Nejvýznamnějšími zákony v této oblasti jsou :

• Zákon č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) v platném znění
• Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií v platném znění
• Zákon č.180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů)

V blízké době by tyto zákony měl doplnit ještě zákon zákona o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů ( zákon o pohonných hmotách), který je v těchto měsících projednáván Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. V té jsou v současnosti projednávány i další novely zákonů č. 458/2000 Sb. a č. 406/2000 Sb. Z uvedeného je vidět, že energetická legislativa se poměrně rychle vyvíjí.

Primární legislativa (zákony) v energetických odvětvích je v kompetenci ústředního orgánu státní správy pro tato odvětví, jímž je Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky.

Vydáním sekundární legislativy (Nařízení vlády, vyhlášky) ke shora uvedeným zákonům jsou mimo Ministerstva průmyslu a obchodu i další orgány státní správy – zejména Energetický regulační úřad, který je cenovým orgánem oprávněným vykonávat působnost při uplatňování, regulaci, sjednávání a kontrole cen v oblasti energetiky, Ministerstvo životního prostředí (oblast obnovitelných zdrojů energie) a Ministerstvo pro místní rozvoj (rozúčtování tepla a teplé vody). Jelikož sekundární legislativa v uvedené oblasti je značně rozsáhlá (jedná se o několik desítek vyhlášek a nařízení vlády) a jenom její prostý výčet by převýšil rozsah daný jednotlivým příspěvkům, doporučuji odkaz na internetové stánky Ministerstva průmyslu a obchodu (www.mpo.cz) a Energetického regulačního úřadu (www.eru.cz), kde naleznete nejenom přehled uvedených předpisů, ale i jejich vlastní znění.

Významnou roli z hlediska legislativy hrají, zejména v oblasti cen i Cenová rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, který má v souladu s energetickým zákonem rovněž kompetenci schvalovat řády provozovatelů přepravních, přenosových a distribučních soustav v oblasti elektroenergetiky a plynárenství.

Soubor podzákonných předpisů pak mimo ČSN dotvářejí v souladu s energetickým zákonem i technická pravidla pro oblast plynárenství (technická pravidla mají i jiné oblasti, ale na rozdíl od plynárenství doposud bez opory v zákoně).

Jelikož rozsah daný přednášejícím je pouze omezený, soustředím se v následujícím na podrobnější popis nejdůležitějších zákonů v oblasti energetiky se zvláštním zaměřením na návrhy, které jsou v současnosti projednávány Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky s tím, že při vlastní prezentaci se zmíním i o některých jejich prováděcích předpisech, které se určitým způsobem dotýkají oblasti tlakových zařízení.

Zákon do právního řádu České republiky plně implementuje principy platné v zemích Evropské unie pro oblast podnikání a výkon státní správy v odvětvích elektroenergetiky a plynárenství. Jde zejména o příslušnou aplikaci těchto směrnic:

Směrnice 2003/54/EC o společných pravidlech vnitřního trhu s elektrickou energií

Směrnice 2003/55/EC o společných pravidlech vnitřního trhu se zemním plynem

Směrnice 2004/8/EC o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny

Nařízení 1228/2003 o podmínkách pro přístup k síti přeshraniční výměny elektrické energie

Směrnice 2004/67/EC o opatřeních na zabezpečení zásobování zemním plynem Energetický zákon

- upravuje podmínky podnikání, výkon státní správy včetně regulace v energetických odvětvích a práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené,

- zavádí tržní prostředí a otevírání trhu s elektřinou a plynem včetně vymezení příslušných institutů, především Energetického regulačního úřadu a Operátora trhu, s cílem dosažení spolehlivé a kvalitní dodávky energie za minimální ceny pro konečné spotřebitele,

- zřizuje Energetický regulační úřad pro elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství,

- upravuje postavení a působnost Státní energetické inspekce a stanovuje sankce za jednotlivá porušení zákona,

- v neposlední řadě vytváří podmínky k ochraně životního prostředí a k rozvoji energetiky.

Energetický zákon byl od svého vstupu v platnost dne 1. ledna 2001 několikrát novelizován. Nejvýznamnější novela vstoupila pod č. 670/ 2004 Sb. v platnost dne 30. prosince 2004. Nejvýznamnější změny oproti původnímu textu zákona byly následující:

obecná část

• Rozšíření a upřesnění pojmů
• Podrobnější stanovení kompetencí MPO a ERU
• Povinnosti státu vůči Komisi
• Rozšíření počtu licencovaných činností
• Doba trvání licence, náležitosti žádosti
• Dodavatel poslední instance
• Povinnost dodávek nad rámec licence, Fond ERU
• Regulační výkazy

elektroenergetika

• Právní oddělení provozovatele přepravní soustavy a provozovatelů distribučních soustav
• Nově stanovené povinnosti v oblasti zásobování chráněných zákazníků
• Podpora výroby elektřiny z obnovitelných a druhotných zdrojů, podpora kombinované výroby elektřiny a tepla
• Bezpečnost a spolehlivost
• Úpravy v oblasti omezení dovozu a vývozu elektřiny

plynárenství

• Nové rozdělení činností na regulované a neregulované
• Nový harmonogram otevírání trhu s plynem
• Nové povinné vybavení konečných zákazníků měřícím zařízením
• Zavedení dodavatele poslední instance
• Nově stanovené povinnosti v oblasti zásobování chráněných zákazníků
• Právní oddělení provozovatele přepravní soustavy a provozovatelů distribučních soustav
• Dočasné pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran do soustav a zásobníků
• Definice smluv mezi účastníky trhu s plynem
• Transformace ÚPD na Bilanční centrum
• Bezpečnost a spolehlivost
• Úpravy v oblasti o mezení dovozu a vývozu plynu

teplárenství

• Nedošlo k zásadním změnám, navržené změny jsou spíše rázu drobnějších formulačních úprav,vyplývají ze zkušeností s dosavadním zněním zákona v konfrontaci s problematikou, na kterou bylo třeba od doby platnosti zákona č. 458/2000 Sb. potřeba reagovat, popř. navazují nepřímo na směrnice EU týkající se energetiky v obecné rovině.
• V současné době je projednávána pod číslem tisku 981 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR další, tentokráte poslanecká novela energetického zákona (stanovisko vlády ČR k ní bylo negativní)
• Zaměřena na: zrušení připojovacích poplatku (elektroenergetika), úhradu přípojky do délky 50 m pro domácnosti distributorem (plynárenství a teplárenství), úhradu přeložek distributorem
• Problémy v případě přijetí této novely pokud by přípojky hradil vždy výhradně pouze příslušný distributor, promítly by se zcela nutně negativně do regulovaných cen a zvýšení těchto cen by de facto uhradili všichni koneční zákazníci. Současně v EZ zavedený princip vede konečné zákazníky k tomu, aby racionálně uvažovali o zřízení přípojky a nežádali o vybudování přípojky pouze za účelem zvýšení hodnoty své nemovitosti, aniž by měli zájem přípojku skutečně využívat (platí zejména pro oblast plynárenství).

  V energetickém zákoně je v oblasti přeložek zakotven princip, že přeložku energetických zařízení platí ten, kdo ji vyvolal. Uvedený princip je uplatněn nejen v oblasti energetiky, ale i telekomunikací a jiných liniových staveb. Jeho porušení v energetickém zákonu by mělo negativní dopad i do těchto oblastí a ve svých důsledcích by vyvolalo snahu masivně překládat uvedená zařízení s negativním dopadem na bezpečnost, spolehlivost, kvalitu dodávky a v neposlední řadě – pokud by náklady na přeložky byly nuceny nést energetické společnosti – i na cenu energií pro všechny konečné zákazníky.

Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií

Účelem zákona o hospodaření energií je vymezit a upravit práva a povinnosti právnických a fyzických osob v oblasti hospodaření energií, včetně vymezení práv a povinností orgánů státní správy na tomto úseku.

Cílem zákona je doplnění právního řádu České republiky takovým předpisem, který - obdobně jako je tomu v zemích Evropské unie - upravuje právní rámec v oblasti hospodaření energií, a tím přispívá k hospodárnému využití energie v rámci celé ekonomiky.

Neméně důležitá je i orientace rozvoje energetiky na využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie.

Za prioritní však lze považovat vymezení zájmů společnosti v oblasti konečné spotřeby a dosažení snížení nepříznivých vlivů energetických procesů na životní prostředí. Předmětem této právní úpravy je tedy i stanovení některých opatření s cílem stimulovat podnikatelské subjekty k modernizaci zastaralých výrobních technologií a k modernizaci finálních výrobků s nízkou energetickou účinností a stanovení opatření k dosažení žádoucí motivace uživatelů energie chovat se efektivně při jejím užití.

Zákon č. 406/200 Sb. byl dílčím způsobem novelizován zákonem č.359/2003 Sb, zákonem č. 694/2004 Sb a zákonem č.180/2000 Sb.

U provozovaných kotlů spalujících kapalná, plynná nebo pevná paliva je vlastník nebo provozovatel povinen zajistit pravidelnou kontrolu jejich účinnosti. Směrnice č. 2002/91/ES zavádí, že u kotlů se jmenovitým výkonem od 20 kW do 200 kW se kontrola opakuje každé 2 roky, u kotlů na plynná paliva s výkonem nad 100 kW po 4 letech. V návrhu novely je vzata v úvahu skutečnost, že zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, je u těchto kotlů již zaveden systém kontroly emisí, přičemž kontrola se provádí porovnáním s hodnotami stanovenými přílohou č. 7 nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Povinnost pravidelné kontroly účinnosti se nevztahuje na vlastníky nebo provozovatele kotlů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci s výjimkou případů, kdy jsou provozovány výhradně pro podnikatelskou činnost. Vlastníkům nebo provozovatelům kotlů a vnitřních rozvodů tepla, umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, se pro kontrolu kotlů, jejich dimenzování a zařízení sloužících pro vytápění poskytuje poradenství v rámci Národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. U provozovaných kotlů spalujících kapalná, plynná nebo pevná paliva s jmenovitým výkonem nad 200 kW je vlastník nebo provozovatel povinen zajistit pravidelnou kontrolu jejich účinnosti podle vyhlášky č. 150/2001 Sb., kterou se stanoví minimální účinnost užití energie při výrobě elektřiny a tepelné energie. V případě zdroje tepla a zařízení sloužícího pro vytápění staršího 15 let od data uvedení do provozu zajistí vlastník nebo provozovatel jednorázovou kontrolu celého zařízení, jejíž součástí bude posouzení účinnosti kotle a jeho dimenzování v poměru k požadavkům výlučně na vytápění budovy. Kontrolu kotlů mohou provádět pouze osoby s autorizací na měření emisí znečišťujících látek podle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, přezkoušené Ministerstvem průmyslu a obchodu z problematiky účinností užití energie a návrhů opatření.

U klimatizačních systémů je vlastník nebo provozovatel zařízení se jmenovitým chladícím výkonem vyšším než 12 kW povinen zajistit pravidelnou kontrolu každé 4 roky. Kontrola zahrnuje stanovení účinnosti užití energie v klimatizačním systému a posouzení dimenzování chladícího výkonu klimatizačního systému v poměru k požadavkům na chlazení budovy. Kontrolu klimatizačních jednotek mohou provádět pouze energetičtí auditoři a autorizovaní inženýři a technici s autorizací pro technologická zařízení staveb a techniku prostředí staveb podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.

Dalšími oblastmi změn jsou:

• energetická náročnost budov
• energetické koncepce
• energetické audity

Zákon č. 180/2005 Sb o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie

Účelem zákona je podpora využití obnovitelných zdrojů energie, tj.energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu a energie bioplynu. Dále je účelem zákona trvalé zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě primárních energetických zdrojů, šetrné využívání přírodních zdrojů a naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8 % k roku 2010.

Podpora se vztahuje na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů vyrobenou v zařízeních v České republice využívajících obnovitelné zdroje a je stanovena odlišně podle druhu obnovitelného zdroje, velikosti instalovaného výkonu výrobny i např. podle parametrů biomasy. Podpora se vztahuje i na výrobu elektřiny z důlního plynu z uzavřených dolů.

Zákon upravuje práva a povinnosti subjektů na trhu s elektřinou z obnovitelných zdrojů, podmínky podpory, výkupu a evidence výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, stanovení výše cen za elektřinu z obnovitelných zdrojů samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelených bonusů, způsob pravidelného vyhodnocování podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny za minulý kalendářní rok a propočet očekávaných dopadů podpory na celkovou cenu elektřiny pro konečné zákazníky v nadcházejícím kalendářním roce. Dále zákon stanoví provádění kontrol prostřednictvím Státní energetické inspekce a výši jednotlivých pokut za správní delikty.

Ve druhé a třetí části zákona jsou uvedeny zákony, které se návazně mění, a to zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění zákon č. 359/2003 Sb. a zákona č. 694/2004 Sb. a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 521/2002 Sb., zákona č. 92/2004 Sb., zákona č. 186/2004 Sb. a zákona č. 695/2004 Sb.

Ve čtvrté části zákona je stanovena účinnost. Zákon nabyl účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, tj. od 1. srpna 2005.

V současné době projednává pod číslem tisku 1173 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky návrh zákona o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, který byl vypracován na základě potřeby úpravy některých základních oblastí rafinérského průmyslu a obchodu, zejména pak problematiky kvality a složení prodávaných pohonných hmot v souladu s evropskými směrnicemi o jakosti benzinu a motorové nafty a podmínek provozování čerpacích stanic pohonných hmot.

Na obdobné problémy a překážky naráží u přemisťovaných zařízení též efektivita kontroly jakosti a složení z nich prodávaných pohonných hmot. Dostatečně pravidelné a důsledné kontroly, které jsou nezbytné k zajištění požadované jakosti pohonných hmot a tím i ochraně majetku (zejména motorů vozidel) a zdraví osob a životního prostředí, jsou dnes prakticky možné pouze u čerpacích stanic, které jsou stavbami. U ostatních čerpacích stanic jsou vzhledem k jejich přemisťování a neexistenci evidence pouze nahodilé.

Návrh nemá za cíl zavést nové požadavky na čerpací stanice pohonných hmot, ale zejména zajistit plnění všech již dnes zvláštními předpisy stanovených požadavků při uvádění do provozu i během něj a umožnit efektivnější kontrolu jejich dodržování. Prodej nebo výdej pohonných hmot bude umožněn jak na čerpací stanici, která je stavbou, tak na čerpací stanici, která stavbou není, vždy však za splnění podmínky, že jsou dodrženy požadavky stanovené právními předpisy. Vzhledem k tomu, že u staveb je splnění všech požadavků v dostatečné míře zkoumáno v řízeních podle stavebního zákona, není u staveb třeba doplňovat další podmínky provozu ani nově upravovat kontrolu jejich splnění. U čerpacích stanic, které nejsou stavbami, je však vzhledem k výše uvedenému nezbytné upravit (vedle evidence těchto zařízení) kontrolu splnění požadavků stanovených zvláštními předpisy před jejich uvedením do provozu. Proto je navrhováno, aby uvedení těchto zařízení do provozu podléhalo schvalování. Před vydáním tohoto povolení (které bude obdobou kolaudačního rozhodnutí, resp. kolaudačního souhlasu) bude třeba zkoumat, zda zařízení splňuje požadavky směřující zejména k ochraně bezpečnosti osob a životního prostředí. Vzhledem k tomu, že místní samospráva je nejlépe informována o konkrétních místních podmínkách, je navrhováno, aby rozhodnutí o povolení provozu čerpací stanice vydávaly obecní úřady.

Přiblížením podmínek pro provoz různých druhů čerpacích stanic (staveb a jiných) dojde zároveň k ochraně hospodářské soutěže na trhu prodeje pohonných hmot. Zostřující se konkurenční prostředí tlačí prodejce pohonných hmot ke zlepšování služeb na straně jedné a snižování nákladů na straně druhé. Někteří prodejci se však orientují pouze na snižování nákladů, a to až na úkor bezpečnosti. V důsledku rozdílných podmínek, ne vždy zcela jasného určení adresáta příslušných právních norem a nedostatečně efektivního správního dozoru jsou dnes soutěžitelé, kteří investovali do drahých zařízení splňujících přísné požadavky právních předpisů, znevýhodněni vůči těm, kteří tyto požadavky ignorují a tímto způsobem "snižují své náklady" na úkor bezpečnosti osob a majetku a ochrany životního prostředí.

V Hospodářském výboru Poslanecké sněmovny se nyní opakuje diskuse z předcházejících etap tvorby návrhu zákona. Jeden směr názorů prosazuje řešení, aby byl provoz povolen pouze čerpacím stanicím, které jsou stavbami, druhý směr připouší i existenci čerpacích stanic, které stavbami nejsou s tím, že se snaží co nejpodrobněji stanovit podmínky jejich existence.

Související

Související témata Právní a technické předpisy