Délku pracovní doby zaměstnance v jednom kalendářním dni, resp. během 24 hodin po sobě jdoucích, neurčuje až tak délka směny jako ustanovení § 90 zákoníku práce o nepřetržitém odpočinku mezi směnami. Směnou totiž zákoník práce, podle definice tohoto pojmu v § 78 odst. 1 písm. c), rozumí část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat. Směna je tedy pouze předem stanovená část týdenní pracovní doby odvislá od toho, v jakém rozvržení pracovní doby zaměstnanec pracuje. Do směny nelze počítat přesčas a platí obecná zásada, že směna může být maximálně 12 hodin. To je kogentní ustanovení převzaté z evropské směrnice o pracovní době a od toho se nelze odchýlit.

Druhá otázka je, zda zaměstnavatel může zaměstnanci nařídit i po skončení této dvanáctihodinové směny práci přesčas. Práce přesčas je – jak známo – také limitována, a to tak, že zaměstnavatel může zaměstnanci nařídit maximálně 8 hodin práce přesčas týdně a 150 hodin v kalendářním roce (ostatní práci přesčas je třeba dohodnout). Přitom ale musí dodržet limity nepřetržitého odpočinku mezi směnami (§ 90 zákoníku práce) a nepřetržitého odpočinku v týdnu (§ 92 zákoníku práce). Nepřetržitý odpočinek mezi směnami určuje dva limity. Předně, že délka nepřetržitého odpočinku mezi směnami musí činit minimálně 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. To je de facto zrcadlové ustanovení k ustanovení o délce směny. Když směna může být maximálně 12hodinová, pak je jasné, že nepřetržitý odpočinek mezi směnami musí být minimálně také 12 hodin. Limit 11 hodin je stanoven do ZP pouze pro zaměstnance tzv. střídače, kteří si předávají pracoviště, ale obecně platí, že nepřetržitý odpočinek má být minimálně 12 hodin. Dále pak § 90 zákoníku práce stanoví, že v případech uvedených v odstavci 2 lze nepřetržitý odpočinek v práci během 24 hodin po sobě jdoucích zkrátit až na 8 hodin za podmínky, že následující odpočinek bude o tuto dobu prodloužen. Mezi důvody, pro které lze nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami zkrátit, je i práce přesčas.

Takže závěr – v jednom kalendářním dni, resp. během 24 hodin po sobě jdoucích, může zaměstnavatel nad 12hodinovou směnu nařídit maximálně 4 hodiny práce přesčas, aby dodržel nepřetržitý odpočinek mezi směnami. Když zaměstnanec pracuje pouze v 8hodinové směně, tak mu zaměstnavatel jednou v týdnu může nařídit ještě 8 hodin práce přesčas, tedy celkem 16 hodin práce, aby dodržel minimum odpočinku mezi směnami.

Související

Související témata Právní a technické předpisy