HISTORIE STÁTNÍHO DOZORU
Se vznikem tzv. soustředěné manufaktury, která představovala počátek tovární výroby zboží, se již začalo používat centrálních zdrojů energie pro pohon strojů nebo pro technologii. Pro technologii některé výroby bylo nutno používat horké vody a často i páry. Vodní pára se vyráběla v parních kotlích, které buď vůbec neměly armaturu nebo měly jen v nedostatečné míře nějakou bezpečnostní armaturu. Tím se stal parní kotel zdrojem nebezpečí nejen pro jeho obsluhu, ale i pro celý objekt, ve kterém byl umístěn a někdy i pro celé okolí.
Po častých haváriích těchto parních kotlů se hledal způsob, jak tyto havarie omezit. Prvním zákonným předpisem o dozoru nad parními kotli byl zákon ze dne 7.července 1871, týkající se zkoušení a revise parních kotlů. Podle tohoto zákona prováděl zkoušky a občasné prohlížení parních kotlů dle volby stran buď úředně (státem) ustanovený zkušební komisař nebo v případech, kdy provozovatel kotle byl členem spolku k tomu účelu ustaveného, úředně oprávněný zřízenec tohoto spolku. Potvrzení o zkoušce a revizi parních kotlů, které vydal zřízenec spolku, bylo rovnocenné tomu, které by případně vydal státní komisař. V Rakousku existovala k těmto účelům "Společnost pro dozor a pojišťování parních kotlů ve Vídni", která měla v zemích koruny české inspektoráty v Praze Kolíně, Trutnově, Liberci, Ústí nad Labem, Kladně, Teplicích, Karlových Varech, Plzni, Rumburku, Žatci, Břeclavi, Brně, Moravské Ostravě, Olomúci, Bilsku, Tropavě a Těšíně. Mimo to vznikl další takový spolek s názvem " Spolek pro zkoušení a přehlížení parních kotlů v Čechách", který měl své inženýry v Praze, Kolíně a Chrudimi.
Oprávnění těchto zřízenců řešil zákon tímto ustanovením, které stojí za citatci : "Jestliže vyšetřující zřízenci ve příčině zkoušení a revise parních kotlů nějak nařídili, jest jim bez odporu vyhověti".
Za provedení zkoušky nebo revize úředně uznaným zkušebním komisařem stanovil zákon taxy podle velikosti výhřevné plochy kotle. Tak na příklad za zkoušku kotle s výhřevnou plochou nad 50 m2 se vybíralo 20 zlatých, přičemž revize takového kotle stála pouze 4 zlaté.
K provedení tohoto zákona bylo vydáno Nařízení ministerstva obchodu ve srozumění s ministerstvem vnitra ze dne 1.října 1875. Zde jsou předpisy pro materiál, konstrukci a bezpečnostní výstroj parních kotlů. Pro zajímavost uvádím, že v závěru tohoto předpisu jsou uvedeny sankce za jeho porušení. Nedosáhlo-li porušení předpisu úrovně trestného činu, činila pokuta až 100 zlatých nebo v případě nedobytnosti mohl jít viník až na 14 dnů do vězení.
Velmi rozsáhlé a přísné byly předpisy pro zkoušení obsluh parních kotlů. 0bsahovalo je Nařízení ministerstva obchodu ve srozumění s ministerstvem kultu a vyučování ze dne 15.července 1891, týkající se průkazu způsobilosti k obsluze parních kotlů a k dozoru při práci parních kotlů, jakož i k obsluze parních strojů a k řízení lokomotiv a parních lodí. Zkoušky prováděli zkušební komisaři parních kotlů státem zřízení a orgány společností autorisovaných státem. Autorisaci udělovalo ministerstvo obchodu. Oddíl III. tohoto nařízení obsahoval " Zvláštní ustanovení o zkoušce osob, jejichž užívati se má ku přísluze parního stroje nebo k řízení lokomotivy nebo ku přísluze parníkového stroje." Jako první podmínka pro připuštění ke zkoušce byl šestiměsíční zácvik v obsluze parního stroje na lokomotivě nebo parníku. Dále musel uchazeč prokázat střízlivé chování, spolehlivou povahu a věk nejméně 18 let. Taxa placená za zkoušku činila 10 korun.
První zákon o dráhách
Obdobně jako za Rakouska, tak i za první republiky byl státní dozor nad bezpečností tlakových zařízení na železnici i v civilním sektoru upraven společnými předpisy. Teprve v roce 1937, kdy byl vydán první zákon o dráhách - zák.č.115/1937 Sb., došlo ke změně. V § 45 - parní kotle a tlakové nádoby se mimo jiné uvádí :
(2) Bezpečnostní dozor na parní kotle lokomotiv, jakož i na parní kotle a tlakové nádoby, které jsou součástí vozidel, přísluší železničnímu správnímu úřadu.
(3) Orgány k výkonu tohoto dozoru ustanovuje ministerstvo veřejných prací podle návrhu železničního správního úřadu a z odborných železničních orgánů.
Praha, 26.září 2000.
Literatura :
V.ŠIMERKA - Parní kotle, stroje a turbiny a jejich obsluha
(Vydal Vendelín Steihauser v Plzni r.1911)
ING.CTISLAV HEJL a kolektiv - Dozor na vyhrazená technická zařízení
(Vydalo NADAS v Praze r.1972)
