Nedodržování bezpečnostních předpisů přijde draho. Smrtelný úraz stojí v průměru osm milionů. Každý, který si vyžádá pracovní neschopnost delší než tři dny, přijde zhruba na 130 tisíc korun. Jedná část nákladů je hrazena z pojištění zaměstnavatelů, druhá přímo ze státního rozpočtu, což představuje přibližně 1,5 procenta HDP.

Před pěti lety čeká vláda přijala Strategii Evropské unie o bezpečnosti práce do roku 2002, která mimo jiné předpokládala zvýšení výdajů na bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců. Její plnění se mnohdy minulo účinkem. Podniky, které měly starosti, aby vůbec přežily, začaly šetřit. Nejsnazší bylo seškrtat vše, co se týkalo bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zastaralá technická zařízení dosluhovala, na moderní technologie nezbývaly peníze. Výsledkem je vysoký počet pracovních úrazů, nemocí z povolání a zhoršení zdravotního stavu způsobeného nepříznivými pracovními podmínkami. To vše se promítá do ztrát ve výrobě, v domácím i zahraničním obchodu a zejména do zvyšování mandatorních výdajů, jako jsou sociální a nemocenské dávky.

Hra na bezpečný podnik, na kterou některé tuzemské firmy přistoupily, je pouze dalším důkazem, kdy stát sice něco vyhlásí, s velkou pompou rozdá ocenění - Bezpečný podnik- a dál se nic neděje. Společnosti, které musely investovat nemalé částky, aby splnily nadstandardní podmínky bezpečnosti, stát nikterak nezvýhodňuje. “Výše pojistného a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech jsou jednoznačně stanoveny a nelze je snížit. Rovněž neexistuje možnost nížení daňové zátěže při nákupech moderních technologií a strojů. Stejně tak stát vůbec neuvažuje, že by firmy, které jsou držiteli ocenění Bezpečná podnik, nějakým způsobem třeba zvýhodnil při vyhlašování veřejných zakázek, “ říká Stanislav Diviš, pracovník odpovědný za bezpečnost práce ve společnosti Hochtief VSB (ocenění Bezpečný podnik získali loni).

Přesto se Vladimír Mátl, bezpečnostní tajemník Ředitelství silnic a dálnic, domnívá, že připravované nařízení vlády by mohlo přinést změnu v dosavadní praxi, kdy náklady na bezpečnost a ochranu zdraví jsou v projektu rozepisovány do jednotlivých položek. “Zhotovitel by podle nového nařízení vlády nesměl stavět podle projektové dokumentace, která by neřešila bezpečnost a ochranu zdraví při práci,” říká Mátl.

Zástupci stavebních firem upozorňují ještě na jedno hledisko, které je spíše odrazuje od vynakládání větších částek na zvyšování bezpečnosti práce. Tím jsou soudy. Ty v naprosté většině případů rozhodují ve prospěch zraněného zaměstnance. Přestože, jak nám potvrdili právníci, již stávající legislativa umožňuje částečné, popřípadě plné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele. Soudci ale vědí, že náklady vzniklé v souvislosti s pracovním úrazem hradí za zaměstnavatele stát z titulu jeho zákonného pojištění. “Dovolím si tvrdit, že každý lékař, zvláště pokud jde o pracovní úraz, ponechá na neschopence zraněného - podle jeho přání. Zraněný zná svá práva a ví, že při takové neschopnosti mu přísluší náhrada ve výši průměrného výdělku, který je prakticky vždy vyšší než výdělek, který by dostal, kdyby chodil do zaměstnání,” říká Stanislav Diviš.

Vstup do EU se prodraží zaměstnavatelům, zaměstnancům i domácím kutilům. Zásadní změnou bude posuzování celého výrobního procesu, což bude mít vliv na ekonomiku jednotlivých společností. Cena práce se zvýší a podniky ji budou muset zakalkulovat do svých nákladů. Přísnější bezpečnostní opatření mohou zvýšit cenu výrobků o šest až osm procent, tvrdí se dokonce ve Zprávě z Výzkumného ústavu bezpečnosti práce.

U stavebních firem je v současnosti možné v oblasti bezpečnosti práce vystopovat dva protichůdné procesy: Větší firmy si mohou dovolit systematizovaného pracovníka, který sleduje veškerou legislativu včetně souvisejících norem a může kontrolovat, školit a metodicky řídit ostatní pracovníky ve výrobním procesu. Podniky, které si nemohou dovolit luxus vlastního systematizovaného pracovníka, si najímají specialisty. “Nejhůře jsou na tom malé firmy, které mají mnohdy změněné pořadí priorit. Jde především o menší stavby a zejména o ty, kde pracují jednorázově najmutí zahraniční dělníci,” říká Karel Rod, manažer Svazu podnikatelů ve stavebnictví a poukazuje na to, že v budoucnu pro větší stavby bude dokonce zaveden - Koordinátor bezpečnosti práce. Půjde o stavby, na kterých se pohybuje několik subdodavatelů.

Právě na tyto menší stavební firmy asi nejcitelněji dopadnou chystané změny v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví., Neplnění úkolů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je již nyní v EU považováno za nekalou soutěž. Je pochopitelné, že ve chvíli, kdy nastanou existenční problémy zaměstnavatelům, okamžitě se přenesou i na zaměstnance. To, že pro některé firmy mohou nová pravidla znamenat i odchod z trhu, říká Evžen Korec, generální ředitel developerské společnosti Ekospol: “V České republice je situace podstatně horší než třeba v Německu. To se projevuje nesrovnatelně vyšším počtem úrazů. Přímo katastrofální situace je u noho malých a středních firem, kde se prakticky žádná opatření v oblasti bezpečnosti práce neuplatňují,” říká Korec, pro jehož firmu, prý, uplatňování nových norem již nepřinese žádné dodatečné výdaje, protože tyto zásady již uplatňují.

Nedodržování bezpečnosti dopadne na hříšníky tím, že nebudou mít nárok na nemocenskou ani na další dávky. To se bude týkat nejen zaměstnanců přímo na pracovišti, ale i domácích prací, ať již vykonávaných pro zaměstnavatele nebo soukromě.

Většina velkých firem se stačila připravit na nová pravidla. “Základním principem ochrany zdraví a bezpečnosti práce je právo všech našich zaměstnanců vrátit se domů zdráv,” říká Miroslav Tvrdý, místopředseda představenstva Skanska CZ. Zatím co v loňském roce připadlo na 100pojištěnců ve stavebnictví 3,83 pracovních úrazů, ve Skansce to bylo pouze 1,24. Podle Tvrdého za tímto výsledkem stojí zavedení motivačního systému, který finančně, prostřednictvím prémií, zvýhodňuje zaměstnance dodržující pravidla bezpečnosti práce. V opačném případě nastupují peněžní sankce.

S dodržováním zásad Bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mají všechny kandidátské země. Mají daleko více pracovních úrazů než je průměr ve vyspělých evropských zemích. Hlavními důvody je vyšší zaměstnanost v sektorech, které se tradičně považují za rizikové: stavebnictví, hornictví a hutnictví a lesnické práce.Tam míra úrazovosti převyšuje 30 procent celostátního průměru, ve zpracovatelském průmyslu a dopravě je to zhruba 15 procent. Čísla se však úměrně zvyšují tím, čím má podnik méně zaměstnanců. Například úrazovost ve stavební firmě s 10 až 50 zaměstnanci dosahuje 130 procent ve srovnání s průměrem. Důvodů je několik: většina středních a malých firem má zastaralé technické zařízení a nemá peníze na nákup nových technologií. Zaměstnavatelé nejsou dostatečně motivováni, aby kontrolovali dodržování bezpečnostních předpisů a zaměstnanci často považují užívání ochranných pomůcek za zdržování v práci. “Ve stavebnictví je běžné, že dělníci podceňují rizika práce ve výškách, nikdo neprovádí předepsané kontroly všech zařízení, chybějí dokonce i lékárničky pro první pomoc,” říká Stanislav Antoniv. předseda Odborového svazu Stavba ČR. Odborové kontroly podle něj nacházejí i chyby v evidenci, registraci a odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Z výsledků prověrek Českého úřadu bezpečnosti práce (ČÚBP) vyplynulo, že za naprostou většinou pracovních úrazů stojí i neznalost předpisů a neplnění základních povinností stanovených v zákoníku práce. O tom, co si malé stavební firmy myslí o dodržování bezpečnosti práce na pracovišti, svědčí výrok majitele takové firmy, kterého jsme oslovili: “Musím se starat o kšeft, shánět Ukrajince, udržovat v chodu věci, které již měly být dávno na smetišti a vy za mnou jdete s bezpečností práce. Ať si dá každý pozor sám, aby si nenatlouk.”

Česká legislativa týkající se BOZP je dnes natolik roztříštěná, že se v ní nevyznají ani odborníci. Shodu v některých bodech doposud nenalezly ČÚBP, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo průmyslu. Současné plánování inspekcí není koordinováno, nefunguje tripartitní kooperace ani na podnikové úrovni. Například v průmyslu působí dva různé inspekční orgány: Státní inspektorát bezpečnosti a Státní inspektorát zdraví. Každý se řídí vlastními předpisy, často protichůdnými.

ČÚBP se sice může vyjadřovat k novelám v oblasti pracovního práva, ale ne už k zákoníku práce. Přitom 25 předpisů bezpečnosti při práci a jejich dodržování je obsaženo právě v něm. Jeho dodržování mají zase na starosti odborové organizace a úřady práce. Pravidla bezpečnosti si vykládají po svém i v mnohých malých firmách, kde nejsou odbory. “Kontroly inspektorů BOZP jsou namátkové a je spíše náhoda, když zjistí nějaké přestupky,” tvrdí Petr Šimerka, náměstek ministerstva práce a sociálních věcí.

V České republice chybí systém úrazového pojištění, které by ekonomicky motivovalo zaměstnavatele i zaměstnance k dodržování pravidel bezpečnosti práce. “Odbory už několikrát iniciovaly návrh na zřízení samostatné úrazové pojišťovny,” dodává předseda ČMKOS Milan Štech. Podle něj se však proti tomu brání pojišťovny, které by tím přišly o nemalé peníze.

Peníze znamenají pro mnohé zaměstnance více než vlastní zdraví. V jedné dopravní firmě dostali zaměstnanci na vybranou, zda chtějí vybavit vozy bezpečnostními airbagy nebo luxusními radiopřijímači. Vybrali si rádia. Českým specifikem jsou i příplatky za rizikovou práci ve škodlivém prostředí. “Systém příplatků za poškozování zdraví je nehumánní, v zemích EU nemá obdoby a měl by se zrušit,” řekl proděkan Vysoké školy ekonomické v Praze Jiří Kleibl, na Mezinárodní konferenci o bezpečnosti práce v Praze. S jeho názorem souhlasí i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Podle Šimerky by příplatky měly být zrušeny do konce letošního roku. Lidé budou zřejmě protestovat, protože to pociťují jako finanční újmu”, dodává. Škrtnout není problém. Jakým způsobem však kompenzovat nižší mzdu, zůstává zatím nezodpovězeno. Nabízené výhody, jako je zkrácení pracovní doby. rehabilitační a ozdravné pobyty a další nefinanční zvýhodnění, běžné v Evropské unii, nenacházejí u nás odezvu. Pravidelných zdravotních prohlídek se podle průzkumu Ministerstva zdravotnictví zúčastňuje zhruba třetina všech zaměstnanců, chybějící poradenské a konzultační služby pro zaměstnance i zaměstnavatele, osvěta a prevence prakticky neexistuje.

Novelu zákona projednala Rada hospodářské a sociální dohody a předala do vlády. Přesto ligislavcům vzkazuje Stanislav Diviš z Hochtiefu VSB: “Nebuďte při harmonizaci našeho právního řádu s právem EU papežtější než papež. Naše pracovní zákonodárství má svou tradici. Kde v Evropě platí zákoník práce bezmála 40 let? Úprava bezpečnosti práce je v našem právním řádu mnohem přísnější a daleko více vyhovuje praxi”.

Související

Související témata Autorizované osoby, ČÚBP, ITI, ČOI, ÚNMZ