ČSN EN 1127-1

Tato norma je českou verzí evropské normy EN 1127-1:1997. Evropská norma EN 1127-1:1997 má status české technické normy. Norma byla vypracována na základě požadavků a mandátu CEN a ESVO ke splnění: - Směrnice Rady o sbližování zákonů členských států, která se vztahuje na strojní zařízení (89/392/EHS), která v příloze I, oddíl 1.5.7 požaduje, že strojní zařízení musí být konstruováno a vyrobeno tak, aby bylo vyloučeno každé riziko výbuchu a také - směrnice rady a Evropského parlamentu (94/9/ES) pro zařízení a ochranné systémy používané v prostředí s nebezpečím výbuchu (označené jako Směrnice ATEX - 100a). Podle (ČSN) EN 292-1 je tato norma typu A. Tato norma byla vypracována jako harmonizovaná norma ve smyslu příslušných směrnic EU a příslušných předpisů ESVO. Tato evropská norma specifikuje metody pro identifikaci a stanovení rizikových situací vedoucích k výbuchu a uvádí příslušná požadovaná bezpečnostní opatření pro konstrukci a provedení. Toho je dosaženo: - identifikací rizika, - stanovením rizikovosti, - vyloučením a minimalizací rizikovosti, - informacemi pro používání. Bezpečnosti zařízení, ochranných systémů a součástí může být dosaženo, jak je popsáno v 5.7 (ČSN) EN 414:1992, odstraněním rizik a/nebo omezením rizikovosti, tj: a) konstrukcí, bez použití bezpečnostních ochranných zařízení, b) bezpečnostními ochrannými zařízeními, c) komunikačním článkem, pokud je to nezbytné, k přenosu informací k uživateli, d) jinými bezpečnostními opatřeními. Opatření podle a) (zamezení) a b) (ochrana) proti výbuchům jsou uvedena v kapitole 6 této normy, opatření proti výbuchům podle c) jsou uvedena v kapitole 7 této normy. Opatření podle d) nejsou v této normě popsána. Tato opatření jsou uvedena v kapitole 6 (ČSN) EN 292-2:1991. Ochranná opatření a opatření k zamezení výbuchu popsaná v této normě nemohou poskytnout požadovanou bezpečnostní úroveň jestliže zařízení, ochranné systémy a součásti nejsou provozované předpokládaným způsobem a jestliže instalace a údržba není prováděna podle příslušných předpisů a pravidel. Tato norma specifikuje všeobecné metody konstrukce a provedení, pomáhající konstruktérům a výrobcům v dosažení ochrany proti výbuchu při konstrukci zařízení, ochranných systémů a součástí. Tato norma neplatí pro: - lékařská zařízení, která jsou určena pro používání v lékařském prostředí, - zařízení, ochranné systémy a součásti, u nichž je nebezpečí výbuchu vyvoláno výhradně přítomností výbušných látek nebo chemicky nestabilních látek, - zařízení, ochranné systémy a součásti, u nichž může dojít k výbuchu reakcí látek s jinými oxidačními činidly než je atmosférický kyslík nebo k jiným nebezpečným reakcím nebo při jiných než atmosférických podmínkách, - zařízení určená pro používání v domácnostech a nekomerčním prostředí, kde může vzniknout prostředí s nebezpečním výbuchu pouze zřídka, jako výsledek náhodného úniku topného plynu, - osobní ochranné prostředky zahrnuté ve Směrnici 89/686/EHS, - námořní a vnitrozemská plavidla včetně zařízení na těchto plavidlech, - dopravní prostředky, které jsou určeny výhradně pro dopravu osob nebo zboží vzduchem, po silnicích, drahách nebo vodních cestách. Norma však platí pro dopravní prostředky určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu, - konstrukci a provedení systémů, obsahující vhodný, řízený proces spalování, pokud nemohou působit jako zdroje iniciace v prostředí s nebezpečím výbuchu. Norma se zabývá též v kapitole 5 možnými zdroji a příčinami výbuchu. Z tohoto hlediska stojí za pozornost názvy článků v článku 5.3, protože blíže specifikují zdroje nebo příčiny výbuchu: 5.3.1 Všeobecně, 5.3.2 Horké povrchy, 5.3.3 Plameny a horké plyny (včetně horkých částic), 5.3.4 Mechanicky vznikající jiskry, 5.3.5 Elektrická zařízení, 5.3.6 Rozptylové elektrické proudy, katodová ochrana proti korozi, 5.3.7 Statická elektřina, 5.3.8 Úder blesku, 5.3.9 Vysokofrekvenční (VF) elektromagnetické vlny od 104Hz do 3.10 12Hz, 5.3.10 Elektromagnetické vlny od 3.1011Hz do 3.1015 Hz, 5.3.11 Ionizující záření, 5.3. 12 Ultrazvuk, 5.3.13 Adiabatická komprese a rázové vlny a konečně 5.3.14 Exotermické reakce včetně samovznícení prachů. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice a zkratky, kapitolu 4 - Identifikace rizika, kapitolu 5 - Prvky stanovení rizikovosti, kapitolu 6 - Vyloučení nebo minimalizace rizikovosti a kapitolu 7 - Informace pro používání. Dále norma obsahuje normativní Přílohu A a informativní Přílohy B, C, D, a Přílohu ZA. V této příloze ZA je uvedeno zejména: "Tato evropská norma byla vypracována na základě mandátu uděleného CEN Evropskou komisí a Evropským sdružením volného obchodu (ESVO) a podporuje splnění podstatných požadavků Směrnice EU: Směrnice Rady ze 14. června 1989 o sbližování zákonů členských států vztahujících se ke strojním zařízením (89/392/EHS) Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze 23. března 1994 o sbližování zákonů členských států vztahujících se k zařízením a ochranným systémům určených pro používání v prostředí s nebezpečím výbuchu. Upozornění: Na výrobek (výrobky), který(é) je (jsou) předmětem této normy, se mohou vztahovat další požadavky a další směrnice EU. Ustanovení této normy podporují splnění požadavků dvou výše uvedených Směrnic. Následující dvě tabulky uvádějí vztah mezi příslušnými požadavky vlastních Směrnic a články této evropské normy. ČSN EN 1127-1 (83 3250) byla vydána v září 1998. Nahradila ČSN 83 2061 z 16.1.1984.