Návrh vychází z analýzy stávajícího právního stavu a ze stavu praktického naplňování podmínek při zajišťování bezpečnosti provozu technických zařízení s vyšší mírou nebezpečí ohrožení života a zdraví osob a majetku a kontrolních postupů ověřujících jejich dodržování. Především touto analýzou je poukázáno na odlišný vývoj právních úprav v působnosti resortů, nedostatečně vyjasněné vymezení působností k předpisům určených pro regulaci vnitřního trhu, ale i vzájemný nesoulad s rozvojem nových technických norem, a to s jejich používanou terminologií a požadavky na bezpečnost technických zařízení a odbornou způsobilostí osob těmito normami stanovovanými. Nejvíce problémové, a to i z hlediska právního řádu, byly v této oblasti shledány právní úpravy pro dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení, tj. zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí předpisy.

Určení dalšího postupu je nyní zvlášť aktuální v souvislosti s novými zákony schválenými v posledních dvou letech, které upravují zajišťování dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a výkon inspekce práce. Odborná veřejnost oprávněně očekává, že ruku v ruce s těmito právními předpisy se promítnou nezbytné změny i do právní úpravy stanovující povinnosti uživatelů a dodavatelů vyhrazených technických zařízení a podmínky pro jejich obsluhu a ověřování jejich technické bezpečnosti. Týká se to i nalezení odpovědi, která z technických zařízení v souladu s rozvojem nových technologií a jejich bezpečnostních prvků a vzhledem k míře ohrožení života a zdraví vyžadují zvýšenou pozornost státu, a jak zajistit vzájemné uznávání osvědčení o odborné a zvláštní odborné způsobilosti k výkonu činností na takovýchto technických zařízeních, a to s ohledem na odlišnost právních úprav v působnosti jednotlivých ministerstev a ústředních správních úřadů. Zejména je zapotřebí najít v rámci působností ministerstev a ústředních správních úřadů jednotný postup, jak nově vymezit technická zařízení podle rizikovosti, jak tato zařízení klasifikovat do tříd a skupin a upravit pro ně podmínky pro bezpečnost jejich provozu.

Tato skutečnost se odráží i ve stávající praxi uznávání odborné kvalifikace při pracích na určitých druzích technického zařízení tak, jak vyplývají z působnosti Českého báňského úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí. Vláda uložila usnesením těmto úřadům nalézt společné řešení. Zároveň i v reakci na toto zadání byl do bodu 1 Národního akčního programu bezpečnosti a ochrany zdraví na rok 2007 uložen úkol zpracovat do 30.6.2007 návrh věcného záměru zákona o bezpečnosti provozu technických zařízení. Cílem zadání tohoto úkolu bylo realizovat, a to v souladu s koncepcí bezpečnosti provozu technických zařízení projednanou dne 23. února 2007 Radou vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zásadu vytvoření obecné právní úpravy, která bude stanovovat obecné požadavky a postupy platné pro všechny ekonomické činnosti, přičemž provoz technického zařízení pro specifické podmínky a prostředí a specifický účel bude řešen zvláštní právní úpravou, a to tím resortem, jehož působnosti se dotýká.

Zhodnocení stávající právní úpravy

1. V oblasti bezpečnosti provozu technických zařízení je veřejný zájem soustředěn především na specifické druhy zařízení, a to technických zařízení s vyšší mírou ohrožení života a zdraví. Tato specifická skupina zařízení (vyhrazená, určená či vybraná) je předmětem právních úprav několika ministerstev (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo dopravy) a ústředních správních orgánů (Státní úřad pro jadernou bezpečnosti a Český báňský úřad). Tyto právní úpravy stanovují zvláštní režim zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení.

2. Právní úprava pro bezpečnost provozovaných technických zařízení s vyšší mírou ohrožení života a zdraví vymezuje společně druhy zařízení, jimž jsou u většiny z nich elektrické zdvihací, plynové, tlakové zařízení. Příslušné druhy zařízení jsou vymezeny prováděcími předpisy k zákonu č. 266/1994 Sb., o drahách, k zákonu č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, k zákonu č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, k zákonu č. 174/1068 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, a k zákonu č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů. V právních předpisech v působnosti Ministerstva dopravy, Ministerstva obrany, Českého báňského úřadu a Státního úřadu pro jadernou bezpečnost je tato skupina zařízení rozšířena o další druhy zařízení určených pro specifické účely.

3. V rámci vývoje legislativy této oblasti došlo postupně k výrazné diferenciaci požadavků a podmínek pro provoz obdobných druhů technických zařízení a režimu ověřování jejich bezpečnosti. Některé z nich aktuálně reagovaly na změny související s přijetím zákona 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a zejména na změny v činnostech při ověřování technické bezpečnosti technických zařízení. Nový koncept provádění činností na vyhrazených technických zařízení promítnutá do zákona č. 174/1968 Sb., nebyl náležitě promítnut do jeho vyhlášek vzhledem k jeho nedostatečnému právnímu zmocnění. Absence těchto legislativních změn vytvořila větší prostor pro uvážení správního úřadu, důsledkem čehož je snížení právní jistoty účastníků vztahů.

4. Rozdílný vývoj legislativy má rovněž dopad na tvorbu nesourodých systémů, které se zejména stávají překážkou pro „přenositelnost“ osvědčení vydaných v působnosti ministerstev a orgánů státní správy jakož i zpráv o inspekcích, revizích a zkouškách zařízení. Vyplývá to nejen z odlišně nastavených a předpisem upravených podmínek ale i odlišných systémů ověřování. Rozdílné jsou, jak co do obsahu, ale i metod ověřování a provedení. Přenositelnosti osvědčení za současného stavu právních úprav nelze docílit rovněž z důvodu odlišně stanovených rozsahů vyhrazených technických zařízení. Právní předpisy v jednotlivých resortech vzájemně neřeší jednotný postup při zařazení technických zařízení do tříd podle druhu nebezpečí a dále do jejich skupin a podskupin.

5. Současná právní úprava nereagovala dostatečně na změnu technicko-ekonomických podmínek a na technický pokrok promítající se do zlepšení spolehlivosti zařízení a jejich vybavení novými indikačními prostředky umožňujícími signalizaci a automatizované vyhodnocování poruchových dějů. Nebylo dosud realizován na ekonomicky efektivnější řešení ověřování bezpečnosti cestou prokazování technické bezpečnosti prostřednictvím inspekčního plánu založeného na kontinuálním shromažďování a vyhodnocování poznatků o stavu zařízení.

Související

Související témata Z činnosti ATZ Právní a technické předpisy