I. ÚVOD

Vyhláškou Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 21/1979 Sb., v platném znění jsou určena vyhrazená plynová zařízení a jsou stanoveny některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

V ustanovení § 2 je uvedeno, která zařízení jsou ve smyslu této vyhlášky považována za vyhrazená plynová zařízení.

Jedná se o:

a) zařízení na výrobu a úpravu plynů,
b) zařízení pro skladování a přepravu plynů;
c) zařízení pro plnění nádob plyny, včetně tlakových stanic,
d) zařízení pro zkapalňování a odpařování plynů,
e) zařízení pro zvyšování a snižování tlaku plynů,
f) zařízení pro rozvod plynů,
g) zařízení pro spotřebu plynů spalováním,

V ustanovení § 1, odst. 2 zde uvedené vyhlášky č. 21/1979 v platném znění , je uvedeno, že se nevztahuje na výrobky stanovené k posuzování shody podle zvláštního zákona¹ a nařízení vlády před jejich uvedením na trh a na technická zařízení podléhající dozoru orgánů uvedených v § 3 odst. 2 písm. a( a b) zákona č. 174/1968 o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších změn.

Protože v současné době většina plynových zařízení, která jsou považována za vyhrazená technická zařízení svými technickými parametry (zejména hodnotou dovoleného tlaku, dovolené teploty, provozním médiem – tekutinou), splňují požadavky vymezující definici tlakových zařízení, tak jak je uvedena ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/23/ES, a tím se tedy stávají stanovenými výrobky ve smyslu ustanovení zákona č. 22/1997 Sb. v platném znění, je potřeba si připomenout, jak postupovat v posuzování shody těchto zařízení před jejich uvedením na trh, popřípadě do provozu.

Pro přehlednost se pokusím pomocí následující tabulky charakterizovat jednotlivé skupiny plynových zařízení s použitím jejich vymezení vyhláškou č. 21/1979 Sb. v platném znění.

Současně uvádím na jednotlivých příkladech druhy tlakových zařízení, tak jak jsou definovány směrnicí 97/23/ES, které se v rámci jednotlivých plynových zařízení mohou vyskytnout a při posuzování shody je nutno též postupovat ve smyslu požadavků směrnice 97/23/ES.

V závěru mého vystoupení se zaměřím na rozsah výrobcem předkládané průvodní dokumentace tak, aby v souladu s platnými vnitrostátními předpisy ČR, mohl budoucí provozovatel, na základě předložené průvodní dokumentace zpracovat dokumentaci provozní² .

II. Přehled jednotlivých druhů plynových zařízení, podléhajících posuzování shody dle směrnice 97/23/ES. - zde.

III. Dokumentace tlakových zařízení předávaná výrobcem uživateli.

Nařízení vlády, kterými byla do právního řádu České republiky transponována Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 97/23/ES, jsou po celé řadě změn v platnosti již 6 let. Příslušná nařízení vlády prošla svým vývojem a tím i celou řadou úprav a změn, vynucených potřebou odstranění případných nejednoznačných výkladů směrnice 97/23/ES na straně jedné a nařízení vlády na straně druhé.
V oblasti požadavků na informace, které musí výrobce poskytnout před uvedením tlakového zařízení na trh, v tomto období nenastaly výrazné změny.
Přes tuto skutečnost se však v procesu posuzování shody setkáváme, zejména ze strany provozovatelů tlakových zařízení, s celou řadou dotazů směřujících právě do oblasti informací o tlakových zařízení dodávaných výrobcem a do oblasti rozsahu dokumentace, kterou musí výrobce provozovateli předat.

Informace o tlakovém zařízení, které musí výrobce uvést.

Tyto požadavky kladené na výrobce jsou uvedeny v Příloze 1 směrnice 97/23/ES.

Kromě označení CE musí být na tlakových zařízení uvedeny tyto informace:

U všech tlakových zařízení:

• název a adresa, či jiný způsob identifikace výrobce;
• rok výroby;
• identifikace tlakového zařízení podle jeho povahy, například typ, série nebo identifikace výrobní dávky a výrobní číslo;

V závislosti na typu tlakového zařízení další informace nezbytné pro bezpečnou instalaci, provoz, či použití, popřípadě pro údržbu a pravidelné prohlídky jako například:

• objem (V) tlakového zařízení v litrech (L);
• jmenovitá světlost potrubí (DN);
• použitý zkušební tlak v barech s uvedením data zkoušky;
• nastavený tlak bezpečnostní výstroje v barech;
• výkon tlakového zařízení v kW;
• napájecí napětí ve voltech;
• předpokládané použití
• plnící poměr (kg/L);
• největší hmotnost obsahu v kg;
• hmotnost prázdného zařízení v kg;
• skupina tekutiny;

Označení CE a požadované informace musí být uvedeny na tlakovém zařízení nebo na štítku pevně k němu připojeném až na následující výjimky:

- kde to přichází v úvahu, může být použita vhodná dokumentace, aby se předešlo opakovanému označování jednotlivých konstrukčních dílů, jako jsou potrubní části, určených pro tutéž sestavu. týká se to označení CE a dalšího označení nápisů na štítku podle přílohy 1 směrnice 97/23/ES;
- je-li lakové zařízení příliš malé, jako je například výstroj, mohou být informace uvedeny na štítku připevněném k tlakovému zařízení;
- údaje o náplni a výstrahy mohou být uvedeny na štítku nebo jiným vhodným způsobem, za předpokladu, že zůstanou po dostatečné dlouhou dobu čitelné.

Návody k použití.

Je-li tlakové zařízení uváděno na trh, musí být k němu, pokud to připadá v úvahu, připojen návod pro uživatele obsahující všechny nezbytné informace vztahující se k bezpečnosti a týkající se:

1. instalace, včetně montáže jednotlivých části tlakového zařízení;
2. uvádění do provozu;
3. použití;
4. údržby, včetně zkoušek kontrol a zkoušek prováděných uživatelem

Návod musí obsahovat informace připojené k tlakovému zařízení, které zde výše uvádím, s výjimkou identifikace série, popřípadě musí být provázen technickou dokumentací, výkresy a schématy, nezbytnými k plnému pochopení tohoto návodu.

Popřípadě musí návod též upozorňovat na nebezpečí vyplývající z nesprávného použití a zvláštních okolností návrhu.

Shrnutí.

Výše uvedené požadavky, které jsou citací z příslušných ustanovení Přílohy 1 směrnice 97/23/ES působí na první pohled velice obecně, možná až nezávazně.
Tato obecně formulovaná ustanovení, doslovně převzatá z uvedené směrnice, musí ve své podstatě umožnit splnění požadavků vnitrostátní legislativy členských států, kde jsou stanoveny požadavky na průvodní a zejména pak provozní dokumentaci, kterou musí mít provozovatel k dispozici.
Rozsah dokumentace, kterou bude budoucí provozovatel požadovat od výrobce, kromě informací jednoznačně stanovených Přílohou I směrnice 97/23/ES, je proto potřebné zakotvit přesné v obchodních smlouvách.
Jde zejména o rozsah dokumentace, související s návodem k použití, jak je zde uvedeno výše, a to zejména s ohledem na nutnost specifikovat a upřesnit všechny obecně formulované požadavky související s návodem k použití (např. „pokud to připadá v úvahu“...., „popřípadě... a pod.).
Důvodem k projednání specifických podmínek na rozsah dokumentace předávané výrobcem budoucímu provozovateli v obchodní smlouvě mezi výrobcem a investorem (budoucím uživatelem), je splnění požadavků zakotvených v českém právním řádu a vztahujících s k zajištění bezpečnosti práce a bezpečnosti technických zařízení.
V tomto případě je proto potřebné zcela jednoznačně vyžadovat od výrobce, případně generálního dodavatele dokumentaci v rozsahu odpovídajícím požadavkům technických předpisů a technických norem, kterými jsou stanoveny požadavky na provozovatele, zejména s ohledem na bezpečný provoz zařízení po celou dobu jeho životnosti.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

¹ Zákon č. 22/1997 Sb. v platném znění
² Např. nařízení vlády č. 378/2001 Sb.
³ Čl. 10 odstavec 2. směrnice 97/23/ES
⁴ADR = Evropská dohoda o přepravě nebezpečných věcí po silnici
  RID = Mezinárodní dohoda o přepravě nebezpečných věcí po železnici
⁵Pokud tato zařízení nejsou z působnosti směrnice 97/23/ES vyloučena (čl. 5 preambule, čl. 1, odst. 3 směrnice)
⁶Pokud v tomto případě nejde o potrubní vedení dle čl. 1 odst. 3, bodu 3.1 směrnice 97/23/ES, která jsou z působnosti směrnice vyloučena.