Myslím, že předtím, než se podíváme do budoucnosti bude užitečné se podívat i do nedávné historie, která budoucnost silně předurčuje.

Harmonizace soustavy národních norem se soustavou norem evropských byla jedním z nezbytných důsledků rozhodnutí v té době ještě Československa, usilovat o členství v Evropské unii. Jednou z podmínek přistoupení bylo i odstranění technických překážek obchodu, které obecně spočívaly v různých požadavcích národních technických norem v jednotlivých členských zemích EU.

Pro vytvoření fungujícího jednotného vnitřního trhu v EU bylo třeba sjednotit požadavky norem a proto byly postupně zpracovávány evropské normy, které byly prostřednictvím národních norem jednotně zaváděny v členských zemích za současného rušení těch národních norem, které byly s evropskými normami v rozporu. K tomuto procesu jsme se připojili právě v roce 1991, tedy necelý rok předtím, než začal oficiálně fungovat jednotný evropský trh. Abychom mohli začít s přejímáním evropských norem do národní soustavy bylo potřeba změnit právní úpravu technické normalizace. Zásadní přitom byla změna závaznosti technických norem, které se podle nové právní úpravy staly v principu nezávaznými dokumenty. Tento krok byl nezbytný k tomu, abychom mohli začít s harmonizací, protože všude, kde je ekonomika založena na tržních principech jsou technické normy dobrovolnými dokumenty, vytvářenými na základě dohody zainteresovaných stran, které mají zájem na jejich zpracování.

Proces harmonizace se velmi rychle rozběhl a během dvou let jsme byli schopni převzít každý rok okolo 2 500 evropských norem do národní soustavy. Toto tempo bylo umožněno tím, že harmonizace byla financována převáženě ze státního rozpočtu, byl k dispozici dostatečný počet odborníků se zkušeností v technické normalizaci, kteří v přejímání evropských norem mnohdy našli nové uplatnění, jako náhradu za zrušená místa v různých útvarech transformujících se podniků a v neposlední řadě i díky tomu, že zde byla funkční instituce, schopná po organizační a administrativní stránce celý proces zabezpečit.

Rychlý postupu harmonizace umožnil již v roce 1996 požádat o členství v evropských normalizačních organizacích CEN a CENELEC. V té době jsem splnili podmínky stanovené pro přijetí za řádného člena těchto organizací a v roce 1997 jsme byli také přijati, jako první ze zemí střední a východní Evropy, usilujících o vstup do EU. Charakteristickým rysem této vývojové etapy bylo přejímání evropských norem, na jejichž zpracování jsme se nepodíleli. Bylo to období, kdy jsme doháněli náskok členských zemí, které dlouhodobě vytvářely novou soustavu evropských norem. V té době byly veškeré kapacity směrovány k jedinému cíli, kterým byla harmonizace soustavy norem a prakticky nezbývaly ani síly ani prostředky na aktivní spolupráci při tvorbě norem. Je však třeba přiznat, že i v té době byla možnost se do tvorby evropských norem aktivně zapojit. Statut přidružené organizace nám umožňoval přístup k informacím o průběhu tvorby evropských norem a mohli jsme se zároveň účastnit jednání všech pracovních orgánů, kde jsme mohli uplatňovat a obhajovat připomínky k návrhům norem. Je pravda, že jsme tuto možnost příliš nevyužívali.

Evropské normy v oblasti tlakových nádob a zařízení zpracovává celkem 15 technických komisí v CEN. Je zajímavé, že normalizace tlakových nádob je prakticky výlučně evropskou záležitostí. Pouze část norem, které patří do působnosti CEN TC 23 je vytvářena společně s technickou komisí ISO TC 58. V rámci těchto technických komisí bylo doposud zpracováno a publikováno 259 norem a 48 jejich změn. Všechny jsou převzaty do národní soustavy s tím, že tři čtvrtiny byly přeloženy a zbývající převzaty schválením k přímému používání, tedy bez překladu a jsou k dispozici v anglickém jazyku. Pro úplnost je třeba dodat, že evropské normy určené na podporu směrnice 97/23 EC jsou všechny převzaty překladem. Jako příklad lze uvést normy vypracované v CEN TC 54 Netopené tlakové nádoby nebo CEN TC 268 Kryogenické nádoby. Překlady norem z oboru tlakových nádob zpracovává Chevess Engineering a z oboru kotlů dva odborníci, soukromé osoby.

Zajímavý je rovněž pohled na zajištění spolupráce na národní úrovni při zpracování evropských norem. K tomu je třeba říct, že podle vnitřních pravidel CEN je naší povinností se v určité etapě vyjádřit ke každému návrhu evropské normy. Snahou ČNI je proto najít organizace nebo i jednotlivé odborníky, kteří mají potřebné technické znalosti a také zájem se do technické práce zapojit. Ti se stávají zpracovateli úkolů mezinárodní spolupráce, s nimiž ČNI uzavírá smlouvu. Je pravda, že ne vždycky se podaří zpracovatele najít a pak je nutné, aby nezbytné úkony zabezpečil ČNI. V této konkrétní oblasti zajišťuje spolupráci v osmi komisích CEN Chevess Engineering, ve třech komisích dva odborníci jako fyzické osoby, v jedné komisi Asociace propan butan a v jedné komisi Strojírenský zkušební ústav Brno, který je novým zpracovatelem. Zatím se nepodařilo zajistit zpracovatele pro technickou komisi CEN TC 23 Lahve na přepravu plynů. Spolupráce probíhá výlučně korespondenčně a sestává z připomínkování návrhů norem. Zasedání komisí se zástupci českých podniků nezúčastňují i když ČNI nabízí v rámci úkolů mezinárodní spolupráce příspěvek k uhrazení 30 % skutečných nákladů na cestu. O poznání horší je zastoupení ČR v technických komisích ISO TC 11 Kotle a tlakové nádoby a TC 58 Lahve na plyny, kde máme statut pozorovatele, protože není zájemce, který by se chtěl aktivně účastnit práce v těchto komisích.

Mimo zpracovatelů úkolů mezinárodní spolupráce, kteří jsou smluvními partnery ČNI, se přípravou stanovisek k návrhům technických norem zabývají i technické normalizační komise, které zřizuje ČNI. V TNK jsou také projednávány překlady evropských a popřípadě mezinárodních norem. TNK sdružují odborníky z podniků a institucí, kteří mají zájem spolupracovat při tvorbě technických norem. Členství v TNK je dobrovolné. Problematika tlakových nádob a tlakových zařízení je soustředěna ve čtyřech TNK, které byly shodně založeny v roce 1994. Jsou to:

• TNK 90 Kotle pro ústřední vytápění, která má 16 členů,
• TNK 91 Tlakové nádoby a zařízení chemického průmyslu, která má 20 členů,
• TNK 101 Kotle-vyhrazená tlaková zařízení, která má 21 členů,
• TNK 103 Tlakové nádoby na přepravu plynů, která má 20 členů.

Zastoupení zainteresovaných stran ve všech uvedených TNK je vcelku vyvážené, protože v TNK jsou reprezentanti státní správy, výrobců, zkušeben, vysokých škol, výzkumných institucí, státního dozoru, oborových a profesních svazů a asociací. Organizace, které se podílejí na tvorbě norem v oblasti tlakových nádob a zařízení jsou zejména Ferox, Děčín, ITI Praha, VUT fakulta strojní Brno, TConsult Brno, TUV CZ Praha, Chemopetrol Litvínov. V oblasti kotlů jsou to především Alstom Power Brno, SZÚ Brno, Asociace pracovníků tlakových zařízení, GAS Praha, Asociace podniků topenářské techniky. Významným přínosem práce TNK je sjednocení terminologie, což usnadnilo překlady evropských norem. Aktivita evropské normalizace v oblasti tlakových nádob a zařízení i kotlů je celkem stabilní a dá se předpokládat, že i v blízké budoucnosti si tuto stabilitu podrží.

V programu práce technických komisí CEN je v současnosti zařazeno 59 úkolů, jejichž výsledkem budou nové evropské normy. 9 úkolů je zaměřeno na revize stávajících norem a v celkem 53 případech jsou zpracovávány změny stávajících evropských norem. Ve dříve založených technických komisích lze vysledovat tendenci k postupnému přechodu na revize norem a zpracovávání jejich změn na základě zkušeností, získaných jejich používáním. Z dosavadních informací vyplývá, že se neočekává žádná zásadní změna v koncepci technické normalizace v uvedené oblasti na evropské úrovni.

Obdobně lze odhadnout i vývoj v mezinárodní normalizaci. Je tedy zřejmé, že novinky v technické normalizaci se soustřeďují do nových oborů, kde probíhá rychlý technický vývoj, jako je například oblast informačních technologií. Nejen nové technologie ale i oblast služeb je považována za perspektivní, stejně jako obranný průmysl. Další novinkou, která souvisí se zrychlujícím se technickým pokrokem je stále naléhavější potřeba zkrátit dobu potřebnou ke zpracování normy. Ukazuje se, že tradiční procesy, které jsou založeny na dosažení plného konsensu jsou pomalé a v řadě případů neodpovídají potřebám praxe. Proto v poslední době vznikají v mezinárodních i evropských normalizačních organizacích nové produkty, jako například CWA (pracovní dohoda CEN), které se osvědčily právě v rychle se vyvíjejících oborech a jejichž zpracování je jednodušší a tím i rychlejší. Vznik CWA je navíc reakcí na stále častější uplatňování vlivu různých konsorcií, organizovaných v jednotlivých oborech na evropské úrovni, která se také zabývají zpracováním normativních dokumentů.

Nové technologie a jejich konvergence vnášejí napětí do vztahů mezi evropskými normalizačními organizacemi. V řadě případů se stává čím dál tím obtížnější určit, která ze tří organizací je kompetentní ke zpracování té či oné normy. Je pochopitelné, že za tohoto stavu usilují všechny tři o získání vedoucího postavení v jednotlivých perspektivních oborech, snaží se prokázat svoji výlučnou kompetenci a začínají mezi sebou soutěžit. To je zcela nový jev, který vede k revizi strategií, což je proces, probíhající v současnosti v CEN i CENELEC.

Nové okolnosti vyvolávají celou řadu otázek vztahujících se mimo jiné i k budoucímu uspořádání technické normalizace na evropské úrovni. Do popředí se dostává požadavek na těsnější spolupráci stávajících evropských normalizačních organizací a na odstraňování mnohdy neopodstatněných rozdílů, které mezi nimi existují. Tyto požadavky jsou podporovány členy z nových členských zemí, jejichž národní normalizační organizace zajišťují normalizaci všeobecnou i elektrotechnickou. V poslední době byla dokonce vyslovena myšlenka, že by v budoucnu mohla být vytvořena pouze jedna evropská normalizační organizace, což lze ve spíše konzervativním prostředí technické normalizace považovat za revoluční čin. Do popředí se dostávají otázky budoucího financování technické normalizace na evropské i na národních úrovních. Přitom je diskutována role státu a s tím spojená závislost nebo naopak nezávislost technické normalizace na podpoře ze státních rozpočtů nebo z rozpočtu EU. Z toho co se v současnosti odehrává se dá usoudit, že evropská normalizace je po létech relativního klidu a stability znovu v pohybu. Důsledky, které z toho vyplynou se nepochybně s odstupem času projeví i v národních normalizacích členských zemí. Podle dosavadních náznaků se však dá takřka s jistotou říct, že přinejmenším v tomto roce se žádných důsledků událostí odehrávajících se v evropské normalizaci nemusíme obávat.

To však neznamená zastavení vývoje národní normalizace. V současnosti je nejdůležitější rozšířit aktivní účast při zpracování zejména evropských norem a systematicky vytvářet podmínky pro co nejširší využití technických norem v praxi.

Nyní jsme nejenom členy evropských normalizačních organizací ale také členským státem Evropské unie. Vstup do EU neznamenal v případě technické normalizace prakticky žádnou změnu, protože povinnosti z toho vyplývající jsme již museli plnit od přijetí za člena evropských normalizačních organizací. Po vstupu ČR do EU však vystoupila do popředí povinnost aktivně přispívat k tvorbě evropských norem podle ekonomických možností a technické vyspělosti. Tuto povinnost jsme měli od roku 1997 ale její plnění bylo oslabeno tím, že jsme zároveň nebyli členskou zemí EU. Je potřeba si uvědomit, že nyní se na nás již v plném rozsahu vztahují všechny členské povinnosti a je tedy nutné se zabývat i rozšířením aktivního zapojení českých odborníků do tvorby evropských norem.

Toto prosté konstatování lze považovat za novinku v evropské normalizaci, která je zároveň novinkou v národní normalizaci. Rozšíření aktivní účasti nových členů při zpracování norem je téma, kterým se zabývají evropské normalizační organizace ale i Evropská komise. Pro zachování objektivity je ale třeba dodat, že se nejedná o téma, které se týká výlučně nových zemí. Ze statistik je zřejmé, že na tvorbě evropských norem se nejvíce podílí Německo, Británie, Francie a Itálie, které tím pádem nesou podstatnou část s tím spojených nákladů. Logickým důsledkem je pak to, že tyto země do evropských norem prosazují především takové řešení, které odpovídá jejich zájmům. Aktuální otázkou je, jak tato situace odpovídá našim zájmům a pokud ne, jestli jsme schopni ji změnit.

Do technické práce při zpracování norem je možné se zapojit buď prostřednictvím mezinárodní spolupráce, která je součástí plánu technické normalizace nebo prostřednictvím členství v technické normalizační komisi. Zpracovatel úkolu plánu a technická komise jsou zároveň místa, kam proudí informace z evropských a mezinárodních normalizačních organizací. Systém je vcelku otevřený a přístupný každému, kdo projeví zájem se do technické práce zapojit. Na druhou stranu je ale počet těch, ke kterým se dostanou informace z mezinárodního prostředí omezený. ČNI hledá proto cesty a možnosti jak nabídnout tyto informace širšímu okruhu potenciálních uživatelů a zvýšit tak pravděpodobnost, že se najdou zájemci o aktivní a dlouhodobou spolupráci při tvorbě norem. Ukazuje se, že informace by bylo možné šířit v rámci oborových nebo profesních sdružení a svazů. V současnosti probíhají jednání směřující ke stanovení pravidel, za jakých by to bylo možné s ohledem na podmínky stanovené pro zacházení s návrhy evropských a mezinárodních norem.

K rozšíření účasti českých odborníků při tvorbě evropských a mezinárodních norem by mohlo přispět i konferenční centrum, které ČNI právě otvírá. Počítá se s tím, že se v konferenčním centru budou pořádat zasedání pracovních orgánů evropských a mezinárodních normalizačních organizací a čeští odborníci budou mít příležitost se jich zúčastňovat ve větším počtu, než když se konají v zahraničí.

Rozsah používání norem je přímo úměrný tomu, jak jsou normy dostupné. Dostupnost norem je úzce spojena s jejich cenou, která se postupně zvyšuje. Cena norem je trvale kritizována i když její výše je ve srovnání s průměrnou cenou v EU stále zhruba 7 až 8 krát nižší. Příjem z prodeje norem je obecně hlavním zdrojem financování většiny národních normalizačních organizací a zajišťuje tak finanční stabilitu celého systému. Snahou ČNI je překonat bariéru, kterou představuje cena normy a nabídnout normy technické veřejnosti za přijatelných podmínek, při zachování autorskoprávní ochrany a tím i povinností spojených s členstvím v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích. ČNI proto intenzivně jedná se svazy a sdruženími o přístupu k vybraným souborům norem v elektronickém formátu (pdf) pro členy za paušální úhradu. Tento způsob prodeje norem je výhodný nejen finančně ale pro uživatele má další výhodu v tom, že vstupuje do souboru norem, které jsou stále udržovány v aktuálním stavu. Rozšířit používání norem závisí také na tom, jak jsou normy srozumitelné a v praxi použitelné. Je pravdou, že evropské normy jsou ve srovnání s původními ČSN obecnější a jejich použití pro konkrétní účely se v řadě případů neobejde bez zpracování aplikačních dokumentů. V minulosti byly veškeré kapacity vázány na přejímání evropských norem. Na vytváření produktů usnadňujících používání evropských norem v praxi již nezbývaly síly. Nyní je čas, abychom tento dluh začali ve spolupráci s technickou veřejností postupně splácet.

Související

Související témata Autorizované osoby, ČÚBP, ITI, ČOI, ÚNMZ Právní a technické předpisy