílatel vyrozuměný o přepravní překážce nedá v
přiměřené lhůtě proveditelné návrhy, postupuje železnice podle
ustanovení o překážkách při dodání, platných v místě, kde bylo zboží
zadrženo.
Bylo-li zboží prodáno, musí být výtěžek z prodeje dán k dispozici
odesílateli po srážce výloh váznoucích na zboží. Je-li výtěžek prodeje
menší než tyto výlohy, musí rozdíl doplatit odesílatel.
§ 7 Pomine-li přepravní překážka před příchodem návrhů odesílatele,
přepraví se zboží do stanice určení bez čekání na návrhy; odesílatel se
o tom zpraví co nejdříve.
§ 8 Vznikne-li přepravní překážka po změně přepravní smlouvy příjemcem
podle článku 31, je železnice povinna podat zprávu tomuto příjemci.
Ustanovení § 1, 2, 6, 7 a 9 platí obdobně.
§ 9 Nenese-li železnice vinu, je oprávněna při přepravních překážkách
vybírat zdržné.
§ 10 Pro přepravy provedené podle článku 33 platí článek 32.
Čl.34.
Překážka při dodání
§ 1 Vznikne-li překážka při dodání, musí o tom železnice podat
odesílateli neprodleně zprávu a vyžádat si jeho pokyny.
§ 2 Pomine-li překážka při dodání zboží dříve, než dojdou stanici
určení pokyny odesílatele, vydá se zboží příjemci. Odesílatel o tom
musí být bezodkladně vyrozuměn.
§ 3 Odmítne-li příjemce zboží, je odesílatel oprávněn dát pokyny, i
když se nemůže prokázat druhopisem nákladního listu.
§ 4 Odesílatel může údajem v nákladním listu též žádat, aby mu bylo
zboží bez dalšího vráceno, dojde-li k překážce při dodání. Jinak je
jeho výslovný souhlas nutný.
§ 5 Pokud není výše nic stanoveno, postupuje železnice příslušná pro
dodání zboží podle předpisů platných v místě dodání. Bylo-li zboží
prodáno, musí být výtěžek z prodeje dán k dispozici odesílateli po
srážce výloh váznoucích na zboží. Je-li výtěžek prodeje menší než tyto
výlohy, musí rozdíl doplatit odesílatel.
§ 6 Vyskytne-li se překážka při dodání po tom, kdy příjemce změnil
přepravní smlouvu podle článku 31, je železnice povinna podat zprávu
tomuto příjemci. Ustanovení § 1 2 a 6 platí obdobně.
§ 7 Pro přepravy provedené podle článku 34 platí článek 32.
Oddíl IV
Odpovědnost
Čl.35.
Společná odpovědnost železnic
§ 1 Železnice, která přijala zboží s nákladním listem k přepravě,
odpovídá za provedení přepravy po celé přepravní cestě až do jeho
dodání.
§ 2 Každá následující železnice tím, že převzala zboží s nákladním
listem, vstupuje do přepravní smlouvy podle tohoto dokladu a přejímá na
sebe závazky, které z toho vyplývají, bez újmy ustanovení článku 55 §
3, týkajících se železnice určení.
Čl.36.
Rozsah odpovědnosti
§ 1 Železnice odpovídá za škodu vzniklou úplnou nebo částečnou ztrátou
nebo poškozením zboží v době od přijetí zboží k přepravě až do jeho
dodání, jakož i za škodu vzniklou překročením dodací lhůty.
§ 2 Železnice je zbavena této odpovědnosti, jestliže byla ztráta,
poškození nebo překročení dodací lhůty zaviněno oprávněným, příkazem
oprávněného nevyplývajícím ze zavinění železnice, vlastní vadou zboží
(vnitřní zkázou, ubýváním atd.) nebo okolnostmi, které železnice
nemohla odvrátit a jejichž následkům předejít nebylo v její moci.
§ 3 Železnice je zbavena této odpovědnosti, jestliže ztráta nebo
poškození vyplývá ze zvláštního nebezpečí spojeného s jednou nebo
několika uvedenými skutečnostmi:
a) přeprava v otevřeném voze podle stanovených předpisů nebo podle
dohody mezi odesílatelem a železnicí uvedené v nákladním listu;
b) chybí obal nebo je vadný u zboží, které je při nebalení nebo
nedostatečném balení pro svou povahu vystaveno ztrátám nebo poškozením;
c) nakládání odesílatelem nebo vykládání příjemcem podle příslušných
předpisů nebo podle dohod mezi odesílatelem a železnicí uvedené v
nákladním listu nebo podle dohody sjednané mezi příjemcem a železnicí;
d) vadné naložení odesílatelem podle příslušných předpisů nebo podle
dohody sjednané mezi odesílatelem a železnicí uvedené v nákladním
listu;
e) plnění formalit požadovaných celními nebo jinými orgány státní
správy odesílatelem, příjemcem nebo zmocněncem jednoho z nich;
f) povaha určitého zboží, pro kterou je vystaveno úplné nebo částečné
ztrátě nebo poškození, zejména lomem, zrezavěním, přirozenou vnitřní
zkázou, vysýcháním, roztroušením;
g) nesprávné, nepřesné a neúplné označení předmětů vyloučených z
přepravy nebo předmětů připuštěných k přepravě jen za zvláštních
podmínek nebo nedbání předepsaných bezpečnostních opatření u předmětů
podmíněně připuštěných k přepravě odesílatelem;
h) přeprava živých zvířat;
i) přeprava zásilky, která podle příslušných předpisů nebo podle dohody
sjednané mezi odesílatelem a železnicí uvedené v nákladním listu, musí
být doprovázena, pokud ztráta nebo poškození vznikly z nebezpečí, které
mělo být doprovodem odvráceno.
Čl.37.
Důkazní břemeno
§ 1 Důkaz o tom, že ztráta, poškození nebo překročení dodací lhůty
vznikly z příčin uvedených v článku 36 § 2, přísluší železnici.
§ 2 Zjistí-li železnice, že podle okolností případu mohla ztráta nebo
poškození vzniknout z jednoho nebo z několika zvláštních nebezpečí
uvedených v článku 36 § 3, platí domněnka, že z nich vznikly. Oprávněný
má však právo dokázat, že škoda nebyla způsobená nebo jen zčásti
některým z těchto nebezpečí.
Tato domněnka však neplatí v případě článku 36 § 3 písm. a), jde-li o
neobyčejně velkou ztrátu nebo o ztrátu kusů.
Čl.38.
Domněnka při novém podeji
§ 1 Je-li zásilka podaná k přepravě podle Jednotných právních předpisů
nově podávaná podle týchž předpisů a zjistí-li se částečná ztráta nebo
poškození po tomto novém podeji, platí domněnka, že ztráta nebo
poškození vznikly za poslední přepravní smlouvy, pokud zásilka zůstala
v držení železnice a byla nově podána v takovém stavu, v jakém došla do
stanice nového podeje.
§ 2 Tato domněnka platí i tehdy, jestliže přepravní smlouva
předcházející novému podeji nebyla sjednána podle Jednotných právních
předpisů, pokud tyto předpisy byly použitelné v případě přímé přepravy
z původní odesílací stanice do poslední stanice určení.
Tato domněnka platí dále, jestliže přepravní smlouva předcházející
novému podeji byla podrobena jiné srovnatelné mezinárodní úmluvě o
přímé mezinárodní železniční přepravě a tato obsahuje stejnou právní
domněnku ve prospěch zásilek podaných k přepravě podle Jednotných
právních předpisů.
Čl.39.
Domněnka o ztrátě zboží
§ 1 Oprávněný může bez dalších důkazů považovat zboží za ztracené,
nebylo-li dodáno příjemci nebo nebylo-li pro něj přichystáno do třiceti
dnů po uplynutí dodací lhůty.
§ 2 Oprávněný může při přijetí náhrady za ztracené zboží písemně
požádat, aby byl bezodkladně zpraven, bude-li zboží nalezeno do jednoho
roku po vyplacení náhrady. O této žádosti vydá železnice písemné
potvrzení.
§ 3 Do třiceti dnů po obdržení takové zprávy může oprávněný požadovat,
aby mu bylo zboží dodáno v některé stanici na cestě. V tomto případě
musí zaplatit přepravné z odesílací stanice do stanice, v níž došlo k
dodání a vrátit přijatou náhradu, popřípadě po odečtení přepravného,
které v ní bylo zahrnuto. Zachovává se mu však právo na náhradu škody
za překročení dodací lhůty podle článků 43 a 46.
§ 4 Nebyla-li podána žádost podle § 2 nebo nebyly uděleny pokyny ve
lhůtě podle § 3, anebo bylo-li zboží nalezeno teprve po uplynutí
jednoho roku po vyplacení náhrady, naloží železnice se zbožím podle
zákonů a předpisů státu, jemuž náleží.
Čl.40.
Náhrada při ztrátě
§ 1 Při úplné nebo částečné ztrátě zboží musí železnice poskytnout s
vyloučením dalších odškodnění náhradu škody, která se vypočte podle
ceny na burze, jinak podle tržní ceny, a není-li ani jedna z nich,
podle obecné hodnoty zboží stejného druhu a jakosti platné v den a v
místě, kde bylo zboží přijato k přepravě.
§ 2 Náhrada škody však nesmí přesahovat 17 zúčtovacích jednotek za
každý chybějící kilogram hrubé hmotnosti.
§ 3 Kromě toho nahradí železnice dovozné, clo a jiné výdaje, zaplacené
v souvislosti s přepravou ztraceného zboží.
Čl.41.
Odpovědnost při ztrátě na hmotnosti za přepravy
§ 1 U zboží, které pro svou povahu ztrácí zpravidla přepravou na
hmotnosti, odpovídá železnice bez zřetele k projeté vzdálenosti jen za
tu část ztráty na hmotnosti, která přesahuje dále uvedené meze:
a) 2 % hmotnosti u kapalin nebo u zboží podaného k přepravě ve vlhkém
stavu,
b) 1 % hmotnosti u suchého zboží.
§ 2 Omezení odpovědnosti podle § 1 se nelze dovolávat, dokáže-li se, že
ztráta nevyplývá z příčin, které ospravedlňují přípustnou mez ztráty
podle okolností případu.
§ 3 Přepravuje-li se s jedním nákladním listem několik kusů zboží,
vypočítává se přípustná ztráta na hmotnosti zvlášť pro každý kus, je-li
jeho hmotnost při podeji udána odděleně v nákladním listu nebo lze-li
ji zjistit jinak.
§ 4 Při úplné ztrátě zboží nebo při ztrátě jednotlivých kusů se při
výpočtu náhrady škody nesráží nic za ztrátu na hmotnosti přepravou.
§ 5 Tímto článkem nejsou nijak dotčena ustanovení článků 36 a 37.
Čl.42.
Náhrada za poškození zboží
§ 1 Při poškození zboží je železnice povinna s vyloučením dalších
odškodnění zaplatit částku odpovídající snížení hodnoty zboží. Její
výše se stanoví procentem znehodnocení zjištěného v místě určení
vzhledem k hodnotě zboží stanovené podle článku 40.
§ 2 Náhrada škody nesmí přesahovat:
a) částku náhrady za úplnou ztrátu, je-li poškozením znehodnocena celá
zásilka;
b) částku náhrady za ztrátu znehodnocené části, je-li poškozením
znehodnocena pouze část zásilky.
§ 3 Železnice je kromě toho povinna uhradit výlohy uvedené v článku 40
§ 3 v poměru uvedeném v § 1.
Čl.43.
Náhrada škody za překročení dodací lhůty
§ 1 Vznikne-li překročením dodací lhůty škoda včetně poškození zboží,
je železnice povinna platit náhradu, která nesmí přesáhnout čtyřnásobek
dovozného.
§ 2 Při úplné ztrátě zboží se náhrada podle § 1 nemůže slučovat s
náhradou podle článku 40.
§ 3 Při částečné ztrátě zboží nesmí převyšovat náhrada podle § 1
trojnásobek dovozného připadajícího na ztracenou část zásilky.
§ 4 Při poškození zboží, které nevzniklo překročením dodací lhůty,
sloučí se případná náhrada podle § 1 s náhradou podle článku 42.
§ 5 V žádném případě nesmí být náhrada podle § 1 spolu s náhradami
podle článků 40 a 42 vyšší než náhrada při celkové ztrátě zboží.
§ 6 Železnice může stanovit v mezinárodních tarifech nebo ve zvláštních
ujednáních další úpravy náhrady škody odchylně od § 1, je-li dodací
lhůta stanovena na základě plánů přepravy podle článku 27 § 1.
Jsou-li v tomto případě dodací lhůty podle článku 27 § 2 překročeny,
může oprávněný požadovat buď náhradu škody podle předchozího § 1, nebo
náhradu škody stanovenou mezinárodním tarifem nebo zvláštním ujednáním.
Čl.44.
Ztráta práva na omezení odpovědnosti
Omezení odpovědnosti stanovené v článcích 25, 26, 30, 32, 33, 40, 42,
43, 45 a 46 nelze použít, je-li prokázáno, že škoda byla způsobena
jednáním nebo opomenutím železnice způsobeným s úmyslem takovou škodu
způsobit, nebo lehkomyslností s vědomím, že k takové škodě může
pravděpodobně dojít.
Čl.45.
Omezení náhrady škody určitými tarify
Poskytuje-li železnice zvláštní přepravní podmínky zvláštními nebo
výjimečnými tarify, které ve srovnání s obecně platnými tarify
poskytují slevu z dovozného, může železnice omezit náhradu příslušející
oprávněnému za překročení dodací lhůty za podmínky, že toto omezení je
v tarifech uvedeno.
Jestliže se tyto zvláštní přepravní podmínky použijí jen na části
přepravní cesty, může se železnice tohoto omezení dovolávat jen tehdy,
udála-li se skutečnost odůvodňující náhradu na této části přepravní
cesty.
Čl.46.
Výše náhrady škody při udaném zájmu na dodání
Je-li udán zájem na dodání, může se kromě náhrad škody podle článků 40,
42, 43 a 45 požadovat náhrada další prokázané škody až do částky
udaného zájmu na dodání.
Čl.47.
Přepočet a zúročení náhrady
§ 1 Musí-li být při výpočtu náhrady škody přepočítány částky uvedené v
cizí měně, přepočítávají se podle kursu platného v den a v místě
vyplácení náhrady škody.
§ 2 Oprávněný může žádat úroky ve výši 5 % ročně, a to ode dne
reklamace podle článku 53 nebo, nebyla-li reklamace podána, ode dne
podání žaloby.
§ 3 Úroky mohou být požadovány pouze tehdy, přesahuje-li náhrada škody
u jednoho nákladního listu 8 zúčtovacích jednotek.
§ 4 Nepředloží-li oprávněný železnici doklady potřebné ke konečnému
vyřízení reklamace v jemu stanovené přiměřené lhůtě, nepočítají se
úroky za dobu od uplynutí této lhůty do předložení dokladů.
Čl.48.
Odpovědnost v přepravě železnice-moře
§ 1 V přepravě železnice-moře po linkách zmíněných v článku 2 § 2
Úmluvy může každý stát doplnit důvody zbavující odpovědnosti podle
článku 36 souhrnem dále uvedených důvodů, jestliže požaduje, aby byla
do seznamu tratí (linek) podléhajících Jednotným právním předpisům
zapsána příslušná poznámka.
Dopravce se jich může dovolávat jen tehdy, dokáže-li, že ztráta,
poškození nebo překročení dodací lhůty vznikly na námořní lince v době
od naložení zboží na loď až do jeho vyložení z lodi.
Důvody zbavující odpovědnosti jsou následující:
a) jednání, nedbalost nebo chyba kapitána, lodní posádky, lodivoda nebo
pracovníka dopravce při řízení nebo při provozu lodě;
b) nezpůsobilost lodě k plavbě, dokáže-li dopravce, že tuto
nezpůsobilost nelze přičíst nedostatku řádné péče z jeho strany o to,
aby loď byla ve stavu způsobilém k plavbě nebo aby jí byla zajištěna
náležitá výzbroj, lodní posádka a zásoby, nebo aby byly zařízeny a
udržovány v dobrém stavu všechny části lodi, kam se ukládá zboží tak,
aby byly způsobilé pro přijetí, přepravu a uchování zboží;
c) požár, dokáže-li dopravce, že nevznikl jeho jednáním nebo jeho
zaviněním ani jednáním nebo zaviněním kapitána, lodní posádky, lodivoda
nebo jeho pracovníků;
d) ohrožení, nebezpečí nebo nehody na moři nebo na jiných splavných
vodách;
e) záchrana nebo pokus o záchranu života nebo majetku na moři;
f) naložení zboží na palubě lodi, bylo-li naloženo na palubu se
souhlasem odesílatele zapsaným v nákladním listu, a není-li na
železničním voze.
Důvody zbavující odpovědnosti, které jsou výše vyjmenovány, ani neruší,
ani nezmenšují všeobecné povinnosti dopravce, zejména jeho povinnost
řádně pečovat o to, aby loď byla ve stavu způsobilém k plavbě, nebo aby
jí byla zajištěna náležitá výzbroj, lodní posádka a zásoby nebo aby
byly zařízeny a udržovány v dobrém stavu všechny části lodi, kam se
ukládá zboží tak, aby byly způsobilé pro přijetí, přepravu a uchování
zboží.
Jestliže se dopravce dovolává předchozích důvodů zbavujících
odpovědnosti, zůstává přesto odpovědným, dokáže-li oprávněný, že
ztráta, poškození nebo překročení dodací lhůty vznikly jiným zaviněním
dopravce, kapitána, lodní posádky, lodivoda nebo jeho pracovníků, než
zaviněním uvedeným pod písmenem a).
§ 2 Obsluhuje-li se jedna námořní trať několika podniky zapsanými do
seznamu tratí podle článků 3 a 10 Úmluvy, musí platit pro všechny
podniky stejné předpisy o odpovědnosti.
Byly-li tyto podniky zapsány do seznamu na žádost několika států, musí
kromě toho dojít dříve k dohodě mezi těmito státy o použití těchto
předpisů o odpovědnosti.
§ 3 Opatření učiněná podle tohoto článku se musí oznámit Ústřednímu
úřadu. Vstoupí v platnost nejdříve po uplynutí třiceti dnů ode dne data
dopisu, kterým Ústřední úřad zpraví o těchto opatřeních ostatní státy.
Zásilky na cestě nejsou těmito opatřeními dotčeny.
Čl.49.
Odpovědnost při jaderné nehodě
Železnice je zproštěna odpovědnosti podle Jednotných právních předpisů,
byla-li škoda způsobena jadernou nehodou a podle zvláštních zákonů a
předpisů upravujících odpovědnost v oboru jaderné energie odpovídá za
tuto škodu v některém smluvním státu provozovatel jaderného zařízení
nebo jiná jej zastupující osoba.
Čl.50.
Odpovědnost železnice za její pracovníky
Železnice odpovídá za své zaměstnance a za jiné osoby, kterých použije
k provedení přepravy. Sepisují-li však tito pracovníci železnice a jiné
osoby na požádání účastníka nákladní listy, pořizují-li překlady nebo
provádějí-li jiné úkony, které železnici nepřísluší, jsou pokládáni za
zmocněnce osoby, za niž tyto úkony provádějí.
Čl.51.
Jiné nároky
Ve všech případech, pro které platí tyto Jednotné právní předpisy, může
být proti železnici uplatňována odpovědnost z jakéhokoliv právního
důvodu jen za podmínek a v mezích těchto předpisů.
Totéž platí o odpovědnosti uplatňované proti pracovníkům a osobám, za
něž železnice odpovídá podle článku 50.
Oddíl V
Uplatňování nároků
Čl.52.
Zjištění částečné ztráty nebo poškození zboží
§ 1 Zjistí-li železnice částečnou ztrátu nebo poškození zboží nebo se
tak domnívá či tvrdí-li tak oprávněný, je železnice povinna bez průtahu
vzhledem k druhu škody zjistit stav zboží, jeho hmotnost a pokud je to
možné rozsah a příčinu škody, jakož i okamžik jejího vzniku a sepsat o
tom komerční zápis; pokud je to možné, sepíše se komerční zápis v
přítomnosti oprávněného. Opis tohoto zápisu vydá železnice oprávněnému
zdarma.
§ 2 Neuzná-li oprávněný zjištění uvedená v komerčním zápisu, může
žádat, aby stav a hmotnost zboží, jakož i příčiny a výše škody byly
zjištěny znalcem jmenovaným stranami nebo soudem. Pro toto řízení platí
zákony a předpisy státu, v němž se zjištění provádí.
Čl.53.
Reklamace
§ 1 Reklamace z přepravní smlouvy musí být podány písemně u železnice
uvedené v článku 55.
§ 2 Právo podat reklamaci přísluší tomu, kdo je podle článku 54
oprávněn železnici žalovat.
§ 3 Podává-li reklamaci odesílatel, musí předložit druhopis nákladního
listu. Nemůže-li tak učinit, musí předložit souhlas příjemce nebo
prokázat, že příjemce odmítl zásilku převzít.
Podává-li reklamaci příjemce, musí předložit nákladní list, byl-li mu
odevzdán.
§ 4 Nákladní list, druhopis nákladního listu a jiné doklady, které
oprávněný považuje za nutné připojit k reklamaci, musí být předloženy v
originálech nebo v opisech, na žádost železnice náležitě ověřených.
Pro vyřízení reklamace může železnice vyžadovat předložení nákladního
listu, druhopisu nákladního listu nebo dobírkové průvodky v originále,
aby v nich zaznamenala toto vyřízení.
Čl.54.
Osoby oprávněné žalovat železnici
§ 1 Žalovat železnici o vrácení částek zaplacených podle přepravní
smlouvy může jen ten, kdo je zaplatil.
§ 2 Žalobu na železnici týkající se dobírek podle článku 17 je oprávněn
podat pouze odesílatel.
§ 3 Ostatní žaloby z přepravní smlouvy příslušejí
a) odesílateli až do okamžiku, kdy příjemce
1. odebral nákladní list,
2. přijal zboží nebo
3. uplatnil svá práva podle článku 28 § 4 nebo podle článku 31;
b) příjemce od okamžiku, kdy
1. odebral nákladní list,
2. přijal zboží,
3. uplatnil svá práva podle článku 28 § 4 nebo
4. uplatnil svá práva podle článku 31; jeho právo podat tuto žalobu
však zaniká, jakmile byl nákladní list odebrán nebo zboží přijato
osobou jím označenou podle článku 31 § 1 písm. c), nebo jakmile tato
osoba uplatnila svá práva podle článku 28 § 4.
§ 4 Při podání žaloby musí odesílatel předložit druhopis nákladního
listu. Nepředloží-li druhopis nákladního listu, může žalovat železnici
pro nároky podle § 3 písm. a) jen se souhlasem příjemce nebo dokázat,
že příjemce odmítl zásilku převzít.
Při podání žaloby musí příjemce předložit nákladní list, byl-li mu
odevzdán.
Čl.55.
Železnice, které lze žalovat
§ 1 Žalobu na vrácení částky zaplacené podle přepravní smlouvy lze
podat proti železnici, která tuto částku vybrala, nebo proti železnici
v jejíž prospěch byla částka vybrána.
§ 2 Žaloba týkající se dobírky podle článku 17 může být podána pouze
proti odesílací železnici.
§ 3 Ostatní žaloby z přepravní smlouvy mohou být podány jen proti
odesílací železnici, proti železnici určení nebo proti železnici, na
jejíž trati došlo k události, která je předmětem žaloby.
Železnice určení může však být žalována i tehdy, když nedostala ani
zboží, ani nákladní list.
§ 4 Má-li žalobce volbu mezi několika železnicemi, zaniká jeho právo
volby, jakmile je žaloba podána proti jedné z nich.
§ 5 Žaloba může být podána proti jiné železnici, než jsou uvedeny v §
1, 2 a 3, jde-li o protižalobu nebo námitku v řízení vztahující se na
hlavní žalobu a spočívající na téže přepravní smlouvě.
Čl.56.
Příslušnost
Žaloby podle Jednotných právních předpisů mohou být podány pouze u
příslušných soudů státu žalované železnice, není-li dohodami mezi státy
nebo koncesemi stanoveno jinak.
Má-li jedna železnice v provozu více samostatných železničních sítí v
různých státech, považuje se pro použití tohoto článku každá z těchto
sítí za samostatnou železnici.
Čl.57.
Zánik nároků proti železnici
§ 1 Přijetím zboží oprávněným zanikají všechny nároky z přepravní
smlouvy proti železnici pro částečnou ztrátu, poškození nebo překročení
dodací lhůty.
§ 2 Nároky však nezanikají
a) při částečné ztrátě nebo při poškození, jestliže
1. ztráta nebo poškození bylo zjištěno podle článku 52 před odběrem
zboží oprávněným;
2. zjištění, k němuž mělo dojít podle článku 52, bylo opomenuto pouze
vinou železnice;
b) při zjevně neznatelné škodě, která byla zjištěna oprávněným teprve
po přijetí zboží, jestliže
1. požádá oprávněný o zjištění podle článku 52 ihned po objevení škody
a nejpozději do sedmi dnů po převzetí zboží a
2. dokáže kromě toho, že škoda vznikla v době od přijetí zboží k
přepravě do jeho dodání;
c) při překročení dodací lhůty, uplatní-li oprávněný svá práva u
některé železnice označené v článku 55 § 3 do šedesáti dnů;
d) dokáže-li oprávněný, že škodu způsobila železnice zlým úmyslem nebo
hrubou nedbalostí.
§ 3 Bylo-li zboží podle článku 38 § 1 nově podáno, zanikají nároky na
náhradu škody za částečnou ztrátu nebo poškození z některé z
předcházejících přepravních smluv, jako by šlo o jedinou přepravní
smlouvu.
Čl.58.
Promlčení nároků
§ 1 Nároky z přepravní smlouvy se promlčují po jednom roce. Po dvou
letech se však promlčují nároky
a) na výplatu dobírky, kterou železnice vybrala od příjemce;
b) na výplatu výtěžku z prodeje uskutečněného železnicí;
c) vyplývající ze škody způsobené jednáním nebo opomenutím, ať již s
úmyslem takovou škodu způsobit, anebo přímo s vědomím, že taková škoda
pravděpodobně vznikne;
d) z některé z přepravních smluv předcházejících novému podeji podle
článku 38 § 1.
§ 2 Promlčecí doba začíná:
a) při odškodnění za úplnou ztrátu: třicátým dnem po uplynutí dodací
lhůty;
b) při odškodnění za částečnou ztrátu, poškození nebo za překročení
dodací lhůty: dnem dodání;
c) při nárocích na zaplacení nebo na vrácení dovozného, doplňujících
poplatků, jiných výdajů nebo přirážek nebo při nárocích na opravu při
nesprávném užití tarifu nebo při chybném výpočtu nebo vybrání:
1. bylo-li zaplaceno: dnem placení;
2. nebylo-li zaplaceno: dnem přijetí zboží k přepravě, měl-li platit
odesílatel, nebo dnem odebrání nákladního listu příjemcem, měl-li
platit příjemce;
3. jde-li o výplatní částky podle výplatního účtu: dnem, kdy železnice
podle článku 15 § 7 předá vyúčtování přepravného odesílateli;
nedošlo-li k vyúčtování, počíná lhůta pro uplatnění pohledávky
železnice třicátým dnem po uplynutí dodací lhůty;
d) při nárocích železnice na zaplacení částek, které zaplatil příjemce
místo odesílatele nebo odesílatel místo příjemce a které je železnice
povinna vrátit oprávněnému: dnem, kdy bylo požádáno o vrácení;
e) při nárocích z dobírky podle článku 17: třicátým dnem po uplynutí
dodací lhůty;
f) při nárocích na vyplacení výtěžku z prodeje: dnem prodeje;
g) při nárocích na doplacení částky požadované celnicí nebo jiným
orgánem státní správy: dnem, kdy byl nárok příslušným orgánem státní
správy uplatněn;
h) ve všech ostatních případech: dnem, kdy právo může být uplatněno.
Den označený jako počátek promlčecí doby se do ní nikdy nezapočítává.
§ 3 Při reklamaci zaslané železnici podle článku 53 s nutnými doklady
se staví promlčecí doba až do dne, kdy železnice reklamaci písemně
odmítne a doklady vrátí. Vyhoví-li se reklamaci jen zčásti, počne běh
promlčecí doby dále jen pro tu část reklamace, která zůstala sporná.
Předložit důkazy o doručení reklamace nebo odpovědi a o vrácení dokladů
přísluší té straně, která se těchto skutečností dovolává. Pozdější
reklamace o témže nároku promlčení nestaví.
§ 4 Promlčené nároky se již nemohou uplatňovat ani protižalobou, ani
námitkami.
§ 5 S výhradou předchozích ustanovení se stavění a přerušení promlčecí
doby řídí vnitrostátním právem.
ODDÍL VI
Vzájemné vztahy mezi železnicemi
Čl.59.
Vyúčtování mezi železnicemi
§ 1 Každá železnice, která při podeji zboží nebo při jeho dodání
vybrala přepravné nebo jiné pohledávky z přepravní smlouvy, je povinna
zaplatit zúčastněným železnicím podíl, který na ně připadá.
Způsob placení stanoví dohody sjednané mezi železnicemi.
§ 2 Odesílací železnice odpovídá za dovozné a jiné výdaje, které
nevybrala, ačkoliv je odesílatel podle článku 15 vzal na sebe.
§ 3 Dodá-li železnice určení zboží, aniž by vybrala přepravné nebo jiné
pohledávky z přepravní smlouvy, pak za tyto částky odpovídá.
§ 4 Neplatí-li některé železnice a zjistí-li to Ústřední úřad na žádost
některé věřitelské železnice, nesou důsledky toho všechny ostatní
železnice zúčastněné na přepravě v poměru svých podílů na dovozném.
Právo postihu proti železnici, o níž bylo zjištěno, že neplatí, zůstává
vyhrazeno.
Čl.60.
Postih při náhradě za ztrátu nebo poškození zboží
§ 1 Jestliže železnice zaplatila podle Jednotných právních předpisů
náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození zboží, má
právo postihu proti železnicím zúčastněným na přepravě podle těchto
ustanovení:
a) železnice, která škodu způsobila, odpovídá za ni sama;
b) je-li škoda způsobena několika železnicemi, odpovídá každá z nich za
škodu, kterou způsobila; není-li rozlišení v daném případě možné,
rozdělí se náhrada mezi železnice podle písmene c);
c) nemůže-li se dokázat, že byla škoda způsobena jednou nebo několika
železnicemi, rozdělí se náhrada škody mezi veškeré železnice zúčastněné
na přepravě, s výjimkou těch, které dokáží, že na jejich tratích škoda
nebyla způsobena; náhrada se rozdělí v poměru tarifních kilometrů.
§ 2 Je-li některá železnice neschopna platit, rozdělí se podíl na ni
připadající, ale jí nezaplacený, na všechny ostatní na přepravě
zúčastněné železnice v poměru tarifních kilometrů.
Čl.61.
Postih při překročení dodací lhůty
§ 1 Článek 60 se použije při náhradě za překročení dodací lhůty.
Bylo-li překročení dodací lhůty zaviněno několika železnicemi, rozdělí
se náhrada mezi tyto železnice v poměru doby zdržení vzniklého na
jejich tratích.
§ 2 Dodací lhůty stanovené článkem 27 se rozdělí takto:
a) v přepravě mezi dvěma železnicemi zúčastněnými na přepravě:
1. výpravní lhůta se rozdělí rovným dílem;
2. přepravní lhůta se rozdělí v poměru tarifních kilometrů;
b) v přepravě mezi třemi nebo více železnicemi zúčastněnými na
přepravě:
1. výpravní lhůta se rozdělí rovným dílem mezi odesílací železnici a
železnici určení;
2. přepravní lhůta se rozdělí mezi všechny zúčastněné železnice
- třetina stejným dílem
- dvě třetiny v poměru tarifních kilometrů.
§ 3 Přirážky k dodacím lhůtám se přidělí té železnici, která má na ně
právo.
§ 4 Časový úsek od podeje zboží k přepravě do začátku běhu výpravní
lhůty se přidělí výhradně odesílací železnici.
§ 5 Výše uvedené dělby se použije pouze tehdy, nebyla-li zachována
celková dodací lhůta.
Čl.62.
Řízení při postihu
§ 1 Železnice, proti níž se uplatňuje postih podle článků 60 a 61, nemá
právo popírat právoplatnost výplaty náhrady železnicí, která postih
uplatňuje, byla-li náhrada určena soudem a spor jí byl řádně opověděn a
měla-li možnost do něj vstoupit soud, který vede hlavní spor, určí
lhůty pro opovědění sporu a pro vstoupení do něj.
§ 2 Železnice, která uplatňuje postih, musí podat jen jednu žalobu u
téhož soudu proti všem železnicím, s nimiž se nedohodla; jinak ztrácí
právo postihu proti těm železnicím, které nežalovala.
§ 3 Soud je povinen rozhodnout jedním rozsudkem o všech postizích, o
nichž jednal.
§ 4 Žalované železnice nemohou uplatňovat další postih.
§ 5 Není dovoleno spojit postihy se žalobou na náhradu škody, kterou
podal oprávněný z přepravní smlouvy.
Čl.63.
Příslušnost při postihu
§ 1 Soud sídla železnice, proti níž je veden postih, je výlučně
příslušný k projednávání všech žalob o postihu.
§ 2 Má-li se podat žaloba na několik železnic, má žalující železnice
právo zvolit si mezi soudy příslušnými podle § 1.
Čl.64.
Dohody o postizích
Železnice se mohou dohodami odchýlit od ustanovení tohoto oddílu o
vzájemném postihu, s výjimkou ustanovení článku 62 § 5.
ODDÍL VII
Zvláštní ustanovení
Čl.65.
Přechodné odchylky
§ 1 Může-li hospodářský a finanční stav některého státu způsobit při
používání oddílu VI vážné nesnáze, mohou se dva nebo více jiných států
dohodami odchýlit od článků 15, 17 a 30 tím, že pro přepravu se státem
nacházejícím se v těžkostech stanoví, že
a) zásilky odesílané z každého z těchto států musejí být povinně
vyplaceny odesílatelem až po hranice státu, který má těžkosti, ale ne
dále,
b) zásilky určené do každého z těchto států musejí být povinně
vyplaceny odesílatelem až po hranice státu, který má těžkosti, ale ne
dále,
c) zásilky do a ze státu, který má těžkosti, nesmí být zatíženy ani
dobírkami, ani zálohami, nebo že tyto jsou dovoleny jen do stanovených
částek,
d) odesílatel nesmí změnit přepravní smlouvu, pokud jde o zemi určení,
výplatní záznam a dobírku.
§ 2 Za podmínek stanovených v § 1 a se zmocněním svých vlád se mohou
železnice, které mají vztahy se železnicí státu nacházejícího se v
těžkostech, dohodnout o odchylkách z článků 15, 17, 30 a 31 ve vzájemné
přepravě se železnicí státu, který má těžkosti.
Tato odchylka se rozhodne dvoutřetinovou většinou železnic, které mají
vztahy se železnicí státu, nacházejícího se v těžkostech.
§ 3 Opatření učiněná podle § 1 a 2 se oznámí Ústřednímu úřadu.
Opatření uvedená v § 1 vstoupí v platnost nejdříve po uplynutí lhůty
osmi dnů počítané ode dne data dopisu, kterým Ústřední úřad zpraví o
opatření ostatní státy. Opatření uvedená v § 2 vstoupí v platnost
nejdříve po uplynutí lhůty dvou dnů počítané ode dne jejich zveřejnění
v zúčastněných státech.
§ 4 Zásilky na cestě nejsou těmito opatřeními dotčeny.
§ 5 Bez ohledu na ustanovení tohoto článku, může každý stát přijmout
jednostranná opatření podle článku 3, § 4 písmena b).
Čl.66.
Odchylky
Ustanovení Jednotných právních předpisů nemají přednost před
ustanoveními, která přijmou některé státy pro vzájemnou přepravu k
provedení zvláštních smluv, jako například smluv o Evropském
společenství pro uhlí a ocel a o Evropském hospodářském společenství.
Příl.4
(Články 4 a 5)
Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID) (ve
zvláštním svazku)
Příl.5
(Článek 8 § 1)
Řád pro mezinárodní železniční přepravu vozů přepravců (RIP)
Čl.1..
Předmět řádu
§ 1 Tento řád platí pro všechny přepravy prázdných nebo ložených vozů
přepravců připuštěných podle článku 2 k mezinárodní přepravě a podaných
k přepravě podle Jednotných právních předpisů CIM.
§ 2 Nejsou-li v tomto řádu zvláštní ustanovení, platí pro přepravy
uvedené v § 1 ostatní ustanovení Jednotných právních předpisů.
Čl.2..
Připuštění vozů přepravců k mezinárodní přepravě
Aby mohly být připuštěny k mezinárodní přepravě, musí být vozy zařazeny
na jméno soukromníka (fyzické osoby nebo jiného právního subjektu) do
vozového parku některé železnice, jejíž tratě podléhají Jednotným
právním předpisům a musí být opatřeny touto železniční značkou (P).
V tomto řádu se označuje soukromník (přepravce), jehož jméno musí být
napsáno na voze jako "zařaditel".
Čl.3..
Používání vozů přepravců
Odesílatel smí použít vůz přepravce jen k přepravě těch druhů zboží,
pro jejichž přepravu je vůz podle zařaditelské smlouvy způsobilý.
Odesílatel je sám odpovědný za následky vyplývající z nedbání tohoto
ustanovení.
Čl.4..
Zvláštní zařízení
Je-li vůz opatřen zvláštními zařízeními (chladícími přístroji, nádržemi
na vodu, mechanismy atd.), je povinností odesílatele, aby zajistil sám
nebo dal zajistit obsluhu těchto zařízení. Tato povinnost přechází na
příjemce, jakmile uplatní svá práva podle článků 28 nebo 31 Jednotných
právních předpisů.
Čl.5..
Podej k přepravě
§ 1 Právo podat vůz přepravce k přepravě přísluší zařaditeli. Každý
jiný odesílatel prázdného nebo loženého vozu přepravce musí předat
odesílací stanici současně s nákladním listem zmocnění vydané
zařaditelem, které se může týkat více vozů.
Toto zmocnění není nutné, jestliže tento odesílatel byl příjemcem vozu
přepravce při předchozí přepravě a pokud stanice neobdrží do uzavření
nové přepravní smlouvy písemný, telegrafický nebo dálnopisný zákaz
zařaditele odeslat vůz nebo vozy bez jeho souhlasu.
§ 2 Nepřikáže-li zařaditel jinak, je železnice oprávněna vrátit do
domovské stanice na náklady zařaditele s nákladním listem znějícím na
jeho jméno a adresu
- každý došlý prázdný vůz, s jehož nakládkou nebylo započato do 15 dnů
po jeho přichystání;
- každý došlý ložený vůz, který nebyl během 8 dnů po ukončení vykládky
znovu podán k přepravě.
Nepoužije-li železnice této možnosti, musí po uplynutí shora uvedených
lhůt zpravit o tom zařaditele; v tom případě však nesmí vůz vrátit
během 8 dnů následujících po odeslání zprávy zařaditeli.
Tento paragraf se neuplatňuje u vozů nalézajících se v zemi
zařaditelské železnice a u vozů na vlečkách přepravců.
§ 3 Nájemce, jehož jméno je se souhlasem zařaditelské železnice napsáno
na voze, nastupuje v otázkách uplatnění tohoto článku plnoprávně na
místo zařaditele.
Čl.6..
Zápisy do nákladního listu
§ 1 Kromě zápisů předvídaných v Jednotných právních předpisech, musí
odesílatel zapsat do nákladního listu:
a) do sloupce pro pojmenování zboží
- jde-li o prázdný vůz přepravce, "P-vůz, prázdný" (německy: "P-Wagen,
leer"),
- jde-li o ložený vůz, za pojmenování zboží slova "naloženo v P-vozu"
(německy: "auf P-Wagen verladen");
b) do sloupce nákladního listu pro to určeného zvláštní znaky vozu.
§ 2 Žádá-li odesílatel prázdného vozu přepravce zvláštní záruku
dodržení dodací lhůty podle článku 14, musí zapsat do nákladního listu
do sloupce určeného pro jeho prohlášení záznam "Zvláštní záruka dodací
lhůty" (německy: "Besondere Gewährleistung der Lieferfrist").
Čl.7..
Zájem na dodání
§ 1 U zásilek prázdných vozů přepravců není přípustné udávat zájem na
dodání.
§ 2 U ložených vozů přepravců platí udaný zájem na dodání jen pro
naložené zboží.
Čl.8..
Dobírka a záloha
§ 1 Prázdné vozy přepravců nemohou být zatíženy ani dobírkou ani
zálohou.
§ 2 Ložené vozy přepravců nesmějí být zatíženy dobírkou přesahující
hodnotu naloženého zboží.
Čl.9..
Prodloužení dodací lhůty
§ 1 Dodací lhůta se prodlužuje nejen v případech uvedených v článku 27
§ 7 Jednotných právních předpisů, ale též po dobu trvání přerušení
přepravy v důsledku poškození vozu, pokud železnice neodpovídá za
poškození podle článku 12.
§ 2 Překládá-li se zboží z poškozeného vozu do jiného vozu, končí pobyt
pro zboží v okamžiku, kdy je lze po překládce dále přepravovat.
Čl.10..
Zjištění poškození vozu přepravce nebo jeho součástí
§ 1 Zjistí-li železnice poškození vozu přepravce nebo ztrátu jeho
součástí, nebo se domnívá, že taková škoda vznikla nebo tvrdí-li to
oprávněný, je železnice povinna bezodkladně sepsat v souladu s článkem
52 Jednotných právních předpisů komerční zápis konstatující druh
poškození nebo ztráty a pokud možno jejich příčinu a dobu vzniku.
Komerční zápis se musí bezodkladně zaslat zařaditelské železnici, která
dodá zařaditeli jeho kopii. Jedná-li se o vůz, na němž je napsáno se
souhlasem zařaditelské železnice jméno nájemce, dodá se kopie
komerčního zápisu přímo tomuto nájemci.
§ 2 Je-li vůz přepravce naložen, vyhotoví se popřípadě zvláštní
komerční zápis podle článku 52 Jednotných právních předpisů pro zboží.
Čl.11..
Poškození vozu bránící pokračovat v přepravě
§ 1 Poškodí-li se prázdný vůz přepravce tak, že nelze pokračovat v jeho
přepravě, nebo tak, že do něj nelze nakládat zboží, musí stanice, v níž
bylo poškození zjištěno, vyrozumět o tom bezodkladně telegraficky nebo
dálnopisně odesílatele a uvést přitom, pokud možno, druh poškození.
§ 2 Každý prázdný vůz vyřazený z oběhu musí železnice uvést do
provozuschopného stavu, pokud není poškozen tak těžce, aby musel být
naložen na jiný vůz.
Po uvedení vozu do stavu použitelnosti, může železnice provést bez
souhlasu opravy do částky stanovené v zařaditelské smlouvě.
Tato ustanovení se uplatní, aniž by tím byla jakkoliv dotčena otázka
odpovědnosti.
§ 3 Provádí-li železnice opravy v souladu s § 2 a je-li třeba
předpokládat jejich trvání po dobu delší 4 dnů, požádá železnice
telegraficky nebo dálnopisně odesílatele o sdělení návrhu, má-li se po
skončení prací pokračovat v plnění přepravní smlouvy nebo má-li se tato
změnit. Nedá-li odesílatel do skončení prací návrh, pokračuje se v
plnění přepravní smlouvy.
§ 4 Neprovádí-li železnice opravu sama, požádá stanice, v níž bylo
poškození zjištěno, bezodkladně telegraficky nebo dálnopisně přímo
odesílatele o návrhy. Není-li odesílatel současně zařaditelem, zašle se
kopie této žádosti bezodkladně telegraficky nebo dálnopisně zařaditeli.
Neobdrží-li železnice návrh odesílatele během 8 dnů po odeslání
telegramu nebo dálnopisu, je oprávněna, uvedla-li popřípadě vůz do
provozuschopného stavu, vrátit jej bez souhlasu zpět do jeho domovské
stanice s nákladním listem vyhotoveným na jméno a adresu zařaditele.
Důvody vrácení vozu se musí zapsat do nákladního listu za slova "P-vůz,
prázdný" (německy: "P-Wagen, leer").
§ 5 Poškodí-li se ložený vůz přepravce tak, že není možné pokračovat v
přepravě a je nutné zboží vyložit, uplatní se tento článek na vyložený
vůz.
Lze-li vůz opravit bez vyložení zboží, platí ustanovení § 1, 2, 3, 6 a
7 tohoto článku.
§ 6 Přepravné a jiné výdaje vzniklé až do stanice zadržení vozu, výdaje
za odeslání zprávy odesílateli a zařaditeli, jakož i výdaje vzniklé
popřípadě při plnění návrhů nebo při odeslání vozu z vlastního podnětu
do domovské stanice, váznou na zásilce.
§ 7 Nájemce, jehož jméno je se souhlasem zařaditelské železnice napsáno
na voze, přejímá při uplatňování ustanovení tohoto článku veškerá práva
zařaditele.
Čl.12..
Odpovědnost železnice při ztrátě nebo poškození vozu nebo jeho součástí
§ 1 V případě ztráty nebo poškození vozu přepravce nebo jeho součástí,
které vznikly od převzetí k přepravě až do dodání, odpovídá železnice,
neprokáže-li, že škoda nevznikla její vinou.
§ 2 Při ztrátě vozu přepravce je náhrada limitována výší hodnoty vozu;
zásady pro výpočet této hodnoty se stanoví v zařaditelské smlouvě. V
případě poškození vozu přepravce se náhrada vypočítá podle ustanovení
zařaditelské smlouvy.
§ 3 Při ztrátě nebo poškození oddělitelných vozových doplňků odpovídá
železnice jen tehdy, jsou-li doplňky napsány po obou podélných stranách
vozu. Železnice nenese žádnou odpovědnost za ztrátu nebo poškození
oddělitelného nářadí.
§ 4 Nedokáže-li oprávněný, že škody byly způsobeny zaviněním železnice,
odpovídá železnice
- za škody vzniklé na hliněných, skleněných, terakotových atd. nádobách
jen tehdy, souvisí-li tyto škody s jiným poškozením vozu přepravce, za
které železnice odpovídá podle předchozích ustanovení;
- za škody vzniklé na nádobách s vnitřním povlakem (smalt, ebonit
apod.) jen tehdy, jsou-li na nádobách stopy vnějšího poškození, za
které železnice odpovídá podle předchozích ustanovení.
§ 5 Jde-li o náhradu za ztrátu nebo poškození vozu přepravce nebo jeho
součástí, zařaditel nastupuje na místo odesílatele nebo příjemce.
Reklamace mohou být podány jen u zařaditelské železnice a nároky mohou
být uplatněny jen vůči té železnici, která nastupuje po právu na místo
odpovědné železnice.
§ 6 Nároky železnice vůči zařaditeli za škody způsobené vozem přepravce
během přepravy se řídí zařaditelskou smlouvou. Jedině zařaditelská
železnice může uplatnit práva jiných železnic vůči zařaditeli.
§ 7 Nároky podle § 1 a 6 se promlčují po třech letech. Toto promlčení
začíná
- u nároků zařaditele vůči železnici podle § 1 až 5 dnem, kdy byla
ztráta nebo poškození vozu zjištěno, popř. s přihlédnutím k článku 13 §
1;
- u nároků železnice vůči zařaditeli podle § 6 dnem, kdy škoda vznikla.
Čl.13..
Domněnka o ztrátě vozu přepravce
§ 1 Oprávněný může považovat vůz přepravce za ztracený bez dalších
důkazů, nebyl-li během tří měsíců po uplynutí dodací lhůty dodán
příjemci nebo mu nebyl dán k dispozici.
Tato lhůta se prodlužuje o dobu vyřazení vozu z provozu pro příčinu
nezaviněnou železnicí nebo pro poškození vozu.
§ 2 Jestliže vůz přepravce považovaný za ztracený se nalezne po výplatě
náhrady, může zařaditel během šesti měsíců po obdržení zprávy od
zařaditelské železnice vrátit náhradu a žádat, aby mu byl vůz bezplatně
přichystán v domovské stanici.
Čl.14..
Náhrada při překročení dodací lhůty
§ 1 Odpovídá-li železnice za překročení dodací lhůty u prázdného nebo
loženého vozu přepravce, musí zaplatit oprávněnému pevné odškodné za
každý i jen započatý den zpoždění, nezávisle na případné náhradě za
překročení dodací lhůty u naloženého zboží. Toto odškodné činí:
a) 4,50 zúčtovacích jednotek za moderní podvozkové vozy a vozy jim na
roveň postavené, tak jak jsou definovány v zařaditelské smlouvě,
b) 3,00 zúčtovací jednotky za ostatní vozy.
§ 2 Je-li překročení dodací lhůty způsobeno zlým úmyslem nebo hrubou
nedbalostí železnice, zvyšuje se pevné odškodné na 9,00 zúčtovacích
jednotek za každý den pro vozy jmenované v § 1a) a na 6,50 zúčtovacích
jednotek za každý den pro vozy jmenované v § 1b).
§ 3 Odesílatel prázdného vozu přepravce může požadovat zvláštní záruku
dodací lhůty. Vybírá se za to poplatek 1,00 zúčtovací jednotky za
každých i jen započatých 100 km, avšak nejméně 10,00 zúčtovacích
jednotek. Při placení přepravného podle článku 15 § 2a) číslice 4
Jednotných právních předpisů, zaplatí tento poplatek vždy plně
odesílatel.
Při překročení dodací lhůty je železnice povinna zaplatit pevné
odškodné 9,00 zúčtovacích jednotek za každý den pro vozy jmenované v §
1a) a 6,50 zúčtovacích jednotek za každý den pro vozy jmenované v §
1b), avšak nejméně 20,00 zúčtovacích jednotek.
Příl.6
(Článek 8 § 2)
Řád pro mezinárodní železniční přepravu kontejnerů (RICo)
KAPITOLA I
Všeobecně
Čl.1,
Předmět řádu
§ 1 Tento řád platí pro kontejnery podávané k přepravě podle podmínek
Jednotných právních předpisů CIM.
Tyto kontejnery musí patřit železnici nebo soukromníkům (fyzickým
osobám nebo jiným právním subjektům), přičemž musí být v posledním
případě schváleny železnicí nebo odpovídat platným mezinárodním
předpisům pro stavbu velkých kontejnerů.
§ 2 Podle tohoto řádu se považuje za "kontejner" přepravní prostředek
(schrána, nádrž nebo podobné zařízení), který
- má trvalý charakter a je proto dostatečně odolný, aby umožňoval
opětovné použití,
- je přizpůsoben k usnadnění přepravy zboží jedním nebo více druhy
dopravy bez zásahu do obsahu,
- je opatřen zařízeními usnadňujícími manipulaci a upevnění,
- má obsah nejméně 1m3 a rozměry nepřesahující míry stanovené v
předpisech železnic.
Za "velké kontejnery" se považují kontejnery o obsahu nad 3 m3 a délce
6 m (20 anglických stop) a více.
Pojem "kontejner" zahrnuje příslušenství a výstroj kontejneru podle
jeho druhu (kategorie), za podmínky přepravy společně s ním. Nezahrnuje
ani vozidlo, ani příslušenství a výstroj vozidel, ani obvyklé obaly.
Čl.2,
Všeobecná ustanovení
§ 1 Nestanoví-li tarify jinak, může být obsah kontejneru předmětem jen
jediné přepravní smlouvy.
§ 2 Neobsahuje-li tento řád zvláštní ustanovení, platí pro přepravu
prázdných nebo naplněných kontejnerů ostatní ustanovení Jednotných
právních předpisů.
Čl.3,
Přeprava z domu do domu
U kontejnerů svážených železnicí z domu přepravce se uzavírá přepravní
smlouva v domě odesílatele. U kontejnerů dodávaných v domě přepravce
končí přepravní smlouva v domě příjemce.
KAPITOLA II
Kontejnery železnice
Čl.4,
Přichystání. Vracení. Poplatky.
Za použití kontejneru lze vybírat poplatek, jehož výši stanoví tarify.
Tarify dále stanoví podmínky, za kterých se kontejnery přichystávají,
lhůtu pro jejich vracení, jakož i poplatky vybírané při nedodržení této
lhůty.
Čl.5,
Zápisy do nákladního listu
Kromě zápisů předvídaných Jednotnými právními předpisy musí odesílatel
zapsat na předepsaných místech nákladního listu druh (kategorii),
znaky, číslo, vlastní hmotnost v kilogramech a popř. jiné
charakteristiky kontejneru.
Do vlastní hmotnosti se nesmí zahrnovat hmotnost zvláštních vnitřních a
oddělitelných zařízení, která mají charakter obalu nebo upevňovadel.
Čl.6,
Manipulace. Čištění
Tarify stanoví podmínky pro nakládání a vykládání kontejnerů. Nakládkou
se nerozumí jen uložení kontejnerů na vůz, ale i doplňující úkony,
především upevnění kontejnerů.
Příjemce je povinen vrátit kontejnery v čistém stavu. Není-li tomu tak,
může železnice požadovat zaplacení poplatku, jehož výši stanoví tarify.
Čl.7,
Opětovné použití
Dodané naplněné kontejnery smí příjemce použít k nové přepravě jen se
souhlasem železnice určení.
Čl.8,
Ztráta a poškození
§ 1 Ten, kdo přijímá od železnice prázdný nebo naplněný kontejner, je
povinen zjistit stav kontejneru v okamžiku jeho převzetí; on je
odpovědný za všechny škody, které se zjistí při vracení kontejneru
železnici, a které jím nebyly hlášeny při přejímce, leč by prokázal, že
škoda existovala již při přejímce, nebo že vyplynula z okolností, jimž
nemohl zabránit a jejichž následkům předejít nebylo v jeho moci.
§ 2 Odesílatel odpovídá za ztráty nebo poškození kontejnerů, které
vznikly během plnění přepravní smlouvy, jestliže to vyplynulo z jeho
jednání nebo z jednání jeho pracovníků.
§ 3 Není-li kontejner vrácen železnici během 30 dnů počítáno ode dne
následujícího po dnu jeho předávky odesílateli nebo příjemci, může jej
železnice považovat za ztracený a požadovat zaplacení jeho hodnoty.
KAPITOLA III
Kontejnery přepravců
Čl.9,
Schválení
Kontejnery přepravců (soukromé) mohou být schváleny některou železnicí,
jejíž tratě podléhají Jednotným právním předpisům, vyhovují-li svou
konstrukcí a nápisy předpisům pro tento účel vydaným. Schválené
kontejnery, mimo velké kontejnery, opatří železnice zvláštní značkou P.
Čl.10,
Zápisy do nákladního listu
Kromě zápisů předvídaných Jednotnými právními předpisy musí odesílatel
zapsat do nákladního listu do sloupců k tomu vyhrazených tyto údaje:
- druh (kategorii), číslo, vlastní hmotnost v kilogramech a popř. jiné
charakteristiky kontejneru,
- u schválených kontejnerů navíc označení schvalovací železnice a, s
výjimkou velkých kontejnerů, písmeno P,
- konečně, u prázdných kontejnerů, jako pojmenování zboží zápis
"schválený kontejner, prázdný" (německy: zugelassener leerer
Container") nebo "velký kontejner, prázdný" (německy: "Grosscontainer,
leer").
Čl.11,
Dobírka
Prázdné kontejnery nemohou být zatíženy dobírkou.
Čl.12,
Zvláštní zařízení
Jsou-li kontejnery opatřeny zvláštními zařízeními (chladícími
přístroji, nádržemi na vodu, mechanismy atd.), přísluší odesílateli
zajistit nebo nechat zajistit jejich obsluhu. Tato povinnost přechází
na příjemce, jakmile uplatní svá práva podle článku 28 nebo článku 31
Jednotných právních předpisů.
Čl.13,
Vrácení prázdného nebo nové použití kontejneru
Po dodání kontejneru, pokud není zvlášť dohodnuto jinak, není železnice
povinna se starat o zpětnou přepravu prázdného kontejneru nebo o jeho
nové použití k přepravě.
Čl.14,
Náhrada za ztrátu nebo poškození kontejneru
Náhrada placená podle článku 40 Jednotných právních předpisů za ztrátu
kontejneru se vypočítá podle hodnoty kontejneru.
Náhrada placená podle článku 42 Jednotných právních předpisů za
poškození kontejneru se vypočítá podle výdajů za opravu.
Čl.15,
Náhrada při překročení dodací lhůty
Nezávisle na ustanoveních Jednotných právních předpisů může železnice
sjednat ve zvláštních dohodách s vlastníky nebo nájemci kontejnerů
přepravců (soukromých), že jim poskytne při překročení dodací lhůty
zvláštní náhradu.
Příl.7
(Článek 8 § 3)
Řád pro mezinárodní železniční přepravu spěšnin (RIEx)
§ 1 Za spěšninu se považuje jen zboží přepravované zvlášť rychle podle
podmínek mezinárodního tarifu.
Jako spěšnina může být připuštěno k přepravě pouze zboží, které může
být bez obtíží naloženo do zavazadlového vozu vlaků osobní přepravy.
Mezinárodní tarify mohou stanovit výjimky z tohoto pravidla.
§ 2 Z přepravy jako spěšnina jsou vyloučeny předměty v článku 4
Jednotných právních předpisů. Látky a předměty uvedené v RID nebo ty,
na které se vztahují tarifní dohody a doložky sjednané podle článku 5 §
2 Jednotných právních předpisů, jsou připuštěny k přepravě jako
spěšnina pouze v případě, kdy je tento způsob přepravy výslovně povolen
RID nebo uvedenými dohodami nebo tarifními ustanoveními. Mezinárodní
tarify stanoví, zda ostatní zboží je rovněž vyloučeno z přepravy nebo k
ní může být připuštěno za zvláštních podmínek.
§ 3 Spěšniny mohou být podávány k přepravě s jinou přepravní listinou
než je nákladní list podle článku 12 § 2 Jednotných právních předpisů.
Vzor, jehož se použije a zápisy, které musí nebo mohou být v něm
obsaženy, stanoví mezinárodní tarify. Tento doklad musí povinně
obsahovat:
a) označení odesílací stanice a stanice určení;
b) jméno a adresu odesílatele a příjemce;
c) pojmenování zboží;
d) počet kusů a druh obalu;
e) podrobný seznam dokladů požadovaných celními nebo jinými orgány
státní správy připojených k přepravnímu dokladu.
§ 4 Spěšniny musí být přepravovány rychlými prostředky ve lhůtách
stanovených mezinárodními tarify. Dodací lhůty musí být ve všech
případech kratší než lhůty platné podle článku 27 Jednotných právních
předpisů.
§ 5 Mezinárodní tarify mohou také předvídat jiné odchylky od Jednotných
právních předpisů, než které jsou uvedeny výše. Nelze se však odchýlit
od článků 35 až 38, 40 až 42, 44 a 47 až 58 Jednotných právních
předpisů.
§ 6 Pro přepravu spěšnin se použijí Jednotné právní předpisy, pokud
tomu neodporují předcházející ustanovení a ustanovení mezinárodních
tarifů.
1) Tento termín obsahově odpovídá pojmu "auditor" ve smyslu zákona č.
524/1992 Sb., který se nejvíce přibližuje funkci i náplni činnosti a
textu originálu - "le verificateur verifie les comptes...".
© Copyright TLAKinfo 2005-2024, všechna práva vyhrazena.