Vážným nedostatkem projektantů, montážních organizací a provozovatelů je opomenutí ČSN, které se týkají otopných soustav ústředního vytápění, zejména ČSN 06 0830 a ČSN 06 0310.
Montážní organizace mající Živnostenský list provádějí montáž a rekonstrukce soustav ústředního vytápění (na které nemusí být oprávnění od ITI Praha), bez znalostí těchto ČSN.
ČSN 06 0830 platí pro všechny otopné soustavy ústředního vytápění bez omezení výkonem , s výjimkami uvedenými v čl.1 " Předmět normy" .
Od 1.8.1996 začala platit nová ČSN 06 0830 -"Zabezpečovací zařízení pro ústřední vytápění a ohřívání užitkové vody",která nahradila ČSN 06 0830 ze dne 17.5.1988 v plném rozsahu. ČÚBP zezávaznil některé články a revizní technik by se měl při výchozích revizích nebo odborných prohlídkách dle vyhlášky ČÚBP 91/1993 Sb. přesvědčovat,zda zejména tyto články byly splněny .
Norma byla v celé rozsahu přepracována. Byly vypuštěny popisné články , některé informační tabulky a obrázky ovlivňující řešení jednotlivých ustanovení a články omezující používání nových zabezpečovacích zařízení.
Úplně byly vypuštěny statě " horkovodní otopné soustavy" a "nízkotlaké kotle s trvalou kapalinovou náplní", které jsou řešeny v jiných předpisech a ČSN , např. ČSN 38 3350 a 07 0016 .
Aby nedocházelo k různým výkladům,měl by znít dle mého mínění poslední odstavec článku 1 takto :
" Pro zabezpečovací zařízení a výstroj parních kotlů
s nejvyšším přetlakem páry nad 70 kPa a horkovodních kotlů s teplotou vyšší než 115oC , které jsou vyhrazeným tlakovým zařízením dle vyhlášky ČUBP č.18/1979 Sb. platí ČSN 07 0620 a pro provoz těchto kotlů ČSN O7 0710.
Pro zabezpečovací zařízení a výstroj - primerních stran ohříváků TUV a výměníků ÚT topených parou s přetlakem nad 70 kPa a horkou vodou s teplotou nad 115oC a samostatných tlakových nádob stabilních např. expanderů a vzdušníků , které jsou vyhrazeným tlakovým zařízení dle vyhlášky ČUBP č.18/1979 Sb.- platí ČSN 69 0010 a pro provoz ČSN 69 0012.
Pro zabezpečovací zařízení a výstroj primerních stranohříváků a výměníků topených parou s přetlakem do 70 kPa a teplou vodou do 115 oC a nízkotlakých kotlů - platí vyhláška ČUBP 48/1982 Sb. ve znění pozdějších změn."
Podstatnou změnou je zavedení nových výrazů a nebo jejich nové definování :
"3.13. pojistné místo :horní část zdroje tepla a část výstupního potrubí ze zdroje tepla končící ve vzdálenosti nejvýše 20 DN výstupního potrubí od hrdla . U redukčních zařízení se za pojistné místo považuje i úsek až k nejbližšímu rozdělovači , včetně tohoto rozdělovače.
3.14. pojistný úsek : část otopné soustavy , ve které je zdroj tepla, je vymezen uzavíracími armaturami na vstupu a na výstupu ze zdroje tepla .
poznámka autora : u ohříváků TUV je to zpětná armatura na studené vodě.
3.18. pojistné potrubí : potrubí propojující pojistné zařízení s pojistným místem.
3.19. neutrální bod : místo v otopné soustavě , kde je napojeno expanzní zařízení poznámka autora : neutrální bod je zpravidla totožný s expanzním bodem.
3.20. expanzní zařízení : součást zabezpečovacího zařízení vodních soustav ústředního vytápění umožňující :
- vyrovnání změn roztažnosti vody soustavy bez její zbytečné ztráty
- udržení přetlaku v otopné soustavě v předepsaných mezích ,
- samočinné , popř. automatické doplňování vody do otopné soustavy při jejich drobných netěsnostech , nevyvolávajících rychlou ztrátu pracovní látky.
3.21. expanzní potrubí : potrubí propojující expanzní zařízení s neutrálním bodem ".
V parních soustavách nenastala žádná podstatná změna. Nedostatkem nové normy je, že v článku 5.1. se neuvádí přímo zabezpečovací zařízení , ale pouze odkaz na ČSN 07 0240. V ČSN 07 0240 čl.4.1.7.1., však nejsou uvedeny elektrokotle , kondenzační smyčka před manometrem , že obnovení provozu musí být možné až po vědomém zásahu obsluhy, píšťalka nedostatku vody atd.
V čl. 5.2. by mělo být uvedeno , že velikost horní nádrže musí být dvojnásobkem obsahu pojistného potrubí.
Vodní otopné soustavy byly dány do jedné statě a rozděleny pouze na otevřené a uzavřené. Dle mého osobního názoru došlo až k přílišnému zeštíhlení normy a nejsou řešeny některé důležité případy řešení a vybavení otopných soustav např. provedení expanzní nádoby do volna, přepadu z ní ,kdy je povinnost osazení vratného potrubí , které se stalo expanzním, osazení výškoměru , vybavení tlakového expanderu se vzduchovým polštářem ( norma nedoporučuje jejich osazování ) ,povinnost osazení signalizace atd., atd.
Zásadní je znění textu čl. 6.2.1.:
" Pojistné zařízení musí být umístěno v pojistném místě. Dále musí být v pojistném místě osazen teploměr a tlakoměr , snímače
tlaku a teploty a případně i snímač nedostatku vody."
Stať ohřevu TUV byla celá zjednodušena a zeštíhlena. Nezáleží již na primeru . Zásadní je článek 7.2 , který určuje výstroj ohříváku , včetně přívodu studené vody. Pojistný ventil a manometr může být na pojistném úseku a je na projektantovi,aby podle místních podmínek, parametrů primeru , velikosti nádoby, konstrukce nádoby, rozhodl, zda pojistný ventil bude na studené vodě , na plášti nebo na potrubí výstupu TUV. Nedostatkem je,že není v normě uvedena povinnost regulace teploty a její max.hodnota 65oC . Dle mého mínění nutno chápat regulaci teploty 65o C jako zabezpečovací zařízení a nestačí jen odvolání na normu ČSN 06 0320. Některé problémy , které neobsahuje nová ČSN 06 0830 budou přesunuty do ČSN 06 0310 - "Ústřední vytápění. Projektování a montáž." a ČSN 06 0320 - "Ohřívání užitkování vody. Navrhování a projektování ", které se v současné době též zásadně přepracovávají.
Dle ČSN 06 0310 musí být smontované ústřední vytápění bez omezení výkonem tzn. každé, podrobeno zkouškám v rozsahu čl. 131 - 143 :
A) ZKOUŠCE TĚSNOSTI ČL. 134
B) ZKOUŠCE PROVOZNÍ , DILATAČNÍ ČL. 137
C) ZKOUŠCE PROVOZNÍ , TOPNÉ ČL. 138 - 143
O těchto zkouškách musí být učiněn zápis. Zápis musí obsahovat všechny údaje dle této normy,zejména zda zařízení je těsné a schopné bezpečného provozu.
Zdůrazňuji povinnost montážní organizace provést vypláchnutí rozvodů topné vody po skončení montáže, při 24hodinovém provozu čerpadel.U OS bez čerpadel by rozvody měly být propláchnuty tlakem vodovodního řádu. Poté musí být provedeno vyčištění a vypuštění rozvodů,vyčištění filtrů a odkalovacích nádob atd. - čl.133 ČSN 06 0310.
Znění článku 139 ČSN 06 0310 :
"Zařízení ústředního vytápění lze považovat za způsobilé pro spolehlivý, hospodárný a bezpečný provoz a topnou zkoušku za úspěšnou jestliže :
a) zařízení splňuje požadavky této normy,
b) zařízení splňuje požadavky ČSN 06 0830,
c) výkon otopných těles odpovídá potřebě tepla stanovené podle
ČSN 06 0210
d) otopná soustava je vyregulovaná podle projektové dokumentace
e) v průběhu topné zkoušky byla ověřena funkce automatické
regulace. Její spolehlivost a regulační schopnost byla ověřena předtím samostatnou zkouškou, při simulování všech možných stavů, především havarijních a těch,které nastávají v přechodných měsících při vyšších venkovních teplotách. O průběhu této samostatné zkoušky se sepíše rovněž protokol."
Mnoho pracovníků provozovatelů , ale i stavebních úřadů při kolaudaci nevyžadují však tyto zápisy dle ČSN 06 0830, 06 0310 ale ani zápisy o odborné prohlídky dle vyhlášky ČÚBP 91/1993 Sb. a výchozí tevize TNS dle ČSN 69 0012.
Varuji tepelné techniky a energetiky před prováděním odborných prohlídek dle vyhlášky 91/1993 Sb. bez znalosti příslušných předpisů a norem (i když je dle vyhlášky mohou provádět). Při odborné prohlídce se musí provést posouzení "celé kotelny" a ne jenom "kotle" , to znamená ,že se musí posoudit uložení paliva,provozování chemické úpravy vody, kvalita vody, zajištění např. hygienických předpisů osazením zpětných armatur na připojení na vodovod pitné vody,větrání kotelny,hořáky,likvidace odpadků, znečišťování ovzduší, čištění a provedení komínů, dodržování zákona 222/1994 Sb. atd. nebo alespoň upozornění na příslušné zákony. V každém případě je to znamená detailní znalost ČSN 06 0830, 06 0310, 07 0240, 07 0245, ale i nových evropských norem , které v loňském a letošním roce vyšly.Předpokládá to i některé praktické znalosti např. seřízení tlaku vzduchu v expanzní nádobě s membránou , znát funkci filtrů,zpětných armatůr ( ne každá zpětná armatůra může např.pracovat ve svislé poloze ) atd.
V březnu 1994 začaly platit :
ČSN P ENV 305 (69 6305) -" Výměníky tepla . Definování výkonnosti výměníků tepla a všeobecné metody zkoušek pro stanovení výkonnosti výměníků tepla".
ČSN P ENV 306 (69 6306)-" Výměníky tepla. Metody měření parametrů
potřebných pro stanovení výkonnosti".
ČSN P ENV 307 (69 6307) - "Výměníky tepla. Návody na vypracování instrukcí pro instalování , obsluhu a údržbu pro udržení výkonnosti všech typů výměníků tepla".
ČSN P ENV 308 (69 6308) -" Výměníky tepla . Metody zkoušek pro ověření výkonnosti zařízení pro regenerací tepla".a v dubnu 1994 :
ČSN P ENV 247 (69 0006) -" Výměníky tepla. Terminologie".
Normy 305 , 306 jsou výrobní a pro typové zkoušky a norma 308 je pro regenerační ohříváky vzduch - vzduch nebo spaliny - vzduch.
Velmi důležitá je ČSN P ENV 307 .Určuje ,že s každým výměníkem (např. i deskovým ohřívákem) musí být dodáno :
a) instrukce pro instalování.
b) instrukce pro provoz.
c) instrukce pro údržbu.
Zavádí pojem " Prohlídky" a "dohled" a v údržbě výrazy " preventivní , provozní, běžná ".
1. Instrukce pro instalování určuje : přístupnost, snadnost prohlídek, konstrukci základů (uchycení) , možnost měření výkonnosti, tepelnou izolací atd. Důležitý je čl.4.5. který nařizuje ,že každý výměník musí mít štítek a které hodnoty zde musí být uvedeny.
2. Instrukce pro provoz určuje :popis typu , popis regulačních ,
kontrolních a signalizačních obvodů a jejich schémata, nastavovací hodnoty (záznam o seřízení) , rozsah provozních parametrů , odstavování , najíždění ,sjíždění atd. Dále pravidla běžné bezpečnosti např. pro tlakové nádoby tzn. zkoušení bezpečnostní výstroje včetně lhůt.
3. Instrukce pro údržbu obsahuje důležité úkony pro :
a) Všeobecnou údržbu.
b) Speciální údržbu.
jejich intervaly (např.formou tabulek) "P" = periodicky nebo "N"= když je to nutné. Jsou zde uvedeny činnosti a příloze tabulky ,
kde jsou tyto úkony vyjmenovány. Stačí je pouze doplnit o zvyklosti v ČR např. nulování manometrů, kontroly manometrů, zkoušení PV a podobně.
Uvedu pár příkladů závad projektantů a montážních podniků , které měly právoplatné oprávnění :
- Kotelna s výkonem 1,5 MW s expanzomatem 100 litrů a se dvěma pojistnými ventily DN 25.
- Otopné soustavy s expanzomaty bez pojistných ventilů nebo s pojisnými ventily s otevíracím přetlakem 6 barů.
- Pojistné ventily u teplovodních soustav nastavené na 6 , ale i 10 barů, přestože kotle jako nejslabší článek otopné soustavy mají pracovní přetlak pouze 2 až 3 bary.
- Pojistná potrubí vyvedena až za armaturami na vstupu a výstupu ze zdroje.
- Armatury na pojistných potrubích u soustavy s otevřenou expanzní nádobou. Oběhové čerpadlo umístěné na vstupu do kotle mělo velkou výtlačnou výšku , při provozu čerpadla docházelo k přepadu vody a obsluha armatury přivírala.
- Otevřená expanzní nádoba umístěná u otopné soustavy s kotlem RK 250 na konci rozvodu TV bez pojistných potrubí ,nebyla dodržena vodorovná vzdálenost expanzní nádoby od zdroje. Na vstupu a výstupu z kotle byly osazeny armatury.
- Při rekonstrukci kotelny byla otevřena expanzní nádoba zmenšená na poloviční velikost a přívodní pojistné potrubí bylo zrušeno. Expanzní nádoba byla pak připojena pouze na vratné pojistné potrubí , výkon kotle 200 kW.
- Expanzní nádoba s objemem 100 litrů byla úplně zavařená , bez víka a bez přepadového potrubí . Z nádoby bylo jako odvzdušnění vyvedeno pouze potrubí DN 10.
- Přepad z otevřené expanzní nádoby byl zaústěn do nádoby splachovače na WC.
- V kotelně nebyl osazen výškoměr ani jiný tlakoměr ,obsluha neměla navíc přístup k expanzní nádobě a tudíž vůbec žádný přehled o hladině vody v ototpné soustavě.
- Napájení nízkotlakého parního kotle bylo provedeno bez závislosti na hladině v kotli, pouze plovákovým spínačem na výšce hladiny v kondenzátní nádrži. Důsledek - popraskal kotel.
- Výškoměr ukazující výšku 60 kPa měl rozsah stupnice do 1 MPa .
- Malá prodejna byla vytápěna šestičlánkovým uhelným kotlem VSB IV a stejný kotel byl v letním období používán pouze na přípravu malého množství TUV. Následek - při otevření spodních čisticích dvířek "vytékal" dehet . Kotel na přípravu TUV tři sezóny za sebou havaroval přetopením, popraskaly stahovací tyče.
- Zpětné armatury na vratném pojistném potrubí byly namontovány opačně , tzn. umožňovaly průtok od expanzní nádoby do kotle.
- Kotelny ve sklepích bez jakéhokoliv větrání.
- Projekty neřešily větrání , pokud ano , nebylo podloženo výpočtem , zejména u uhelných kotelen.
