Azbest je technický název skupiny minerálů dělitelných na vlákna. Jde o minerály ze skupiny serpentinů a amfibolů. Hlavním kritériem pro použití je minerální druh a délka vláken. Azbesty s nejdelšími vlákny se používají k výrobě ohnivzdorných materiálů, azbesty s krátkými vlákny se přidávají do výplní podlahových krytin a stavebních materiálů. Celkově největší spotřeba je při produkci azbestocementových výrobků, kde se používají azbesty se střední délkou vláken.

„První náznaky toho, že něco není s azbestem v pořádku, se začaly objevovat v šedesátých letech minulého století. Ale ještě v devadesátých letech se třeba v Československu běžně používal,“ řekl Petr Balvín, ředitel Skanska Foster Bohemia. (Jde o součást společnosti Skanska CZ, fungující jako inspekční orgán a nezávislá laboratoř měření výskytu azbestu; je prakticky jediná svého druhu u nás – pozn. red.) Dnes považuje Mezinárodní úřad pro výzkum rakoviny azbest za rakovinotvorný a přiřadil mu hodnotu 1, čili karcinogenní pro lidi. Ohrožení běžné populace azbestovými vlákny je za normálních okolností málo pravděpodobné. Azbest zabudovaný ve stavbách je totiž minimálně nebezpečný, pokud nemůže uvolňovat do vzduchu svá vlákna. K tomu může dojít především při vrtání, řezání, lámání nebo při výrazném chemickém a mechanickém vlivu povětrnosti (např. u eternitu). Největší riziko proto hrozí především při demolicích nebo rekonstrukcích objektů. Z hlediska lidského zdraví lze vyloučit rizika spojená s rozvodem pitné vody azbestocementovým potrubím – azbest je nebezpečný jen při vdechování.

Pro identifikaci azbestu je nutné využít služeb specializovaných laboratoří se speciálními stroji a vybavením. Na snímku tým Skanska Foster Bohemia.

DOBRÝ SLUŽEBNÍK, ŠPATNÝ PÁN
Žáruvzdorný azbest byl využíván jako krytina střech, protipožární izolace budov, brzdové obložení, izolace vodovodních potrubí apod. Stal se běžnou součástí života. Dnes ovšem podle ILO (Mezinárodní organizace práce) ročně zabíjí v USA kolem 3 000 pracovníků ve stavebnictví a v Evropě ještě o 2 000 více jenom jako příčina mezoteliomu (nádor pohrudnice). Některé zdroje hovoří o každoročním prudkém přírůstku případů rakoviny plic způsobené expozicí azbestovému prachu.
Navzdory všeobecně známým rakovinotvorným vlastnostem se azbest stále těží a jeho těžba dokonce roste. Světová produkce činila 2,13 mil. t v roce 2002, 2,15 mil. t v roce 2003 a 2,23 mil. t v roce 2004, asi třetina z tohoto množství pochází z Ruska. „Dokonce se pořádají odborné konference, které poukazují na azbest jako na materiál, který není škodlivý, a je žádoucí a výhodné ho používat. Kanada, která to sama zakázala, těží a expeduje dvě stě tisíc tun azbestu ročně, především do rozvojových zemí,“ informoval nás ředitel.
Onemocnění související s azbestem se nejčastěji projeví po dlouhé době od prvního kontaktu – např. mezoteliom, nádor ve výstelce plic, se obvykle vyvíjí 30–40 let, pak však způsobí rychlou smrt. Stejně tak azbestem způsobená rakovina plic má dlouhou latentní dobu a velmi pozvolný průběh je zaznamenáván i u azbestózy – postupné náhrady plicní tkáně vazivem. Nejintenzivněji se azbest používal v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. V bývalém Československu vyrábělo stavební materiály s podílem azbestu jedenáct společností. V letech 1975–1990 se ho ročně spotřebovalo kolem 50 000 t, ze 70 % našel využití ve stavebnictví. „Nejrizikovější skupinu, ohrožovanou u nás azbestovými nemocemi, tak dnes, kdy je v Evropské unii používání azbestu prakticky zakázáno, tvoří zejména pracovníci ve stavebnictví, údržbě nebo čisticích pracích. Je potřeba poznamenat, že při ,klasickém‘ průběhu demolice jsou ohroženi všichni v širokém okolí budovy. Existují, bohužel, silné skupiny, které vliv azbestu na zdraví bagatelizují. Možností, jak dostat rakovinu, je totiž mnoho,“ dodal P. Balvín.

V bývalém Československu využívalo stavebnictví do konce 90. let 50 tisíc tun azbestu ročně.

LABORATOŘ SKANSKA
Tým Petra Balvína v Praze-Řeporyjích v současné době tvoří deset specialistů. Zkušební laboratoř od roku 1995 měří a stanovuje množství azbestových a minerálních vláken ve vzduchu a ve stavebních a izolačních materiálech. „Odebíráme vzorky prachu ze vzduchu ve vnitřním a vnějším prostředí. Zjišťujeme výskyt azbestových materiálů v budovách, odebíráme reprezentativní vzorky s minimálním poškozením povrchů. Identifikujeme typy azbestových a ostatních anorganických vláken v materiálech a ve vzorcích prachu ze vzduchu,“ přibližuje náplň činnosti ředitel. „Inspekce řeší především problematiku výskytu azbestu v obytných a administrativních budovách, ve školách, v průmyslových objektech, nemocnicích atd. Pro pár existujících specializovaných demoličních firem, zabývajících se sanacemi azbestu, kontrolujeme účinnost a průběh sanace. Součástí činnosti společnosti je i prodej speciálních materiálů a produktů – například zapouzdřovacích prostředků nebo krycích nátěrů, které slouží k vytvoření ochranné bariéry na azbestových materiálech přítomných v místě pobytu lidí,“ vysvětlil P. Balvín. Laboratoř ročně provede průměrně 700 měření respirativních azbestových vláken a 600 analýz stavebních a izolačních materiálů. Do roku 2000 společnost realizovala celkem 26 auditů (inspekcí), z toho jeden mimořádně rozsáhlý – inspekci Kongresového centra Praha. V roce 2005 provedla již 54 inspekcí, z toho dvě rozsáhlé – kontrolu výskytu azbestu v osmnácti objektech Českého Telecomu a účinnosti sanace v budově bývalého rozhlasu na Pankráci, nyní City Tower. „Navzdory nárůstu žádostí o inspekce je situace v tomto směru velmi špatná. Stavby se u nás demolují nebo rekonstruují zcela živelně, bez kontroly, bez toho, aby byly splněny všechny předpisy,“ postěžoval si ředitel. Nyní Skanska Foster Bohemia ukončila nebo pracuje na několika významných zakázkách. Tou největší u nás je identifikace výskytu azbestu a kontrola sanačních prací na Generálním ředitelství cel v Praze. Za hranicemi naší země jde o práce ve Východoslovenských elektrárnách, v přípravě je zakázka v litevském Kaunasu.

The article focuses on the problems of asbestos presence in older buildings, emphasizes the dangerousness of this material and its influence on the health of the people who come into contact with it. The article also summarizes the principles for correct demolition and handling of this dangerous material and describes the contents of activities of the Skanska Foster Bohemia laboratory which focuses on the determination of asbestos presence in buildings and inspection activities in the field of asbestos presence, e.g. during demolitions and reconstructions of buildings.

„Demolice starých budov neprobíhají mnohdy ani podle nejzákladnějších principů práce s azbestem,“

řekl v rozhovoru pro časopis Konstrukce Petr Balvín, ředitel Skanska Foster Bohemia.

Na kterých objektech byly masivně nasazeny azbestové výrobky?
Intenzivní aplikaci azbestu lze najít například v takzvaných dočasných stavbách, které sloužily jako ubytovny nebo kanceláře při výstavbách panelákových sídlišť. Tyto dočasné stavby se postavily na pár let, ale stojí vesele už desítky let. S masivním nasazením azbestu se setkáváme i u administrativních center s nosnou ocelovou konstrukcí – například Motokov, StrojImport. Azbestový nástřik nebo izolace totiž zvyšuje požární odolnost oceli. Při demolicích budov s nosnou ocelovou konstrukcí lze od azbestu konstrukci očistit a opětovně ji využít.
Například v rámci rekonstrukce budovy StojImport jsme likvidovali až pět tun stavebního materiálu s větším nebo menším podílem azbestových vláken na jedno patro budovy. Azbest nelze recyklovat, jediná možnost je likvidace na skládce pro nebezpečný odpad.

Popište stávající legislativu, týkající se problematiky nakládání s azbestem.
Vím o zhruba dvou stech předpisech, které se nějak týkají azbestu, jeho identifikace, monitoringu, pracovních postupů při demolicích nebo rekonstrukcích, nakládání s odpadem, skladování a podobně. Myslím si, že neexistuje ucelenější dokument, a to je první problém. Navíc chybí dostatečná kontrola a dozor nad dodržováním všech těchto předpisů. Existují velké rozdíly v chápání problematiky v různých částech republiky. Nikdo se nebojí vysoké pokuty, přísného trestu. Lidé si taky stále – a to je asi nejzávažnější zjištění – prostě neváží svého zdraví. Odpor a tlak veřejnosti na změnu jsou prozatím velmi slabé. I přesto, že rekonstrukce nebo demolice domů s výskytem azbestu se neodborně provádějí i v blízkostech škol, čili dětí.

Dne 1. ledna 2001 nabyl účinnosti zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jaké z něj vyplývají povinnosti pro demoliční firmy?
Demoliční firmy jsou povinny ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, tj. místně příslušné hygienické stanici, práce, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci vystaveni azbestu. Hlášení je zaměstnavatel povinen učinit nejméně třicet dnů před zahájením práce a jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Jedním z bodů hlášení je rovněž stanovení opatření k zajištění ochrany zdraví osob vykonávajících práci s azbestem a materiály, které ho obsahují, a jiných osob přítomných na pracovišti a v blízkosti pracoviště, kde dochází nebo může docházet k expozici azbestu.

A jaká je praxe?
Existují i hygienické stanice, které za celou dobu trvání zákona neobdržely jediné hlášení, že se demoluje nebo rekonstruuje a výskyt azbestu byl zjištěn. To je velmi podivné… Z toho následně může vyplývat, že v mnoha případech pravděpodobně dochází – a to buď úmyslně, nebo z nevědomosti – k neodbornému nakládání (bez jakéhokoliv zajištění) s materiály obsahujícími azbest. Nerespektují se ani ta nejzákladnější pravidla pro práci s azbestem, což ohrožuje dělníky provádějící rekonstrukci, ale vinou nevybudování kontrolního pásma i mnoho lidí v okolí. Lidé by si měli více všímat, co se kolem nich děje, a nebát se upozornit příslušné úřady. Jde přece o jejich zdraví. Dalším ukázkovým příkladem jsou brownfields (opuštěná území s rozpadajícími se obytnými budovami, nevyužívané dopravní stavby a nefunkční průmyslové zóny – pozn. red.). Za celou dobu jsem neslyšel, že by se v rámci přeměny těchto ploch hovořilo v jakémkoliv smyslu o azbestu. Mnohdy tedy investor získá miliardy na revitalizaci, ale nějak pozapomene na nutnost odborné likvidace azbestu. Poté třeba žádá o další peníze, protože zjistí, že dotace nebude stačit. A neblýská se na lepší časy. Nedávno jsem byl na jedné konferenci, kde se hovořilo o projektu Brownfields 3000. Nejméně tolik, čili tři tisíce hektarů, je ploch na území ČR, které by se mohly a měly revitalizovat. O azbestu ve starých budovách nepadlo jediné slovo, s výjimkou zahraničního příspěvku poradenské společnosti.

Kde vidíte důvody? Zcela jistě je to obava ze zvýšených nákladů na specializované postupy. A je to pravda?
Ano. Když se vše zamete pod stůl, budova je demolována během dvou dnů, nikdo nic nezjistí, nikoho to tedy nic nestojí. Pokud by se postupovalo od počátku podle předpisů, chce to čas na přípravu a to logicky stojí peníze.
Pro práci s azbestem jsou totiž – a určitě právem – stanovena přísná pravidla, která mají jednak chránit pracovníky provádějící práce s materiály obsahujícími azbest, jednak okolní prostředí. Pracovníci musejí být vybaveni osobními ochrannými pomůckami – certifikovanou kombinézou, polomaskou či maskou s filtrem odpovídající účinnosti, návleky na obuv a rukavicemi. Ochrana zahrnuje i řadu opatření od pravidelných školení až po lékařské prohlídky.
Musí se vytvářet kontrolovaná pásma a technickými prostředky zabránit šíření vláken mimo kontrolovaný prostor. Při dekontaminaci kontrolovaného pásma je azbestový prach vysáván speciálními vysavači, které jsou schopné zachytit vlákna azbestu na filtry. Správně provedená sanace by měla být zakončena měřením, které jednoznačně potvrdí, že v uvedeném prostoru je podlimitní počet azbestových vláken, aby mohlo být zrušeno kontrolované pásmo a do prostoru mohli vstupovat ostatní pracovníci.

Čili o kolik je to dražší? Je potřeba říci, že precizně provedená sanace budovy je dražší než „klasická“ demontáž. Například jen vytvoření zóny pro zabránění šíření azbestových vláken při rekonstrukci budovy Generálního ředitelství cel přišlo na dva miliony korun. Ale důvodem je možná fakt, že specializované firmy musely nakoupit špičkové stroje a objemy prací zatím nejsou velké.
Intenzivnější realizace sanací azbestu by vedly, věřím, ke snížení ceny za službu. Proto se setkáváme s „mlžením“ investorů a nespecializovaných demoličních firem. Někdy jsem svědkem názoru, dokonce i od hygieniků, typu „já tady azbest nevidím“. Výskyt azbestu ale není možné identifikovat vizuálně nebo hmatem, bez laboratorní analýzy to prostě nejde. Neprofesionální přístup některých zodpovědných osob, které se nedostatečně nebo vůbec neseznámí s dokumentací, současnému stavu taktéž nepřispívá.

SPRÁVNÝ PRŮBĚH
Při přípravě rekonstrukce objektu nebo při budování rozvodu sítí objektu, kde existuje podezření na výskyt azbestového materiálu, je nutné, aby bylo projektantem nebo investorem zajištěno kompletní šetření výskytu azbestu. To by měla provádět vždy autorizovaná nebo akreditovaná osoba, která posoudí riziko zátěže a navrhne další postup. Vrtání, bourání příček či celého objektu nebo demontáž azbestové střechy pak vyžadují přítomnost firmy, která je oprávněna v této oblasti podnikat. Před zahájením sanačních prací musí firma zpracovat technologický postup sanace a předložit ho příslušné hygienické stanici k posouzení. Ta rozhoduje o schválení postupu a určuje podmínky realizace.
Dosud naznačený postup odpovídá likvidaci azbestového nebezpečí prováděné odbornou firmou, oprávněnou k nakládání s nebezpečnými odpady a pracující v souladu s platnou legislativou, jež je vybavena již zmíněnými technickými prostředky a dalším zařízením k omezení expozice vlastních zaměstnanců a ochraně okolního prostředí a která samozřejmě dokonale zvládla technologii likvidace.
Mnohdy před rekonstrukcí nebyl uskutečněn stavební průzkum se zjišťováním přítomnosti azbestu v objektu, takže stavební firma provádí práce, aniž by si byla přítomnosti tohoto nebezpečí vědoma. Velmi často je ovšem porušování zákona zcela úmyslné. V obou případech je však výsledkem mnohonásobně vyšší kontaminace objektu i jeho okolí ve srovnání se stavem před rekonstrukcí.
Zamezení podobným akcím vyžaduje pozorné sledování ze strany stavebních úřadů a zejména hygienických stanic, kterým musí podle § 41 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, provádějící firma práce s azbestem nahlásit. Náležitosti tohoto hlášení určuje § 5 vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. Mezi ně patří i technologické postupy, které budou použity v zájmu omezení expozice osob prachu azbestu, opatření k zajištění ochrany pracovníků, jejich vybavení ochranným oděvem a osobními ochrannými prostředky či způsob manipulace s odpady obsahujícími azbest.
Neodborná demontáž, která nezabrání úniku poletujících azbestových vláken, je pro objekt a jeho obyvatele daleko větší zlo než stav, kdy byl azbest ponechán v relativním klidu. Navíc pozdější vyčištění budovy, která byla nejprve zamořena levnou neodbornou demontáží, bude podstatně nákladnější, než kdyby se od samotného počátku postupovalo v souladu s požadavky na likvidaci azbestového nebezpečí.