Dne 1. července 2005 vstoupil v platnost zákon o inspekci práce a vznikla zcela nová instituce – Státní úřad inspekce práce se sídlem v Opavě. Současně zanikl Český úřad bezpečnosti práce a jemu podřízené inspektoráty bezpečnosti práce.

Kontroly dodržování pracovněprávních předpisů u zaměstnavatelů už tedy nespadají výlučně do kompetence úřadů práce, jako tomu bylo od roku 1991. Pokud je občan přesvědčen, že zaměstnavatel porušuje pracovněprávní předpisy, může se obracet také na Státní úřad inspekce práce a jemu podřízené oblastní inspektoráty práce.

Inspektoráty práce kontrolují dodržování právních předpisů v oblastech uzavírání, změn a ukončování pracovního poměru, pracovní doby, doby odpočinku, dovolené, překážek v práci, mzdy nebo platu, náhrady mzdy nebo platu, náhrady cestovních výdajů. Dále pak v oblasti bezpečnosti práce a právních předpisů o zaměstnávání zaměstnankyň, mladistvých zaměstnanců, zaměstnanců pečujících o děti a těch zaměstnanců, kteří především sami dlouhodobě pečují o převážně nebo úplně bezmocnou osobu. V kompetenci inspektorátů práce je také kontrola dodržování právních předpisů upravujících povolenou činnost dětí a dodržování zákazu dětské práce.

Úřady práce kontrolují dodržování zákona o zaměstnanosti a zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Stručně řečeno, zabývají se nelegálním zaměstnáváním, diskriminací zájemců o zaměstnání z jakýchkoliv důvodů, tzv. „švarcsystémem“, zprostředkováním zaměstnání a kontrolou dodržování dalších povinností zaměstnavatelů vyplývajících jim ze zákona o zaměstnanosti a zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.

Jednoduše řečeno - úřady práce se zabývají vztahy, které předcházejí pracovnímu poměru a nelegálním zaměstnáváním a oblastní inspektoráty práce se zabývají porušováním povinností vyplývajících z pracovního poměru. Ani jeden z uvedených státních orgánů však není oprávněn řešit či vymáhat individuální nároky zaměstnance (např. vyhotovení pracovní smlouvy, peněžní plnění, vydání zápočtového listu). Tyto problémy by měli zaměstnanci řešit v souladu s ustanovením § 207 zákoníku práce, a to soudní cestou.

V konkrétním případě je proto vždy nezbytné rozlišovat případy, kdy zaměstnavatel jednal v rozporu s právními předpisy při procedurálních otázkách, což řeší výše uvedené kontrolní orgány, a kdy se jedná o pracovněprávní spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o nároky vyplývající z pracovního vztahu. Tyto spory pak projednávají soudy a také o nich rozhodují.

Související

Související témata Autorizované osoby, ČÚBP, ITI, ČOI, ÚNMZ