Poznatky ze zkušební praxe: výroba versus zkoušení

Obecně platí, že čím dříve ve výrobním procesu dojde ke zjištění nepřípustných vad, tím menší jsou ztráty ze zbytečného následného zpracovávání nevyhovujících polotovarů. Proto je žádoucí zařadit operace nedestruktivního zkoušení hned za první výrobní operace, samozřejmě za předpokladu, že vstupní materiál nebo polotovary již byly předem vyzkoušeny (u výrobce/dodavatele materiálu nebo v předvýrobních etapách).

Operace zkoušení ultrazvukem bývá zařazena do výrobního procesu ve dvou nebo více fázích - například po vylisování, po kterém následují další operace (například tryskání nebo moření vnějšího i vnitřního povrchu apod.), jejichž účelem a výsledkem je úprava povrchu a odstranění drobných povrchových vad, a nakonec před finální přejímkou. V takovém případě se úloha obsluhy ultrazvukové zkušební linky, zařazené ve výrobním procesu jako první, stává nezáviděníhodnou. Obzvláště komplikovaná je situace, kdy propustnost ultrazvukové linky je jen o málo větší než tempo výroby tlakových lahví.

Na jedné straně zde jsou jednoznačné požadavky normy nebo specifikace na zkoušení, které nepřipouští indikace, jejichž amplituda překračuje stanovenou úroveň, nastavenou podle umělých vad v etalonu.

Na straně druhé, celkem logicky, je požadavek na maximální produktivitu práce a minimalizaci vyřazování produkce.

V praxi se toto dilema, bohužel, často řeší tak, že při prvním zkoušení ultrazvukem se citlivost zkoušení sníží o hodnotu, stanovenou empiricky (pokusně) na základě výsledků závěrečné ultrazvukové zkoušky, která prokáže, že vady po první ultrazvukové zkoušce byly odstraněny v průběhu následujících po ní technologických operací.

Takovýto postup by byl ospravedlnitelný, kdyby se jednalo vždy o stejné vady (většinou jsou to drobné šupiny, přeložky, vrypy a podobné vady na vnějším nebo vnitřním povrchu). Totiž může se stát, že se první ultrazvukovou zkouškou zjistí nepřípustná indikace, která nemusí souviset s vadou odstranitelnou při následné povrchové úpravě, a na základě vizuální kontroly (převážně pouze vnějšího povrchu) nelze předjímat, zda ultrazvuková indikace je relevantní či nikoli. Navíc, takováto indikace - vada, která pak nemusí být vždy odstraněna úpravou povrchu - bývá ve většině případů mnohem závažnější z hlediska požadavků na bezpečnost používání, provozní spolehlivost a životnost tlakové lahve.

Bylo by možné namítnout, že se vlastně nejedná o nic vážného, protože zde je ještě konečná kontrola ultrazvukem před finální přejímkou, která případné nepřípustné vady odhalí. Pak ovšem je třeba se zamyslet nad účelností zkoušení ultrazvukem v počáteční fázi výroby a vyhodnotit jeho účinnost jakž hlediska ztrát, způsobených dalším zpracováváním vadných polotovarů, tak i z hlediska nákladů na vlastní zkoušení.

Související

Související témata TNS k dopravě plynu NDT kontrola TZ Tlaková zařízení v silniční a železniční dopravě