Podívejme se, co říká zákon :

Nový zákon číslo 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ukládá zaměstnavatelům, jejichž pracovníci vykonávají rizikové práce, řadu povinností. Musí například zabezpečit skladování a zacházení s nebezpečnými chemickými látkami, zjistit příčinu překročení škodlivých limitních hodnot , která může ovlivnit nápravu apod. Podle rizikovosti, která může ovlivnit zdraví zaměstnanců, se pracoviště zařazují do čtyř kategorií.

Do první kategorie patří práce vykonávané, při nichž není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví zaměstnance. Druhá kategorie zahrnuje práce, kteří sice nepřekračují hygienické limity, ale mohou mít nepříznivé účinky na jednotlivce. Sem patří například řidiči. Ve třetí kategorii jsou práce, při nichž musejí zaměstnanci používat ochranné pracovní prostředky.

A konečně do čtvrté kategorie zahrnuje práce a pracovní procesy s vysokým rizikem ohrožení zdraví i při používání ochranných opatření.

Jaké povinnosti vyplývají pro zaměstnavatele ?

Ti, kteří zahájili činnost před 1.lednem 2001, musí do konce letošního roku předložit hygienické službě návrh na zařazení pracoviště do vyjmenovaných kategorií.

Nařízení se netýká firem, kde riziko poškození zdraví nehrozí. Pokud zahájil zaměstnavatel činnost až po 1. lednu 2001, musí podat návrh na zařazení pracoviště do příslušné kategorie do 30 dnů od zahájení činnosti. Zákon na ochranu veřejného zdraví obdobně jako zákoník práce ukládá zaměstnavatelům povinnost vést evidenci o zaměstnancích, vykonávajících rizikové práce. Navíc musí evidovat všechny preventivní prohlídky a očkování.

Ještě před deseti lety byl v každém větším podniku závodní lékař. Dnes se zjistilo, že jejich rušení bylo nesmyslné. Zdálo by se, že se tím ušetřilo, ovšem opak je pravdou. Při úrazu, který by mohl závodní lékař ošetřit, podnik musel platit odvoz do zdravotnického zařízení, a pokud šlo o vážnější úraz, hrozilo prodlení a větší újma na zdraví. Nyní bude muset zaměstnavatel tuto službu povinně zajistit. Má na vybranou : buď uzavře smlouvu s vybraným zdravotnickým zařízením, nebo zaměstná lékaře, který bude mít ordinaci v prostorách zaměstnavatele.

Ochranné pracovní prostředky :

Novela zákoníku práce číslo 155/2000 Sb., ukládá zaměstnavatelům, aby poskytovali svým zaměstnancům, pokud to vyžaduje ochrana jejich života a zdraví nebo ochrana života a zdraví spoluobčanů, k bezplatnému používání potřebné ochranné pracovní pomůcky a mycí, čistící a dezinfekční prostředky. Pokud pracují v prostředí, kde se oděv nebo obuv rychle opotřebuje nebo ušpiní, pak má zaměstnanec nárok dostat i tyto věci zdarma. Týká se to především provozů, kde je nadměrné vlhko, nízké nebo naopak příliš vysoké teploty, a tam, kde se pracuje s chemickými látkami. V úvahu přichází například profese cihláře, kamnáře, klempíře či instalatéra. Nové oděvy a obuv se poskytují až po uplynutí užitné doby, když zaměstnanec vrátí opotřebovaný oděv, který už nelze opravit.

Od 1. ledna 2002 stanoví nové povinnosti zaměstnavatelům na tomto úseku nařízení vlády č.495/2001 Sb. Jeho ustanovení platí přiměřeně také pro zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám pracuje, dále pro fyzickou osobu, která podniká podle zvláštního předpisu a nikoho nezaměstnává a pro jejich spolupracujícího manžela nebo dítě. Ochranné prostředky zaměstnavatel musí poskytovat podle vlastního seznamu zpracovaného na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště, Ještě před vydáním osobních ochranných pracovních prostředků je ale nutné zhodnotit, zda tyto prostředky splňují všechny požadavky, které vyžadují nové předpisy.

V předpise pak zaměstnavatel například uvede :

Jednotlivé osobní ochranné pracovní prostředky pro ochranu hlavy - ochranné přilby, sluchu - zátkové chrániče, očí a obličeje - ochranné brýle, dýchacích orgánů - masky a polomasky, rukou a paží - rukavice, ochranné rukávy, nohou - obuv s tužinkou apod.

Práce a činnosti, které vyžadují poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, jsou například práce na staveništi, trhací práce, těžba dříví, zemní práce(vyžadující ochranné přilby), lešenářské práce, práce v lese a na střechách (vyžadující ochrannou obuv), práce při kování a obrábění kovů, při lisování kovů a skla (chrániče sluchu), svářecí, brousící práce (ochranné brýle, obličejové štítky nebo stínítka) apod.

Nařízení vlády stanoví zaměstnavatelům povinnost, aby poskytli zaměstnancům, kteří přicházejí do styku s látkami, jež mohou způsobit podráždění nebo znečištění pokožky, také mycí a čistící prostředky. V předpise se uvádí doporučené množství, které vyplývá z profesních činností zaměstnanců s přihlédnutím k možnosti znečištění při práci.

• práce velmi nečistá (např. asfaltéři, lakýrníci, obsluha kotelen na pevná paliva, hutníci apod. ) - 200 g mýdla, 900 g čistící pasty,
• práce nečistá (např. seřizovači, vazači, řidiči nákladních vozidel, traktorů, zedníci, montéři, stavební a lesní dělníci) - 100 g mýdla, 600 g čistící pasty,
• práce méně čistá (např. mistři, jeřábníci, řidiči osobních vozidel, zásobování, úklid) - 100 g mýdla, 300 g čistící pasty,

• práce čistá (např. administrativa, obchod, služby školství, věda, výzkum) - 100 g mýdla

Přidělování mycích a čistících prostředků záleží na rozhodnutí zaměstnavatele. Množství, která jsme uvedli jako příklad, jsou minimální na jeden měsíc, samozřejmostí jsou dva ručníky ročně.

Zaměstnavatelé se někdy rádi těchto povinností zříkají a nabídnou zaměstnancům peníze, aby si ochranné prostředky sami koupili. A zaměstnanec zase tuto finanční “výpomoc” využije k nákupu jiného zboží.

Související

Související témata Nehody, úrazy, havárie