Vyhrazená tlaková zařízení určuje vyhláška ČÚBP 18/1979 Sb. ve znění vyhlášky 97/1982 Sb. a vyhlášky 551/1990 Sb. a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti:
§ 2 vyhlášky :
1) Vyhrazená tlaková zařízení ve smyslu §4 písm.d) až g) zákona 174/1968 Sb. (dále jen " zařízení ")jsou :
a) parní a kapalinové kotle (dále jen "kotle"),jejichž konstrukční přetlak přesahuje 0,07 MPa a teplota pracovní látky převyšuje bod varu při tomto přetlaku.
b) tlakové nádoby stabilní (dále jen "tlakové nádoby"),jejichž nejvyšší pracovní přetlak přesahuje 0,07 MPa a které obsahují plyny,páry nebo žíravé,jedovaté a výbušné kapaliny o jakékoliv teplotě nebo jakékoliv kapaliny o teplotě převyšující jejich bod varu při přetlaku 0,07 MPa.
c) kovové tlakové nádoby k dopravě plynů (dále jen "nádoby na plyny") , jejichž kritická teplota je nižší než + 50oC nebo plynů u nichž při teplotě + 50oC je absolutní tlak (tenze) par vyšší než 0,3 MPa.
§ 3 vyhlášky :
Zařízeními podle této vyhlášky nejsou:
a) kotle pracující s radioaktivními látkami nebo kotle umístěné v prostředí s neutronovým tokem.
b) kotle o objemu do 10 litrů (včetně), u nichž bezpečnostní součin z konstrukčního přetlaku v MPa a objemu v litrech nepřesahuje 10.
c) tlakové nádoby pracující s radioktivními látkami nebo tlakové nádoby umístěné v prostředí s neutronovým tokem.
d) tlakové nádoby do 10 litrů (včetně) , u nichž bezpečnostní součin nepřevyšuje 10.
e) tlakové nádoby z trubek i nekruhových průřezů o nejvyšším vnitřním rozměru do 100 mm (včetně) bez sběračů, popřípadě se sběrači, pokud sběrač z trubky i nekruhového průřezu nemá vnitřní rozměr větší než 150 mm(včetně).
f) topná tělesa pro parní a vodní (kapalinové) vytápění.
g) potrubí, jeho rozšířené části a tlakové nádoby do něho vestavěné (určené například k uvolňování tlaku jako zásobníky), jejichž vnitřní průměr (D) nepřesahuje trojnásobek vnitřního průměru (d) největší připojené trubky (D 3d),jakož i všechny rozšířené části potrubí a tlakové nádoby do něho vestavěné, pokud slouží jen k dopravě pracovní látky (například rozdělovače, odlučovače, sběrače).
h) tlakové části strojů a technických zařízení, které nejsou samostatnými tlakovými nádobami (například válce pístových strojů, skříně parních turbín,větrníky pístových kapalinových čerpadel, chladiče kompresorů, tlaková pouzdra zapouzdřených rozvoden ).
i) ohřívače vzduchu,prášníky,čističe plynu vysokých pecí.
j) nafukovací nekovová zařízení , u nichž vnitřní přetlak stlačeného plynu zajišťuje jejich tvar a tuhost (například pneumatiky,pneumatické nosníky,plováky).
k) nádoby na plyny o tlakovém objemu do 0,22 litrů (včetně).
l) nevratné tlakové nádoby pro aerosoly a podobné použití.
Dle nové vyhlášky o vyhrazeném tlakovém zařízení, která se v současné době zpracovává, se mezi vyhrazená tlaková zařízení dostanou pravděpodobně i parovody a horkovody.
T L A K O V É N Á D O B Y S T A B I L N Í :
Z výše uvedeného textu vyhlášky vyplývá , že tlakovou nádobou stabilní (dále jen TNS) jsou u ohříváků a výměníků pouze primerní strany,jsou-li topeny horkou vodou s teplotou větší než 115oC nebo parou s přetlakem větším než 0,07 MPa,jež mají větší objem než 10 litrů a bezpečnostní součin je větší než 10.
Sekunderní strany těchto ohříváků nejsou vyhrazeným tlakovým zařízením dle vyhlášky ČÚBP 18/1979 Sb.- musí však odpovídat jiným předpisům např. vyhlášce 48/1982 Sb.- "Základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení" ve znění pozdějších změn, ČSN 06 0830 - " Zabezpečovací zařízení pro ústřední vytápění a ohřívání užitkové vody" , ČSN 06 0310 - " Ústřední vytápění.Projektování a montáž ", ČSN 06 0320 - " Ohřívání užitkové vody. Navrhování a projektování" atd.
Od 1.8.1996 platí nová ČSN 06 0830 a ČSN 06 0310 a 06 0320 jsou též v současné době zásadně přepracovávány (jsou ve fázi 1.návrhu). TNS jsou tudíž ze zařízení tepelných zařízení :
a) primerní strany ohříváků a výměníků
b) vzdušníky
c) tlakové expandery se vzduchovým polštářem
e) tlakové expandery s membránou nebo vakem (expanzomaty)
f) nádoby samočinných vodáren
g) pojízdné hasicí přístroje pěnové a práškové
h) zásobníky P-B ,
atd.
Tlakovými nádobami jsou např. i fekální vozy , sodobary, vzdušníky pojízdných kompresorů atd, které se mohou na tepelných hospodářstvích používat.
Nejsou jimi např. odlučovače,bahníky,rozdělovače,sběrače na potrubí priméru .
Stanoviskem ČÚBP nejsou TNS všechny deskové ohříváky, musí však stále splňovat požadavky vyhlášky 48/1982 Sb. , ČSN 06 0830,06 0310 ,06 0320 (i po primerní straně).
KONSTRUKCE A VÝSTROJ TNS :
TNS musí odpovídat ČSN 69 0010 - "Tlakové nádoby stabilní.Technická pravidla". Norma byla v nedávné době zcela přepracována a byla rozdělena v současné době do 12. samostatných částí.
Část 1.1. Základní část.Všeobecná ustanovení a terminologie.
1) v čl.1 určuje,pro které nádoby neplatí a je chybou , že text není v souladu s vyhláškou 18/1979 Sb.
2) v čl.2.1. se definuje TNS . Je zde použita nepřesná definice
a proto uvádím text zrušené ČSN 69 0010/1975 ,který bude použit v nové vyhlášce (kam definice patří ):
Za tlakovou nádobu stabilní se považuje tlaková nádoba:
a)neměnící své stanoviště,trvale nebo přechodně spojená se zdrojem tlaku,
b)převozná,přenosná popř.pojízdná, pokud je trvale spojená se zdrojem tlaku.
3)v čl.2.5. je určena "hranice nádoby" a je důležitá zejména vzhledem k textu § 4 odstavec 1 vyhlášky 18/1979 Sb.(551/90 Sb.):
" Vyrábět,montovat,opravovat a rekonstruovat zařízení a provádět revize a zkoušky kotlů a tlakových nádob dodavatelským způsobem a periodické zkoušky nádob na plyny smějí organizace pouze na základě oprávnění (dále jen "oprávněná organizace")".
a vzhledem k textu čl.146 a 147 ČSN 69 0012 :
Opravy , rekonstrukce a montáž tlakových částí nádob vyžadující vrtání děr, svařování , nýtování popř. výrobu nových tlakových částí, smí provádět pouze oprávněná organizace.
Ostatní údržbářské práce , jako čištění nádob , zabrušování uzavíracích armatur ,výměna těsnění,výměna bezpečnostní výstroje,tužení švů , výměna šroubů , svorníků , zaválcovaných trubek , zavrtaných rozpěrek , přišroubovaných výztuh apod. spadají do běžné údržby a smějí je provádět kvalifikovaní pracovníci provozovatele.
Tato ustanovení jsou často porušována se zdůvodněním ,že svářečské práce prováděl svářeč se státní zkouškou. Oprávnění firmy musí být od ITI Praha .
Část 5.2. - Konstrukce. Výstroj tlakových nádob .
"čl.2.1.- Tlaková nádoba nebo tlakové prostory musí být opatřeny :
a) uzavírací a vypouštěcí armaturou,
b) tlakoměrem
c) pojistným zařízením
d) odvětrávacím uzávěrem (odvzdušněním).
čl.2.2.- Vybavení tlakoměrem a pojistným zařízením není třeba , je-li nejvyšší pracovní přetlak nádoby vyšší než dosažitelný přetlak zdroje tlaku a je-li vyloučeno zvýšení přetlaku v nádobě".
Stejný text má i § 170 odst.1 a 2 vyhlášky 48/1982 Sb.
Text čl.2.2 a § 173 odst.3 vyhlášky 48/1982 Sb.určuje ,že nádoba pracující s přehřátými parami nebo kapalinami o teplotě větší než 50oC musí mít teploměr.
1. Z textu vyplývá , že každá TNS (výměník) musí mít na primeru a sekunderu odvodňovací armaturu a odvzdušnění. Tuto výstroj však musí mít i ohřívák topený teplou vodou (do 115oC) nebo parou do přetlaku 0,07 MPa , dle vyhlášky 48/1982 Sb. Na tuto skutečnost zapomínají projektanti a konstruktéři, zejména u deskových ohříváků. Tyto ohříváky musí mít armatury odvodnění po obou stranách a odvzdušnění primeru a odvzdušnění sekunderu u ohříváků ústředního topení(dále jen ÚT). U ohříváků teplé užitkové vody (dále jen TUV) není odvzdušnění sekunderu nutné.
I u velmi malých deskových ohříváku musí být armatura odvodnění z důvodů zrušení tlaku a vypuštění vody při výměně (opravě) a odvzdušnění zdůvodu nevhodného vytlačování vzduchu do okruhů.
2. Pojistné zařízení primeru VS je zpravidla umístěno na zdroji,teplárně nebo elektrárně ,a nemusí být na každém výměníku.
2.1 PV musí mít otevírací přetlak ,který je roven nejvyššímu pracovnímu přetlaku nádoby.
2.2 Konstrukce PV musí být schválena organizací státního odborného dozoru.
2.3 Na zařízeních TH nesmí být před PV žádná uzavírací armatura .
2.4 Výpočet,dokumentace,značení PV a umístění musí odpovídat ČSN 13 4309 -"Průmyslové armatury. Pojistné ventily.Část 1. Termíny a definice, Část 2.- Technické požadavky,Část 3.- Výpočet výtoků, Část 4.- Typové zkoušky ".
2.5 Výfukové potrubí musí mít PV s otevíracím přetlakem přes 1,6 MPa. Výfuk z PV nesmí ohrožovat obsluhu.
3. Osazení manometrů a teploměrů na primeru je nutné jak na vstupu tak i na výstupu z výměníku.Z hlediska TNS musí být na vstupu.
3.1 Rozsah stupnice by měl být takový,aby hodnota pracovního přetlaku se nacházela v prostřední třetině rozsahu stupnice. Tam kde je horkovodní soustava provozována s letními a zimními čerpadly je to někdy problém.
3.2 Na stupnici manometrů ,nikoliv na skle musí být označena hodnota nejvyššího pracovního přetlaku (otevírací přetlak jistícího pojistného zařízení).
U expanderů a na sběrači v místě doplňování musí být označeny hodnoty min. a max.přetlaku , který je v soustavě automaticky udržován např. zelenou barvou a otevírací přetlak PV červenou čárkou. Hodnoty min. a max. přetlaku v OS je nutno označit i na manometrech na sběračích a rozdělovačích.
Značky doporučuji provádět izolepou,značení fixem není trvanlivé a barvou je čárka příliš silná.
3.3 Konstrukce, montáž a umístění tlakoměru musí odpovídat požadavkům ČSN 25 7201 a přednostně se jednotlivé prvky volí dle ČSN 13 7501 .
3.4 Před manometry musí být trojcestné armatury a u páry kondezační smyčky.
Kohouty lze používat pouze do PN 16 (bar) a teploty 120oC. Další omezení je v ČSN 13 7501 čl.1.
POZOR ! Některé kohouty českých výrobců jsou pouze na teplou vodu a mají PN 6 a lze je tudíž pouze použít na otopných teplovodních soustavách.
3.5 Třída přesnosti manometrů je daná nejvyšším pracovním přetlakem a pro zařízení TH do 1 MPa může být 4% a do 2,5 MPa musí být 2,5%.
Upozorňuji na problematiku jednotky tlaku. V Čechách byla direktivně zavedena v souvislosti se zavedením SI soustavy pouze jedna jednotka tlaku a to Pascal (Pa,kPa,MPa). Po otevření se světu ,jsme s překvapením zjistili, že celý svět (ale i bývalé státy RVHP) měří tlak v " bar " ( jednotka je nesklonná , tzn.nepoužívat " barech") a Pascal se používá pouze při výpočtech.
V únoru 1992 byla jednotka "bar" v ČR povolena jako vedlejší jednotka a její postavení je stejné jako "oC" v teplotách. Chybou je,že čeští výrobci vyrábějí tlakoměry se stupnicí pouze v Pa a v zahraničí pouze v "bar". Není potom vyjímkou , že na jednom výměníku (kotelně) jsou manometry,které mají stupnice v Pa, kPa, MPa, bar ,psi, m.v.s. nebo v kombinaci těchto jednotek.
Každý provozovatel si může svobodně rozhodnout v jakých jednotkách bude provádět měření tlaku , ale pak by to mělo být jednotné pouze v této jednotce ( alespoň na jednotlivých výměnících).
4. Teploměry mohou být různé konstrukce a pro kontrolu obsluhou na místě jsou vhodné bimetalové, které však mají velkou nepřesnost.
4.1 Na stupnici teploměru má být hodnota nejvyšší teploty označena červenou čárkou nebo jiným vhodným způsobem.
5. Vodoznaky se používají u tlakových expanzních nádob se vzduchovým polštářem.
5.1 Konstrukce přímých i nepřímých vodoznaků musí být schválena organizací státního odborného dozoru.
5.2 Skleněné trubičky u vodoznaků lze používat pouze do přetlaku 1,6 MPa a musí být opatřeny ochrannou konstrukcí (krytem) , která nesmí zhoršovat viditelnost hladiny.
5.3 Na vodoznaku nebo na nádobě musí být označena min. a max. hladina.Hladina by měla být uprostřed nádoby, aby byl vzduchový polštář co největší.
5.4 Doporučuji osadit na expander havarijní čidlo ,které zabrání najetí zdroje tlaku (kompresoru) při dosažení havarijní minimální hladiny, je zde totiž nebezpečí průniku vzduchu do přívodního pojistného potrubí a u teplovodních kotlů to může způsobit havarii kotle.
6. U všech prvků používaných na TNS,ale i na výměníku nutno vždy
prověřit PN a pracovní stupeň (oC) ,zejména u armatur odvodnění a odvzdušnění atd.
Část 5.3 Požadavky na značení .
1. Každá TNS musí mít tovární štítek , který musí obsahovat :
a)označení výrobce,
b)výrobní číslo
c)rok výroby
d)nejvyšší pracovní přetlak
e)nejvyšší a (nebo) nejnižší dovolená pracovní teplota
f)objem v litrech nebo v m3
2. Pro nádoby s více pracovními prostory pracujícími s rozdílnými pracovními parametry, je nutno na štítku uvést údaje dle bodu /d/,/e/,/f/ pro každý prostor.
3. Pojistné ventily musí být označeny v rozsahu uvedeném v ČSN 13 4309-2.
4. Pojistná membránová zařízení (tj.membrána a její držák) musí být označena v rozsahu uvedeném v ČSN 69 2501.
5. Každý pojistný ventil musí být dokumentován v rozsahu uvedeném v ČSN 13 4309-2.
6. Každá pojistná membrána (příp.sada membrán) musí být dokumentována v rozsahu uvedeném v ČSN 69 2501.
7. Tovární štítek musí být neodnímatelně upevněn , musí být viditelný a přístupný.
Část 7.1 Stavební a první tlaková zkouška.
1. Tyto zkoušky musí být provedeny na každé vyrobené nádobě u výrobce a potvrzují se v pasportu TNS.
2. Po opravě , rekonstrukci vyžadující oprávnění ITI Praha musí
být provedena také stavební zkouška , tlaková zkouška a výchozí revize.
Část 7.2 - Pasport
ČSN obsahuje vzory tiskopisů Pasportu (Revizní knihy).
1. Pasport musí doplnit montážní firma , která prováděla osazení bezpečnostní výstroje , regulace , ochran a blokád v příslušných kolonkách ,nebo revizní technik při výchozí revizi.
2. V poslední době se vede polemika,zda nádoby vyrobené dle EN 286 (69 0286) musí mít Pasport . Rozhodující je znění § 5 odst.1 vyhlášky ČÚBP 18/1979 Sb. , že ke každé TNS musí výrobce dodat pasport (revizní knihu).
PROVOZ TNS
Pro provoz TNS platí ČSN 69 0012 - "Tlakové nádoby stabilní . Provozní pravidla".
1. Určuje podmínky pro uvádění nádob do provozu
a) rychlost stoupání přetlaku 0,5 MPa/min.
b) rychlost stoupání teploty dle pokynů výrobce.
c) možnost dotahování spojů je omezena přetlakem .
d) určuje najetí nádoby nejdříve po sekunderu (chladnější pracovní látka) a poté primer.
2. Určuje zkoušky bezpečnostní výstroje TNS
2.1 Stavoznaky - Kontrola zařízení ke sledování stavu hladiny se provádí podle provozních pokynů,nejméně však:
a) u dálkových ukazatelů stavu hladiny,regulátorů a registračních přístrojů stavu hladiny porovnáním s přímým stavoznakem nebo jiným způsobem stanovených provozními pokyny jedenkrát za šest měsíců.
b) u signalizačních zařízení mezních stavů,při každém zjištění nesprávné funkce přístrojů,nejméně jedenkrát za měsíc.
c) u nádob s pracovní tekutinou působící agresivně, a u tekutiny způsobující nánosy vnitřního povrchu nádob,jedenkrát za týden .
d) u přímých stavoznaků,pokud jsou vybaveny příslušnou armaturou, jedenkrát za rok.
e) u nádob topených ,kde může dojít změnou stavu hladiny tekutiny k podchlazení nebo k přehřátí stěny nádoby,musí být kontrola zařízení provedena jedenkrát za směnu.
2.2 Tlakoměry - Kontrola správné činnosti tlakoměrů se provádí kontrolou na nulové hodnoty stupnice tlakoměrů nejméně jedenkrát za tři měsíce.
Provozní tlakoměry se musí kontrolovat porovnáním s údaji kontrolního tlakoměru nebo se musí přezkoušet na pístovém tlakoměru nejméně jedenkrát za dva roky a jedenkrát za pět let u tlakoměrů umístěných na nádobě ,která je součástí pojízdných hasicích přístrojů,ve které není v pohotovostním stavu přetlak.Kromě toho se provede porovnání provozních tlakoměrů s kontrolními tlakoměry vždy při zjištění chybné činnosti provozních tlakoměrů.
3.3 Pojistné ventily - Průchodnost pojistných ventilů ,jejichž konstrukce umožní nadlehčení kuželky,se zkouší za provozu nadlehčením kuželky v těchto lhůtách:
a) u nádob s pracovním přetlakem do 4 MPa nebo s teplotou pracovní tekutiny do 300o C nejméně jedenkrát za měsíc,
b) u nádob ,které obsahují jedovaté ,žíravé nebo jinak nebezpečné tekutiny a u nádob s pracovním přetlakem nad 10 MPa ,nejméně jedenkrát za rok ,
c) u ostatních nádob jedenkrát za čtyři měsíce ,
d) u nádob ,kde je před pojistným ventilem osazena průtržná membrána (náhradní pojistné zařízení), se zkouší pojistný ventil nejméně jedenkrát za rok a po každém protržení membrány způsobem uvedeným v provozních pokynech.
U nádob,které jsou součástí pojízdných hasicích přístrojů,ve kterých není v pohotovostním stavu přetlak ,musí být pojistný ventil přezkoušen po každém použití přístroje,nejméně však jedenkrát za šest měsíců.
Průchodnost pojistných ventilů,jejichž konstrukce neumožní nadlehčení kuželky jako např. u plynotěsných pojistných ventilů,se zkouší způsobem a ve lhůtách podle provozních pokynů,nejméně jedenkrát za rok.
3.4 Teploměry
Údaje provozních teploměrů se musí přezkoušet porovnáním s kontrolními teploměry podle provozních pokynů,nejméně však jedenkrát za dva roky.Nesmí být překročeny povolené odchylky teploměrů.
ZKOUŠKY BEZPEČNOSTNÍ VÝSTROJE MUSÍ BÝT PROKAZATELNÉ TZN. MUSÍ BÝT UČINĚN ZÁPIS.
Důležitý je čl. 38 , že bezpečnostní výstroj se musí zkoušet při uvádění do provozu,uplynula-li od posledního přezkoušení doba delší než stanovuje ČSN.
3) Určuje kdy TNS musí být ihned odstavena z provozu:
a) vznikne-li v ní trhlina
b) stane-li se netěsnou v rozebíratelných spojích , obsahuje-li nádoba žíravé ,jedovaté, výbušné nebo hořlavé tekutiny.
c) dojde-li k selhání bezpečnostní výstroje (např. zalepení pojistného ventilu),zařízení ke stanovení stavu hladiny apod.
d) hrozí-li přímé nebezpečí úrazu osob, popřípadě vzniku poruch při dalším provozu nádoby.
e) vyskytnou-li se za provozu jiné neobvyklé jevy, jejichž příčiny nelze při provozu nádoby vyšetřit ,popřípadě odstranit.
f) při vzniku deformací na stěnách tlakového celku,
g) při překročení maximální pracovní teploty, při které by mohla být narušena pevnost materiálu.
h) ve všech případech stanovených provozními pokyny.
4.Revize a zkoušky TNS dle ČSN 69 0012 a vyhlášky ČÚBP č.18/1979
4.1 Výchozí revize se provádí u TNS
- nových
- rekonstruovaných a opravených dle čl. 146
- u nichž došlo ke změně použití nebo přemístění s vyjímkou nádob pojízdných ,převozných a přenosných.Výchozí revize se provádí před uvedením do provozu a smí ji provést revizní technik provozovatele viz rozdělení revizních techniků tlakových zařízení.
Provádění výchozích revizí je velmi často opomíjeno a některé montážní firmy o této povinnosti vůbec neví, protože provádí pouze instalaci viz.čl.22 ČSN 69 0012, ke které nepotřebují oprávnění od ITI Praha .
Doklady o provedení výchozí revize TNS nevyžadují ani stavební úřady při kolaudaci. Velmi často se opomíjí provedení výchozí revize po opravě.
4.2 1.provozní revize se musí provést do 14 dnů od uvedení do provozu (převzetí zařízení od dodavatele po zkušebním provozu).
4.3 Provozní revize se provádí nejméně jednou ročně a nejméně jednou za 2 roky u chladících zařízení.
Provozní revizí se prověřuje zejména:
a) celkový stav nádoby ,bezpečnostní výstroje, regulačních, uzavíracích a blokovacích zařízení ,měřících přístrojů a jejich signalizačního zařízení, topného zařízení u nádob topených apod.
b) zda zařízení a výstroj podle bodu a) jsou udržovány a kontrolovány a zda se vede předepsaná dokumentace.
c) způsob provozu ,zejména zda nejsou překročeny přípustné stavy (tlaky, teploty,hladiny, výkony apod).
d) čistota a pořádek v okolí nádoby ,bezpečný a dostatečný přístup k nádobám .
e) zda jsou výrobní štítky čitelné a nepoškozené,
f) zda obsluha splňuje podmínky čl.6 Přílohy
Při provozní revizi je nutné posoudit i sekunderní stranu ohříváku a zařízení celé VS, protože přímo souvisí s bezpečným provozem TNS. Sekunderní strana je dokonce nebezpečnější vzhledem ke korozi , zanášení pojistných ventilů atd. 4.4 Vnitřní revize se provádí ve lhůtě ne delší 5-ti let a v dalších případech dle čl.94.
Vnitřní revize nádoby se provádí po vyčištění celé nádoby,aby bylo možno posoudit stav povrchu vnitřních i vnějších stěn nádoby. Stěny musí být zbaveny usazenin, nánosů a nápeků tak, aby byl povrch čistý.
Při čištění nesmí být povrch stěn poškozen mechanicky ani chemicky. V případech,kdy je nutno posoudit podle provozních pokynů nánosy usazeniny,popřípadě provést jejich rozbor ,provede se vnitřní revize nádoby také před vyčištěním.
Při vnitřní revizi ohříváku (TNS) je nutné vyčistit a prohlédnout i sekundérní strany zejména pro posouzení usazenin,koroze.
Kvalita vody na sekunderu UT musí též odpovídat ČSN 07 07401, na což se někdy zapomíná a kvalita vody se nesleduje. Je nutno
provést kontrolu minimálně před zahájením topné sezony.
Rozebrání a vyčištění doporučuji provádět i u nevyhrazených ohříváků. U ohříváků TUV je to bezpodmínečně nutné k zajištění hospodárnosti a spolehlivosti a 5-ti letá lhůta je v některých případech příliš dlouhá.
4.5 Zkouška těsnosti
Zkouškou těsnosti se prokazuje,zda tlakový celek nádoby včetně výstroje je těsný při pracovním přetlaku. Zkouška těsnosti musí být provedena :
a) po každé vnitřní revizi,
b) je-li potřeba bližšího určení místa a rozsahu netěsnosti ,
c) po výměně zaválcovaných teplosměnných trubek nebo tlakových částí podrobených stavební a tlakové zkoušce již při výrobě (např. výměnné chladicí nabo ohřívací svazky ) a po dodatečném zavaření hrdel nebo návarků o vnějším průměru menším než největší nevyztužený otvor při splnění podmínek čl.146. Zkouška těsnosti se provádí :
a) hydraulicky (zpravidla vodou)
b) pneumaticky (vzduchem nebo inertním plynem)
c) pracovní tekutinou
4.6 Tlaková zkouška
Tlakovou zkouškou se prokazuje pevnost a těsnost nádoby při zkušebním přetlaku.Provádí se zpravidla vodou, popřípadě jinou kapalinou nežíravou, nejedovatou a bez nebezpečí výbuchu o teplotě nejvýše 50oC a to :
a) nejpozději jednou za devět let od předcházející tlakové zkoušky,pokud v pokynech pro uvádění nádob do provozu není uvedena kratší lhůta,
b)po každé opravě,úpravě nebo rekonstrukci ve smyslu čl.146,
c) po provozní přestávce delší dvou let ,pokud to je na základě vnitřní revize nutné,
d) po přemístění nádoby (netýká se nádob pojízdných, přenosných, převozných a nádob nově dodaných), pokud to je na základě vnitřní revize nutné,
e) po překročení nejvyššího pracovního přetlaku nebo nejvyšší pracovní teploty,při kterých mohlo dojít ke zhoršení jakosti materiálu stěn nádoby.
Hodnota zkušebního přetlaku je uvedena v pasportu (revizní knize) a je zpravidla 1,5 násobek nejvyššího prac. přetlaku.
Výsledky revizí a zkoušek nádob se zapisují do revizního deníku, karet,nebo se vypracuje revizní zpráva.
5. Určuje odstavování nádob :
5.1 na dobu kratší do 60 dnů
5.2 na dobu delší přes 60 dnů
5.3 Při odstavení musí být nádoba odkalena , odvodněna a tlak snížen na atmosferický.
5.4 O snížení tlaku je povinnost se přesvědčit otevřením odvzdušnění (nebo odvodnění) a ne pouze sledováním tlakoměru.
5.5 Ohříváky UT se zásadně nevypouští.
K O T L E A K O T E L N Y
Kotle se dělí u parních kotlů přetlakem 0,7 (0,5) bar a u kapalinových kotlů teplotou ll5o C (110o C ).
Na kotle do přetlaku 0,5 bar ( nízkotlaké parní), nebo s teplotou do 110o C (teplovodní) se vztahuje vyhláška ČÚBP č. 91/1993 Sb.- " k zajištění bezpečnosti práce v nízkotlakých kotelnách" (kotelny se součtovým výkonem kotlů větším než 100 kW, nebo s jmenovitým výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším) ,ČSN 06 0830 - "Zabezpečovací zařízení pro ústřední vytápění a ohřev užitkové vody.",,ČSN 06 0310 - "Ústřední vytápění. Projektování a montáž.," a další navazující předpisy a ČSN.
Kotle s konstrukčním přetlakem vyšším než 0,7 bar ( parní ), nebo teplotou vody větší než 115oC (horkovodní) jsou vyhrazeným tlakovým zařízením,na něž se vztahuje vyhláška ČÚBP č.18/1979 Sb.,ČSN 07 0710- "Provoz,obsluha a údržba parních a horkovodních kotlů" ČSN 07 0620 - "Konstrukce a výstroj parních a horkovodních kotlů",a další navazující předpisy a ČSN.
Vyhláška 18/1979 Sb.se nevztahuje na kotle o objemu do 10 litrů (včetně), u nichž bezpečnostní součin z konstrukčního přetlaku v MPa a objemu v litrech nepřesahuje 10.
Další rozdělení kotlů nízkotlakých parních a teplovodních je dle výkonu jednotlivých kotlů do 50 kW - ČSN 07 0245 a nad 50 kW - ČSN 07 0240.
Samostatnou kapitolou jsou spalinové kotle (ohříváky) umístěné za průmyslovými spotřebiči,ale i za nízkotlakými kotli. Může-li teplota vody překročit teplotu 115o C a pára přetlak 0,07 MPa , je toto zařízení též vyhrazeným tlakovým zařízením. Zatím je chápáno jako kotel, viz zrušená ON 07 0201- "Kotle na odpadní teplo" a provoz a výstroj by se měly řídit ČSN 07 0710,07 0620. Dle mého mínění jsou tyto požadavky neúměrné např. požadavek na topičský průkaz,kdy se musí kotel odstavit atd. Lepší řešení by bylo zařazení těchto spalinových ohříváků mezi TNS.Problematika však není jednoduchá , v chemickém provozu jsou spalinové kotle o výkonu i 100 tun/hod.
Je-li zdrojem plynová kotelna, pak se zařízení rozdělují výkonem 50 kW.
Na zařízení do 50 kW se vztahuje ČSN 38 6441 - " Odběrní plynová zařízení na svítiplyn a zemní plyn v budovách ".Na zařízení nad 50 kW se vztahuje ČSN 07 0703 - "Plynové kotelny" a ČSN 38 6420 - " Průmyslové plynovody". Pro obě zařízení platí vyhláška ČÚBP č. 21/1979 Sb., č. 85/1978 Sb. a další navazující předpisy a ČSN.
Vyhláška 91/1993 Sb. a ČSN 07 0703 pojednává o " kotelnách " a ostatní předpisy a ČSN jednají o jednotlivých "kotlích".
Kotle lze tudíž rozdělit takto:
1.nízkotlaké kotle parní do 0,5 bar
2.parní kotle nad 0,7 bar
3.teplovodní kotle do 110o C
4.horkovodní kotle nad 115o C
Pro přehled uvádím některé úkony , doklady , dokumentaci ,
zkoušky a revize kotlů , které se musí provádět po ukončení montáže a během provozu u zařízení , dle číslování výše uvedeného rozdělení.
musí být u zařízení číslo
-----------------------------------------------------------------
1. Odborná prohlídka dle § 16 vyhlášky ČÚBP č. 91/1993 Sb. 1, 3
a) před uvedením do provozu
b) po každé generální opravě a rekonstrukci kotlů
c) při změně druhu paliva
d) vždy po jednom roce provozu kotelny
e) u sezónních provozů před zahájením každé sezóny.
2. Stavení zkouška a první tlaková zkouška kotlů dle ČSN 07 0624 2, 4
3. Odborné šetření k uvedení kotlů do trvalého provozu dle čl. 6 ČSN 07 0710 2, 4
4. Zkoušky ústředního vytápění dle ČSN 06 0310 1, 3+
+ provádí se též u sekundárních okruhů (otopných soustav ) do ll5o C ohříváků topených zařízením dle bodů 2, 4 .
5. Revizní kniha - pasport 2, 4
6. Předpis výrobce pro provoz a údržbu všechny
7. Místní provozní předpis
7.1 dle čl. 8.1 ČSN 06 0830 a § 10 vyhlášky 91/1993Sb. 1, 3
7.2 dle čl. 2 ČSN 07 0710 2, 4
8. Obsluha
8.1 Zkoušky topičů dle vyhlášky ČÚBP č. 18/1979 Sb. 2, 4
8.2 Osvědčení topiče dle vyhlášky ČÚBP 91/1993 Sb 1, 3
9. Provádění pravidelných revizí a zkoušek při provozu
- provozní revize 2, 4
- vnitřní revize
- zkoušky těsnosti
- tlakové zkoušky
10.Oprávnění k montáži,opravám , revizím od ITI PRAHA 2, 4
Veškeré tyto úkony, zkoušky a revize musí být prokazatelné tzn. musí být o nich učiněn zápis.
Revize a zkoušky kotlů dle ČSN 07 0710 a vyhlášky ČÚBP č.18/1979 Sb.
1. Provozní revize se provádí po třech měsících provozu a po provozní přestávce delší než 2 měsíce při uvádění do provozu.
Provozní revize se provádí za provozu kotle a ověřuje se při ní :
- celkový stav kotle včetně topeniště,výstroj tlakového celku, pomocná zařízení a příslušenství kotle.
- funkční schopnost části kontrolního zařízení,
- způsob provozu , zejména zda nejsou překračovány přípustné stavy (tlaky,teploty, hladina, výkon apod.),
- odborná úroveň obsluhy kotle.
2.Vnitřní revize se provádí vždy po jednom roce provozu a v dalších případech dle čl.98. Revizní technik může u kotlů s bezvadnou úpravou vody a od výkonu 50 t/hod. prodloužit lhůtu o jeden rok.Předmětem vnitřní revize je především zjištění stavu dostupných stěn tlakového celku a to jejich vnitřního a vnějšího povrchu.
3.Zkouška těsnosti
Zkouškou těsnosti se ověřuje, zda kotel včetně výstroje je při jmenovitém tlaku těsný.
Zkouška těsnosti musí být provedena :
a) po každé vnitřní revizi kotle,
b) po každém otevření a novém uzavření tlakového celku,
c) po drobných opravách tlakového celku kotle provedených v rámci provozní údržby,jež nevyžadují oprávnění podle ČSN 07 0622
d) před každou kontrolní tlakovou zkouškou,
e) nařídí-li to dozorčí orgán,
4.Tlaková zkouška
Tlaková zkouška se provádí pouze na základě předpisů dozorčích orgánů a to:
a) nejpozději za 9 roků od předchozí zkoušky zkušebním přetlakem,
b) po každém přemístění stabilního kotle na nové pracoviště před opětným zahájením provozu,
c) po provozní přestávce delší dvou let,
d) nařídí-li to dozorčí orgány.
e) po opravě a rekonstrukci dle § 6 vyhlášky 18/1979 Sb.
Tlakovou zkouškou se ověřuje, zda kotel včetně výstroje je při
zkušebním přetlaku těsný a pevný.Hodnota zkušebního přetlaku je uvedena v revizní knize kotle. O revizích a zkouškách musí být učiněn zápis revizním technikem do revizního deníku.
Zkoušky bezpečnostní výstroje kotlů
1. Vodoznaky - U přímých vodoznaků je nutno za provozu zabránit jejich ucpání.U kotlů s konstrukčním tlakem do 1,55 MPa se to děje profukováním a to nejméně jedenkrát za směnu. Profukuje se zvlášť parou při uzavřeném přívodu vody a zvlášť vodou při uzavřeném přívodu páry.
Vodoznaky kotlů s konstrukčním tlakem nad 1,55 MPa se nemusí každou směnu profukovat ,jejich průchodnost se však zkouší v každé směně uzavřením páry,což se má projevit náhlým stoupnutím vody v zorném skle. Po opětném otevření přívodu páry má hladina ve skle opět rychle klesnout na původní stav. Zjistí-li se při tom,že vodoznak je neprůchodný,popř.že jeho průchodnost je snížena , musí být profouknut . U kotlů s konstrukčním tlakem nad 7,8 MPa se průchodnost vodoznaku zkouší jednou týdně za podmínky,že se v každé směně provádí porovnání aspoň tří nezávislých vodoznaků a jejich údaje se shodují.
2. Tlakoměry - přesnost údajů provozních tlakoměrů musí být kontrolována kontrolními tlakoměry s odpovídajícím rozsahem stupnice, a to při každém podezření na nesprávnost údajů provozních tlakoměrů,např.nesouhlasí-li údaj tlakoměru s otevíracím tlakem pojistných ventilů apod.,avšak nejméně jednou za rok. Nejméně jednou měsíčně se musí provádět nulování tlakoměrů.
3. Pojistné ventily - se musí funkčně přezkušovat, a to u parních kotlů s konstrukčním tlakem do 1,55 MPa jejich odlehčením nejméně jednou za týden, u kotlů s konstrukčním tlakem do 4,5 MPa jejich odlehčením nejméně jednou za měsíc . U parních kotlů s konstrukčním tlakem nad 4,5 MPa a u horkovodních kotlů musí být způsob a lhůty přezkušování uvedeny v místních provozních předpisech,avšak lhůta přezkoušení nesmí být delší než jeden rok.
4. Teploměry - jejich údaje se musí ověřovat porovnáním s údaji kontrolních teploměrů, umístěných v kontrolních jímkách, nebo kontrolou provozních teploměrů s kontrolními etalony v měrových střediscích, a to nejméně jednou za rok. U parních kotlů s jmenovitou teplotou přehřáté, popř. přihřáté páry nad 500o C však po třech měsících provozu , jedná-li se o teploměry ,jimiž se měří teploty nad 500 o C.
O všech těchto zkouškách a kontrolách musí být učiněn zápis.
Tepelná a jiná měření .
1. U provozovaných kotlů se musí sledovat měřící přístroje, kterými je kotel vybaven a činit záznamy o jejich údajích, a to nejméně v dále uvedeném rozsahu a intervalech. Záznamy provádí obsluha kotle , příp. jiný pověřený pracovník .
2. U kotlů 4. třídy se musí provést topná zkouška.
3. Provozovatelé jsou povinni tepelná měření soustavně vyhodnocovat a podle jejich výsledků činit opatření k odstranění nadměrných tepelných ztrát.
OTOPNÉ SOUSTAVY ÚSTŘEDNÍHO VYTÁPĚNÍ
Vážným nedostatkem projektantů, montážních organizací a provozovatelů je opomenutí ČSN, které se týkají otopných soustav ústředního vytápění, zejména ČSN 06 0830 a ČSN 06 0310.
Montážní organizace mající Živnostenský list provádějí montáž a rekonstrukce soustav ústředního vytápění (na které nemusí být oprávnění od ITI Praha), bez znalostí těchto ČSN.
ČSN 06 0830 platí pro všechny otopné soustavy ústředního vytápění bez omezení výkonem , s výjimkami uvedenými v čl.1 " Předmět normy" .
Od 1.8.1996 začala platit nová ČSN 06 0830 -"Zabezpečovací zařízení pro ústřední vytápění a ohřívání užitkové vody",která nahradila ČSN 06 0830 ze dne 17.5.1988 v plném rozsahu.
ČÚBP zezávaznil některé články a revizní technik by se měl při výchozích revizích nebo odborných prohlídkách dle vyhlášky ČÚBP 91/1993 Sb. přesvědčovat,zda zejména tyto články byly splněny .
Norma byla v celé rozsahu přepracována. Byly vypuštěny popisné články , některé informační tabulky a obrázky ovlivňující řešení jednotlivých ustanovení a články omezující používání nových zabezpečovacích zařízení.
Úplně byly vypuštěny statě " horkovodní otopné soustavy" a "nízkotlaké kotle s trvalou kapalinovou náplní", které jsou řešeny v jiných předpisech a ČSN , např. ČSN 38 3350 a 07 0016 .
Aby nedocházelo k různým výkladům,měl by znít dle mého mínění poslední odstavec článku 1 takto :
" Pro zabezpečovací zařízení a výstroj parních kotlů
s nejvyšším přetlakem páry nad 70 kPa a horkovodních kotlů s teplotou vyšší než 115oC , které jsou vyhrazeným tlakovým zařízením dle vyhlášky ČUBP č.18/1979 Sb. platí ČSN 07 0620 a pro provoz těchto kotlů ČSN O7 0710.
Pro zabezpečovací zařízení a výstroj - primerních stran ohříváků TUV a výměníků ÚT topených parou s přetlakem nad 70 kPa a horkou vodou s teplotou nad 115oC a samostatných tlakových nádob stabilních např. expanderů a vzdušníků , které jsou vyhrazeným tlakovým zařízení dle vyhlášky ČUBP č.18/1979 Sb.- platí ČSN 69 0010 a pro provoz ČSN 69 0012.
Pro zabezpečovací zařízení a výstroj primerních stran
ohříváků a výměníků topených parou s přetlakem do 70 kPa a teplou vodou do 115 oC a nízkotlakých kotlů - platí vyhláška ČUBP 48/1982 Sb. ve znění pozdějších změn."
Podstatnou změnou je zavedení nových výrazů a nebo jejich nové definování :
"3.13. pojistné místo :horní část zdroje tepla a část výstupního potrubí ze zdroje tepla končící ve vzdálenosti nejvýše 20 DN výstupního potrubí od hrdla . U redukčních zařízení se za pojistné místo považuje i úsek až k nejbližšímu rozdělovači , včetně tohoto rozdělovače.
3.14. pojistný úsek : část otopné soustavy , ve které je zdroj tepla, je vymezen uzavíracími armaturami na vstupu a na výstupu ze zdroje tepla .
poznámka autora : u ohříváků TUV je to zpětná armatura na studené vodě.
3.18. pojistné potrubí : potrubí propojující pojistné zařízení
s pojistným místem.
3.19. neutrální bod : místo v otopné soustavě , kde je napojeno expanzní zařízení .poznámka autora : neutrální bod je zpravidla totožný s expanzním bodem.
3.20. expanzní zařízení : součást zabezpečovacího zařízení vodních soustav ústředního vytápění umožňující :
- vyrovnání změn roztažnosti vody soustavy bez její zbytečné ztráty
- udržení přetlaku v otopné soustavě v předepsaných mezích ,
- samočinné , popř. automatické doplňování vody do otopné soustavy při jejich drobných netěsnostech , nevyvolávajících rychlou ztrátu pracovní látky.
3.21. expanzní potrubí : potrubí propojující expanzní zařízení s neutrálním bodem ".
V parních soustavách nenastala žádná podstatná změna. Nedostatkem nové normy je, že v článku 5.1. se neuvádí přímo zabezpečovací zařízení , ale pouze odkaz na ČSN 07 0240. V ČSN 07 0240 čl.4.1.7.1., však nejsou uvedeny elektrokotle , kondenzační smyčka před manometrem , že obnovení provozu musí být možné až po vědomém zásahu obsluhy, píšťalka nedostatku vody atd.
V čl. 5.2. by mělo být uvedeno , že velikost horní nádrže musí být dvojnásobkem obsahu pojistného potrubí.
Vodní otopné soustavy byly dány do jedné statě a rozděleny pouze na otevřené a uzavřené. Dle mého osobního názoru došlo až k přílišnému zeštíhlení normy a nejsou řešeny některé důležité případy řešení a vybavení otopných soustav např. provedení expanzní nádoby do volna, přepadu z ní ,kdy je povinnost osazení vratného potrubí , které se stalo expanzním, osazení výškoměru , vybavení tlakového expanderu se vzduchovým polštářem ( norma nedoporučuje jejich osazování ) ,povinnost osazení signalizace atd., atd.
Zásadní je znění textu čl. 6.2.1.:
" Pojistné zařízení musí být umístěno v pojistném místě. Dále musí být v pojistném místě osazen teploměr a tlakoměr , snímače
tlaku a teploty a případně i snímač nedostatku vody."
Stať ohřevu TUV byla celá zjednodušena a zeštíhlena. Nezáleží již na primeru . Zásadní je článek 7.2 , který určuje výstroj ohříváku , včetně přívodu studené vody. Pojistný ventil a manometr může být na pojistném úseku a je na projektantovi,aby podle místních podmínek, parametrů primeru , velikosti nádoby, konstrukce nádoby, rozhodl, zda pojistný ventil bude na studené vodě , na plášti nebo na potrubí výstupu TUV. Nedostatkem je,že není v normě uvedena povinnost regulace teploty a její max.hodnota 65oC . Dle mého mínění nutno chápat regulaci teploty 65o C jako zabezpečovací zařízení a nestačí jen odvolání na normu ČSN 06 0320.
Některé problémy , které neobsahuje nová ČSN 06 0830 budou
přesunuty do ČSN 06 0310 - "Ústřední vytápění. Projektování a montáž." a ČSN 06 0320 - "Ohřívání užitkování vody. Navrhování a projektování ", které se v současné době též zásadně přepracovávají.
Dle ČSN 06 0310 musí být smontované ústřední vytápění bez omezení výkonem tzn. každé, podrobeno zkouškám v rozsahu čl. 131 - 143 :
A) ZKOUŠCE TĚSNOSTI ČL. 134
B) ZKOUŠCE PROVOZNÍ , DILATAČNÍ ČL. 137
C) ZKOUŠCE PROVOZNÍ , TOPNÉ ČL. 138 - 143
O těchto zkouškách musí být učiněn zápis. Zápis musí obsahovat všechny údaje dle této normy,zejména zda zařízení je těsné a schopné bezpečného provozu.
Zdůrazňuji povinnost montážní organizace provést vypláchnutí rozvodů topné vody po skončení montáže, při 24hodinovém provozu čerpadel.U OS bez čerpadel by rozvody měly být propláchnuty tlakem vodovodního řádu. Poté musí být provedeno vyčištění a vypuštění rozvodů,vyčištění filtrů a odkalovacích nádob atd. - čl.133 ČSN 06 0310.
Znění článku 139 ČSN 06 0310 :
"Zařízení ústředního vytápění lze považovat za způsobilé pro spolehlivý, hospodárný a bezpečný provoz a topnou zkoušku za úspěšnou jestliže :
a) zařízení splňuje požadavky této normy,
b) zařízení splňuje požadavky ČSN 06 0830,
c) výkon otopných těles odpovídá potřebě tepla stanovené podle
ČSN 06 0210
d) otopná soustava je vyregulovaná podle projektové dokumentace
e) v průběhu topné zkoušky byla ověřena funkce automatické
regulace. Její spolehlivost a regulační schopnost byla ověřena předtím samostatnou zkouškou, při simulování všech možných stavů, především havarijních a těch,které nastávají v přechodných měsících při vyšších venkovních teplotách. O průběhu této samostatné zkoušky se sepíše rovněž protokol."
Mnoho pracovníků provozovatelů , ale i stavebních úřadů při kolaudaci nevyžadují však tyto zápisy dle ČSN 06 0830, 06 0310 ale ani zápisy o odborné prohlídky dle vyhlášky ČÚBP 91/1993 Sb. a výchozí tevize TNS dle ČSN 69 0012.
Varuji tepelné techniky a energetiky před prováděním odborných prohlídek dle vyhlášky 91/1993 Sb. bez znalosti příslušných předpisů a norem (i když je dle vyhlášky mohou provádět). Při odborné prohlídce se musí provést posouzení "celé kotelny" a ne jenom "kotle" , to znamená ,že se musí posoudit uložení paliva,provozování chemické úpravy vody, kvalita vody, zajištění např. hygienických předpisů osazením zpětných armatur na připojení na vodovod pitné vody,větrání kotelny,hořáky,likvidace odpadků, znečišťování ovzduší, čištění a provedení komínů, dodržování zákona 222/1994 Sb. atd. nebo alespoň upozornění na příslušné zákony. V každém případě je to znamená detailní znalost ČSN 06 0830, 06 0310, 07 0240, 07 0245, ale i nových evropských norem , které v loňském a letošním roce vyšly. Předpokládá to i některé praktické znalosti např. seřízení tlaku vzduchu v expanzní nádobě s membránou , znát funkci filtrů,zpětných armatur ( ne každá zpětná armatura může např.pracovat ve svislé poloze ) atd.
V březnu 1994 začaly platit :
ČSN P ENV 305 (69 6305) -" Výměníky tepla . Definování výkonnosti výměníků tepla a všeobecné metody zkoušek pro stanovení výkonnosti výměníků tepla".
ČSN P ENV 306 (69 6306)-" Výměníky tepla. Metody měření parametrů potřebných pro stanovení výkonnosti".
ČSN P ENV 307 (69 6307) - "Výměníky tepla. Návody na vypracování instrukcí pro instalování , obsluhu a údržbu pro udržení výkonnosti všech typů výměníků tepla".
ČSN P ENV 308 (69 6308) -" Výměníky tepla . Metody zkoušek pro ověření výkonnosti zařízení pro regenerací tepla".
a v dubnu 1994 :
ČSN P ENV 247 (69 0006) -" Výměníky tepla. Terminologie".
Normy 305 , 306 jsou výrobní a pro typové zkoušky a norma 308 je pro regenerační ohřívaky vzduch - vzduch nebo spaliny - vzduch.
Velmi důležitá je ČSN P ENV 307 .Určuje ,že s každým výměníkem (např. i deskovým ohřívákem) musí být dodáno :
a) instrukce pro instalování.
b) instrukce pro provoz.
c) instrukce pro údržbu.
Zavádí pojem " Prohlídky" a "dohled" a v údržbě výrazy " preventivní , provozní, běžná ".
1. Instrukce pro instalování určuje : přístupnost, snadnost prohlídek, konstrukci základů (uchycení) , možnost měření výkonnosti, tepelnou izolací atd. Důležitý je čl.4.5. který nařizuje ,že každý výměník musí mít štítek a které hodnoty zde musí být uvedeny.
2. Instrukce pro provoz určuje :popis typu , popis regulačních ,
kontrolních a signalizačních obvodů a jejich schémata, nastavovací hodnoty (záznam o seřízení) , rozsah provozních parametrů , odstavování , najíždění ,sjíždění atd. Dále pravidla běžné bezpečnosti např. pro tlakové nádoby tzn. zkoušení bezpečnostní výstroje včetně lhůt.
3. Instrukce pro údržbu obsahuje důležité úkony pro :
a) Všeobecnou údržbu.
b) Speciální údržbu.
jejich intervaly (např.formou tabulek) "P" = periodocky nebo "N"= když je to nutné. Jsou zde uvedeny činnosti a příloze tabulky ,
kde jsou tyto úkony vyjmenovány. Stačí je pouze doplnit o zvyklosti v ČR např. nulování manometrů, kontroly manometrů, zkoušení PV a podobně.
Osvědčení revizních techniků tlakových zařízení.
Revizní technici TZ se dělí :
1. RT kotlů provozovatele má v osvědčení uvedeno písmeno "R" ( revize ) a provádí provozní revize, vnitřní revize , zkoušky těsnosti, tlakové zkoušky provozovaných kotlů dle ČSN 07 0710
vzor osvědčení 206/7.00/89 R - K1
2. RT kotlů - OTK výrobce a opravce má v osvědčení uvedeno písmeno " Z" ( zkoušky ) a provádí stavební zkoušky a tlakové zkoušky nových a opravených kotlů dle ČSN 07 0624
vzor osvědčení 206/7.00/89 Z - K2
3. RT TNS provozovatele má v osvědčení uvedeno písmeno " R" ( revize ) a provádí výchozí revize , provozní revize ,vnitřní revize,zkoušky těsnosti, tlakové zkoušky provozovaných TNS dle ČSN 69 0012 .
vzor osvědčení 206/7.00/89 R - N,A
4. RT TNS - OTK výrobce (opravce) má v osvědčení uvedeno písmeno "Z" (zkoušky) a provádí stavební zkoušky a tlakové zkoušky nových nebo opravených TNS dle ČSN 69 0010.
vzor osvědčení 206/7.00/89 Z - N,A.
Kotle se dělí do 1,2,3,4. třídy,dle výkonů a toto rozdělení má uvedeno i revizní technik kotlů ve svém oprávnění.
TNS se dělí do skupin A,B, a toto rozdělení má uvedeno revizní technik TNS ve svém oprávění.
Tudíž revizní technik kotlů a TNS musí složit 4. zkoušky na ITI PRAHA a mít 4. osvědčení,aby mohl provádět veškeré revize
a zkoušky na kotlích a TNS.
