NEJDŘÍVE PŘINÁŠÍME NÁZOR K VARIANTĚ 1 ( ITI, ČÚBP)

Návrh na rozdělení činností

1) výrobky uváděné na trh:

Stanovené výrobky uváděné na trh - činnosti vyplývající ze zákona 22/1997 Sb. (Ministerstvo průmyslu a obchodu. ÚNMZ, Autorizované osoby)

2) provozovaná zařízení

Provozovaná vyhrazená technická zařízení - činnosti vyplývající ze zákona č. 174/1968 Sb. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Institut technické inspekce Praha, Revizní technici)

Tabulka ukazuje základní přehled dozorovaných zařízení a institucí.

ITI Praha - organizace státního dozoru	Úřad státního odborného dozoru Ministerstva obrany ČR Státní odborný dozor nad bezpečnostní práce a technických zařízení	Drážní úřad	ČBÚ Orgány státní báňské správy
Zákon č.174/1968 Sb.	podle zákona č.219/1999 Sb., 220/1999 Sb., 221/1999 Sb. a RMO č.28/2002.	Zákon č.266/1994 Sb.	Zákon č.61/1988 Sb.
	je činnost k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a stanovených pracovních podmínek ve smyslu zákona č.174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
Vyhrazenými technickými zařízeními jsou zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle tohoto zákona. Jsou to technická zařízení - tlaková - zdvihací - elektrická - plynová - v jaderné energetice	Technická zařízení podléhající státnímu dozoru orgánů Ministerstva obrany jsou určena technická zařízení - tlaková - plynová - elektrická - zdvihací - ochranná - ostatní, která jsou konstruována a vyráběna k použití s vojenskou výstrojí, vojenskou výzbrojí, vojenskou technikou, a určená technická zařízení konstruovaná a vyráběná pro potřeby ozbrojených sil umístěná ve vojenských objektech	Určená technická zařízení - tlaková - plynová - elektrická - zdvihací - pro ochranu před účinky atmosferické a statické elektřiny - pro ochranu před negativními účinky zpětných trakčních proudů - kontajnery a výměnné nástavby, která jsou konstruována a vyráběna pro provozování dráhy nebo drážní dopravu a slouží-li k zabezpečení provozování dráhy nebo drážní dopravy, jsou určenými technickými zařízeními	Vyhrazená technická zařízení - tlaková - plynová - zdvihací - elektrická

Autorizované osoby podle zákona 22/1997 Sb.

Pojem Autorizované osoby se stal obecným a jeho použitím bez bližší specifikace může dojít k úmyslné nebo neúmyslné záměně.

      Autorizace obecně znamená úřední povolení, schválení, zmocnění, pověření nebo oprávnění apod. Český právní řád zná pojem „autorizace a autorizované osoby" v jednotlivých právních předpisech a to zpravidla vždy „jen pro účely“ toho právního předpisu (zákona), kde se mluví o autorizaci, resp. o autorizovaných osobách.

      Typickým příkladem je zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Zde se autorizací pro účely tohoto zákona rozumí pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody .... Obdobně je tomu u řady dalších zákonů, např. zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, kdy autorizací se pro účely tohoto zákona rozumí postup zahájený na žádost fyzické osoby, která je podnikatelem, nebo právnické osoby, na jehož základě se vydává osvědčení o tom, že osoba je způsobilá ve vymezeném rozsahu provádět ... Autorizaci v daném případě uděluje ministerstvo zdravotnictví. Obdobně je tomu i řady dalších zákonů, např. zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, dále zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, kdy v obou případech uděluje autorizaci pro činnosti vyplývající z těchto zákonů ministerstvo životního prostředí.

      Stávající autorizované osoby z hlediska zákona č. 22/1997 Sb. jsou autorizovány na činnosti při posuzování shody, tedy při uvádění výrobků na trh. Výše uvedené však souvisí s činnostmi při provozu VTZ a proto autorizace dle zákona č. 22/1997 Sb., by neměla v oblasti provozu VTZ být platná. Současné tlaky autorizovaných osob na činnosti v provozu jsou dle mého názoru v rozporu se zákonem, neboť jak je výše uvedeno, jsou autorizovány pro uvádění výrobků na trh a ani UNMZ, potažmo MPO nemohou jít nad rámec zákona. Na podporu tohoto dále uvádím, že i stávající vyhlášky z roku 1979, kterými se určují vyhrazená technická zařízení, se nevztahují na výrobky stanovené k posuzování shody podle zákona č. 22/1997 Sb. a příslušných NV.

      V zákoně 22/1997 Sb., §11 odst. (1) je uvedeno: Autorizací se pro účely tohoto zákona rozumí pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody výrobků stanovených podle tohoto zákona (dále jen "autorizovaná osoba").

§11 (2) Úřad může vydat rozhodnutí o autorizaci, pokud žadatel o autorizaci splňuje všechny podmínky k řádnému zajištění činnosti při posuzování shody

• Při rozhodování o autorizaci lze využít zjištění prokázaných při akreditaci (§14 až 16).
• Na udělení autorizace není právní nárok.

Vznik Autorizované osoby:

      Prvním předpokladem je existence právnické osoby, která vznikla v souladu s platnou legislativou a ve své podstatě může provozovat jakoukoliv nekonfliktní činnost, která by ji vylučovala z procesu autorizace. Tak že není v rozporu, že tyto právnické osoby provozují mimo předpokládaný předmět autorizace například benzínovou čerpací stanici, školící střediska atd.

      Druhým nikoliv však nutným předpokladem je akreditace tohoto právnického subjektu (je to výhodou a ÚNMZ ke zjištěným akreditacím přihlíželo).

      Třetím předpokladem je podání si žádosti na ÚNMZ na určitý rozsah činností podle příslušného nařízení vlády vydaného k zákonu 22/1997 Sb.

      ÚNMZ poté posuzuje žádost, ale i když akreditovaná právnická osoba splní všechny podmínky je tu výše uvedená věta, že Úřad může, z čehož vyplývá, že také nemusí vydat rozhodnutí o autorizaci a navíc stejně na udělení autorizace není právní nárok. Jedním z častých zdůvodnění je i současné dostatečné zajištění těchto činností již existujícími autorizovanými osobami.

      Vzhledem k tomu, že tento proces byl nastartován v roce 1997 a k dnešnímu dni máme okolo třiceti autorizovaných osob, kdy pro určitou oblast působí zpravidla dvě až tři autorizované osoby zdá se být trh autorizovaných osob nasycen. To znamená, že další akreditovaná právnická osoba při použití omezujících kroků ze strany ÚNMZ již nemá téměř žádnou šanci i když podmínky autorizace splňuje.

      Těmto autorizovaným osobám zajišťuje stát práci tím, že výrobci popřípadě dovozci musí využít služby autorizované osoby v případech na které zákon 22/1997 Sb. pamatuje. Ceny jsou smluvní, prostředí je tržní, nebezpečí nekontrolovatelného rozrůstání konkurence nehrozí. Existuje pouze jedno riziko, že v tržním prostředí vyhraje ten, kdo bude konkurovat cenou a to i například na úkor kvality. Často se setkáváme s názorem, že za své peníze si zákazník požadovaný doklad zaslouží.

      Autorizovanou osobu je třeba vnímat stále jako podnikatelskou právnickou osobu, jejíž činnost rozdělují pouze režimy ve kterých pracuje. Při posuzování výrobku před jeho uvedením na trh použije na výstupní doklad (certifikát) razítko Autorizované osoby, při jiné činnosti podle akreditace zase razítko Akreditované osoby.

Může právnická osoba podnikat v oblasti akreditace                    ANO je-li akreditována

Může stejná právnická osoba podnikat v oblasti autorizace           ANO je-li akreditována

Může stejná práv. osoba podnikat v jiných oblastech                   ANO

Jsou služby poskytovány za ceny smluvní                                   ANO

      Proto považujeme za nesprávné a naprosto nesystematické a v rozporu i s evropskou praxí, aby byly preventivní úkony péče o bezpečnost provozovaných vyhrazených technických zařízení (revize, zkoušky, prohlídky) konány autorizovanými osobami na základě navrhované novely zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Hlavním posláním autorizovaných osob je činnost v etapě uvádění výrobků na trh. V této souvislosti může docházet k tomu, že výrobce bude upřednostňovat autorizovanou osobu, která může vykonávat obě shora popsané činnosti. V tomto případě by mohlo dojít k narušení hospodářské soutěže.

Na podporu textu výše uvedeného odstavce uvádíme:

Ze „Zásad pro autorizaci k činnostem při posuzování shody výrobků" Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (Čj.: 1122/98/30-1368/32) vyplývají některé následující aspekty:

Na udělení autorizace není právní nárok. (jednoznačná výhoda již existujících autorizovaných osob)

Nepřípustné je zejména, aby AO byla součástí obchodní organizace nebo výrobního podniku, jehož produkce (zboží) se činnost AO dotýká. AO je přirozeně financována, prostřednictvím tržeb za své výkony, firmami, které produkují nebo obchodují s výrobky, které jsou předmětem posuzování shody.

Stejné tak je nepřípustné, aby AO byla závislá na potenciálních uživatelích předmětných výrobků. (Autorizované osoby by byly jednoznačně navázány na potenciální uživatele předmětných výrobků)

2) Upozorňuje na skutečnost, že by mohlo dojít k situaci, kdy autorizovaná osoba provede posouzení shody výrobku podle zákona č. 22/1997 Sb. a na tomtéž výrobku bude vykonávat dohled v provozu. V obdobném duchu se záporně již jednou vyjádřil Úřad pro hospodářskou soutěž.

      Toto řešení považujeme za nepřípustné, neboť by mohlo docházet k porušení zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, konkrétně úst. § 11 odst. l, a to zneužíváním dominantního postavení na újmu jiných soutěžitelů, např.jak je uvedeno pod písmenem b) uvedeného ustanovení - vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí. Tedy v praxi může docházet k tomu, že autorizovaná osoba provede posouzení výrobku nebo zařízení před uvedením na trh a zároveň si ve smlouvě „ ošetři" i jeho "provozování" a s tím související předepsané prohlídky, inspekční činnost atd. Může dojít i k tomu, že autorizovaná osoba výrobek nebo zařízení před uvedením na trh nesprávně posoudí a pak své „nedostatky" bude odstraňovat při jeho provozování. Dále může docházet i k porušování dalších ustanovení uvedeného §, kdy autorizovaná osoba si může přímo nebo nepřímo vynucovat nepřiměřené podmínky ve smlouvách nebo uplatňovat rozdílné podmínky při shodném nebo srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž by byli účastnící v hospodářské soutěži znevýhodňováni.

Ing. Oldřich Kuchler - ITI Praha

NÁVRH K DRUHÉ VARIANTĚ - AUTORIZOVANÉ OSOBY

DŮVODOVÁ ZPRÁVA k návrhu na zajištění OVĚŘOVÁNÍ TECHNICKÉ BEZPEČNOSTI VÝROBKŮ A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ PRO OPAKOVANÉ POUŽITÍ

1 SOUČASNÝ STAV

1.1 VŠEOBECNĚ

1.1.1 ČESKÁ REPUBLIKA

Současný stav technické bezpečnosti výrobků a technických zařízení s vysokým a středním stupněm provozního rizika (výrobky a zařízení označované jako vyhrazená nebo určená technická zařízení, u kterých může nekontrolovatelné uvolnění akumulované energie ohrozit zdraví, majetek nebo životní prostředí, dále jen výrobky a zařízení) na území ČR je zcela poplatný zásadnímu rozhodnutí státu v roce 1968, kdy byl zrušen Ústav technického dozoru, vydán nový zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, kterým začal být preferován dozor nad dodržováním předpisů upravujících pracovní podmínky a bezpečnost práce a potlačován dozor nad bezpečností takovýchto výrobků a zařízení. Toto nové pojetí technické politiky v této oblasti bylo založeno na dvou zcela nových dominantních principech, které vedly v dalších letech k zakonzervování konstrukčního provedení výrobků a zařízení podle požadavků předpisů platných v době uvedení do provozu, což je v některých případech i 40 a více let. Tyto výrobky a zařízení tak jsou v některých případech do dnešních dnů vydávány za bezpečné na základě toho, že:

• bezpečnost technických zařízení s vysokým stupněm provozního rizika se dá „vykontrolovat" a použité konstrukční řešení není rozhodující (vznik funkce revizního technika),
• pokud technické zařízení odpovídá požadavkům předpisů platných v době jeho uvedení do provozu, jedná se o „zařízení bezpečné" a stupeň technického poznání v pozdější době nehraje v tomto principu žádnou roli.

Oba tyto principy byly následně promítnuty do ještě platné právní úpravy pro zajištění bezpečnosti tzv. vyhrazených technických zařízení v provedení vyhlášek ČÚBP a ČBÚ č. 18 až 21/1979 Sb., takže výrobky a zařízení sem spadající byly kontrolovány ve lhůtách stanovených technickými normami revizními techniky a na základě jejich zjištění byly k zajištění provozuschopnosti odstraňovány formou oprav pouze poruchové stavy, které již nastaly nebo se zjevně blížily. Nikde není ani zmínka o eliminování možných rizik vlastním konstrukčním provedením, o povinnosti promítnutí současného stupně technického poznání formou zjišťování provozních rizik prováděním jejich analýz a odstraňování výskytu nebezpečných situací prováděním odpovídajících zásahů do konstrukcí těchto výrobků a zařízení atd. Výsledkem je pouze formální plnění požadavků k zajištění technické bezpečnosti výrobků a zařízení spolu s tím, že majitelé a provozovatelé si vůbec nejsou vědomi jakékoliv své odpovědnosti za technický stav jimi vlastněného a používaného výrobku nebo zařízení s provozními riziky, neboť disponují stovkami razítek revizních techniků potvrzujících bezpečnost.

1.1.2 EVROPSKÁ UNIE

Technicky vyspělejší členské státy EU berou používání výrobků a zařízení jako správu věcí veřejných, která se ztotožnila zejména s potřebou zvýšení požadavků na provádění prevence u těchto zařízení a také se zvyšováním technické úrovně stávajících konstrukcí těchto výrobků a zařízení tak, aby ohrožení zdraví, majetku a životního prostředí bylo minimalizováno a odpovídalo současnému stupni technického poznání, včetně srozumitelné odpovědnosti vlastníků. V EU jsou považovány za komodity s nejvyšším stupněm provozního rizika tlaková zařízení a výtahy. V současné době je v obou případech problematika používání těchto výrobků a zařízení řešena pouze na národních úrovních jednotlivých států, nicméně zájem o vytvoření jednotného evropského prostoru se shodnými nebo podobnými technickými charakteristikami používaných výrobků a zařízení je obdobný. Jako prozatím jediné možné řešení se jeví vydání alespoň evropských bezpečnostních norem, které jsou svým obsahem jakýmsi etalonem technické úrovně daných výrobků a zařízení, neboť vycházejí z analýz havárií a škodních událostí a uvádějí provozní rizika, která by se neměla do stanovené doby na předmětných výrobcích a zařízeních již vyskytovat. Tyto evropské bezpečnostní normy jsou úzce navázány na již vydané směrnice v těchto oblastech (97/23/ES tlaková zařízení, 95/16/ES výtahy), které představují pro dané výrobky současný stupeň technického poznání, na který je potřebné dříve vyrobené výrobky výhledově dostat v rozhodujících technických charakteristikách, nebo se jim alespoň přiblížit. Poněkud rozdílná je však forma jejich zavedení, kdy spolu s tradičním zavedením těchto norem do soustav národních technických norem mají členské státy jakousi povinnost dále zavést potřebné části těchto norem použitím metody „National filtering" do národních legislativ členských států. Zjednodušeně řečeno, členské státy provedou analýzu technického stavu používaných výrobků a zařízení a stanoví, která provozní rizika nejvíce ohrožují zdraví, majetek a životní prostředí na jejich území, tyto označí podle závažnosti jako vysoké, střední a nízké úrovně a právním předpisem nařídí jejich odstranění ve zvoleném časovém úseku.

1.1.3 ZÁVĚR

Je skutečností, že na území České republiky jsou běžně používány výrobky a zařízení s vysokým a středním stupněm provozního rizika (tzv. vyhrazená nebo určená technická zařízení) v nezměněném konstrukčním provedení z poloviny minulého století. Porovnání této úrovně technického poznání se současnou technickou úrovní požadovanou EU zřejmě i na základě potřeby zajištění volného pohybu osob tak nemůže dopadnout pro ČR nějak výrazně dobře. Nicméně je potřebné začít tento přetrvávající stav nějak řešit i vzhledem k tomu, že nejen u výrobků a zařízení používaných 40 a více let, ale i u novějších může docházet k poškození a nefunkčnosti původních zabezpečovacích prvků a komponent, mechanickému opotřebení pevnostních částí a dílů a tím k celkovému snížení technické bezpečnosti celku. V oblasti výtahů již evropská bezpečnostní norma EN 81-80 (na základě Doporučení Evropské komise členským státům č. 95/216/ES) byla vydána v roce 2003 a je zpracován již první návrh dokumentu vycházející z uplatnění metody .„National filtering" na území ČR, který je pro lepší pochopení této problematiky přiložen.

1.2 PLATNÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY

1.2.1 ČESKÁ REPUBLIKA

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v platném znění

Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, v platném znění

Vyhláška ČÚBP č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanovují některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, v platném znění

Vyhláška ČÚBP č. 19/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvíhací zařízení a stanovují některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, v platném znění

Vyhláška ČÚBP č. 20/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanovují některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, v platném znění

Vyhláška ČÚBP č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanovují některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, v platném znění

Vyhláška ČÚBP č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení

Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů a zařízení

Ministerstvo dopravy ČR

Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění

Vyhláška MD ČR č. 100/1995 Sb., kterou se stanoví podmínky pro provoz, konstrukci a výrobu určených technických zařízení, v platném znění

Český báňský úřad

Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, v platném znění

Vyhláška ČBÚ č. 392/2003 Sb., o bezpečnosti provozu technických zařízení a o požadavcích na vyhrazená technická zařízení tlaková, zdvihací a plynová při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem

Ministerstvo obrany ČR

Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR, v platném znění

Vyhláška MO č. 273/1999 Sb., kterou se vymezují určená technická zařízení a ..... provádění jejich zkoušek

DÍLČÍ ZÁVĚR

Jak vyplývá z výše uvedeného, jedná se o ryze resortní řešení s resortními kompetencemi a resortními dozory. Tím dochází vlivem různých pracovních prostředí k různým požadavkům na zajištění bezpečného provozu a ke skutečnosti, kdy na stejný typ výrobku nebo technického zařízení se shodným stupněm provozního rizika je jednotlivými dozorovými orgány případně revizními techniky nazíráno rozdílně podle praxe příslušného resortu. Výrobky a technická zařízení, např. výtahy, jsou však používány také tam, kam kompetence výše uvedených resortních předpisů prostě nesahá (např. bytové domy v občanském vlastnictví, bytová družstva, družstva vlastníků atd). Zcela v ČR chybí zákon ukládající povinnost vlastníkovi opakovaně používaného výrobku nebo zařízení udržovat tyto výrobky nebo zařízení v oblasti technické bezpečnosti, tj. bez výskytu nebezpečných situací (což nelze zajistit zvýšeným počtem kontrol, ale pouze příslušným technickým zásahem do konstrukce), jinak řečeno tzv. stanovení adresy požadavků na výrobek a nikoli na vztahy, ve kterých je používán (paralela s dalším používáním dříve vyrobených automobilů). Nejvýraznější kompetence jsou zakotveny v zákoníku práce, které je však možné využívat pouze v prostoru ohraničeného pracovněprávními vztahy, tedy tam, kde používané výrobky nebo technická zařízení jsou výrobními nebo pracovními prostředky.

1.2.2 EVROPSKÁ UNIE

Problematika technického stavu opakovaně používaných výrobků a technických zařízení je řešena ryze na národních úrovních, takže uvádíme pouze některé právní předpisy členských států.

• Německo - Zákon o bezpečnosti zařízení, Vyhláška o provozní bezpečnosti
• Rakousko - Zákon o kotlech
• Finsko - Zákon o tlakových zařízeních č. 869/1999
• Holandsko - Nařízení královny Beatrix ze dne 22. srpna 1996, ve znění z 5.1.2004;
• Belgie - Nařízení krále Alberta II. z roku 2004;
• Francie - Zákon o tlakových zařízeních, Nařízení Ministerstva zaměstnanosti, práce a sociálního smíru č. 2004-964 ze dne 9. září 2004.

1.2.3. ZÁVĚR

S přihlédnutím k bodu 1.2.1 je v ČR prozatím řešena resortními předpisy pouze problematika úředního zajištění provozu vyhrazených nebo určených výrobků a zařízení založená na kontrolní činnosti (viz bod 1.1.1) v resortům vymezených oblastech. Do doby schválení zákona o inspekci práce a související změny zákona č. 174/1968 Sb. nebylo jasné, zda tento zákon a návazné vyhlášky ČÚBP č. 18 až 21/1979 Sb. nezasahují i do oblasti bytových domů. Po přijatých změnách lze jednoznačně konstatovat, že se tyto právní předpisy dostaly zcela do oblasti působnosti zákoníku práce, a je tak jasné, že na výrobky a technická zařízení používané mimo oblast pracovněprávních vztahů, dopravy, horního zákona a obrany se vztahují pouze obecně platné právní předpisy, jako jsou:

• zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
• zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník
• zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů,
• zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon.

Konkrétní povinnosti a požadavky na opakované používání dříve vyrobených výrobků a zařízení mimo resortní oblasti tak nejsou v ČR stanoveny. Vzhledem ke skutečnosti, že nesrovnatelně bezpečnější nové výrobky podléhají před uvedením na trh nebo do provozu velmi přísným procedurám zkoumání jejich technické bezpečnosti stanoveným zákonem č. 22/1997 Sb. a prováděcími nařízeními vlády (zavedené směrnice EU), jeví se tato absence legislativních požadavků na konstrukčně zastaralé výrobky a technická zařízení jako značně nesystémová, neodpovídající praxi technicky vyspělých států EU.

2 CÍLE A MOŽNOSTI ŘEŠENÍ

2.1 CÍLE ŘEŠENÍ

Účelem navrhované právní úpravy je stanovit obecné požadavky na udržování stanovených výrobků a zařízení v oblasti obecně přijatelné bezpečnosti a dále stanovit odpovídající technická řešení tak, aby se technická bezpečnost těchto výrobků a zařízení začala pohybovat na úrovni současného stupně technického poznání, a to postupnou eliminací výskytu nebezpečí/nebezpečných situací. Stanovením prioritních úrovní provozních rizik v závislosti na četnosti výskytu a závažnosti nebezpečí/nebezpečných situací spolu s jejich postupným odstraňováním by mělo být zajištěno, že investiční náročnost nebude pro vlastníka výrobku nebo zařízení likvidující a tyto opakovaně používané výrobky a zařízení se budou postupně dostávat na společensky přijatelnou úroveň bezpečnosti. Rovněž bude takto možné kompenzovat nedostatky v právním vědomí vlastníků používaných rizikových výrobků, kteří pod právně nepodloženou propagandou různých výrobních a opravárenských firem atakují různé orgány státní správy a politické představitele hrozbou vlastních likvidací v důsledku obrovských investičních nákladů na rekonstrukce a modernizace vlastněných a provozovaných výrobků a zařízení a současně vyhovět různým pravidlům EU pro zajištění technické bezpečnosti provozu. Forma dosažení vyhovujících konstrukčních charakteristik provozovaných výrobků a zařízení odstraněním výskytu nebezpečí/nebezpečných situací se tak stane vysokým přednostním nárokem při řešení otázky provozních rizik nejvyšších prioritních úrovní.

2.2 MOŽNOSTI ŘEŠENÍ

Obecně vede k ošetření dané problematiky a vytvoření tzv. adresy požadavků na výrobek nebo technické zařízení buďto vypracování zcela nového zákona, nebo doplnění již některého zákona platného, který má ale jiné než resortní zaměření a působnost.

2.2.1 VYTVOŘENI NOVÉHO ZÁKONA

Obecně je potřebné stanovit tímto zákonem zejména:

• rozsah výrobků a zařízení a osob, na které se zákon vztahuje,
• potřebné termíny a definice, jako je např. vlastník, třetí nezávislá strana atd.,
• povinnost vlastníkům starat se řádně o výrobky a zařízení, strpět v určeném termínu úkon třetí nezávislé strany a reagovat na její zjištění,
• časové intervaly posuzování technického stavu třetí nezávislou stranou,
• povinnost třetí nezávislé straně navrhovat technická nápravná opatření k zajištění vyhovující technické bezpečnosti,
• sankce za nedodržování ustanovení tohoto zákona,
• dohled nad dodržováním tohoto zákona,
• kompetence příslušnému orgánu státní správy k vydání prováděcích předpisů v potřebném rozsahu.

Neumíme určit, zda tyto minimální potřebné požadavky mohou být náplní samostatného zákona ani odhadnout časovou náročnost tohoto řešení.

2.2.2 DOPLNĚNÍ JIŽ VYDANÉHO ZÁKONA

Jak již bylo uvedeno, nesmí se jednat o zákon řešící resortní problematiku, tedy nepůjde doplnit žádný ze zákonů uvedených v bodu 1.2.1. V závěru bodu 1.2.3 je zmíněna existence platné právní úpravy, která řeší uvádění nových výrobků a technických zařízení na trh nebo do provozu na území ČR.

Zákon č. 22/1997 Sb. je zákonem stojícím nad resortní problematikou, adresa technických požadavků jeho prováděcích předpisů je na tzv. stanovené výrobky a zejména má již založené základní kompetence, jako jsou:

• kompetence k vydání prováděcích „Nařízení vlády", kterými jsou podrobněji právně regulovány požadavky na technická provedení, postupy a označení konformity jednotlivých komodit výrobků před jejich použitím v provozu, dále
• vhodným způsobem umožňující prosazení zájmů státu v rámci posuzování shody výrobků s relevantními právními předpisy, jakož i ověřování technického, technologického organizačního a personálního zázemí nezávislých odborných pracovišť - autorizovaných (notifikovaných) osob, které posouzení shody nových výrobků vykonávají, a má
• řešen dohled nad fungováním systému.

Časová náročnost tohoto řešení se jeví nesrovnatelná s výše uvedenou variantou, zřejmě postačuje doplnit slova a text na 9 místech.

3 CELKOVÝ ZÁVĚR

Počet používaných výrobků a technických zařízení nepokrytých žádnými předpisy je technickou veřejností odhadován na více než 70 % jejich celkového počtu. Z resortních právních předpisů upravujících problematiku opakovaného používání výrobků a technických zařízení v závislosti na provozních rizicích je ostatně znám pouze jediný, a to nařízení vlády č. 378/2001 Sb. (zavádí směrnici 89/655/ES), které se vztahuje na výrobní a pracovní prostředky používané v oblasti pracovněprávních vztahů. Využití tohoto předpisu je však velmi problematické u technických zařízení plnících základní služby spojené s užíváním budov pro obtížnost určení, které takovéto zařízení je skutečně výrobním nebo pracovním prostředkem. Při používání těchto výrobků a technických zařízení tak chybí prozatím jakákoliv prevence před provozními riziky a výskytem nebezpečných situací, což je alarmující zejména pro osoby pohybující se v bytových domech. Z možných řešení považujeme za jednoznačně výhodnější doplnění zákona č. 22/1997 Sb., kterým nebude dotčena žádná z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Nebude dotčena ani kompetence jednotlivých resortů na svěřeném úseku jejich činností, protože regulace technické bezpečnosti výrobků a technických zařízení v závislosti na jejich provozních rizicích z hlediska jejich opakovaného používání doposud v ČR chybí. Stávající periodické provozní prohlídky nebo revize stanovené resortními vyhláškami zůstanou nedotčeny s tím, že buďto mohou být vyhláškami předepsané úkony vykonány souběžně s výkonem tzv. třetí nezávislé strany, nebo mohou být v termínu výkonu tzv. třetí nezávislé strany předepsané úkony nahrazeny tímto výkonem pro objektivnější zhodnocení skutečného technického stavu. Náhrada se v žádném případě netýká revizních zkoušek, protože výkon tzv. třetí nezávislé strany bude bez jakéhokoliv zatěžování a navozování silových poměrů.

Ing. Dvořák, ČAVV