Téma diskuse:

1. Jak se daří naplňovat závěry kulatých stolů pořádaných dne 19.2. , 30.6.2005 a 17.2.2006
2. Ochrana kvalitní řemeslné firmy.
a) nízká konkurence schopnost na trhu
b) zabezpečení srozumitelnosti legislativy a technických norem
c) ochrana spotřebitele
3. Podněty pro IV.Evropskou konferenci o řemesle.

Témata diskuse

1) Plnění závěrů kulatých stolů pořádaných ve dnech 19.2.2005, 30.6.2005 a 17.2.2006
2) Ochrana kvalitní řemeslné firmy
a) nízká konkurenceschopnost na trhu
b) zabezpečení srozumitelnosti legislativy a technických norem
c) ochrana spotřebitele

3) Problematika učňovského školství

Předsedající a hosté: Martin Říman, ministr MPO, Václav Polák, řed.odboru konkurenceschopnosti MPO, Marek Benda, předseda Ústavně právního výboru PSP ČR, Oldřich Vojíř, předseda Hospodářského výboru PSP ČR, Ing. Alexander Šafařík-Pštrosz, předseda Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, František Holec, viceprezident Hospodářské komory ČR.

Program: Vyhodnocení závěrů z minulých kulatých stolů (účastníci obdrželi písemně) Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovování staveb (viz brožura) Problematika učňovského školství a dalšího vzdělávání

Z nejdůležitějších příspěvků vybíráme:

Holec:Při zadávaní veřejných zakázek dochází k znevýhodňování malých a středních firem ze strany investorů, vztahy mezi dodavatelem a subdodavatelem. Některé zahraniční firmy si zajišťují smluvním vztahem u generálního dodavatele, že například při konečném vyúčtování díla musí generální dodavatel dokladovat, že má vyrovnané zúčtování vůči svým subdodavatelům. Toto u nás stát nevyžaduje a tak se stává, že i velké stavební firmy realizují své stavby díky malým subdodavatelům. Řada těchto malých firem ztroskotává na tom, že je generální dodavatel různým způsobem poškozuje. Na základě těchto faktů připravila HK a SPS pod záštitou MPO a MMR brožuru s názvem Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby.

Říman : Do zákona se tyto podmínky nedostanou, ale na druhé straně se domnívám, že tato pravidla nebo alespoň jejich část by si mohl osvojit stát ve svém legislativním pořádku. To znamená, že by to nemusela být součást zákona o veřejných zakázkách, to by bylo složité, ale protože stát na své vlastní věci nepotřebuje zákon, část by se mohla realizovat určitým nařízením (vrchnostenským způsobem). To, že všechny velké zakázky v tomto státe vyhrávají velké firmy a při znalosti toho, že to nakonec odpracují firmy až v šesté, sedmé úrovni a každý musí mít nějaký zisk, to mě trápí dlouho. Na druhé straně si ale nedovedu představit, jak by například 4 miliardovou zakázku na železničním koridoru mohlo realizovat 200 firem. Ani soukromý investor by to neudělal a nedělají to ani soukromníci, kteří si staví rodinné domky, protože vědí, že když dojde k závadě vymlouvá se jedna firma na druhou. Dnes každý raději sáhne po jednom generálním dodavateli, který nese břemeno odpovědnosti jako celku. Velké veřejné zakázky asi vždy bude dostávat velká nadnárodní společnost jako je např.Skanska nebo ŽS Brno. Jedná o státní zakázky financované státem a pak záleží na oné firmě, jestli bude akceptovat spolupráci s malými firmami. Já si to beru za své, už jen proto, že MPO se na těchto zásadách uvedených v brožuře podílelo.

Holec : Při vypisování veřejných zakázek se „soutěží“ i to, jaká bude doba splatnosti faktury. Je daná zákonem, podnikatelé se mezi sebou mohou dohodnout, ale stát by neměl vyžadovat dobu splatnosti 240 dní. S tím souvisí i otázka zádržného. Kde u velkých firem leží peníze na zádržné?

Vojíř: Vláda potažmo stát, může všechny tyto podmínky přijmout a vynucovat. Problém je v tom, že krajům nebo obcím to můžete pouze doporučit. Zároveň je tu i další problém – u veřejných zakázek musí hrát vetší roli cena a otevřenost prostoru. Není možné, aby před výběry, kde je zastoupeno tři až pět firem, které se opakují a cena je pak několikanásobně vyšší než kdyby se zakázka pustila na veřejný trh. Za druhé, je to případné vymáhání pohledávky soudem. Když by se to zveřejnilo, takový subjekt by u dalšího tendru měl mít určitou penalizaci. Hledání formy, jak to dělat je několik – mohou to být registry, či jiné nelegislativní formy.

Říman : Na dotaz, zda MPO může pomoci s problémy podnikatelů v oblasti energetiky, říká: Dostačující je usnesení vlády, které je závazné. Ještě k problému kvality práce. Je to otázka nároků střední třídy na kvalitu odvedené práce. Tito lidé chtějí za své peníze velmi kvalitní služby. Já bych byl rád, kdyby HK daleko více tlačila na to, aby bylo daleko méně zásahů státu. Proč musí držet technické služby, dopravní podniky, poštu. Stát může prodat všechno, musí si nechat koridory apod. armádu a policii. Na všechno ostatní si může najít firmu, která si již velice dobře pohlídá kvalitu odvedené práce, protože ta si nechce pokazit své jméno, ale státu je to „jedno“. Proto za nejdůležitější považuji tlak na privatizaci všeho, co stát nemusí mít pod svou kontrolou. Oblast norem považuji na ministerstvu za prioritní a stojí to za debatu, kterou bychom mohli vést v užším kruhu. Normy jsou nezávazné, nerad bych se dostal do situace, aby se normy staly nástrojem vyčištění trhu, jak tu bylo řečeno.

Benda: Nechoďte k nám s povinným členstvím, o tom se nebudeme bavit a pokud v některých komorách budou tyto náznaky, okamžitě zakročíme a povinné členství budeme rušit.

J. Dvořák rámcově informoval přítomné o obsahu návrhů HK ČR na řešení současného stavu v oblasti technické normalizace, kdy ten podnikatel, který podporuje technickou normalizaci a následně respektuje ustanovení českých technických norem se dostává v českém podnikatelském prostředí do značné komerční nevýhody. Záměrem je přiblížení se praxi technicky vyspělých států EU, zejména v oblasti financování technické normalizace založené na následujících skutečnostech

• na mezinárodní spolupráci v oblasti technické normalizace a tvorbu technických norem přispívají všichni podnikatelé;
• stát plně financuje pouze oblast, za kterou nese odpovědnost (v ČR je to zřejmě oblast tzv. „oprávněného zájmu“ viz zákon č. 22/1997 Sb).

V obou případech je potřebná spolupráce státu, neboť v prvním případě HK ČR není schopna vybrat od podnikatelů, kteří nejsou členy komory, žádné finanční prostředky pro tento účel a řešením by mohlo být využití oblasti výběru daní. V druhém případě pak je potřebné, aby stát jednoznačně vymezil oblast výše uvedeného „oprávněného zájmu“ a tuto financoval ve výši, která je obvyklá v technicky vyspělých státech. Pro obory, které se budou nacházet mimo oblast oprávněného zájmu státu bude potřebné najít jiné finanční zdroje, k čemuž směřuje i iniciativa HK ČR uvedená v prvním případě.

Ministr Říman v reakci na předloženou informaci, a s přihlédnutím ke složitosti současné situace v oblasti technické normalizace, nabídl další jednání v této věci za jeho účasti.

F. Holec poděkoval panu ministru Římanovi za přístup k této problematice s tím, že nabídka je ze strany HK ČR samozřejmě akceptována a HK ČR je připravena se účastnit všech prací, které povedou ke zlepšení současného stavu a zajištění přístupnosti MSP k českým technickým normám.

Závěrem bylo řečeno: HK společně s MPO našla společnou řeč, chceme dosáhnout, aby od 1.1.2008 byl vytvořen systém při tvorbě norem, připomínkování a zpřístupnění norem pro drobné, malé a střední podnikatele.

Stav učňovského školství je katastrofální – zájem zejména o stavební obory je mizivý, musíme proto rekvalifikovat dělníky z jihovýchodní Evropy, ale jejich kvalifikace je nedostatečná, kvalita práce je stále horší. Nezájem o tyto obory je navíc ovlivněn velmi nízkým platovým ohodnocením. Jak se bude tato situace řešit na úrovni vlády?

Říman : Představa, že v roce 2020 bude mít u nás každý vysokou školu, jak prohlašovala bývalá ministryně školství je směšná. Na druhou stranu společnost žije tzv. posedlostí vzděláním, a když si položíme otázku, kdo nechce dát svému dítěti nejlepší vzdělání ať zvedne ruku: Nikdo! Pohybujeme se v jistém začarovaném kruhu. Já se obávám, že žádné radikální řešení není na cestě. Jsme na úrovni Německa 60.let, kde zjistili, že potřebují 3 miliony lidí na práce, které nikdo z domácích obyvatel nechce vykonávat. Samozřejmě můžeme přitvrdit na poli sociálním, aby bylo finančně zajímavé dělat tyto práce. Já jsem na ministerstvu vytvořil skupinu, která zkoumá možnosti tzv. zelených karet, pro dělníky z nečlenských zemí EU, aby se tím zamezilo černé práci Ukrajinců. To je praktické řešení a jednou z cest z tohoto problému.

Benda : O obory, kde je nedostatek učňů není především zájem ze strany rodičů. Je to i v legislativě, na dvě třetiny profesí pro udělení živnostenského oprávnění potřebujeme maturitu z oboru. V dnešním světě je podle mě podmínkou jistá míra obecného rozhledu. Zaučení se do konkrétního oboru není věc 2 až 3 let učňovské školy. Při vývoji moderních technologií je důležitější uvolnit pracovní sílu, aby byla ochotna dělat. Problém je tu v tom, že za peníze, které dostávají dělat nepůjdou a raději pobírají sociální dávky. Podle mě by nikdo, komu je méně než 30, 40 let neměl mít žádné nároky na sociální dávky. Začíná být hlad po kvalitních řemeslnících, trh si o to začíná říkat a jestli stát v tomto může něco udělat, tak může dávat signály, nasměrovat rodiče, aby pro své dítě vybírali školu, po jejímž absolvování budou mít šanci uplatnit se na trhu práce.

Vaněk : Návrh na řešení: nábor na školách, podnikatelé by měli vyrazit mezi žáky, nabídnout jim brigádu, aby se seznámili s oborem, přivydělali si. Jedině takto mohu určitý obor zatraktivnit. To je úkol pro jednotlivé firmy, které si tímto způsobem vychovají své lidi, proč udržovat nefunkční učiliště, která jsou poloprázdná. Firmy, které by takto postupovaly, by mohly dostat od státu daňové úlevy.

Kulatý stůl moderoval František Holec
Jednání ukončeno v 17. hodin.

Zapsala : Vladimíra Bohatová
Ověřil : František Holec.