První ambiciózní návrh této směrnice předložila již v květnu 2001 Evropská komise a vyvolala první diskuse. V listopadu 2002 bylo o směrnici, schválené Evropským parlamentem, s konečnou platností rozhodnuto, že vstoupí v platnost od 4.ledna 2003. Nyní musejí všechny členské státy EU do tří let (tj, do 4.1.2006) tuto směrnici vložit do národních předpisů.

V první řadě udává směrnice všeobecný rámec k celkovému energetickému posouzení budov, které musí kromě jejich pláště, vytápěcího zařízení a přípravy TUV, zohledňovat i klimatizační zařízení, větrání a instalované osvětlení (u užitkových budov). Všechny členské státy musejí stanovit minimální požadavky na celkovou energetickou účinnost budov, přičemž je možno rozlišovat mezi novými a stávajícími budovami, jakož i mezi různými kategoriemi (rodinné domky, administrativní budovy, nemocnice, hotely atd.). Později musejí být tyto minimální požadavky každých pět let kontrolovány a případně přizpůsobeny současnému stavu techniky. Z předpisů jsou vyjmuty provizorní budovy, památkově chráněné budovy, kostely a volně stojící budovy do 50m² užitkové plochy.

U nových budov o celkové užitkové ploše přes 1000m² je třeba před započetím stavby ověřit z technického, ekonomického a ekologického hlediska možnost použití systémů alternativních energií. Totéž platí i u stávajících budov, které budou podrobeny rozsáhlejší renovací. Tím se zde myslí případy, kdy celkové náklady přesáhnou 25% ceny budovy, nebo při nichž je renovován plášť budovy z více než 25%.

Při výstavbě, prodeji nebo pronájmu budovy se v budoucnu musí předložit energetické osvědčení, které nesmí být starší než 10 let. Toto osvědčení musí obsahovat i doporučení na zlepšovací úpravy.

Součástí směrnice jsou i požadavky na inspekci vytápěcích zařízení z hlediska spotřeby energie a emisí CO₂ a to ve dvou alternativách. Alternativa A: Zařízení s kotli od 20 do 100 kW na neobnovitelná pevná či kapalná paliva je třeba podrobovat pravidelné inspekci. U zařízení s kotli nad 100 kW musí být inspekce minimálně každé dva roky (u plynových každé čtyři roky). U zařízení s kotli nad 20 kW, staršími 15 let, nutno celé vytápěcí zařízení jednorázově zkontrolovat a uživateli případně doporučit výměnu kotle. Alternativa B ponechává na členských státech předepsat vhodná opatření s tím, že tyto státy musejí komisi EU prokázat, že navržená opatření v celkovém účinku jsou srovnatelná s alternativou A. Vzhledem k narůstajícímu rozšiřování klimatizačních zařízení, je i zde požadavek u zařízení nad 12 kW, tato podrobovat pravidelné inspekci, vč. doporučení případné výměny.

Směrnice dále požaduje, aby veškeré inspekce a vystavování osvědčení prováděl nezávislý, kvalifikovaný personál. Pokud nebude možno během zmíněných tří let zajistit dostatek odborného personálu, začlení se do směrnice dodatečná lhůta tří let. Toto prodloužení se však komisi EU musí zdůvodnit,vč. časového harmonogramu.