Nutnost zavedení kontroly, zavádění prosazování a vynucování dodržování předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, stanovených pracovních podmínek, případně dalších souvisejících předpisů je dána veřejným zájmem snížit ztráty a náklady vzniklé poškozením zdraví při práci (fyzického i mentálního) a vyloučit nebo snížit tato poškození na co nejnižší úroveň. (Jen v ČR jsou tyto ztráty a náklady cca 25 mld. Kč. Ročně, z toho dvě třetiny jsou tzv. ztráty nepojištěné a představují ztráty zaměstnavatele, přestože si to mnozí ještě neuvědomují. Pro doplnění cca 10 mil kč jsou průměrné ztráty a náklady vzniklé v souvislosti s jedním smrtelným pracovním úrazem. Celosvětově je každých 15 sekund hlášen jeden pracovní úraz nebo jiné poškození zdraví se smrtelnými následky, denně zemře 33 dětí.) Kromě ekonomických dopadů, které lze vyčíslit, jsou nezanedbatelné i důsledky humánní.

Není cílem tohoto článku podrobně posuzovat historii a vývoj inspekce práce u nás. Zmíním se pouze o zákonu č. 112/1871 ř. z., tzv. kotelním zákonu, který kromě technických požadavků stanovil i požadavky na odbornou způsobilost konstruktérů, montérů, revizních techniků a obsluhujícího personálu kotlů (tento zákon s množstvím novel platí dodnes v Rakousku). Dne 17. 6. 1883 byl říšským sněmem přijat zákon „o živnostenské inspekci“ č. 117 ř. z.

„Činnost inspektorů živnostenských byla především kontrolní, záležející v dozoru nad vykonáváním předpisů daných k ochraně dělnictva, vedle toho však i zpravodajská a poradní. Instituce živnostenských inspektorů vžila se velmi záhy a plníc úspěšně úkoly jí přikázané, nabyla záhy důvěry jak dělnictva, tak i zaměstnavatelů, pročež zaměstnavatelé i dělníci v nesčetných případech domáhali se intervence živnostenských inspektorů při nejrůznějších příležitostech, zejména při sjednávání kolektivních smluv a v pracovních a mzdových sporech.“ (Citát z důvodové zprávy k návrhu zákona i inspekci práce, který byl předložen Národnímu shromáždění republiky Československé dne 13. 7. 1921). Zákon byl několikrát projednáván a v roce 1923 definitivně odmítnut s tím, že obdobný zákon není znám v celém tehdejším průmyslově rozvinutém světě. Živnostenští inspektoři nadále prováděli inspekci práce, která získala ve světle mírové smlouvy ve Versailles z r. 1919 nový význam, pod původním označením. Toto označení si zachovaly inspekce v některých členských státech EU doposud.

Přítomnost

Sněmovna Parlamentu ČR dne 14. 6. 2005 přehlasovala veto prezidenta ČR a schválila návrh zákona o inspekci práce. Tento zákon byl pod č. 251 zveřejněn ve Sbírce zákonů dne 29. 6. 2005, čímž vstoupil v platnost s tím, že účinnosti nabyl dne 1. 7. 2005.

Zákon tedy platí, je účinný a je tedy nutno jej naplnit. Co zákon přináší ? Upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností.

Z hlediska teorie práva je to tedy předpis výhradně procesně právní. Objevuje se zde několik nových pojmů a to ochrana pracovních vztahů a pracovních podmínek, případně tyto pojmy jsou použity poněkud odlišně, než jsme byli zvyklí. Co tedy „nově“ vzniklé úřady kontrolují a co prosazují a vynucují?

Nejprve si řekněme, které „nové“ úřady vznikly. Ústředí tvoří Státní úřad inspekce práce (dále jen SÚIP) se sídlem v Opavě, který má pracoviště v Praze. Dále jsou to oblastní inspektoráty práce (dále jen OIP), kterých je 8 a ve zbývajících 6 krajích mají kanceláře jako kontaktní místo. Tato struktura byla kompletně převzata z Českého úřadu bezpečnosti práce a inspektorátů bezpečnosti práce, které k 30. 6. 2005 zanikly. K tomu, v rámci nových kompetencí byly převedeny konkrétní kontrolní pravomoci z Úřadů práce na SÚIP a OIP, včetně delimitace kontrolorů v počtu 100, kteří tuto činnost dříve na úřadech práce zajišťovali. Tím zároveň tato činnost na úřadech práce zanikla a převedení zaměstnanci ji provádí v rámci inspekce práce. Nenarostl tedy počet úředníků.

Nové úřady jsou umístěny v původních sídlech ČÚBP a IBP. Pro zjednodušení přístupu zaměstnavatelů zůstala původní telefonní a faxová čísla a hlavně kromě nových elektronických adres, které jsou uvedeny na internetu suip@suip.cz byly zachovány i původní adresy. Jejich zrušení bude včas oznámeno.

Rozhodující je oblast předpisů, které inspekce práce zahrnuje. Jsou rámcově uvedeny v jednotlivých ustanoveních § 3 zákona č. 251/2005 Sb.

Jsou to:

- právní předpisy, z nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům, s výjimkou právních předpisů o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů (uvedené poslední dvě oblasti zůstávají v kompetenci úřadů práce),

- právních předpisů stanovujících pracovní dobu a dobu odpočinku,

- právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce,

- právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení,

- právních předpisů o zaměstnávání zaměstnankyň, mladistvých zaměstnanců,zaměstnanců pečujících o děti, jakož i zaměstnanců, kteří prokázali, že převážně sami dlouhodobě pečují o převážně nebo úplně bezmocnou osobu,

- právních předpisů, upravujících výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi,

- kolektivních smluv v částech, ve kterých jsou upraveny individuální pracovněprávní nároky zaměstnanců, vyplývající z právních předpisů, jakož i vnitřních předpisů podle § 21 zákoníku práce,

- vnitřních předpisů vydaných podle zákona o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a průměrném výdělku, zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech nebo zákona o cestovních náhradách, jestliže zakládají nároky zaměstnanců,

- v případech stanovených zvláštním právním předpisem (v současné době je to např. zákon č. 353/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečný,mi chemickými látkami a chemickými přípravky …).

Výčet předpisů ukazuje na nutnou vysokou úroveň znalostí inspektorů, kteří jsou povinni v základní úrovni znát všechny související předpisy. Požadavky na rychlou, kvalitní a hospodárně provedenou inspekci, která splní stanovené cíle ukazuje, že v rámci systému SÚIP bude nutno mít k dispozici specialisty zaměření do více než 30 směrů- V souvislosti s tím, bych rád uvedl, že výběr, výcvik a výchova inspektora je ekonomicky i časově náročná. Inspektor musí splňovat požadavky na vzdělání, dosaženou praxi a musí absolvovat stanovený zácvik. V současné době inspektor – čekatel absolvuje půlroční zácvik na inspektorátu, jehož součástí je sedmitýdenní teoretický kurz, v jehož rámci absolvuje šest dílčích testů, zaměřených na znalosti předpisů, souvisejících s výkonem inspekce (jak procesně právních, tak i hmotněprávních). Poté absolvuje test zaměřený na souhrnné znalosti a v případě, že úspěšně naplní všechny požadavky, před komisí SÚIP prokáže znalosti, schopnosti a dovednosti nutné k výkonu funkce inspektora. Poté ještě určitou dobu vykonává činnost pod vedením zkušeného inspektora. Na inspektory se tedy bez obav lze obrátit i v rámci poradenství týkající se ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek.

Změny a novinky

Nový zákon přináší několik změn a novinek, na které je vhodné upozornit. - Kontrolu a na ni navazující opatření neprovádí pouze příslušný inspektorát, ale může ji svým i inspektory provést i úřad (SÚIP) nebo jiný inspektorát, na základě pověření úřadem,

- inspektor, inspektorát nebo úřad vykonává kontrolu ve stanoveném rozsahu,

- ukládá opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, určuje přiměřené lhůty k jejich odstranění a vyžaduje podání písemné zprávy o přijatých opatřeních. Tyto úkony jsou prováděny bezformálně, tedy ne ve správním řízení tak jak bylo doposud zvykem. Přitom k pořízení důkazů je inspektor oprávněn požadovat na kontrolovaných osobách, aby v určených lhůtách předložily originální doklady, popř. doklady úředně ověřené (a to nejen na pracovištích kontrolované osoby),

- inspektor je oprávněn ověřovat totožnost osob,

- inspektor je oprávněn dotazovat se bez přítomnosti dalších osob, zaměstnanců zaměstnavatele, zástupce odborového orgánu, zástupce zaměstnanců a dalších, - inspektor je oprávněn zajistit doklady a odebrat vzorky,

- inspektor je oprávněn nařizovat zachování místa úrazového děje v původním stavu, - v případě, že kontrolovaná osoba nesplní vůči inspektorovi své povinnosti, je oprávněn jí uložit pořádkovou pokutu. Tuto pokutu lze uložit opakovaně. Pokutu vybírá a vymáhá příslušný finanční úřad,

- inspektor je oprávněn vydat rozhodnutí o zákazu používání pracovišť, výrobních. pracovních prostředků nebo zařízení, pracovních nebo technologických postupů atd., které bezprostředně ohrožují bezpečnost zaměstnanců nebo dalších fyzických osob. Je oprávněn nařídit, aby osoby ihned opustily prostory, je-li ohrožena jejich bezpečnosti. Tato rozhodnutí mohou být oznámena i ústně (s pozdějším písemným potvrzením),

- inspektor je dále oprávněn zakázat ve správním řízení práce zen a mladistvých, je-li prováděna v rozporu s předpisy.

- Průkaz inspektora je dokladem o pověření k výkonu konkrétní činnosti,

Kontrolu lze vykazovat, je-li při jejím zahájení přítomen zaměstnavatel, zaměstnanec nebo jakákoliv osoba, která pro zaměstnavatele zabezpečuje činnost. Musí pouze zahájení kontroly oznámit příslušnému odborovému orgánu, radě zaměstnanců nebo zástupci zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Přestože se předpokládá, že bude zachována dosavadní praxe předběžného oznámení prověrky, toto oznámení nebude již formální (ale např. i telefonem, elektronickou poštou atp.) a bude záležet pouze na zaměstnavateli, bude-li chtít být přítomen pověří-li přítomností svého zástupce nebo ponechá-li provedení prověrky náhodě. Očekává se, že většina zaměstnavatelů bude věnovat péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci patřičnou pozornost a vytvoří inspekčním orgánům vhodné prostředí pro provedení kontroly. Vždyť právě v průběhu kontroly lze poskytnout značné množství konkrétních informací, týkajících se ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek.

Sankce

Zcela nový postup přináší zákon v otázce sankcí při zjištění porušení příslušných předpisů.

Sankce se nově ukládají na principu přestupků fyzických osob, tedy na bázi prokázaného zaviněného jednání konkrétní osobou, nebo na principu správního deliktu právnické osoby.

Sankci lze uložit pouze v případech porušení tak, jak je v zákoně uvedeno a ve stanovené maximální výši. Pokutu neukládá inspektor, ale vždy inspektorát nebo úřad.

Při stanovení výše vychází ze všech skutečností tak, jak bylo v úvodu článku popsáno. Výše sankce fyzické osobě se neodvíjí od výše platu této osoby a není jejím násobkem omezena. Při ukládání sankce bude každý přestupek nebo správní delikt posuzován zvlášť, ve zvláštním řízení.

Často diskutovanou otázkou je šetření stížností a ostatních podání.

K 31. 12 2005 byla zrušena vládní vyhláška ze dne 1. října 1958 č. 150/1958 Ú.L., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících.

Vyřizování podnětů a stížností se nyní řídí především ustanoveními nového správního řádu (zák.č. 500/2004 Sb.). Existuje tedy určitá skupina podnětů, pro které nejsou stanoveny formální požadavky na jejich šetření.

Provádění inspekce na základě podání musí být dostatečně regulováno (ne však omezováno) a přizpůsobeno potřebám prevence, jako základní formy působení inspekce práce.

Za stížnost se i nadále považuje jakékoliv upozornění na nesprávnou, případně protiprávní činnost úřadu, inspektorátu nebo jejich zaměstnanců. Šetření stížnosti pak probíhá standardním postupem, stížnost řeší nadřízený zaměstnanec, nebo nadřízený orgán.

Jiný případ ale jsou podání, ve kterých je upozorňováno na neplnění předpisů nebo neplnění nároků plynoucích z pracovněprávních vztahů. Ne však každé podání je důvodem k šetření a k zahájení správního řízení.

Zde je nutno zdůraznit, že se téměř vždy jedná o dvě zcela odlišné problematiky, i když vzájemně související.

Za prvé je to vždy individuální nesplnění nároků, obvykle vůči zaměstnanci, plynoucích z pracovněprávního vztahu. Tento nárok není oprávněn naplnit a nenaplní orgán inspekce (inspektorát ani úřad) . Rozhodnout v tomto smyslu je oprávněn výhradně soud (viz § 207 zákoníku práce).

Je tedy nutno znovu zdůraznit, že úřad, ani inspektor práce v žádném případě nenaplní požadavky stěžovatele v tomto smyslu.

Odlišný případ je současné upozornění na neplnění určitých pravidel zaměstnavatelem, které stát stanovil ve veřejném zájmu. Zde je nutno posoudit závažnost porušení, jejich četnost a u příslušného zaměstnavatele provést kontrolu dodržování předpisů.

Kdy a v jakém rozsahu bude tato kontrola provedena je závislé na závažnosti porušení státem stanovených prioritách a v neposlední řadě kapacitními možnostmi.

Zahájení činnosti nového inspekčního orgánu

Ukončení činnosti původního úřadu a zahájení činnosti nového „za chodu“, přináší celou řadu zdánlivě neřešitelných problémů.

Vynaložením značného úsilí všech zaměstnanců nového systému inspekce práce se daří postupně problémy zvládnout a od 1. 7. 2005 pracují inspektoři v rámci kapacitních možností „v plném nasazení“.

Převedením kompetencí z úřadů práce bylo převzato i značné množství nedořešených nebo neřešených případů. Proto žádám veřejnost o trpělivost. Materiály jsou roztříděny a postupně zpracovávány tak, aby během co nejkratší doby byly dodržovány veškeré termíny nejen ty stanovené zákonem, ale i ty podle našich představ.

ČR jako členský stát EU

Politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se jako součást sociální politiky stala v roce 1992 součástí Evropské smlouvy a musí být zohledněna při veškerých rozhodováních v Evropské unii.

Přestože inspekce práce je plně v kompetenci každého členského státu, existuje určitý základní rámec daný Rozhodnutím Evropské komise č. 95/319/EC ze dne 12. 7. 1995, kterým se ustavil poradní výbor komise pro tuto oblast, který vytváří společné prostředí pro zaměření a provádění inspekcí. Tento výbor složený ze zástupců orgánů inspekce práce všech členských států zajišťuje i provádění hodnocení inspekcí v jednotlivých členských státech. Zástupce ČR se zúčastní hodnocení inspekce v Belgii ve druhém pololetí 2006. Od r. 2007 očekáváme hodnotitelskou komisi u nás. Hodnocení probíhá podle jednotných kritérií a je důležitým nástrojem pro zajištění vysoké úrovně BOZP v rámci celé sjednocené Evropy.

Věřím, že nový zákon o inspekci práce zajistí vysokou úroveň BOZP i v České republice.

Související

Související témata Autorizované osoby, ČÚBP, ITI, ČOI, ÚNMZ Právní a technické předpisy