102/2001 Sb.

   ZÁKON

   ze dne 22. února 2001

   o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné
   bezpečnosti výrobků)

   Změna: 146/2002 Sb.

   Změna: 277/2003 Sb.

   Změna: 229/2006 Sb.

   Změna: 160/2007 Sb.

   Změna: 378/2007 Sb.

   Změna: 490/2009 Sb.

   Změna: 281/2009 Sb.

   Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

   ČÁST PRVNÍ

   OBECNÁ BEZPEČNOST VÝROBKŮ

   § 1

   Předmět úpravy

   (1)  Účelem  tohoto  zákona  je zajistit, v souladu s právem Evropských
   společenství,^1)  aby výrobky uváděné na trh^2) nebo do oběhu^3) byly z
   hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pro spotřebitele^4) bezpečné.

   (2)  Tento  zákon se pro posouzení bezpečnosti výrobku nebo pro omezení
   rizik,  která  jsou s užíváním výrobku spojená, použije tehdy, jestliže
   požadavky   na   bezpečnost  nebo  omezení  rizik  nestanoví  příslušná
   ustanovení  zvláštního  právního  předpisu,^5)  který přejímá požadavky
   stanovené právem Evropských společenství.

   § 2

   Výrobek

   (1)  Výrobkem  pro  účely  tohoto zákona je jakákoliv movitá věc, která
   byla  vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího
   zpracování  a  je  určena  k  nabídce  spotřebiteli  nebo  lze  rozumně
   předvídat, že bude užívána spotřebiteli, včetně věci poskytnuté v rámci
   služby,  a  to  i  v  případě, že nebyla určena k nabídce spotřebiteli,
   pokud  je tato věc dodávána v rámci podnikatelské činnosti úplatně nebo
   bezúplatně, a to jako věc nová nebo použitá či upravená.

   (2)  Tento  zákon  se  nevztahuje  na  použité  výrobky  prodávané jako
   starožitnosti  nebo  na  výrobky, které musí být před použitím opraveny
   nebo upraveny, a prodávající to kupujícímu prokazatelně sdělil.

   § 3

   Obecné požadavky na bezpečnost výrobku

   (1)  Bezpečným  výrobkem  je  výrobek,  který  za  běžných nebo rozumně
   předvídatelných   podmínek   užití  nepředstavuje  po  dobu  stanovenou
   výrobcem nebo po dobu obvyklé použitelnosti nebezpečí, nebo jehož užití
   představuje  pro  spotřebitele  vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví
   pouze  minimální  nebezpečí  při  užívání výrobku, přičemž se sledují z
   hlediska  rizika  pro  bezpečnost a ochranu zdraví spotřebitele zejména
   tato kritéria:

   a)   vlastnosti   výrobku,  jeho  životnost,  složení,  způsob  balení,
   poskytnutí  návodu  na  jeho  montáž  a uvedení do provozu, dostupnost,
   obsah a srozumitelnost návodu, způsob užívání včetně vymezení prostředí
   užití,  způsob  označení, způsob provedení a označení výstrah, návod na
   údržbu  a  likvidaci, srozumitelnost a rozsah dalších údajů a informací
   poskytovaných  výrobcem;  údaje  a  informace  musí  být vždy uvedeny v
   českém jazyce,

   b)  vliv  na  další  výrobek,  za  předpokladu  jeho  užívání  s dalším
   výrobkem,

   c) způsob předvádění výrobku,

   d) rizika pro spotřebitele, kteří mohou být ohroženi při užití výrobku,
   zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

   (2)  Za  bezpečný  výrobek  se  považuje  výrobek  splňující  požadavky
   zvláštního   právního   předpisu,^5)  který  přejímá  právo  Evropských
   společenství  a  kterým se stanoví požadavky na bezpečnost výrobku nebo
   na  omezení  rizik,  která  jsou  s  výrobkem při jeho užívání spojena.
   Jestliže  však  takovýto  právní předpis stanoví pouze některá hlediska
   bezpečnosti, ostatní hlediska se posuzují podle tohoto zákona.

   (3)  V  případě,  že  neexistuje  zvláštní  právní předpis,^5) který by
   přejímal právo Evropských společenství a který by stanovil požadavky na
   bezpečnost  výrobku  nebo  na  omezení rizik, která jsou s výrobkem při
   jeho užívání spojena a tyto požadavky nejsou upraveny právem Evropských
   společenství,  za  bezpečný  se  považuje  výrobek, který je ve shodě s
   právním  předpisem  členského  státu  Evropské  unie, na jehož území je
   uveden   na   trh,  pokud  tento  předpis  zaručuje  minimálně  ochranu
   rovnocennou s požadavky podle odstavce 1.

   (4)  Pokud  se  bezpečnost  výrobku  nestanoví podle odstavce 2 nebo 3,
   posuzuje  se  podle  české  technické  normy,  která přejímá příslušnou
   evropskou normu, na níž zveřejnila Komise Evropských společenství (dále
   jen  "Komise")  odkaz  v Úředním věstníku Evropských společenství podle
   práva  Evropských  společenství^6)  a  tento  odkaz  byl  zveřejněn  ve
   Věstníku   Úřadu   pro  technickou  normalizaci,  metrologii  a  státní
   zkušebnictví.^7)

   (5)  V  případě, že se bezpečnost výrobku nestanoví podle odstavců 2 až
   4, posuzuje se bezpečnost výrobku podle

   a)  české technické normy,^7a) která přejímá jinou příslušnou evropskou
   normu než uvedenou v odstavci 4,

   b)  národní technické normy členského státu Evropské unie, ve kterém je
   výrobek uveden na trh,

   c)  doporučení  Komise  stanovující  pokyny  pro posuzování bezpečnosti
   výrobku,

   d)   pravidel   správné   praxe  bezpečnosti  výrobku  uplatňovaných  v
   příslušném oboru,

   e) stavu vědy a techniky,

   f) rozumného očekávání spotřebitele týkajícího se bezpečnosti.

   (6)  Možnost  dosažení vyšší úrovně bezpečnosti nebo dostupnosti jiných
   výrobků  představujících  nižší  stupeň rizika není důvodem k tomu, aby
   byl výrobek považován za nebezpečný.

   (7)  Nebezpečným výrobkem je každý výrobek, který nevyhovuje požadavkům
   na bezpečný výrobek podle tohoto zákona.

   § 4

   Průvodní dokumentace a označování výrobků

   (1)  Výrobek uváděný na trh musí výrobce opatřit průvodní dokumentací v
   souladu s požadavky zvláštního právního předpisu a označit.

   (2)   Průvodní   dokumentací  výrobku  jsou  doklady,  jež  jsou  podle
   zvláštních právních předpisů nutné k převzetí a k užívání zboží.

   (3)  Označování  výrobku  je  pro  účely tohoto zákona opatření výrobku
   informacemi umožňujícími posouzení rizik spojených s jeho užíváním nebo
   jakýmikoliv  informacemi,  které  mají  vztah  k  bezpečnosti  výrobku.
   Výrobek  musí  být  dále  v  souladu se zvláštním právním předpisem^7b)
   opatřen  údaji  potřebnými  k identifikaci výrobce a výrobku, popřípadě
   série výrobku.

   (4)  Pokud  výrobek  svými vlastnostmi splňuje požadavky na bezpečnost,
   ale určitý způsob jeho užívání může bezpečnost spotřebitele ohrozit, je
   výrobce  nebo  distributor,  který  uvádí takové výrobky na trh nebo do
   oběhu,  povinen  na  toto  nebezpečí  upozornit v průvodní dokumentaci,
   pokud  toto  nebezpečí  není  zřejmé.  Současně jsou tyto osoby povinny
   přesně  určit  části  výrobku,  které mohou vyvolat nebezpečí, a popsat
   způsob  jejich  bezpečného užívání. Uvedení tohoto upozornění nezbavuje
   výrobce  nebo  distributora  povinnosti  zajistit  ostatní požadavky na
   bezpečnost výrobku.

   § 5

   Povinnosti  osob při zajišťování bezpečnosti výrobku uváděného na trh a
   do oběhu

   (1) Za výrobce se pro účely tohoto zákona považuje

   a) osoba usazená v České republice nebo v jiném členském státě Evropské
   unie,  která vyrobila konečný výrobek, jakož i každá další osoba, která
   vystupuje  jako  výrobce  tím, že uvede na výrobku svou obchodní firmu,
   ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak, anebo osoba, která výrobek
   upraví,

   b)  zplnomocněný  zástupce  výrobce  jako osoba, kterou výrobce písemně
   pověřil  k  jednání za něj, pokud výrobce není v České republice nebo v
   jiném členském státě Evropské unie usazen,

   c)  dovozce,^7c) jestliže v České republice nebo v jiném členském státě
   Evropské unie žádný zplnomocněný zástupce výrobce není usazen, nebo

   d) další osoby v dodavatelském řetězci, jejichž činnost má prokazatelný
   vliv na vlastnosti výrobku.

   (2)  Distributorem  je  pro  účely  tohoto  zákona každá osoba, která v
   dodavatelském  řetězci  provádí  následnou  obchodní činnost po uvedení
   výrobku  na  trh, jakož i každá další osoba v dodavatelském řetězci, za
   předpokladu,  že  jejich  činnost  nemá  vliv na vlastnosti týkající se
   bezpečnosti výrobku.

   (3) Výrobce je povinen uvádět na trh pouze bezpečné výrobky.

   (4)  Distributor  nesmí  distribuovat  takové výrobky uvedené na trh, o
   nichž  na  základě  svých  informací  a odborných znalostí ví nebo může
   předpokládat, že požadavkům na bezpečnost výrobků neodpovídají.

   (5)  Výrobce  je  povinen  v  případě,  kdy  je  to potřebné k zamezení
   existujících rizik, odebírat vzorky výrobků uváděných na trh a provádět
   zkoušky jejich bezpečnosti.

   (6)  Výrobce je povinen učinit opatření, která mu umožní být informován
   o  bezpečnosti  jím  vyráběného  výrobku  i  po jeho dodání na trh a do
   oběhu.   Jestliže  výrobce  nebo  distributor  zjistí,  že  výrobek  je
   nebezpečný,  jsou  povinni  upozornit na tuto skutečnost spotřebitele a
   stáhnout  nebezpečný  výrobek  z  trhu a z oběhu, přičemž za stažení se
   považuje  opatření,  jehož  cílem je zabránit distribuci, nabízení nebo
   vystavování nebezpečného výrobku.

   (7)  Výrobce  nebo  distributor  jsou dále povinni umožnit osobě, která
   vlastní nebo drží nebezpečný výrobek, aby jej mohla vrátit zpět výrobci
   nebo  distributorovi  na jejich náklady. Pokud výrobce nebo distributor
   tyto povinnosti nesplní, je orgán dozoru oprávněn, je-li ohrožen život,
   zdraví  nebo  majetek, vedle uložení pokuty nařídit též zničení výrobku
   na  náklad  toho,  kdo  povinnost  stažení  výrobku  z  trhu  a z oběhu
   nesplnil.

   (8)  Jestliže  výrobce  nebo  distributor  uvedl  na  trh nebo do oběhu
   nebezpečný  výrobek,  je  povinen  tuto  skutečnost oznámit příslušnému
   orgánu  dozoru  (§  7  odst.  1)  ihned  po té, jakmile tuto skutečnost
   zjistil. Výrobce i distributor jsou povinni spolupracovat s příslušnými
   orgány  dozoru  na  opatřeních  směřujících  k  odstranění nebo omezení
   rizika plynoucího z nebezpečného výrobku.

   (9) V případě vážného rizika, za které se považuje takové riziko, jehož
   účinky  jsou  bezprostřední,  nebo  riziko,  jehož  účinky  nejsou sice
   bezprostřední,   ale   vážným   způsobem   mohou   ohrozit   bezpečnost
   spotřebitele,  a vyžadují proto rychlý zásah, musí oznámení poskytované
   podle odstavce 8 obsahovat alespoň

   a)  údaje  umožňující  přesnou  identifikaci  daného výrobku nebo série
   výrobků,

   b) úplný popis rizika, které dané výrobky představují,

   c) veškeré dostupné informace důležité pro dohledání výrobku,

   d) popis opatření přijatých k zabránění rizikům pro spotřebitele.

   (10)  Distributor se musí účastnit činností souvisejících se zajištěním
   bezpečnosti  výrobků  uváděných  na trh, zejména předáváním informací o
   rizicích  spojených  s  výrobkem. Udržuje a poskytuje písemné informace
   nezbytné  pro  dohledání  původu  výrobku  a  spolupracuje  při  akcích
   prováděných  výrobci,  orgány  dozoru  a  orgány, které konají opatření
   podle § 6 tohoto zákona. V rámci svých činností musí přijmout opatření,
   která jim umožní účinně spolupracovat.

   § 6

   Opatření orgánů veřejné správy

   Orgány  státní správy a orgány územní samosprávy v přenesené působnosti
   jsou  povinny  činit  v  mezích  své  působnosti  veškerá opatření, aby
   zamezily  dovozu,  vývozu  a  uvádění  na  trh  výrobků,  které  nejsou
   bezpečné,  nebo  zamezily  jejich  dalšímu  oběhu. O výrobcích na trhu,
   které  jsou  nebezpečné,  jsou  povinny  všemi  dostupnými  prostředky,
   například prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, informovat
   spotřebitelskou  veřejnost.  Na  tyto  případy  se nevztahuje povinnost
   mlčenlivosti uložená podle zvláštních právních předpisů.^8)

   § 7

   Dozor

   (1)  Dozor nad tím, zda na trh a do oběhu jsou uváděny bezpečné výrobky
   (§  3  odst.  1 až 6), provádějí podle působnosti, vyplývající z povahy
   konkrétního   výrobku,  orgány  dozoru  stanovené  zvláštními  právními
   předpisy;  pokud  nelze  působnost  orgánu  dozoru takto stanovit, je k
   provádění  dozoru  příslušná  Česká obchodní inspekce (dále jen "orgány
   dozoru").

   (2) Orgány dozoru jsou oprávněny provádět kontroly vlastností výrobků z
   hlediska bezpečnosti. Za tím účelem jsou oprávněny

   a)  vyžadovat  potřebné  informace  a dokumentaci potřebnou k posouzení
   bezpečnosti a k dohledání původu výrobku od kontrolovaných osob,

   b)  odebírat  výrobek  nebo  vzorek  ze  série  výrobku a podrobovat je
   kontrole bezpečnosti,

   c)  kontrolovat,  zda skutečné vlastnosti výrobku odpovídají požadavkům
   na bezpečnost,

   d)  posuzovat,  zda  výrobek,  jenž  má  být  uveden  na  trh, obsahuje
   upozornění na rizika, která použití výrobku může vyvolat,

   e)  informovat včas a vhodným způsobem osoby, které mohou být vystaveny
   riziku vyvolanému výrobkem, o tomto riziku,

   f)  po  dobu  potřebnou  k  provedení  kontroly zakázat uvádění na trh,
   nabízení  nebo  vystavování  výrobku nebo série výrobku, pokud existují
   odůvodněné informace, že tento výrobek je nebezpečný,

   g)  zakázat  uvedení  na  trh  výrobku nebo sérii výrobku, o nichž bylo
   prokázáno, že jsou nebezpečné,

   h)  nařídit  okamžité  stažení  výrobku  nebo  série  výrobku, jež jsou
   nebezpečné a které již byly uvedeny na trh; pokud je to nutné, zajistit
   při splnění stanovených podmínek i jejich zničení,

   i)  nařídit zpětné převzetí nebezpečného výrobku od spotřebitele, pokud
   tak výrobce nebo distributor neučiní podle § 5 odst. 7 věty první.

   (3) Postup uvedený v odstavci 2 lze podle povahy případu uplatnit proti
   výrobci,  distributorovi,  a  pokud je to nezbytné, i proti všem dalším
   dotčeným osobám.

   (4)  Při  postupu podle odstavce 2 písm. f) až i) nemají podané námitky
   nebo odvolání odkladný účinek.

   (5)  Orgány  dozoru jsou oprávněny přijmout opatření, kterým se omezuje
   uvedení  výrobku na trh a do oběhu nebo se nařizuje jeho stažení z trhu
   a  z  oběhu  nebo  zpětné převzetí, i tehdy, existuje-li důkaz, že přes
   shodu s požadavky na bezpečnost uvedenými v § 3 je výrobek nebezpečný.

   § 8

   Pokuty

   (1) Orgán dozoru uloží pokutu až do výše 50 000 000 Kč tomu, kdo

   a) uvede na trh výrobek, který je nebezpečný, nebo

   b)  nesplní  povinnosti uvedené v § 4 odst. 1, 3 a 4 a v § 5 odst. 4 až
   10 tohoto zákona.

   (2)  Při ukládání pokuty se přihlíží k závažnosti, způsobu, době trvání
   a následkům protiprávního jednání.

   (3) Řízení o uložení pokuty lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy se orgán
   oprávněný  k  uložení pokuty o porušení povinností dozvěděl, nejpozději
   však  do  2  let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Pokutu nelze
   uložit, uplynuly-li od porušení povinnosti 3 roky.

   (4)  Pokuty  uložené podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu
   České republiky.

   § 9

   Oznamovací povinnost

   (1)   Orgány   dozoru   jsou   povinny   oznámit   výskyt  nebezpečného
   nepotravinářského  výrobku  Ministerstvu  průmyslu  a obchodu (dále jen
   "ministerstvo").  Ministerstvo  je  odpovědné  za zajištění systému pro
   rychlou  výměnu  informací  Evropských společenství (RAPEX) v situacích
   vážného  a  bezprostředního  rizika  pro  bezpečnost  a  ochranu zdraví
   spotřebitelů  plynoucího  z  výrobků, které nejsou potravinou^9a) (dále
   jen "nepotravinářské výrobky").

   (2) Pokud riziko plynoucí z nebezpečného nepotravinářského výrobku může
   přesáhnout  území  České  republiky, ministerstvo je povinno neprodleně
   informovat o výskytu takového výrobku Komisi.

   (3)   Pokud   ministerstvo   obdrží  od  Komise  rozhodnutí  o  výskytu
   nebezpečného  nepotravinářského  výrobku  mimo  území  České republiky,
   avšak   v  rámci  Evropské  unie,  oznámí  je  bez  zbytečného  odkladu
   příslušnému orgánu dozoru, který ve lhůtě do 20 kalendářních dnů zakáže
   uvedení  výrobku  na  trh  nebo  do  oběhu nebo nařídí stažení takového
   výrobku  z  trhu nebo z oběhu, pokud v rozhodnutí Komise není stanovena
   odlišná lhůta.

   (4)  K  zajištění  fungování  systému  rychlé  výměny  informací  podle
   odstavce  1  stanoví  vláda  svým  nařízením  postupy,  obsah  a  formu
   informace o výskytu nepotravinářských výrobků, které jsou nebezpečné.

   (5)  Ustanovení odstavců 1 až 4 se nevztahuje na léčiva a na oznamování
   nežádoucích   příhod   zdravotnických   prostředků   podle   zvláštních
   předpisů.^9b)

   (6)  Zaměstnanci  příslušných ministerstev a orgánů dozoru jsou povinni
   zachovávat   mlčenlivost   o   informacích  získaných  v  rámci  jejich
   působnosti  v oblasti obecné bezpečnosti výrobků, s výjimkou informací,
   které  musí  být  zveřejněny  v  zájmu  ochrany  zdraví  a  bezpečnosti
   spotřebitelů a v zájmu zajištění účinné kontroly trhu a činnosti orgánů
   dozoru.

   Ochrana  trhu  před  nebezpečnými  nebo nedostatečně označenými výrobky
   dováženými ze zemí, které nejsou členy Evropských společenství

   § 10

   zrušen

   § 11

   nadpis vypuštěn

   (1)  Celní  orgány provádějí kontrolu u výrobků navržených k propuštění
   do  volného  oběhu^10)  podle  přímo  použitelného  předpisu Evropských
   společenství, který upravuje požadavky na akreditaci a dozor nad trhem,
   týkající se uvádění výrobků na trh^11).

   (2)   Celní   orgány   nepropustí   do  režimu  vývozu  nebo  pasivního
   zušlechťovacího  styku  nebezpečný  výrobek, jehož vývoz je rozhodnutím
   Komise zakázán^12).

   § 12

   Informační povinnost

   (1)  Ministerstvo  informuje  Komisi o tom, které orgány jsou stanoveny
   jako odpovědné za provádění dozoru nad trhem.

   (2) Ministerstvo financí jako ústřední orgán státní správy pro poplatky
   a clo^14) informuje Komisi o

   a)  podrobnostech  označování  a  o průvodní dokumentaci výrobků, které
   budou podléhat kontrole, a

   b)  určení specializovaných míst celního odbavení pro kontroly určitého
   zboží, pokud bude rozhodnuto o nezbytnosti takového postupu.

   § 12a

   Jestliže  výrobek  představuje  vážné  riziko  pro  zdraví a bezpečnost
   spotřebitelů, vláda v souladu s předpisem Evropských společenství^15) a
   na  základě  rozhodnutí  Komise  může  nařízením  stanovit  podrobnosti
   týkající  se  bezpečnosti  výrobku  nebo  činností  s  jeho bezpečností
   souvisejících;  z  hlediska bezpečnosti mohou být konkrétněji stanovena
   následující kritéria:

   a)  požadavek na provádění určitého druhu, rozsahu či metody zkoušek, a
   to v závislosti na druhu výrobku,

   b) prověřování vlastností výrobku, které výrobek vykazuje,

   c) omezení nabídky výrobku, zejména omezení nabídky pro určitou skupinu
   obyvatel,

   d) podmínky pro prodej, včetně délky prodeje,

   e)   vybavení  výrobku  výstražnými  označeními,  včetně  formy  jejich
   provedení,

   f) vybavení výrobku průvodní dokumentací, zejména vymezení jejího druhu
   nebo obsahu,

   g)  uchovávání  dokumentace,  zejména  její  specifikace, určení osoby,
   která je povinna ji uchovávat, popřípadě lhůty pro její uchovávání.

   ČÁST DRUHÁ

   Změna zákona o technických požadavcích na výrobky

   § 13

   V zákoně č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně
   a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb., se
   § 8 včetně nadpisu zrušuje.

   ČÁST TŘETÍ

   Změna zákona o ochraně spotřebitele

   § 14

   Zákon  č.  634/1992  Sb.,  o  ochraně  spotřebitele, ve znění zákona č.
   217/1993  Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 104/1995 Sb., zákona č.
   110/1997  Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 64/2000 Sb., zákona č.
   145/2000 Sb. a zákona č. 258/2000 Sb., se mění takto:

   1. V § 2 odst. 1 písmeno i) se zrušuje.

   2. § 7 včetně nadpisu se zrušuje.

   3.  V  nadpisu  §  21 se zrušují slova "nebezpečnými výrobky a"; v § 21
   větě  první  se za slovem "uvádění" zrušují slova "nebezpečných výrobků
   a";  ve  větě  druhé  se  za předložkou "O" zrušují slova "nebezpečných
   výrobcích a".

   4.  V  §  23a odst. 4 se za slovem "stáhnout" zrušují slova "nebezpečný
   výrobek nebo".

   5.  V  §  23a  odst.  5 větě první se za slovem "vrácení" zrušují slova
   "nebezpečného  výrobku  nebo";  ve  větě  druhé  se za slovem "vrácení"
   zrušují  slova "nebezpečného výrobku nebo" a ve větě třetí se za slovem
   "převzetí" zrušují slova "nebezpečného výrobku nebo".

   6. V § 24 odst. 1 se zrušuje číslice "7".

   ČÁST ČTVRTÁ

   Změna zákona o České obchodní inspekci

   § 15

   Zákon  č.  64/1986  Sb.,  o České obchodní inspekci, ve znění zákona č.
   240/1992  Sb., zákona č. 22/1997 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č.
   189/1999  Sb.,  zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č. 145/2000 Sb., se mění
   takto:

   1.  V  §  2 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se
   písmeno g), které včetně poznámky pod čarou č. 1d) zní:

   "g) zda výrobky uváděné na trh jsou bezpečné.^1d)

   1d)  Zákon  č.  102/2001  Sb.,  o  obecné bezpečnosti výrobků a o změně
   některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků).".

   2.  V  §  13  odst.  1  se na konci písmene b) doplňují tato slova: "za
   účelem   zvyšování   ochrany  a  bezpečnosti  spotřebitele,  zlepšování
   informovanosti   a   překonání   nežádoucího   chování  spotřebitelů  a
   podnikatelských  subjektů,  působících  na  vnitřním  trhu  a vytváření
   příznivého prostředí pro prodej výrobků, zboží a poskytování služeb".

   3. V § 13 se doplňuje nový odstavec 5, který zní:

   "(5)  Obdrží-li  Česká  obchodní  inspekce  sdělení  celních  orgánů  o
   přerušení   řízení  o  propuštění  zboží  do  volného  oběhu  z  důvodu
   podezření,  že  výrobek  není  bezpečný  nebo  není označen v souladu s
   právními  předpisy  nebo  s  mezinárodními  smlouvami,  jimiž  je Česká
   republika  vázána,  vydá  ve  lhůtě  tří pracovních dnů pro tento orgán
   závazné  stanovisko,  zda  přerušení  řízení považuje za důvodné a jaká
   byla v konkrétním případě přijata opatření, nebo že výrobek lze uvolnit
   do oběhu.".

   ČÁST PÁTÁ

   zrušena

   § 16

   zrušen

   ČÁST ŠESTÁ

   zrušena

   § 17

   zrušen

   ČÁST SEDMÁ

   Změna veterinárního zákona

   § 18

   Zákon  č.  166/1999  Sb.,  o  veterinární  péči  a  o  změně  některých
   souvisejících  zákonů  (veterinární  zákon), ve znění zákona č. 29/2000
   Sb. a zákona č. 154/2000 Sb., se mění takto:

   1.  V  §  10 odst. 1 písm. a) se na konci textu doplňují tato slova: "a
   spongiformní encefalopatie skotu (BSE)".

   2.  V  § 10 odst. 1 písm. b) se slova "spongiformní encefalopatie skotu
   (BSE)" zrušují.

   3. V § 67 se odstavec 3 zrušuje.

   Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 3 a 4.

   4. V § 68 odst. 1 a 2 se slova "50 %" zrušují.

   5. V § 68 odstavec 3 zní:

   "(3)  Odškodnění  se  snižuje  o 20 % ceny zvířete, bylo-li zvíře nutně
   poraženo,  utraceno  nebo  uhynulo-li v důsledku nebezpečné nákazy, pro
   kterou  se  doporučuje  ochranné  očkování  a  chovatel  nevyužil  této
   možnosti.".

   ČÁST OSMÁ

   ÚČINNOST

   § 19

   Tento  zákon  nabývá účinnosti dnem 1. července 2001, s výjimkou § 9 až
   12,  které  nabývají  účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České
   republiky k Evropské unii v platnost.

   Klaus v. r.

   Havel v. r.

   Zeman v. r.

   1)  Směrnice  Evropského  parlamentu  a  Rady  2001/95/ES  o  všeobecné
   bezpečnosti  výrobků a nařízení Rady č. 339/93/EHS o kontrolách shody s
   pravidly  bezpečnosti  výrobků  v případě výrobků dovážených ze třetích
   zemí.

   2)  §  2  písm.  b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na
   výrobky  a  o  změně  a  doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších
   předpisů.

   3)  §  2  písm.  o)  zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových
   výrobcích, ve znění pozdějších předpisů.

   4) § 52 odst. 3 občanského zákoníku.

   5)  Například  zákon  č.  22/1997  Sb.,  ve  znění pozdějších předpisů,
   nařízení vlády č. 19/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
   hračky,  nařízení  vlády  č.  21/2003  Sb., kterým se stanoví technické
   požadavky  na  osobní  ochranné  prostředky, nařízení vlády č. 181/2001
   Sb.,  kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky,
   ve  znění  nařízení  vlády  č. 336/2001 Sb., nařízení vlády č. 191/2001
   Sb.,  kterým  se  stanoví  technické požadavky na aktivní implantabilní
   zdravotnické  prostředky,  ve  znění  nařízení  vlády  č. 337/2001 Sb.,
   nařízení  vlády  č. 286/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky
   na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, zákon č. 79/1997 Sb.,
   o  léčivech  a  o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve
   znění  pozdějších  předpisů,  zákon  č.  123/2000 Sb., o zdravotnických
   prostředcích  a  o  změně  některých  souvisejících zákonů, vyhláška č.
   26/2001 Sb., o kosmetických prostředcích, ve znění vyhlášky č. 268/2001
   Sb.,  zákon  č.  110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve
   znění  pozdějších  předpisů, zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění
   pozdějších  předpisů,  zákon  č.  156/1998  Sb., o hnojivech, pomocných
   podpůrných látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o
   agrochemickém  zkoušení  zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění
   pozdějších  předpisů,  zákon  č.  157/1998  Sb., o chemických látkách a
   chemických  přípravcích  a  o  změně některých dalších zákonů, ve znění
   pozdějších  předpisů,  zákon  č.  119/2002  Sb., o střelných zbraních a
   střelivu  a  o  změně  zákona  č.  156/2000  Sb., o ověřování střelných
   zbraní,  střeliva  a  pyrotechnických  předmětů  a  o  změně  zákona č.
   288/1999  Sb.,  o  střelných  zbraních  a  střelivu  (zákon o střelných
   zbraních),  ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o
   správních  poplatcích,  ve  znění  pozdějších  předpisů,  a  zákona  č.
   455/1991  Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
   pozdějších  předpisů,  (zákon  o zbraních), ve znění zákona č. 320/2002
   Sb.,  zákon  č.  86/2002  Sb.,  o  ochraně  ovzduší a o změně některých
   dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší).

   6) Čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES.

   7) § 4a odst. 4 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   7a) Zákon č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   7b)  Například  obchodní zákoník, zákon č. 123/2000 Sb., nařízení vlády
   č.  181/2001  Sb.,  ve  znění  nařízení vlády č. 336/2001 Sb., nařízení
   vlády  č.  191/2001  Sb.,  ve  znění  nařízení vlády č. 337/2001 Sb., a
   nařízení vlády č. 286/2001 Sb.

   7c) § 2 písm. e) zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

   8)  Zákon  č.  552/1991  Sb.,  o  státní  kontrole, ve znění pozdějších
   předpisů.

   9a)  § 2 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a
   o  změně  a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č.
   306/2000 Sb.

   9b) Zákon č. 123/2000 Sb.

   10)  Články  79  až  83 Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října
   1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.

   11)  Nařízení  Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008, kterým se
   stanoví  požadavky  na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění
   výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93.

   12)  Články  171  až  174  a  články  178 až 182 Nařízení Rady (EHS) č.
   2913/92   ze   dne  12.  října  1992,  kterým  se  vydává  celní  kodex
   Společenství.

   14)  Zákon  č.  2/1969  Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních
   orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů.