Na solární panely se vztahuje NV č.26/2003 Sb., kterým byla zavedena směrnice 97/23/ES – PED- viz pravidlo 2/22 a 2/23.

Pravidlo 2/22
Pravidlo se týká: čl. 3 odst. 1.2 a přílohy I oddílu 5
Otázka: Co se rozumí v čl. 3 odst. 1.2 pod pojmem „přehřátí“?
Odpověď: Přehřátím ve smyslu čl. 3 odst. 1.2 se rozumí překročení dovolené teploty, například v důsledku selhání bezpečnostního systému nebo chyby obsluhy. Přehřátí je nebezpečím, které nelze odstranit bezpečnostním systémem, riziko přehřátí je však možno minimalizovat.
Nebezpečí přehřátí však nehrozí, jestliže se při volbě dovolené teploty bere v úvahu nejvyšší teplota za všech předvídatelných podmínek.
Poznámka: Při volbě dovolené teploty je třeba brát v úvahu nejvyšší teplotu materiálu, nejen teplotu obsažené tekutiny.
Schváleno WGP 23. 5. 2002

Pravidlo 2/23
Pravidlo se týká: čl. 3 odst. 1 a 3 a přílohy II
Otázka: Jak by měl být klasifikován solární panel? Odpověď:
Toto tlakové zařízení je nutno pokládat za výměník tepla obsahující horkou vodu (s přísadami nebo bez přísad).
Riziko přehřátí (viz pravidlo 2/22) nehrozí pouze v případě, je-li sluneční panel jako celek navržen tak, aby odolával nejvyšším možným teplotám (ustálené podmínky spadají do rámce normálního pracovního rozsahu). V důsledku toho se klasifikace provede pomocí grafu 2 přílohy II (viz pravidlo 2/13).
Viz též pravidlo 2/4.
Poznámka: Typický solární panel by měl být s ohledem na nejvyšší dovolený tlak a objem klasifikován jako zařízení podle čl. 3 odst. 3.
Schváleno WGP 31. 3. 2006